STARÉ TEPLICE

iTeplice.cz - Zpravodajství pro Teplice | Dnes je Pondělí, 23. října'17, svátek má Teodor.
Křižovatka Masarykova - U Červeného kostela v Trnovanech roku 1904

Křižovatka Masarykova - U Červeného kostela v Trnovanech roku 1904

19.10 17 08:57 První zmínku o Trnovanech nalezneme v jednom pozdějším textu zakládající listiny kapituly litoměřické, jejíž originál se vztahuje k roku 1057. Po další dlouhá staletí, která pak následovala, se zdejší lidé zabývali převážně zemědělstvím, přičemž se vesnice nijak zvlášť neodlišovala od ostatních podobných obcí v regionu. Teprve až v průběhu 19. století začal v Trnovanech velký rozvoj průmyslové výroby , čemuž napomohla blízkost Teplic, nedaleké lomy a doly s hnědým uhlím a výhodná poloha u Císařské silnice, která dnes nese jméno Masarykova. Tím také pro Trnovany začal přerod z vesnice na budoucí město.

Roku 1900 dosáhl počet zdejších obyvatel téměř 12 a půl tisíce, přičemž počet domů se blížil k sedmi stovkám. Přesto stále ještě Trnovany zůstávaly oficiálně jen venkovskou obcí. Z roku 1904 pochází náš snímek, kde z někdejší Císařské silnice vlevo odbočovala ulice Lipová. I zde je patrná venkovská dobová atmosféra, do které však už vznikají i několikaposchoďové domy městského typu.V pouličním ruchu však stále převládá venkovský poklid s koňskými povozy a ručními vozy. Přímo uprostřed křižovatky spatříme shluk osob, mezi nimiž dominuje strážník v dobové uniformě. Dnes by tady v těžkém silničním provozu mohli jen těžko postávat. Fotografie představuje zvětšenou pohlednici s názvem Turn, "Bei der alten Münze." Česky pak Trnovany, "U Staré mince." Jednalo se o název staré hospody, která stávala na rohu. Tento starý rohový dům s živností a předzahrádkou se stromy pak za několik málo let ustoupil nové rohové stavbě restaurace a kavárny "Lípa". Touto dobou ovšem ještě nestojí tzv. červený kostel poblíž naproti vlevo, neboť s jeho stavbou se započalo až teprve roku 1909. Hned po jeho dokončení pak také Trnovany roku 1910 získaly status města. Jen pro zajímavost je možné dodat, že kousek vlevo od našeho snímku už tehdy od roku 1895 projížděly přes Trnovany také tramvaje, které umocňovaly nápaditý přechod obce z běžné vsi na město. Od roku 1904, kdy snímek vznikl, se v těchto místech změnily Trnovany do dnešní doby hned dvakrát. Nejprve tedy vznikla dominantní rohová budova restaurace a kavárny "Lípa" , která od osmdesátých let 20. století i s další okolní zástavbou zanikla, aby uvolnila místo nové výstavbě, kterou již známe ze současnosti.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 285x
Horní část Lázeňské ulice před 1. světovou válkou

Horní část Lázeňské ulice před 1. světovou válkou

13.10 17 13:51 Veškeré domy starých lázeňských Teplic se v dřívějších dobách stávaly krátkodobým domovem lázeňských hostů, ale komu se v hlavní sezoně podařilo najít volný pokoj právě v Lázeňské ulici, která se nacházela pod děkanským kostelem v nejbližším sousedství lázní, ten mohl skutečně hovořit o mimořádně šťastném ubytování. Ze starých měšťanských domů dodnes zůstalo v Lázeňské ulici pouze jen několik budov proti lázním Pravřídla, zato však velmi proslavených návštěvami význačných osobností. Jedná se o domy Zlaté slunce, Zlatý kříž, Pelikán, Harfa a Zlatá studna. Právě tady byli ubytování například světově proslulý německý hudebník Ludwig van Beethoven, slavný německý malíř Gaspar David Friedrich, český historik a literární vědec Josef Dobrovský i další.

Vedle Městských lázní, které dnes tvoří součást lázeňského sanatoria Beethoven, stávaly kdysi ještě i Žofiny lázně, které patřily jedné z největších židovských obcí. Tato budova disponovala několika bazény a rovněž rituální očistnou lázní zvanou mikwe. Za Žofinými lázněmi následoval dům Zlatá koruna a u něho předstupoval do ulice hotel Bílý orel. Tento dům od roku 1908 patřil Svazu německých hasičů, jehož členové zde nacházeli veškerá zaopatření při lázeňských pobytech.

Na snímku z doby před první světovou válkou spatříme horní část Lázeňské ulice hned pod děkanským kostelem. Rohový dům nese pojmenování Zlaté slunce, kde se v roce 1812 ubytoval jeden z velkých hudebních skladatelů Ludwig van Beethoven. Právě tady měl údajně začít psát svůj věhlasný "Dopis nesmrtelné milence." Tento skladatel, který jezdil na léčení do Teplic v letech 1811 až 1812, však při svých pobytech bydlel i v dalších domech. V Lázeňské ulici se jednalo zejména o dům Zlatá studna a v Dlouhé ulici o hotel U Dubu.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 305x
Někdejší domy na západní straně dnešního náměstí Svobody

Někdejší domy na západní straně dnešního náměstí Svobody

6.10 17 10:12 Tržní náměstí v Teplicích bylo vyměřeno už někdy ve 13. století a od té doby po dlouhé věky tvořilo srdce městského organismu. Jeho prostorem, kde se již tradičně shromažďovali nejrůznější trhovci, také procházely hlavní cesty a soustřeďoval se zde i obchod. Z původně uzavřeného celku městskými hradbami vedla z Tržního náměstí severním směrem cesta přes výjezdní Lesní bránu směrem na Dubí a do oblasti krušnohorských lesů. Tržní náměstí sloužilo tradičně nejen trhovcům a nakupujícím, ale rovněž jako centrum a sídlo města, které představovala původní radnice stojící přibližně uprostřed rynku. V roce 1896 se v těchto místech poprvé objevila i teplická tramvaj, která sem byla prodloužena z dnešního Benešova náměstí a pokračovala přes Tržní náměstí velkým obloukem do dlouhé ulice k Zámeckému náměstí. Tento dopravní směr pak sloužil teplickým tramvajím plných šedesát let až do roku 1956.

Zástavbu Tržního náměstí tvořily v 19. století zpočátku jednoposchoďové domy, z nichž většina prošla časem celou řadou přestaveb i zvýšením pater. Nejčastěji se zde dalo setkat s domy dvouposchoďovými. Náš snímek pořízený v roce 1892 vznikl na západní straně Tržního náměstí, kde byla v přízemních částech domů umístěna řada známých a vyhlášených podniků, ale i další významné obchody i nejrůznější služby. Mezi nimi v domě číslo 17 se nacházel výčep piva majitele Friedricha Komperta. Tento dům byl zachycen těsně před svojí demolicí. Na dveřích a stěně domu byly tehdy již vylepeny demoliční vyhlášky a z oken vyhlíželi dělníci, kteří byli pověřeni asanací domu. Po jeho odstranění zde nevznikla proluka ani nedošlo ke stavbě jiného domu, ale z tohoto prostoru pak vedla ulice nazvaná Tržní, která později spojovala Tržní náměstí přímo s ulicí Alejní. Dnes již mladší generace nemají ani potuchy o těchto bývalých domech, z nichž pak většina zanikla počátkem šedesátých let 20. století.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 493x



Lipová ulice od Šanovského parku Lipová ulice od Šanovského parku
29.9 17 09:44Tato fotografie z roku 1905 byla pořízena od šanovského parku směrem do Lípové ulice. Tehdy se ovšem jednalo o Císařské sady a jak je patrné, vždy dobře udržované a v letních parnech kropené vodou. Aby vyhlášené lázeňské město patřilo ke skutečně reprezentativním ve všech směrech, muselo se mu vždy dostávat značné péče ve formě nekonečných úprav, údržby a úklidu zdejších vozovek, chodníků i parkových cest. O to vše se i dříve svědomitě starali majitelé přilehlých objektů, ale zejména také město, které reprezentovala radnice. Na to rozpočet nikdy nezapomínal, takže se zde zaměstnávala řada metařů i dalších pracovníků údržby. Na snímku spatříme v popředí kropení za pomoci pojízdné stříkačky.

Ulice vedoucí od šanovského parku, která spojovala lázeňský Šanov s centrem Teplic, se dodnes jmenuje Lípová. Původně se ovšem jednalo o cestu, která procházela volnou přírodou podél sadů, vinic a v nejhořejší části též kolem bývalého městského hřbitova. Výstavba v Lípové ulici pak vznikala postupně během 19. století a nakonec propojila obě lázeňská města. Kontakt architektury spolu s přírodní složkou tak vytvořily přívětivý charakter této do kopce vedoucí ulice, kterou z jedné strany obklopoval svěží park. V Lípové ulici vznikly jak klasicistní domy, jejichž obdoby známe i z jiných míst Teplic, tak i stavby s aplikacemi historických slohů. Nacházela se tady řada hospitálů a téměř ve všech domech se pronajímaly pokoje lázeňským hostům. Budova, kterou vidíme v čele ulice, dnes představuje lázeňský dům Jirásek. Netřeba zdůrazňovat, že se v okolí dalo na mnoha místech příjemně posedět a občerstvit v příjemných restauracích, kavárnách a vinárnách.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 224x
Zapomenutý Zelený rynek v Zelené ulici Zapomenutý Zelený rynek v Zelené ulici
22.9 17 10:28Dávno zapomenutý Zelený rynek vznikl v Teplicích podle toho, že v těchto místech, kde se setkávala Zelená ulice s někdejší ulicí Lesnickou, dnes Čs. dobrovolců, odedávna prodávali trhovci přímo na ulici zeleninu a ovoce. Někteří z pamětníků si možná ještě vzpomenou, že tomu tak bylo ještě i v padesátých letech 20. století. Domy v této části města vznikaly zejména po velkém požáru Teplic - od konce 18. století, za vlády teplického majitele panství Jana Nepomuka Clary-Aldringena, který všemožně usiloval o obnovu města i novou výstavbu v tehdejším moderním klasicistním stylu. A tak i na Zeleném rynku vyrůstala od počátku 19. století řada jedno až třípatrových staveb, z nichž mnohé patřily skutečně mezi pozoruhodné.

V horní části Zeleného rynku stávala původně panská myslivna, podle níž také nesla ulice, procházející odtud směrem k ulici Alejní, název Lesnická. S koncem 18. století však panská myslivna zanikla a na jejím místě vznikl roku 1801 barokní Mořicův dvůr, který v letech 1903 až 1904 vystřídala zase stavba školy, ve které dnes naleznete gymnázium. Původní zástavba Zeleného rynku stála do šedesátých a částečně až do sedmdesátých let 20. století, kdy se v rámci celkové přestavby města přistoupilo k jejímu definitivnímu zbourání. Zaniklo tak množství klasicistních domů, mezi nimi i jedinečné a svérázné budovy. Na snímku z třicátých let 20. století spatříme nejen velké zelné trhy táhnoucí se od Zeleného rynku dolů celou Zelenou ulicí, ale za pozornost stojí první dům vlevo, který měl ještě i některé barokní prvky. V okolí je možné spatřit ještě další dominantní stavby. Jak je tedy patrné, přišly Teplice nejen o další historickou ulici, ale též o čilý ruch, který připomínal tehdejší hlavní město Prahu.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 798x
Bývalá náves v Řetenicích Bývalá náves v Řetenicích
15.9 17 08:09Jak uvádí jedna z pověstí, mělo se v Řetenicích, nedaleko od Teplic, nacházet sídlo rytíře a zemana Kolostuje, jehož prasátka objevila a proslavila teplické léčivé prameny. Kolostujův statek stával na řetenické návsi, v místech pozdějšího starého zájezdního hostince, který sloužil od dob středověku. Širokým průjezdem sem z návsi do dvora zajížděli formani se svými vozy, aby tady po zdlouhavých cestách přenocovali, odpočívali a posilnili se dobrým jídlem i pitím. K přestavbě starého hostince do současné podoby došlo v roce 1901. Na snímku z roku 1902, kdy jej spatříme v jeho nové podobě, se nachází vpravo.
Na původní řetenické návsi stály i další různé usedlosti, statky a také pošta. Jeden z největších kdysi patřil statkáři Reinholdu Borsdorfovi. Od roku 1913 zlepšila kontakt nejen s Teplicemi tramvajová doprava, prodloužená do Řetenic od Mariánského dvora. Tramvaje pak projížděly přes řetenickou náves kolem restaurace U Pramene a směřovaly odtud dále do Rybniční a Tolstého ulice. Tak tomu bylo až do roku 1956, kdy zde tramvaje nahradily trolejbusy. Některé linky končily právě zde na točně a jedna pak zajížděla Starou Duchcovskou až do Újezdečka. V roce 1964 byly trolejbusy převedeny na nově vybudovaný úsek silnice přes řetenické sídliště. Od té doby se tak poměrně rušná náves, pojmenovaná jako Rooseveltovo náměstí, poněkud zklidnila. Kromě restaurace U Pramene a budovy bývalého kina Svět, ve kterém je dnes jeden z restauračních podniků Nexo, zůstala bývalá řetenická náves obklopena už jen panelovou zástavbou.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 474x
Stavba nového Krušnohorského divadla v Teplicích Stavba nového Krušnohorského divadla v Teplicích
8.9 17 07:45Po požáru prvního Městského divadla se v Teplicích sešla městská rada k projednání stavby divadla nového. V květnu roku 1921 se začalo s odklízením trosek vyhořelé divadelní budovy a v listopadu 1922 byl zahájen výkop k nové stavbě na místě dřívějšího divadla. Velkoryse pojaté představy o společenském a kulturním centru města zpracoval do základního návrhu městský stavební inženýr Hans Keller. Samostatný realizační projekt se pak stal dílem drážďanského architekta Rudolfa Bitzana. Do roku 1924 tak vyrostla nová divadelní budova v eklektickém slohu s pozdně secesními prvky.

V nové budově vznikl velký sál s téměř čtrnácti sty sedadly, malý divadelní sál, kino, francouzská a lidová restaurace, kavárna, bar, cukrárna, herna, terasy i další prostory. Budova svými rozměry, bohatstvím i vybavením patřila mezi vůbec největší divadelní projekty u nás. Nové divadlo bylo slavnostně otevřeno 20. dubna 1924 Wagnerovou operou "Mistři pěvci norimberští." Od té doby pak tento významný kulturní objekt sloužil k provozování opera, operety, činohry i koncertů. Na našem snímku spatříme začátek stavby nového divadla v roce 1922. Snímek byl pořízen směrem od východu, tedy od Lázeňského parku, takže v pozadí spatříme centrum města. Přehlédnout tam nelze radniční věž.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 552x
Selské venkovské domy v bývalé Lípové ulici v Trnovanech Selské venkovské domy v bývalé Lípové ulici v Trnovanech
1.9 17 09:00Ještě v roce 1843 se o Trnovanech hovořilo jako o malé klidné vesnici, která čítala pouze 466 obyvatel. Teprve až ve druhé polovině 19. století i zde začaly velké změny, kdy se ze zemědělské obce pozvolna začalo stávat významné průmyslové středisko. Zvláště od 70. let 19. století se datuje mimořádný rychlý vzestup této obce díky vzniku různých manufaktur a továren. Jednalo se zejména o výrobny keramiky, porcelánového a fajánsového zboží, o textilky, cihelny, kovoprůmyslové, dřevozpracující i další menší podniky. Tím také pro Trnovany začal přerod ze zemědělské vesnice na průmyslové město.
Na přelomu 19. a 20. století dosáhl počet obyvatel Trnovan dvanáct a půl tisíce a počet domů se blížil k sedmi stovkám. Avšak třebaže už v Trnovanech stálo mnoho domů městského typu a už od roku 1895 tudy projížděly dokonce i tramvaje, zůstávaly stále jen venkovskou obcí. Jednou z posledních podmínek k povýšení na město se totiž stalo postavení katolického kostela. K tomu došlo teprve v letech 1909 až 1910, kdy vznikl neogotický kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova, který se vžil pod názvem "červený." Od té doby tak Trnovany získaly status města, ve kterém tehdy žilo 15 tisíc obyvatel.
Na snímku z přelomu 19. a 20. století spatříme v bývalé Lípové, dnešní ulici U Červeného kostela, pozůstatky dřívější venkovské obce. Jednalo se o selské venkovské domky, které zanikly roku 1911. Dnes by se zajisté jednalo o památné stavby někdejší venkovské architektury. Na jejich místě vznikl potom obecní dům a hotel Imperátor, který do dnešních časů přežil jako chátrající ruina. Na snímku vlevo stojí za povšimnutí koleje s trolejovým vedením elektrické úzkorozchodné tramvaje, která tudy začala jezdit od roku 1895 a svůj provoz ukončila v zimě roku 1959.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 574x
První samostatné městské divadlo v Teplicích První samostatné městské divadlo v Teplicích
25.8 17 10:15 Ve druhé polovině 19. století již někdejší zámecké divadlo rozvíjejícímu se městu nestačilo. Proto bylo rozhodnuto o stavbě samostatného městského divadla na okraji Lázeňského parku při tehdejší Královské třídě. Podle návrhu architekta Bernharda Schreibera z Drážďan zde v letech 1872 až 1874 probíhala stavba neoklasicistní budovy, přičemž otevření Městského divadla proběhlo již 21. května 1874. Divadlo mělo 815 sedadel a 185 míst k stání. První patro hlavního průčelí krášlily venku antické sloupy a druhé patro tři reliéfní medailony s figurálními symboly dramatického umění, hudby a poezie. Střechu pak zdobily sochy dvou okřídlených levhartů. Osvětlení obstarávalo dva tisíce plynových hořáků, které v roce 1901 nahradila elektřina. V divadle působila opera, opereta, činohra i orchestr.
První teplické městské divadlo bez úhony přežilo první světovou válku, ale ne o dlouho. V noci z 31. srpna na 1. září 1919 procházel na noční obhlídce divadlem výpomocný požární strážce. Když kráčel po můstku na půdě provaziště, uvolnila se následkem výbuchu špatného paliva dvířka jeho lucerny, přičemž hořák vypadl na zem. Hořící olej se rozlil po můstku a odtud zapálil oponu. Od ní začal v mžiku hořet celý jevištní prostor. Požár se rychle šířil a nic nezmohli ani přivolaní hasiči. A tak po 45 letech xistence první městské divadlo vyhořelo. Z celé stavby tehdy zůstala jen část divadelní kavárny, ale i ta byla stržena a odstraněna spolu s pozůstatky vyhořelé budovy. Na našem snímku spatříme plánek interiéru bývalého divadla. V popředí se nachází orchestřiště a divadelní parket, dále hlediště a lože. Vyvýšené lože se pak nacházely ve dvou patrech.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 470x
Fotbalové utkání na hřišti u bývalé drožďárny Fotbalové utkání na hřišti u bývalé drožďárny
17.8 17 08:11Původní teplický fotbalový stadion, na němž se začalo hrát, se nacházel u někdejší drožďárny v místech, kde dnes najdete rozlehlé parkoviště a budovu supermarketu Albert. Sloužil od roku 1903 a vydržel stát po dobu sedmdesáti let. Přestože tento stadion zažil mnoho špičkových hráčů, četné úspěchy i zklamání, byl znám i svými stísněnými poměry, takže soupeři jezdili hrát fotbal do Teplic dost neradi. Ochranný plot obepínal hrací plochu téměř u pomezní čáry, takže diváci se mohli hráčů téměř dotýkat. Zejména pak zázemí stadionu mělo mnoho nedostatků - málo místa, těsné prosotry, o pohodlí ani nemluvě. V kabinách museli stát hráči takřka v předklonu, aby se neudeřili o šikmé rohy a trámy.

Druhé světová válka se stala tragickým předělem v dějinách lidstva a pochopitelně narušila i veškerou sportovní činnost. Avšak už v prvních týdnech po osvobození v roce 1945 se zejména zásluhou nových osídlenců zrodil nový klub, který začal hrát na dřívějším stadionu u drožďárny. Tento prostor však byl zpočátku zcela neregulérní, neboť za války sloužil jako odkladiště a smetiště poničené válečné techniky. To vše muselo být nejprve z hrací plochy odklizeno včetně nezbytných oprav silně poškozené dřevěné budovy i veškerého zázemí. Když se vše v poměrně rychlém tempu dalo do pořádku, mohl nově vzniklý klub přijmout i první přicházející fotbalisty s prvoligovými zkušenostmi.
Zakladatelem prvního poválečného fotbalového klubu SK Teplice-Šanov se stal severočeský žurnalista Rudolf Cajthaml s dalšími funkcionáři, kteří připravili vhodné podmínky pro teplickou kopanou. Nová fotbalová jedenáctka už ve žluto-modrých barvách města pak měla svoji premiéru v červnu 1945, při níž navíc získala hned vítěznou trofej.

Na stadionu u drožďárny se pak konala fotbalová utkání až do roku 1973. Již několik let předtím ovšem vznikaly plány na stadion nový, který potom vznikal Na Stínadlech. Na starém fotbalovém hřišti si tepličtí fotbalisté naposledy zahráli proti soupeřům pražské Sparty 6. května 1973 za účasti osmi tisíc diváků. Snímek zaznamenal jedno z fotbalových utkání na starém hřišti v šedesátých letech 20. století. V pozadí spatříme ještě budovy a komín někdejšího podniku Bonex.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 541x
Pohled z ulice ČS. Dobrovolců na ustupující starou zástavbu Pohled z ulice ČS. Dobrovolců na ustupující starou zástavbu
11.8 17 07:44Místa, kde se setkávala ulice Čs. dobrovolců, kdysi pojmenovaná jako Lesnická, s ulicí Zelenou, se nazývala Zelený rynek pod někdejším Mořicovým dvorem a pozdějším gymnáziem. Pojmenování odpovídalo tomu, že právě tady kdysi trhovci prodávali zeleninu. V této části starého města stála též řada zajímavých a pozoruhodných domů z devatenáctého nebo z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Jeden z těch starších, třebaže již také klasicistní, však měl ještě některé prvky předchozího baroka.

Po druhé světové válce začalo v Teplicích docházet k postupnému odbourávání některých starých domů. Tato likvidace pokračovala rovněž v těchto místech v šedesátých a vyvrcholila v sedmdesátých letech 20. století, kdy se již počítalo s novou výstavbou panelových domů. Snímek z roku 1972 zachytil pohled od budovy gymnázia v ulici Čs. dobrovolců směrem k Alejní ulici a dále směrem k bývalému zimnímu stadionu. Tou dobou už bylo množství domů odstraněno nebo zůstalo v sutinách. Stála však ještě tříposchoďová dominantní rohová budova měšťanského domu s typickou věžičkou na rozhraní ulic Čs. dobrovolců a Alejní. Ale i ta se již chystala k demolici. Během roku pak zmizela i ostatní stará zástavba, kterou snímek ještě stačil zachytit.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 604x
Plovárna s termální vodou v zámecké zahradě Plovárna s termální vodou v zámecké zahradě
4.8 17 07:16Teplice se kdysi mohly chlubit množstvím plováren nebo rybníky upravenými na plovárny, které v horkém letním období osvěžovaly stovky lidí z celého města i okolí. Nejvíce se jich nacházelo na území Trnovan. Jedna z nejkrásnějších a nejlépe vybavených se pak rozprostírala na jižním okraji Zámecké zahrady v Teplicích, kterou roku 1932 postavila firma Lederer a Bloch. Plavání v bazénu s termální vodou tak trochu připomínalo koupání v moři. Předností koupaliště se stala nejen jeho výhodná poloha v zeleni stromů, chráněná okolním parkem, ale právě tak i stálá teplota vody kolem 22 stupňů Celsia.
Celý článek / zobrazeno 1039x
Ozvala se svědkyně dopravní tragédie při střetu autobusu MHD s vlakem před 60lety Ozvala se svědkyně dopravní tragédie při střetu autobusu MHD s vlakem před 60lety
28.7 17 07:22Na snímku z první poloviny 20. století spatříme dvoukolejný železniční přejezd v Dubské ulici se spuštěnými závorami v době blížícího se průjezdu vlaku u hradla číslo 25. Tehdy ještě trať nebyla elektrifikovaná. Tento železniční přejezd se v padesátých letech 20. století zapsal do historie nejhorších dopravních tragédií v Teplicích, kdy plně obsazené městské autobusy tehdejší linky číslo 7 byly dvakrát nedlouho po sobě zachyceny projíždějícími vlaky. Obě tragédie přitom zavinili zaměstnanci ČSD hrubým porušením předpisů tak, že při průjezdu vlaků zůstaly vždy závory nestaženy. V důsledku první nehody mělo zemřít přibližně 16 lidí a bylo rovněž mnoho těžce zraněných, neboť těžkotonážní vlak najel přímo do středu autobusu. Při druhé nehodě zemřel jeden člověk a 12 utrpělo vážná zranění.

Některé z pramenů uvádějí, že k těmto neštěstím došlo již v roce 1955, zatímco jiné připomínají rok 1956. Toto dilema pak zcela narušil telefonát z letošního července, kdy se redakci Regia ozvala paní Květoslava Huserová se svým synem, která dnes žije na Moravě. Právě paní K. Huserová se stala očitou svědkyní oné první nehody. Na průběh všeho si dodnes přesně pamatuje, neboť cestovala právě oním autobusem. Jela tehdy do Teplic kupovat kočárek pro svého narozeného syna a když přijeli k přejezdu, byly závory ztaženy. Mnozí z cestujících tehdy nechtěli příliš čekat a tak požádali řidiče, aby jim otevřel, takže vystoupili a chtěli do města dojít pěšky. Mezitím se závory zvedly a autobus vjel na přejezd, kde do něho najel vlak. Všichni, kteří vystoupili tuto hrůznou scénu ještě stačili zahlédnout a byli tak zděšení, že se šli do nejbližší hospody opít, neboť si uvědomili, že mohli přijít o život. Paní Květoslava Huserová má ještě dodnes schovanou účtenku za nákup kočárku pro své miminko a uvádí zcel jednoznačně rok 1957, kdy se její syn narodil.

Vzhledem k závažnosti situace musel být přejezd v Dubské ulici zcela uzavřen a do půl roku vybudován podjezd ve Spojenecké ulici blíže hlavnímu nádraží., který slouží dodnes. U bývalého železničního přejezdu se nyní nachází pouze podchod pro pěší. V pozadí snímku spatříme ještě starou zástavbu v ulici Na Hrázi a zcela vzadu také domy patřící už do Spojenecké ulice.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 963x
Horní část někdejší Královské třídy Horní část někdejší Královské třídy
21.7 17 11:21Od roku 1840 začaly v Teplicích vznikat nové elegantní třídy, které si narůstajícími řadami domů razily právo na svoji existenci. Jejich vznik komentují též Teplické almanachy, které do svých textů ještě vkládaly alespoň drobné litografie některých zvláště významných novostaveb. Roku 1840 vznikla rovněž na úseku od bývalé Krupské brány k Mlýnskému náměstí u současných Císařských lázní, výhodně položená a situovaná Královská třída - dnešní ulice U Císařských lázní, zastavěná původně z obou stran jen ve své nejhornější části (viz. náš snímek).
V někdejším pojmenování Královské třídy se charakteristicky odrážela doba jejího vzniku, kdy se v Teplicích léčili a setkávali evropští vladaři, monarchové, velvyslanci, členové aristokracie i další význační představitelé zejména z císařských a královských kruhů. A to dokonce z celé Evropy. Proto domy v této nanejvýš reprezentační ulici nemohly tehdy mít jiné názvy, než Císařský hrad, Královský hrad, Český král, Arcivévoda Štěpán, Král portugalský atd. Ve druhé polovině devatenáctého století však už tyto domy byly více známy zejména podle mnoha bank, obchodů a firem, které v nich sídlily.
Královskou třídu, kterou po dobu půlstoletí pd roku 1900 do roku 1950 projížděly též tramvaje, považovali místní lidé a zrovna tak i cizinci za jednu z nejkrásnějších a nejelegantnějších v celém městě. Kromě řady bankovních ústavů, výběrových a prvotřídních obchodů i reprezentačních restaurací, kaváren a cukráren, se stala tato ulice od roku 1874 i významným sídlem kulturního dění, když došlo k postavení a otevření prvního městského divadla. To sice roku 1919 vyhořelo, ale na jeho místě vzniklo v dalších letech divadlo nové. K jeho otevření došlo v roce 1924 a spatříme jej v pozadí. Snímek, který ještě zachytil dnes již neexistující budovy vpravo, byl pořízen roku 1925.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 590x
Zděná kolonáda v lázeňském parku pod divadlem Zděná kolonáda v lázeňském parku pod divadlem
14.7 17 11:45Podnět k postavení zděné kolonády v parku mezi Panským domem a místem, kde dnes stojí Krušnohorské divadlo, dala rodina Clary-Aldringenů roku 1825, aby tu zdobila tehdejší Špitálskou zahradu a zároveň reprezentovala teplické lázeňství včetně čilého společenského života. Zděná kolonáda měla půdorys poněkud otevřené podkovy, rozšířené na obou koncích o krátká uzavřená křídla. Na pravé straně, blíže k Císařským lázním, ukončoval halu společenský salónek, na protější levé straně v malém přístavku na způsob antického chrámku, v němž vytékal pramen, se prodávala Bílinská kyselka i další druhy domácích a zahraničních minerálních vod. Právě tam se daly koupit rozličné výrobky získané z minerálních pramenů, různé pastilky, sole či koupelové přísady. Lázeňskými hosty se to tady jen hemžilo. V hale po stěnách zase visely tabulky s výsledky analýz zdejších pramenů. Vlastní kolonáda byla vytvořena sloupovým ochozem toskánského typu. Klasicistní architektura vynikala čtyřiceti dórskými sloupy a otevírala se směrem k lázním. Tato hosty často navštěvovaná promenáda vévodila celému okolí.
V roce 1874 za kolonádou vznikla další dominanta - původní městské divadlo. Tak tomu bylo až do roku 1919, kdy divadlo vyhořelo. Na jeho místě došlo záhy ke stavbě nové, ze současnosti nám známé divadelní budovy, kterou město slavnostně otevřelo roku 1924. Oproti novému divadlu v pozadí však působila stárnoucí kolonáda už značně zchátralým dojmem a proto se vynořila otázka její opravy nebo rekonstrukce. Avšak náklady na její opravu nechtěl nést jak její dřívější majitel kníže Clary-Aldringen, tak ani město, které ji posléze odkoupilo. V roce 1936 potom došlo k tomu nejhoršímu, co mohlo kolonádu postihnout - k její likvidaci. Tím Teplice přišly zcela zbytečně o jednu z typických lázeňských staveb a o památku na slavné období teplického lázeňství v ponapoleonském období. Kolorovaná pohlednice s lázeňskou kolonádou a se starou divadelní budovou v pozadí pochází přibližně z roku 1898.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 806x
Zobrazeno 1 - 15 z 618
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 ... | »

ANKETA: Jak tipujete Vy? Rozhodne se teplický primátor Jaroslav Kubera kandidovat na prezidenta České republiky?

Ano
89
Ne
84

Celkem odpovídalo: 173

severočeské doly Partner Domu kultury Teplice Parner fotbalového klubu FK Teplice
Pro Arte Beuronensis Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích 2011

Kontaktní formulář

zavrit

Jméno :  E-mail : 

Vaš dotaz: