STARÉ TEPLICE

iTeplice.cz - Zpravodajství pro Teplice | Dnes je Pondělí, 20. května'19, svátek má Zbyšek.
Z bývalé sirkárny a chudobince elektrotechnické učiliště

Z bývalé sirkárny a chudobince elektrotechnické učiliště

17.5 19 11:23 České středohoří zasahuje svými výběžky až do jižní části Teplic, kde tvoří několik kopců. Jeden z nich nad Teplicemi se nazýval Špitálský vrch podle útulku pro nemocné, který stával pod jeho úpatím, přibližně v místech dnešního Panského domu. V roce 1841 došlo k přejmenování kopce na Královskou výšinu jako hold pruskému králi Bedřichu Vilému III., který si Teplice velice oblíbil a často je navštěvoval. Pojmenování po králi do dnešních dnů nepřežilo, neboť se později ujal název Letná.

Na Špitálském vrchu se v dávných dobách rozkládalo pole, vinice i sady. Krásný výhled navíc na Krušné hory, České středohoří a celé okolí kraje vábil množství lázeňských hostů k četným vycházkám. V jedné části Špitálského vrchu stávala ve čtyřicátých letech 19. století sirkárna J. Aschera, kde pracovalo zpočátku kolem padesáti, ale později ještě mnohem více lidí. Podnik však roku 1854 vyhořel a na jeho místě vznikla rodinná vila, kterou v šedesátých letech 19. století odkoupila teplická obec a přestavěla ji na chudobinec. Tento chudobinec se nacházel sice v krásném, tichém a příjemném prostředí zeleně, ale zároveň i v dost odlehlém místě od centra, kam se lidé špatně dostávali. Zatímco někdejší útulek pro nemocné stával pod kopcem, usídlil se ten pozdější přímo na kopci. Svým účelům sloužil chudobinec až do roku 1898, kdy město dalo budovu do užívání Biscanovu elektrotechnickému učilišti.

Pohlednice, vydaná J. Mörlem z Teplic, zachytila vzhled tehdejšího elektrotechnického učiliště roku 1900, kdy již došlo k částečné přestavbě budovy. Na terase nižší přístavby stály kopie barokních soch slavného sochaře Matyáše Brauna, které dnes můžete spatřit v duchcovském zámku.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 251x
Slavná promenáda v teplické Zámecké zahradě

Slavná promenáda v teplické Zámecké zahradě

10.5 19 10:49 Zámeckou zahradu v Teplicích založil někdejší majitel teplického panství Radslav Vchynský již před čtyřmi stovkami let. Patřil k ní rovněž velký rybník s labutěmi, divokými husami a malý rybník pod ním. Původní barokní vzhled zahrady pak přiřadil Bohuslav Balbín v 17. století k nejkrásnějším zahradním dílům v Českém království.

Při pozdější úpravě zámeckého parku podle francouzského vzoru byly propojeny do jednoho celku složité sestavy květinových záhonů, bludiště a grotty s užitkovou částí zahrady. S klasicistní přestavbou zámku, za vlády teplického knížete Jana Nepomuka Clary-Aldringena, začala rovněž přeměna původní barokní zahrady ve francouzském stylu na anglický přírodní park, jehož scenérii obohacovaly dekorativní vázy, sochy, glorieta i další romantické stavbičky. Větší část zdí obehnané zahrady byla později otevřena i pro návštěvníky, ale na noc se zamykala.
Zámecká zahrada knížete Claryho se vyznačovala mohutnými staletými stromy, širokými plochami trávníků a pečlivě udržovanými cestami promenád, které zvaly k opakovaným návštěvám nejen příznivce šlechtického rodu, ale rovněž mnoho hostů města a zejména lázní. Mezi hosty, kteří s oblibou procházeli promenádami Zámecké zahrady, přitom byli i význačné osoby našeho národa, ale i ze zahraničí. Jednalo se nejen o šlechtice a korunované hlavy, ale též o politiky, básníky, spisovatele, herce a proslulé hudebníky. Roku 1812 promenádou též procházel německý hudební skladatel Ludwig van Beethoven s německým básníkem a spisovatelem Johannem Wolfgangem Goethem, kteří se zde potkali s císařskou společností. Na promenádách v zámeckém parku se navazovala nová přátelství a svým způsobem tady probíhala i velká módní přehlídka téměř celé Evropy. Kresba z první poloviny 19. století zachytila místa mezi Horním a Dolním rybníkem, kde se nacházel tzv. turecký altánek. Kolem něho promenádovalo mnoho návštěvníků Zámecké zahrady.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 268x
Kristův evangelický kostel v Trnovanech

Kristův evangelický kostel v Trnovanech

3.5 19 08:07 Základní kámen k evangelickému kostelu v Trnovanech byl položen v říjnu 1899. Peníze k úhradě nákladů při budování kostela tehdy zajišťoval Německý evangelický spolek za pomoci evangelických organizací z Německa. Po dostavbě kostela došlo k slavnostnímu vysvěcení 17. října 1905. Jednalo se o stavbu ze žuly, pískovce a porfyru, kterou nechali vybudovat architekti Schilling a Gräbner z Drážďan ve slohu německé secese.

Evangelický kostel, kterému se později podle barvy věže začalo říkat "zelený", se v Trnovanech stal nejvyšší dominantou, neboť tzv. "červený" katolický kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova vznikl až o několik let později v roce 1909. V okolí "zeleného" kostela se zpočátku počítalo se vznikem velkého uceleného náměstí, které se sice částečně podařilo postavit, ale nikdy nebylo zcela dokončeno.

Zelený kostel přečkal obě světové války i nejrůznější revoluční události a mohlo se zdát, že zůstane zachován jako památka a jedna z dominant Trnovan i pro budoucí věky. Počátkem sedmdesátých let 20. století však kostel vyhořel a také došlo k jeho vykradení. Nakonec bylo o jeho osudu rozhodnuto, takže 24. září 1973 pro něj nastal soudný den. Jeho zbořením tak zanikla nejen zajímavá stavba, ale došlo i k ochuzení charakteristického trnovanského panoramatu.

Na místě někdejšího kostela, který zde stával 68 let, dnes najdete prázdné místo s parkovištěm. Na severozápadní straně odtud sice ještě zůstala část staré zástavby, která kostel obklopovala, ovšem novou dominantu ve zdejším okolí převzaly především panelové domy.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 328x



Čtvrť stodol v Alejní ulici Čtvrť stodol v Alejní ulici
26.4 19 12:28Stodoly pro uskladnění obilí, píce pro dobytek, povozů a zemědělského náčiní bývaly v Teplicích stavěny za hradbami města mimo staré centrum. Ve městě totiž u jednotlivých domů většinou nebyl dostatek místa a v případě požáru by se uskladňovaná úroda jen těžko zachraňovala.

Při mimořádném velkém požáru starých Teplic v roce 1793 však shořelo i 11 stodol za městskými hradbami. V té době se část teplických měšťanů stále ještě zabývala zemědělstvím, a proto došlo k opětovnému postavení stodol jiných. Jejich obnova se pak opakovala ještě i po dalším požáru v roce 1846. Stodoly tehdy tvořily v prostoru Alejní a Dubské ulice i ve směru do ulice Jateční pět řad, takže se dalo hovořit o celé čtvrti stodol.
Koncem 19. století, kdy se už zdejší občané chovu dobytka a zemědělství věnovali již poněkud méně, se pak většinou některé ze stodol přeměňovaly na nejrůznější dílny, skladiště, opravny i prostory pro garážování povozů, bicyklů i prvních automobilů. Známá zde byla například dílna a opravna šicích strojů, kol, motorek a později také automobilů vyhlášeného mechanika H. Herbicha v prostorách Dubské ulice. Po Teplicích se tenkrát povídalo, že si zde údajně věděli rady s každým porouchaným mechanismem. Snímek z roku 1904 zachytil ještě oblast se stodolami, která se táhla směrem od Alejní ulice mimo centrum města.
Pavel Ková
Celý článek / zobrazeno 369x
Původní podoba okresní nemocnice v Teplicích Původní podoba okresní nemocnice v Teplicích
18.4 19 08:20Potřeby zdravotnictví si pro stále rostoucí počet obyvatel Teplicka koncem 19. století vyžádaly stavbu nové okresní nemocnice původně pro 170 pacientů na okraji Teplic v těsném sousedství Řetenic z prostředků okresního zastupitelstva. Mnohé významné veřejné budovy lázeňského města patřily k dílům proslulého stavitele Adolfa Siegmunda, a tak tomu zůstalo i v případě vznikající nemocnice. V září roku 1896 došlo k jejímu slavnostnímu otevření, o šest let později roku 1902 v areálu přibylo ještě další dětské oddělení s třiceti lůžky. Prostředky na výstavbu a na udržování dětského pavilónu tehdy poskytl průmyslník Theodor Grohmann z vděčnosti za šťastný výsledek operace své manželky. Tuto budovu dětského oddělení však dnes již nenajdete, neboť byla v polovině osmdesátých let 20. století zbořena.

Nemocniční budovy na starém snímku z dvacátých let 20. století sice nevypadají špatně, ale podle dobových zpráv zařízení později svojí kapacitou neodpovídala potřebám zdravotní péče ve stále rychle se rozvíjejícím teplickém okrese. Zásadní modernizace nemocnice, výstavba velkého chirurgického pavilónu a dalších hospodářských budov proto následně probíhala v letech 1925 až 1933. Do dnešních časů pak nemocnice prošla dalšími rozsáhlými i dílčími proměnami, včetně přístavby nové polikliniky. Stále se vyvíjející a modernizující zdravotnictví pak přináší i v současnosti další velké změny. Po výstavbě nové budovy urgentního příjmu v roce 2018 dochází rovněž k rozsáhlé stavbě v jižní části areálu nemocnice, ve které budou kromě mnoha jiných účelů též sloužit nové operační sály.Teplická nemocnice, která dnes spadá pod Krajskou zdravotní a.s., se tak neustále rozšiřuje a modernizuje, aby mohla plnit stále náročnější potřeby dnešního zdravotnictví.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 407x
Pohled od nádraží směrem od Vrchlického ulice Pohled od nádraží směrem od Vrchlického ulice
12.4 19 08:25Barevná letografie, vydaná bratry Willnerovými na přelomu 19. a 20. století, zachytila pohled od hlavního nádraží v Teplicích směrem do Vrchlického ulice. Zcela vlevo v popředí spatříme vilu, která dříve patřila společnosti Ústecko-teplické dráhy. Ve druhé polovině 20. století se zde nacházelo zubní středisko a ještě později tady bývala výpravna autobusového nádraží. V popředí vpravo projíždí tramvaj s vlekem teplické malodráhy, která směrem vpravo jela na dnešní Benešovo náměstí a opačným směrem do Trnovan, Novosedlic, Pozorky a Dubí.

Stavby v pozadí z velké části stojí dodnes. Dominantní je kostel svatého Bartoloměje a vlevo od něho zaniklá budova židovské synagogy s typickou kopulí. Ještě více vlevo od synagogy stojí eklektická stavba původně německého gymnázia, dnes hospodářská škola a vlevo v pozadí uzavírá dohledné panorama Doubravská hora. Všimněte si, jak celá oblast doslova tone v krásné zeleni stromů, k čemuž přispívá i dvojitá stromová alej. Každý lázeňský host a návštěvník Teplic, který na hlavním nádraží kdysi vystoupil z vlaku, tak hned získal o Teplicích ten nejlepší dojem, ještě umocněný elegantními vilami obklopené zelení i tramvajovou dopravou, kterou se mohlo pochlubit jen několik měst.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 461x
Střed starých Trnovan mezi Chlumeckou a Bohosudovskou ulicí Střed starých Trnovan mezi Chlumeckou a Bohosudovskou ulicí
5.4 19 09:04Když začalo v sedmdesátých letech 19. století docházet v Trnovanech k zakládání významných továren i dalších průmyslových podniků, začala postupně mizet veškerá dřívější výhradně venkovská atmosféra zdejších zemědělců s vesnickými domky a zahrádkami, přičemž Trnovany se začaly stále více podobat městské zástavbě. Ještě však na přelomu 19. a 20. století se v Trnovanech na některých fotografiích podařilo zachytit dřívější vesnická zákoutí, staré domky, hospodářská stavení a staré hostince. Netrvalo však dlouho a po vesnické architektuře se slehla země.

Na hlavní Nádražní třídu v Teplicích, která dnes nese pojmenování Masarykova, po rozšíření Teplic i Trnovan navazovala i trnovanská Hlavní třída, která se přibližně uprostřed Trnovan dělila na dvě větve. Jednu představovala Chlumecká ulice, druhou potom ulice Bohosudovská. Právě ta pokračovala severním směrem, přičemž ji vytvořily domy postavené podél dřívější cesty do Sobědruh. Chlumecká ulice pak vedla rovně východním směrem na Srbice a Chlumec. Na frekventovaném místě, kde se obě ulice rozbíhaly, stály dříve restaurace Kotva a Diana, které ještě spatříme na snímku z konce 19. století. V malém trojúhelníku se tady ještě nacházela zahrada se stromy. Ta však později ustoupila a vnikl tak poněkud rozlehlejší křižovatkový prostor, který vydržel až do úplného zboření zdejší zásatvby v osmdesátých letech 20. století. Obě restaurace byly sice časem zrušené, ale samotné budovy zde stávaly ještě i dlouho potom. Pamětníci si jistě vzpomenou, že právě tady se nacházela známá a oblíbená prodejna s lahůdkami, které se říkalo "trnovanský gastronom". Dnes v těchto místech stojí řada obchodů a služeb při Masarykově ulici a za nimi stavebně zcela nezajímavé rozlehlé trnovanské sídliště.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 439x
Domy stavebního družstva Vlastní krb v Trnovanech Domy stavebního družstva Vlastní krb v Trnovanech
29.3 19 08:21Při dnešní Masarykově ulici, naproti bývalému claryovskému pivovaru v Trnovanech, v době velké bytové nouze, postavilo bytové družstvo "Vlastní krb" v letech 1928 až 1932 pro své členy nové čtyřposchoďové domy s malometrážními byty. Krátce před začátkem výstavby zde došlo ke zboření staré zástavby jednoposchoďových domů s mansardami. Nově postavené domy, které stojí již 90 let, slouží zdejším obyvatelům dodnes. Snímek Masarykovy ulice s novou, ale i se starou zástavbou naproti, vznikl roku 1933. V jednom ze starých rohových domů v popředí, který mimochodem zůstal stát dodnes, se tehdy nacházela jedna z četných restaurací. Kolem ní se v době zhotovení snímku procházela mladá děvčata. Naproti na druhé straně, kde na chodníku vládl čilý ruch, zase sídlil fotograf. Při této straně zpříjemňovala ulici též alej stromů.

O několik desetiletí později, v šedesátých letech 20. století, se po Trnovanech rozkřiklo, že v místech U Vlastního krbu, nedaleko pivovaru, straší. Podle některých lidí se tam měl ve zdi zjevovat zářící kostlivec či rytíř, který vylekal kdekoho v okolí. Jednu starou ženu museli dokonce ve stavu silného šoku a rozrušení odvézt na psychiatrické oddělení. Jelikož se o trnovanském strašidle hodně mluvilo, zapojila se do pátrání po něm také tehdejší Veřejná bezpečnost a dokonce i kriminální oddělení, avšak na nic se nepřišlo. Nakonec vyšlo najevo, že záhadné zjevení způsobovaly netradičně vzorované a lesknoucí se záclony, které při osvitu z pouliční lampy vrhaly vlnící se bizarní odlesky a vytvářely roztodivné obrazce. Jedna ze sousedek si tyto třpytivé záclony přivezla ze sousední bývalé Německé demokratické republiky, a když je posléze sundala, veškeré strašení U Vlastního krbu přestalo.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 492x
Velký požár roku 1793 urychlil přestavbu Teplic Velký požár roku 1793 urychlil přestavbu Teplic
20.3 19 08:55Už i středověké Teplice bývaly městem velmi výstavným. Staré hradby tehdy tvořila porfyrová zeď, která dosahovala téměř třímetrové výšky a metrové šířky. Vstup do města střežily čtyři brány, přičemž původní městskou zástavbu tvořila převážně dřevěná a hrázděná stavení. A právě to se stalo pro staré Teplice osudné. V červnu roku 1793 vypukl na Tržním náměstí, což je dnešní náměstí Svobody, požár, který se rychle přenesl do dalších částí města. Shořelo tehdy na 155 domů a 11 stodol na předměstí. Popelem lehla tehdy celá Papírová, Židovská a Lázeňská ulice. Kromě toho došlo též k silnému narušení lázeňských budov, takže škody patřily k mimořádně rozsáhlým.

Pohroma však nakonec přispěla k novému rozvoji a výstavbě lázeňského a hojně navštěvovaného města. Neprodleně po požáru se začalo s nápravou. Teplicím tehdy přicházely prostředky na opravu od zemského gubernia a rovněž od dvorů německých států, jejichž panovníci Teplice rádi a pravidelně navštěvovali. Majorátní pán Teplic - Jan Nepomuk Clary-Aldringen, rovněž pomohl svými dodávkami dřeva i dalšího stavebního materiálu. Začalo se tak s obnovou lázní a měšťanských domů, což jen urychlilo celkovou přestavbu Teplic na moderní město s téměř jednotnou klasicistní podobou. Zájem o znovuobnovení města i provozu lázní tak byl vskutku mimořádný. Již v roce 1794 se proto lázeňští hosté mohli ubytovat v některých novostavbách.

Dobová kolorovaná kresba tehdejšího Tržního náměstí nám přibližuje požár z roku 1793. Uprostřed náměstí stávala první původní teplická radnice z roku 1545, která představovala jednu z mála dřívějších kamenných a požárem nedotčených budov. Přesto přežila celou pohromu jen o 13 let, neboť byla zbořena v souvislosti s novou výstavbou města. Nová radnice potom vznikla na vyvýšené severní straně náměstí, kde stojí dodnes.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 359x
Zastávka tramvaje na Benešově náměstí před střední průmyslovou školou Zastávka tramvaje na Benešově náměstí před střední průmyslovou školou
13.3 19 10:12Současné mladé generace už nemají ani potuchy o tom, že k Teplicím patřily tramvaje po dobu téměř 65 let. Iniciátorem jejich zavedení nejen v lázeňském městě, ale i v širokém okolí, se stal majitel teplického panství - vzdělaný a podnikavý kníže Alfons Clary-Aldringen. První tramvaje vyjely v létě roku 1895 po trase z dnešního Benešova náměstí k hlavnímu nádraží ulicí Meissnerovou, což je dnešní ulice 28. října.

Poválečný snímek z roku 1949 zachytil tramvaj linky číslo 1 s vlečným vozem na Benešově náměstí před Střední průmyslovou školou. Tyto vozy elektrické dráhy jezdily tehdy z Řetenic přes Zámecké náměstí a centrum Teplic směrem do Trnovan, Novosedlic, Pozorky až do horního Dubí, přičemž na Benešově náměstí se dalo přestoupit na tramvaj linky číslo 2, jedoucí z Benešova náměstí kolem divadla do lázeňského Šanova. V roce 1949 patřily veškeré tramvajové tratě ještě k jednokolejným, a tak tramvajová souprava s motorovým vozem Ringhoffer z roku 1912 musela čekat na výhybně, až dorazí tramvajový vlak z protisměru od hlavního nádraží.

Veškeré stavby, které na snímku vidíme, se za uplynulých 70 let prakticky nezměnily, třebaže dnes slouží jiným účelům než tehdy. Nízká budova vlevo je původně spojena s tramvajovým provozem. Roku 1949 zde vlevo sloužila prodejna nábytku. V budově na pozadí snímku vpravo bývala kdysi velká tiskárna, později prodejna papírnictví a v osmdesátých letech prodejna Tuzexu se zahraničním zbožím.. Zájem o prodej býval tak značný, že zde stávala dlouhá fronta lidí a též se zde šmelilo s tuzexovými poukázkami. Dodnes se tady sortiment služeb opět změnil. Vlevo ve vedlejší budově v pozadí bývala před druhou světovou válkou velká pivnice, kde se scházeli především němečtí ctitelé pivního moku.

Tramvaje tvořily v ulicích města určitý neopakovatelný koloryt až do roku 1956, kdy došlo k jejich zrušení nejprve v centrální městské části a o tři roky později - v roce 1959, dojezdily i na posledním provozovaném mimoměstském úseku od červeného kostela v Trnovanech do horního Dubí.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 525x
Bývalé Trnovany jako obec u rybníků Bývalé Trnovany jako obec u rybníků
7.3 19 12:13Někdejší samostatné Trnovany představovaly v minulosti především zemědělskou obec, která žila podobně jako jiné vesnice na Teplicku. Ještě než sem dorazil průmysl a nová výstavba, nacházely se v okolí Trnovan většinou pole, louky a také několik rybníků. Jak je tedy patrné, rybníkářství s chovem ryb tady docela kvetlo. Některé z těchto vodních ploch pak byly časem od konce 19. století upraveny na přírodní koupaliště, která v letních vedrech sloužila k rekreaci zdejších obyvatel. Postupná výstavba a rozvoj průmyslu pak vytlačily z Trnovan nejen zemědělství, ale právě tak i chov ryb. Rybníky jeden po druhém zanikaly, až zde zůstala pouze nepatrná část někdejšího Mlýnského rybníku a rybník Anger, který byl vysušen a zanikl koncem 20. století.

Jedním z bývalých trnovanských rybníků byl též ten, který spatříme na našem starém snímku z konce 19. století. Na pohlednici vydané C. Weigendem v Teplicích je uvedeno Trnovany - místní rybník. Rybník obklopený loukami měl i své pojmenování. Říkalo se mu Koniglteich a zaujímal plochu nynějšího Smetanova náměstí. U malého ostrůvku, porostlého stromy, bylo tehdy zřízeno jednoduché koupaliště. Když původní půdorys Trnovan již neposkytoval další volné parcely a v obci byly snahy o další výstavbu, došlo počátkem 20. století k vysušení rybníku Koniglteich. Na jeho místě vznikla roku 1908 měšťanská škola a také park. Dnes zůstaly Trnovany, které tvoří součást Teplic, bez rybníků a vodních ploch. A to je pro tuto dobu, která se vyznačuje od jara do podzimu dlouhými a horkými léty, nenahraditelná škoda.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 692x
Bývalá myslivna a bažantnice v Zámecké zahradě Bývalá myslivna a bažantnice v Zámecké zahradě
1.3 19 07:46V severozápadním rohu Zámecké zahrady stávala kdysi dávno zámecká myslivna panského myslivce a rovněž bažantnice. Nedaleko odtud pak vedla od bývalé Lázeňské brány dávná cesta na Bílinu i na Duchcov.

Po zboření městského opevnění a po odstranění Zámecké brány, které se též říkalo Bílinská, začala od roku 1810 postupně vznikat při tehdejší cestě naproti Zámecké zahradě městská ulice, která dostala přiléhavé pojmenování Jägerzeile - tedy Myslivecká, podle někdejší panské myslivny. Mezi prvními domy, které zde byly postaveny, patřily především hostince. O ty totiž projevovali mnozí zájem vždy po procházkách v Zámecké zahradě, takže obvykle nikdy nezely prázdnotou. Další zástavba v této ulici začala vznikat v rozmezí několika dalších desetiletí. První klasicistní budovy, pocházející z doby po roce 1840, prošly v závěru 19. století přestavbou a úpravami podle dobového vkusu. Po levé straně při výjezdu z města stála dlouho, až do doby po druhé světové válce, zeď, která oddělovala kdysi uzavřenou Zámeckou zahradu od městské ulice.

Budova myslivny s červenou střechou na rohu Zámecké zahrady, kterou užíval panský myslivec, chovající ve voliérách zlaté bažanty i jiné ozdobné a užitkové ptactvo, zanikla po roce 1945. Po roce 1980 byla tato čast Zámecké zahrady i s protější domovní výstavbou výrazně narušena výstavbou silničního obchvatu, který se necitlivě "zakousl" do tohoto příjemného a zeleného koutu Teplic. Kresba zámecké myslivny a bažantnice pochází z počátku druhé čtvrti 19. století.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 631x
Pomník pruského krále na Letné Pomník pruského krále na Letné
22.2 19 08:14Pruský král Bedřich Vilém III. patřil k monarchům protinapoleonské koalice, která měla roku 1813 svůj hlavní válečný štáb právě v Teplicích. Odtud byly také řízeny válečné kroky spřátelených armád, které se zpočátku Napoleonovi jen bránily, ale posléze přešly do protiútoku. V Teplicích se rovněž řešila důležitá strategická rozhodnutí, která později směřovala k poválečnému uspořádání Evropy.

Po porážce Napoleona pod Krušnými horami u Chlumce roku 1813 nastalo pro Teplice mimořádně slavné období rozkvětu jak města, tak zejména i lázní. To vše díky slavnostnímu nadšení z vítězství nad dobyvačnými francouzskými vojsky, ale zejména i díky nejvyšším korunovaným hlavám jednotlivých států, které se tehdy v Teplicích zdržovaly. Mnoho významných osobností se pak i v dalších letech tradičně do Teplic vracelo. A právě mezi takové vzácné hosty a mecenáše lze zařadit i pruského krále Bedřicha Viléma III., který si navíc Teplice neobyčejně oblíbil a stal se tak dlouholetým a tradičním návštěvníkem, zrovna tak i příznivcem teplických lázní. V letech 1812 až 1839 jej město Teplice vítalo téměř každý rok. Rád se procházel po městě i po zdejších parcích, ale zároveň si oblíbil Špitálský vrch, což je dnešní Letná. Právě tam, po jeho smrti, v den nedožitých narozenin, mu byl v březnu roku 1841 odhalen pozoruhodný pomník. Navrhl jej Anton Nobile, který také vytvořil ruský pomník bitvy u Chlumce. Pomník byl vysoký 25 stop, přičemž bustu, zeměkouli a sochu odlili v Plasech a městu je daroval majitel sléváren kníže Metternich. Dnes pomník pruského krále na Letné již nenajdete.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 463x
Teplické tramvaje v Novosedlicích Teplické tramvaje v Novosedlicích
14.2 19 07:38Bylo to v období sedmdesátých a osmdesátých let 19. století, když začala zvláště tíživě na lázeňské město Teplice doléhat otázka rychlého a zároveň spolehlivého dopravního spojení mezi nádražím Ústecko-teplické dráhy a středem města. V tu dobu zde jezdily pouze nájemné drožky a hotelové omnibusy. To nemohlo vyhovovat občanům světoznámých lázní ani stále četnějším návštěvníkům z domova i ze zahraničí. Světově proslulé lázeňské město Teplice přestávalo být pouze střediskem mondénní lázeňské léčby, ale v druhé polovině 19. století se stávalo také centrem rozvinutého průmyslu sklářského, strojírenského a báňského. Rozrůstající se město potřebovalo moderní veřejný dopravní prostředek, který by se neomezoval pouze na lázeňské dvouměstí Teplic a Šanova, ale který by spojil i průmyslová předměstí jako Trnovany, Řetenice a obce na severu od města.

A tak od roku 1895 začaly nejen po městě, ale i po okolí Teplic jezdit vozy elektrické malodráhy na rozchodu jednoho metru. Kromě Teplic samotných došlo během roku 1895 též kez provoznění poměrně náročné tratě do horního Dubí, která vedla přes Trnovany a Novosedlice. Jedna z ulic v Novosedlicích dodnes nese jméno Malodrážní, kudy malodráha - tedy elektrická tramvaj projížděla. Na našem snímku z roku 1925 spatříme zcela vpravo motorový vůz číslo 33, který vyrobila vagónka Ringhoffer, jak vyjíždí z Malodrážní ulice v Novosedlicích, aby přejel dnešní ulici Míru do Valentinské ulice. Cílem tramvaje byla Pozorka, která se dříve německy jmenovala Cukmantl. Tramvaje však jezdily také až do horního Dubí, kde měly konečnou v místech za kostelem.

Kruhová tabulka zavěšená nad křižující ulicí nese česko-německý nápis "Achtung auf den Zug", nebo-li "Pozor na vlak". Ulice Míru tehdy ještě nebyla dlážděna, jen pěší mohli přejít tramvajové koleje po vydlážděném pruhu. V první budově vlevo bývala donedávna otevřena oblíbená restaurace "Lidový dům", kam rádi chodili posedět zdejší štamgasti. Jinak se za téměř sto let zdejší zástavba nijak nezměnila. Jenom tramvaj zde už od roku 1959 žádnou nespatříte.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 778x
Kresba Městských lázní s Pravřídlem z 20 let 19. století Kresba Městských lázní s Pravřídlem z 20 let 19. století
7.2 19 13:01Významnými změnami během 19. století prošel komplex lázeňských budov při tehdejším barokním Novém knížecím domě na Lázeňském náměstí a v přilehlé Kostelní ulici. Nástavbami druhých pater a novými přístavbami k starším jádrům zde vznikla celistvá konfigurace budov na zajímavě zalomeném půdorysu se dvěma nárožími, z nichž jedno bylo zkosené. K těmto stavebně propojeným budovám na západní straně Lázeňského náměstí se pravděpodobně dobře řadily rovněž původně empírové Městské lázně v místech dnešního Pravřídla, které známe už jen z dobových vyobrazení. Zanikly totiž z důvodu jiné pozdně klasicistní stavby z let 1838 až 1839.

Na grafických listech z první čtvrtiny 19. století se nám jeví jednopatrová budova na lichoběžníkovém půdorysu, s hlavním průčelím o šesti osách bez vstupu, který je umístěn až v bočním průčelí do Kostelní ulice. Fasáda byla členěna lizénovými rámy, slepou arkaturou v přízemí a zvýrazněnou korunní římskou se zubořezem. Na staré dokumentaci spatříme i další domy z Kostelní ulice, které zanikly při demolici celého jižního a východního bloku budov na Lázeňském náměstí. Jednalo se většinou o shodné typy staveb, přimykající se celkovým rozvrhem i architektonickými detaily k předchozím dosud stojícím domům.

Kresba raně klasicistní budovy Městských lázní pochází z dvacátých let 19. století. Dnešní budova s Pravřídlem tvoří součást rozsáhlého komplexu lázeňského domu a sanatoria Beethoven, kam každoročně přijíždí množství lázeňských pacientů nejen z celé České republiky, Evropy i z dalších mimoevropských zemí.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 733x
Zobrazeno 1 - 15 z 696
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 ... | »

ANKETA: Kde by se podle vás mělo postavit nové koupaliště v Teplicích?

Na Kudlichu - vodojem nad Teplicemi
53
V Šanově pod Panoramou - stará třešňovka
42
Vykoupit zpět pozemek v Zámecké zahradě a postavit koupaliště tam
350

Celkem odpovídalo: 445

severočeské doly Partner Domu kultury Teplice Parner fotbalového klubu FK Teplice
Pro Arte Beuronensis Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích 2011

Kontaktní formulář

zavrit

Jméno :  E-mail : 

Vaš dotaz: