Měsíčník REGIO

iTeplice.cz - Zpravodajství pro Teplice | Dnes je Sobota, 29. dubna'17, svátek má Robert.

Tomáš Krulich - Povahově lustrovanej kytarista

Tomáš Krulich - Povahově lustrovanej kytarista 12.2. 15 05:06 K symbolům Teplic vedle skla, lázní a dobrého fotbalu už nějakou dobu bez nadsázky patří taky kapela Kabát. Vznikla kolem roku 1983, už čtvrt století hraje ve stejné sestavě, za téměř neměnného obrovského zájmu fanoušků. Členové kapely přitom pořád působí jako normální kluci z Teplic. Výjimkou není ani kytarista Tomáš Krulich, se kterým jsme si povídali o začátcích kapely a také o novém CD.

Otázka na začátek nemůže být asi jiná: Jak jste se dostal k hudbě? Chodil jste třeba do lidušky?

Chodil, ale víceméně neoficiálně. Spíš bych řekl na černo. Chodil jsem za panem učitelem Trnečkou, za dvacku na hodinu, aby mě naučil trochu se vyznat v kytaře. Uměl jsem tehdy akorát dva akordy a nevěděl, co s nima. Na první hodinu jsem ještě přišel s akustickou kytarou, ale pak jsem dostal kytaru elektrickou. Pan učitel Trnečka na to nejdřív trochu koukal, ale já jsem mu řekl, že nechci hrát klasiku, že se chci naučit bigbít. Dopadlo to tak, že jsem na hodiny chodil s takovým tím velkým kazeťákem, na něm jsem měl natočený písničky, který jsem chtěl umět. Trnečka mi pak ukázal, jak se to hraje, učil mě rokenrolový riffy a všelijaký fígle. Byl jsem nadšenej a dřel pak i doma. Takže takhle to celý začalo.

A jaká byla vaše cesta od hraní s učitelem Trnečkou ke Kabátům?

Tak to byla ještě dlouhá cesta. Jak jsem se na kytaru trochu naučil, tak v těch 15-16 letech jsem se snažil dostat do nějaké kapely. Tehdy měl skoro každý tendence založit kapelu. Největší problém byl sehnat bubeníka, bubny byla drahá záležitost. Takže, jak si někdo koupil bubny, hned se k němu další shlukli a byla kapela. Chvíli jsem se potloukal po různých skupinách a pak jsme jednou založili takovou malou, spíš punkovou kapelu jenom ve třech. Tehdy jsem potkal Milana Špalka, který hrál dobře na kytaru, a s kterým jsme si padli do oka. Náš basák byl trochu nešikovný a potřebovali jsme ho vyměnit, tak jsem Milana přemluvil, ať vymění kytaru za basu. Hodně jsme si v muzice rozuměli a začali jsme dělat první společný pecky. Byl to tvrdej bigbít, a našeho tehdejšího bubeníka to moc nebavilo. Tehdy už se k nám na zkušebnu chodil koukat Hurvajz (Radovan Hurčík). Doslechli jsme se o něm, že taky bubnuje, tak jsme mu jednou nabídli, jestli si to s námi nechce zkusit, protože našeho bubeníka to nebaví. Zkusil, byl dobrej, tak jsme ho vzali.

Tehdy už jste se jmenovali Kabát?

Ano, tehdy už jsme byli Kabát, ale ještě jsme neměli tu podobu, co dneska. Hráli jsme různě po sklepech, po hospodách, samozřejmě na černo. V roce 1985 jsem vypadl na vojnu a tam jsem potkal Pepu Vojtka, taky z Teplic. On tehdy taky hrál na kytaru, tak jsme se domluvili, že po vojně bude hrát s námi. Jenže, Pepa šel na vojnu o rok dřív než já, a než jsem se vrátil, tak si stihnul pořídit malého Pepu. Takže přišel s tím, že s námi hrát nemůže, protože kvůli rodině prostě nemá na pořádnou kytaru. Protože jsem věděl, že má takovej správně nakřápnutej hlas, řekl jsem mu, ať místo kytary zpívá. Mikrofon tolik nestojí. Kdyby na kytaru měl, tak by zpíval Milan Špalek. Na kytaru pak hrál Jirka Bušek, kterého kolem roku 90 nahradil Ota Váňa.

Zdá se, mi že rok 89 byl zlom nejen pro celou zem, ale i pro Kabáty. Pro generaci lidí, kteří byli mladí v 90. letech, určitě patříte mezi kapely, které určovaly hudební zvuk téhle dekády. Jak se to přihodilo, že jste se najednou z teplické kapely stali kapelou „českou“?

Začalo to tak, že jsme někdy na začátku 90. let poslali kazetu s naším demosnímkem Petrovi Jandovi. Ten nás vybral do svojí kompilace mladých kapel. Naší písničky si všiml Vláďa Kočandrle z Monitoru a dal nás na jejich výběrovou desku Ultrametal. Monitor to potom dělal tak, že s každou z kapel z téhle kompilace natočil desku. A tak v roce 91 vznikla naše první deska Má ji motorovou. Nechci se vytahovat, ale ze všech kapel z Ultrametalu jsme prodali nejvíc desek, asi 35 tisíc. A to byl velký úspěch. Hned na to jsme jeli turné po republice, a byl o nás zájem. Monitor proto přímo na turné natočil ještě desku s názvem Živě a hned další rok jsme vydali elpíčko Děvky ty to znaj a toho se prodalo ještě víc.

Jaké to bylo, když se z kluků z Teplic najednou staly hvězdy?

Jako, že jsme se dostali za hranice okresu? To byly právě ty nejhezčí pocity. Nechci říct, že dneska je to rutina: natočíš desku, objedeš Česko a Slovensko, vrátíš se domů, lehneš si na gauč a hotovo. Takhle to není. Pořád se strašně na šňůry těšíme. Teď už se těším, až doděláme desku a zase vyrazíme. Ale tehdy to bylo něco trochu jiného. Nového. Byli jsme překvapení, že nás lidi všude znali. Přijeli jsme třeba na Moravu, kde lidi mluví trochu jinak než v Čechách, a oni si s námi zpívali naše texty nazpívané „tepličtinou.“ To nás tehdy prostě vzalo. Tohle období, od těch 25 do 30 let, to byly pro mě nejhezčí léta.

Mnoho lidí, kteří se proslaví, úspěch převálcuje. Kabáti, alespoň se to tak jeví, tohle zvládli. Čtvrt století hrajete pořád ve stejné sestavě, nepůsobíte dojmem primadon a hvězd, ale naopak - pořád normálních „kluků z Teplic.“ Jak jste to dokázali?

Jak to, že jsme se nezbláznili z toho, že hrajeme třeba před sálem, kde je deseti tisíc lidí? No, já nejsem psycholog, ale myslím, že je to tím, že jsme se už od začátku snažili kapelu postavit tak, aby se k nám nedostalo žádný „šméčko.“ Prostě jenom „povahově lustrovanej člověk“. Jiný k nám nesmí. A my to tak děláme třeba i s techniky. Na koncerty jich s námi jezdí hodně, jsme velká banda lidí, která je třeba tři týdny pořád spolu a jeden špatný článek pak dokáže rozhodit všechny. Proto si prostě dobře vybíráme lidi nejen podle toho, co umějí, ale i podle toho, aby k nám dobře zapadli.

Mluvil jste o novém albu. Kdy vyjde a na co se fanoušci mohou těšit? Na klasiku nebo chystáte něco trochu jiného?

Teď je deska ve fázi, kdy se dotočily kytary, některé texty jsou hotové a Pepa je začne zpívat. Na název se mě neptejte, ten se vždycky vymýšlí až na konec. A vyjít to musí, než vyjedeme na turné, takže do května. A jestli bude deska jiná? Pro nás je po 12 letech změna v tom, že ji produkuje Yarda Helešic, což je kytarista. Předcházející desky produkoval Milan Cimfe a to je basák. Tahle změna je podle nás i slyšet, protože Yarda si s kytarami hraje trochu víc, než jsme byli zvyklí. Takže bude to trochu kytarovější, ale pecky na desce budou zase kabáťácký. V tomhle směru žádná změna není.

V polovině května vyjíždíte na open air turné. V jeho rámci vystoupíte 19. června také v Teplicích. Předpokládám, že se těšíte?

Těšíme, protože si zase budeme moci zahrát na venku na stadionu na Stínadlech. Už jsme tam hráli předloni a fungovalo to. Pro nás je to velká věc. Jednak pro to, že hrajeme doma a taky proto, že já a Pepa jsme hráli jako žáci a dorostenci fotbal za Teplice. Na velký stadion nás nikdy nepustili hrát, tak si tam zahrajeme aspoň takhle. Je to teda pro nás taková téměř satisfakce. Všechny Tepličáky na ni samozřejmě zvu!

Facebook Facebook Linkuj! Linkuj Twitter Twitter Google Google









ANKETA: Zkusme společně zjistit, kterou městskou investici pro Teplice by většina z nás upřednostnila. Vyberte, která by to měla být podle Vás.

Nové městské koupaliště
170
Cyklostezka k vodní nádrži Barbora
73
Most přes Pražskou ulici pro pěší a cyklisty, propojení Letné a Janáčkových sadů pod Doubravkou
40

Celkem odpovídalo: 283

severočeské doly Partner Domu kultury Teplice Parner fotbalového klubu FK Teplice
Pro Arte Beuronensis Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích 2011

Kontaktní formulář

zavrit

Jméno :  E-mail : 

Vaš dotaz: