STARÉ TEPLICE

iTeplice.cz - Zpravodajství pro Teplice | Dnes je Pátek, 22. června'18, svátek má Pavla.
Ulice 28. října, dříve Meissnerova, koncem 19. století

Ulice 28. října, dříve Meissnerova, koncem 19. století

21.6 18 12:39 Dnešní ulice 28. října v Teplicích se kdysi jmenovala Meissnerova, přičemž spojovala dnešní Benešovo náměstí, v minulosti nazývané jako Školní, s hlavním nádražím. Zástavba této ulice začala vznikat až po zavedení železnice z Ústí nad Labem do Teplic roku 1958. Zdejší domy proto názorně dokumentují především rozvoj architektury druhé poloviny 19. století a počátku století dvacátého. Ještě před první světovou válkou se však tady nalézaly i některé volné proluky. Původní název ulice vznikl na památku spisovatele Alfreda Meissnera, který se narodil v Mlýnské ulici lázeňských Teplic a zemřel v rakouském městě Bregenzi. Vedle svého povolání lékaře se též významně věnoval literární tvorbě, kam patřila dramata, romány a básně.

Dřívější Meissnerova ulice představovala elegantní třídu s mnoha obchody, kde nabízeli vybrané zboží, nacházelo se tady množství restauračních podniků, vináren, kaváren a cukráren, což dávalo ulici i Teplicím nádech velkého města. Z těch nejvyhlášenějších restaurací můžeme jmenovat například Kuchařskou školu, hotel U Nádraží nebo vinárnu Tatra, která se později jmenovala Marica a dnes je nabízaná k prodeji.

S ulicí 28. října jsou též spojeny prvopočátky městské hromadné dopravy v Teplicích, které představoval zcela první zprovozněný úsek elektrické úzkorozchodné tramvaje, na němž byl provoz slavnostně zahájen 25. července roku 1895. Elektrická pouliční dráha, která vznikla z popudu tehdejšího majitele teplického panství - knížete Alfonse Clary-Aldringena, pak této ulici, kdysi z obou stran lemované již dávno zaniklým stromořadím, patřila až do roku 1956. Teprve o několik let později sem byly zavedeny také trolejbusy.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 145x
Horní část Masarykovy ulice s křižovatkou

Horní část Masarykovy ulice s křižovatkou

15.6 18 08:09 K rušnému centru Teplic patří horní část Masarykova ulice s křižovatkou Školní a Českobratrské ulice. V pradávné minulosti se jednalo o rozcestí polních cest mimo uzavřené centrum města. Od 18. století tady stávalo jen zdaleka viditelné sousoší Kalvárie. Po zboření městských hradeb koncem 18. století začalo docházet k postupné výstavbě i v těchto místech. Zejména pak od třicátých let 19. století zde začaly vznikat první domy, včetně zájezdních hostinců.
Naproti vyústění Školní ulice do Masarykovy stávaly vedle vyššího domu na rozhraní dnešní Masarykovy a Českobratrské ulice až do roku 1902 dva jednopatrové domy s podkrovím. Jejich místo pak zaujala vznosná třípatrová stavba, která patřila Schaffasově rodině. V přízemí nově postaveného domu vznikly nejprve obchody a od dvacátých let 20. století zde též sídlila Živnostenská banka. Počínaje rokem 1959 až do devadesátých let 20. století tady nabízela potravinářské výrobky oblíbená velkoprodejna Gastronom. Do prvního poschodí byli hosté zase zváni do oblíbené vinárny Pikant, na kterou dodnes mnozí hosté rádi vzpomínají. Od konce 20. století Gastronom i s vinárnou zanikly a v přízemí se vystřídaly různé služby, včetně restaurace, až nakonec po přestavbě patří tyto prostory Ge Money bank.
V dávné, ale i v době, kterou mnozí dobře pamatují, z křižovatky odbočovala silnice směrem na Dubí a dále na Drážďany. Původně se jednalo o mezinárodní silnici E 15 a později E 55, která se tady směrem od Benešova náměstí dokonce ocitla na vedlejší silnici. To patřilo k téměř světovým unikátům. Tato kuriozita se změnila teprve až po vybudování silničního obchvatu kolem Zámecké zahrady. Na této křižovatce se poprvé rozsvítily semafory světelné signalizace, které zprvu ovládal dopravní příslušník Veřejné bezpečnosti ručním přepínáním.
Náš snímek pochází z roku 1974, kdy se již jednalo o světelnou signalizaci automatickou. V přízemí rohového domu s Českobratrskou ulicí se prodávalo láhvové zboží, přičemž vedlejší Gastronom a s vinárnou Pikant stále spolehlivě fungovaly. Trolejbus jedoucí směrem od divadla na Benešovo náměstí, patří ještě ke starým typům vozidel 9 Tr, které byly převážně zrušeny během osmdesátých let 20. století. Dopravní společnost ARRIVA si dodnes uchovala jedno toto již historické vozidlo evidenčního čísla 105, které je nasazováno příležitostně na nostalgickou linku číslo 11.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 371x
Dlouhá ulice před zbouráním

Dlouhá ulice před zbouráním

8.6 18 08:45 Už v dobách středověku procházela z někdejšího Tržního náměstí, dnes náměstí Svobody, stará cesta ve směru Dlouhé ulice kolem zámku a dále přes někdejší Bílinskou, nebo-li Zámeckou bránu, směrem na Bílinu a Duchcov. Po velkém požáru Teplic a po zbourání městského opevnění i městských bran se město otevřelo směrem ven a v samém centru začalo na tehdejší dobu vznikat skutečně moderní město s dlážděnými ulicemi, klasicistními domy a s olejovými lucernami pro noční chodce. Od roku 1810 projížděla Dlouhou ulicí v období lázeňské sezóny poštovní korba, přivážející do Teplic četné hosty a roku 1811 se zde objevila i první městská policie v síle čtyř mužů. Právě tou dobou - roku 1812, procházel Dlouhou ulicí rovněž slavný hudební skladatel Ludwig van Beethoven, který se v Teplicích léčil a zpočátku se na nějaký čas ubytoval v hotelu U Dubu, který se nacházel v horní části Dlouhé ulice.
Čtyřicátá léta 19. století znamenala vrcholící období především v domovní výstavbě Dlouhé ulice. Neustálý příliv lázeňských hostů, z nichž mnozí patřili k vysokým společenským vrstvám, znamenal i značný finanční přínos pro zdejší obyvatele, kteří si pak mohli dovolit postavení domu. Jedno až třípatrové empírové budovy sice prostých, ale přitom uměřených tvarů, se střešními hřebeny souběžnými s Dlouhou ulicí, postupně doplňovaly či nahrazovaly starší domy, z nichž mného sloužily až do sedmdesátých let 20. století. V Dlouhé ulici, která měla po každé straně 21 domů, se soustřeďovalo množství obchodů a zařízení, důležitých pro chod a život lázeňského města. Proto tady stály vybrané hotely, hostince, vinárny, bary a rovněž pošta. Ulicí, která tehdy patřila k rušnému centru města, projížděla od roku 1896 elektrická úzkorozchodná tramvaj, která sem potom neodmyslitelně patřila celých 60 let - až do roku 1956, kdy byla nahrazena autobusy. Nově zaváděná trolejbusy se do Dlouhé ulice pak nikdy nedostaly.

V souvislosti s budováním nového středu Teplic však bylo koncem šedesátých let 20. století rozhodnuto o zbourání většiny zdejší zástavby.Po likvidaci dolní a střední části Dlouhé ulice počátkem sedmdesátých let zde potom vznikla pouze budova obchodního domu Prior a převážně parkové plochy. Lázeňské město tak přišlo o uzavřenou obchodní a společenskou tepnu na dlouhé roky. Teprve až po likvidaci obchodního domu Prior a po výstavbě střediska Galerie, se sem před několika lety opět alespoň částečně vrátil společenský ruch. Náš snímek zachytil Dlouhou ulici krátce před jejím zbořením v roce 1973. Zcela vlevo v popředí se nachází roh vyhlášeného hotelu a vinárny Centrál, naproti stávala prodejna Mototechny a obchod s látkami.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 409x



Pohled z Císařských lázní do Seumeho ulice Pohled z Císařských lázní do Seumeho ulice
1.6 18 10:58Kolorovaný snímek z roku 1905 byl pořízen ještě ze staré budovy Císařských lázní směrem do Seumeho ulice a k Panskému i Zahradnímu domu. Seumeho ulice, která se dnes v dolní části částečně kryje se současnou Rooseveltovou ulicí, měla tehdy zcela jiné směřování. Nevedla velkým obloukem vlevo směrem na Valy, ale směřovala na tehdy uzavřené Lázeňské náměstí. Budova na snímku vlevo dole, porostlá zeleným břečťanem, představovala původně Německý dům - pozdější Sadové lázně. Tato budova byla dříve oddělena od ulice malou upravenou zahrádkou. Další zástavbu při Seumeho ulici po levé straně vzhůru tvořily hotely Zlatá loď, kterou na snímku dobře vidíme a za ní se ještě nacházel další hotel Pruský dvůr. Právě v hotelu Zlatá loď dne 13. června roku 1810 zemřel básník a cestovatel J. G. Seume, podle kterého také ulice získala své dřívější pojmenování. Tyto hotely již ale dávno nestojí a přes jejich někdejší pozemky dnes vede Rooseveltova ulice vzhůru na Valy, která vznikla až po druhé světové válce v roce 1946, kdy také došlo k likvidaci staré zástavby, která tvořila jednu stranu Lázeňského náměstí.

Vpravo na snímku začíná lázeňský park, v pozadí spatříme ještě Panský a Zahradní dům - součást dnešního Sanatoria Beethoven. Ještě více vzadu stojí teplické dominanty, které tvoří děkanský kostel svatého Jana Křtitele, pravoslavný chrám i zámek na Zámeckém náměstí. Pod děkanským kostelem je ještě patrná hustá zástavba staré čtvrtě, která dnes již také neexistuje.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 314x
Královská třída za rakousko-uherské monarchie Královská třída za rakousko-uherské monarchie
28.5 18 07:40Když se někdejší městské centrum Teplic, uzavřené původně městskými hradbami, začalo rozšiřovat od bývalé Krupské brány jihovýchodním směrem k Mlýnskému náměstí, jednalo se už o čtyřicátá léta 19. století. Při této kdysi dávné cestě a později silnici tak začala vznikat elegantní Královská třída, za kterou se lázeňské město nemuselo vůbec stydět. Dnes se jedná o ulici U Císařských lázní. Výhodně situovanou ulici, zastavěnou jen z jedné strany proti lázeňskému parku, považovali jak místní lidé, tak i četní návštěvníci Teplic, za jednu z nejkrásnějších v celém městě. Domy v této ulici nesly jména odpovídající jejímu názvu, jako třeba Královský hrad, Císařský hrad, Král český, Král portugalský či Arcivévoda Štěpán. V této ulici pak bylo umístěno hned šest významných peněžních ústavů. K nim patřila Anglo-rakouská banka, dále banka Beer Perutze a synové, Anglo-československá či Německá zemědělsko-průmyslová banka.

Na snímku z doby rakousko-uherské monarchie před první světovou válkou spatříme v Královské třídě domy, které do dnešních časů podstatně změnily svoji tvář. První dům zleva číslo 366/3 se nazýval Stadt Orleans (Město Orleans). V době první republiky došlo k jeho zboření a na tomtéž místě vznikla moderní budova prodejny Baťa, která pak nabízela boty po dlouhá desetiletí. Teprve před několika lety byla opuštěna a dodnes veřejnosti neslouží. Vedlejší, původně jednoposchoďový dům, se jmenoval Král český a rovněž prošel radikální přestavbou. Později se jednalo o Dům knihy, dnes jsou v něm restaurační a cukrárenské služby pro hosty. Obdobnou přestavbou prošel i další dům pod ním.

Po této ulici obvykle korzovalo množství jak Tepličanů, tak i návštěvníků a lázeňských hostů. Dopravní význam ulice stoupl pak roku 1900, kdy tudy začala kromě fiakrů a koňských povozů projíždět elektrická úzkorozchodná tramvaj z Benešova náměstí nejprve k hlavnímu poštovnímu úřadu a Císařským lázním a od roku 1913 do lázeňského Šanova a Jankovcovy ulice.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 144x
Dobové vetešnictví v Dubské ulici Dobové vetešnictví v Dubské ulici
17.5 18 07:47Dubská ulice se v 19. století i v první polovině 20. století vyznačovala tím, že se zde nacházela řada nejrůznějších obchodů, obchůdků, služeb, řemeslnických dílen i obchodů. Obdobně tomu tak bylo též v její dolní části pod železniční tratí, kde život docela dobře pulsoval jako v jiných teplických čtvrtích. Dnes je tato ulice jaksi zmrtvělá bez obchodní sítě i bez jakéhokoli občerstvení. Nelze se tomu však příliš divit, neboť v blízkosti se nacházejí hned dva supermarkety, které nemohou mít s širokém okolí konkurenci.

Snímek z doby na přelomu 19. a 20. století zachytil v Dubské ulici vetešnictví Josefa Schweigera, kde bylo tou dobou k dostání nač si jen pomyslíte a pochopitelně i věci, které se dnes již vytratily z moderního života. Vetešnictví se nazývalo "Zum Rübezal" - tedy "U Krakonoše" a prodávalo se tady nové i obnošené šatstvo, obuv, nábytek, různé nádoby, dózy, hodiny, zlaté a stříberné zboží, zrovna tak jako výrobky kožené. Před vetešnictvím se tehdy postavili dnes již dávno nežijící sousedé, zákazníci, známí i kolemjdoucí ve snaze zůstat zvěčněni. Historická pohlednice tak zachytila vzorek dobového obyvatelstva a připomíná, jaké lidi jste tehdy v Dubské ulici i v jejím okolí mohli potkat.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 398x
Bourání někdejšího hotelu Imperátor v Trnovanech Bourání někdejšího hotelu Imperátor v Trnovanech
11.5 18 07:51Nejstarší zástavba v Trnovanech vznikala při potoku Bystřice, který do Trnovan směřoval od Dubí a Novosedlic. Jednalo se zejména o prostor bývalé trnovanské návsi, kterou je dnes ulice U Červeného kostela. Původní domy zde patřily ještě k nízkým stavbám venkovského typu, většinou se šindelovými a doškovými střechami. Po obou stranách potoka rostlo lipové stromořadí a právě podle něho se vžil dřívější název ulice - Lípová.

Když tudy od roku 1895 začaly projíždět tramvaje a v roce 1908 došlo přes Trnovany k zakrytí potoku, měnila už se někdejší vesnice Trnovany, německy Turn, doslova den ze dne na město. To také bylo velkým snem nejen místních radních, a tak Trnovany procházely též proměnami stavebními. Nízké venkovské domy začaly více ustupovat zástavbě městského typu s několikaposchoďovými domy. Na místě malebné skupinky chalupářských domků pak postavila obec v roce 1912 hotel a kavárnu Imperátor. Kromě hotelových a restauračních prostor se zde též nacházelo kino, fotografické ateliéry a byty. Budova Imperátoru i s vedlejším městským domem zde tak tvořily novou dominantu celé ulice.

Ve dvacátých a třicátých letech 20. století představovaly Trnovany již skutečné město. V pozdější době po druhé světové válce, kdy už hotel Imperátor i s kinem přestal sloužit, byla v budově umístěna základní škola Karla Aksamita i se školní družinou a jídelnou, a to až do konce osmdesátých let 20. století. Když pak utichl život i v této škole, zdálo se, že nikdy budovu bývalého hotelu s přilehlým domem nestihne osud okolní zbourané zástavby, která ustoupila výstavbě rozlehlého trnovanského sídliště. Dominantní budova, která měla svoji majitelku z Rumunska, tak stála až do nedávna a jelikož se nikdy nedočkala tolik potřebné rekonstrukce, stále více chátrala. Nakonec se město rozhodlo dlouho netknutý objekt zbořit. Náš snímek bouraného objektu byl pořízen 21. května 2018, kdy za suchého počasí i přes vydatný zásah hasičů zahalovaly přilehlé prostory mraky prachu. Zmizela navždy tak další ze staveb, vzniklá nedlouho po jmenování Trnovan městem, která vydržela stát 106 let.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 615x
Alej paneláků v Alejní ulici Alej paneláků v Alejní ulici
4.5 18 09:59Alejní ulice, německy Alleegasse, nepatřila k původnímu centru Teplic, ale sledovala vnější linii západní části někdejších městských hradeb, s jejichž likvidací se započalo postupně po roce 1793. Samotná historie Alejní ulice pak začíná v roce 1833. Podél ní byla vysázena kaštanová alej, která dala také ulici své jméno. Stromy však byly během dalších desetiletí až na některé postupně vykáceny, aby se tu mohly postavit nové domy. A tak i tady začaly vyrůstat většinou dvouposchoďové klasicistní novostavby. Ne však tak vznosné a ornamentálně zdobené, ale spíše strohých geometrických forem, takže jejich stejná výšková úroveň dodávala ulici poněkud kasárenský vzhled.

V Alejní ulici si stavěli domy většinou řemeslníci a živnostníci, kteří potřebovali větší pracovní prostory pro své dílny, obchody a sklady. Proto se zde usazovali povozníci, drožkáři, výrobci lihovin, truhláři a zámečníci. Alejní ulice však po dlouhou dobu nebyla zcela zastavěna. Ještě v 80. letech 19. století se nacházela její dolní část volná. Rovněž stodoly pro uskladnění obilí, píce pro dobytek, povozů a různého náčiní patřily k součástem této ulice. Stodoly tvořily v prostoru Alejní, Dubské a Jateční pět řad, takže se dalo hovořit o celé čtvrti stodol. Koncem 19. století se pak většina stodol měnila na nejrůznější skladiště, opravny i prostory pro garážování povozů, kol i prvních automobilů.

Kromě běžné domovní zástavby vznikly v Alejní ulici též některé školy a penzionáty. Vedle bývalé jízdárny v horní části ulice došlo v roce 1865 k postavení kláštera milostrdných sester Boromejek, k němuž patřila dívčí škola s penzionátem a dětská školka. V dolní části ulice byly koncem 19. století postaveny ještě další dvě školy - odborná keramická a obecná. Co se městské hromadné dopravy v Alejní ulici týče, začala její éra až v roce 1956, kdy po zrušení tramvají Dlouhou ulicí začaly nově zaváděné trolejbusové linky projíždět právě tudy.

Ještě v šedesátých letech 20. století zde dožívala stará zástavba, která však byla počátkem sedmdesátých let postupně zlikvidována. Nová výstavba panelových domů v roce 1975 pak byla situována tak, že veškeré budovy se nestavěly na místech původních hned u vozovky, ale v dostatečném odstupu od silniční komunikace. Tím se umožnil vznik pásů zeleně, které by měly být osvěžujícím přínosem pro tuto velmi rušnou část města. Bohužel stromy přivrácené ke straně směrem k centru značně živoří a z těch na druhé straně bylo letos v březnu 2018 množství zbytečně vykáceno. Náš snímek zachytil Alejní ulici s již stojícími panelovými domy a s novou úpravou kolem. Nikdo jistě podle výtvarných pojetí na domech nepochybuje, že se jedná o osmdesátá léta 20. století, ještě před tzv. "sametovou revolucí" v roce 1989.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 497x
Perokresba Karlovy ulice v židovské čtvrti Perokresba Karlovy ulice v židovské čtvrti
26.4 18 09:46První písemná zmínka o židovské komunitě pochází z roku 1414, kdy se do Teplic přistěhovali vůbec první Židé. Ti se v následujícím 16. století mohli volně pohybovat po celém městě. Během doby se jejich domy soustřeďovaly kolem první synagogy. Ve druhé polovině 17. století se počet Židů ve městě reguloval a dokonce museli několikrát z Teplic odejít. Nakonec jim bylo vyhrazeno hustě zastavěná ghetto v ulici zvané Židovská, v pozdější době potom Karlova. Tehdejší život Židů byl omezován mnoha tvrdými příkazy vrchnosti. Tak například večer a přes noc docházelo k uzavírání Židovské ulice řetězy, a tím k oddělení od ostatních obyvatel. Teprve až toleranční patent císaře Josefa II. z roku 1781 odstranil ta nejhorší diskriminační nařízení, ale plná práva Židům přinesl teprve až revoluční rok 1848.

V Teplicích se nacházela jedna z největších židovských obcí na území Čech. V roce 1880 už čítala přes 1 700 obyvatel. Její členové úspěšně podnikali v tradičních oborech, jako byl obchod a textilní výroba, ale velmi významně se podíleli také na rozvoji dalších průmyslových odvětví, na výstavbě města i na jeho kulturním životě. Postupně tak začínali někteří zdejší obyvatelé židovskou čtvrť opouštět a stavěli si rozlehlé luxusní vily v příjemnějších teplických čtvrtích. V původním židovském ghettu tak zůstávali běžní malí obchodníci, majitelé hospůdek a různých dílen. Zejména po útěku či odsunu Židů po záboru pohraničí a za druhé světové války tato čtvrť postupně pustla. Dnes po ní nezůstaly žádné památky, neboť nedlouho po skončení války byla Karlova ulice i s celou další starou zástavbou zbořena.

Na perokresbě z konce druhé světové války od Rudolfa Wiesnera spatříme pohled do Karlovy ulice od jejího začátku v Dlouhé ulice směrem do Lázeňské ulice. Byla zde dobře zachycena celková atmosféra v židovské čvrti na sklonku její existence, s mnoha uzavřenými krámky a živnostmi. V ohybu ulice spatříme ševcovskou dílnu pana Krause, která zde sídlila již roku 1927 v domě č.p. 550/10. Dnes se v místech někdejší Karlovy ulice nacházejí prostory Mírového náměstí u domu kultury.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 452x
Náměstí Karla Marxe s přilehlým centrem, z letadla Náměstí Karla Marxe s přilehlým centrem, z letadla
20.4 18 06:57Počátkem 20.století vznikl tento letecký pohled, který zachytil tehdejší náměstí Karla Marxe s ještě ucelenou starou okolní zástavbou. Dnes se jedná o náměstí Svobody. Právě tady se v dávných dobách, ale ještě i počátkem šedesátých let 20. století konaly tradiční trhy. V té době patřilo náměstí k poměrně ještě zachovalým, neboť zástavba téměř ze všech stran, až na některé jednotlivé domy, si ještě udržovala svůj někdejší vzhled. To se však v dalším období zásadně změnilo. Už totiž i v době, kdy byl snímek pořízen, začalo pozvolné vybourávání některých starých domovních objektů, které buď patřily k původním nebo vznikly na základech starých domů, postavených v průběhu 19. či počátkem 20. století. Přes náměstí projížděly směrem od radnice do Dlouhé ulice tramvaje až do roku 1956. Poté byly tudy vedeny ještě některé autobusové linky, ale během let přes náměstí přestaly linky MHD zcela projíždět.

Jak je ze snímku patrné, hned vedle radnice, směrem do Dubské, chybí jeden z dřívějších rohových domů zvaný "Tři pomeranče", který se již počítal k tehdejšímu náměstíčku Lesní brána. Také na východní straně náměstí, za někdejším hotelem Radnice, směrem do Dlouhé ulice, chybějí asi tři domy, na jejichž místě vznikla proluka s menší tržnicí. K bourání domů docházelo tehdy též v Zelené ulici - na snímku uprostřed dole. Během krátké doby později došlo k likvidaci celé západní strany náměstí, kde dříve stávaly běžné, ale i poměrně neobvyklé domy, v nichž se nacházela řada vyhlášených restaurací, například U Křivého hostinského, Engelbert, U Tyroláka a Kotva. Zcela v levém dolním rohu snímku pak vede Alejní ulice.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 650x
Zaniklé domy v dolní části Mlýnské ulice Zaniklé domy v dolní části Mlýnské ulice
13.4 18 09:48V pradávných dobách, kdy ještě neexistovala žádná civilizace, tudy mezi svahy skalnatých kopců údolím protékal potok, který lidé nazvali Kočičí. Později si údolím při potoku lidé vyšlapali cestu, kterou procházeli od Teplic dolů k Šanovu a Bystřanům. Teprve až ve dvacátých letech 19. století tady začaly vznikat jednotlivé domy, které postupně vytvořili ucelenou domovní frontu. Vznikla tak ulice, která získala název Mlýnská, německy Mühlstrasse, a to podle mlýnů, které se při Kočičím potoce dříve nacházely. Právě tudy také vedla nejkratší cesta z Teplic do Prahy. Vznik Mlýnské ulice byl dán stávajícími přírodními podmínkami mezi okolními kopci, což si také vynutilo malebné zakřivení obou domovních front, vklíněných do údolí a vpravo doslova přilepených ke skále pod Letnou.

Přestože původní zástavba zahrnovala malé běžné domy, stály zde také objekty, které patřily k pozoruhodným nejen svojí architekturou, ale zrovna tak i neobvyklostí. Z nich můžeme jmenovat například Český dům č.p. 276/18, postavený ještě před polovinou dvacátých let 19. století či dům Pomněnka č.p. 273/24. Vody Kočičího potoka dnes již nespatříte, neboť tečou potrubím pod Mlýnskou ulicí. Každopádně dříve volně protékal směrem od Laubeho náměstí a pak přirozeným údolím spěchal z kopce Mlýnskou ulicí k místu bývalého hotelu Neptun, kde se vléval do potoka Bystřice.

Símek Mlýnské ulice pochází z roku 1984, kdy ještě stály obě domovní fronty domů. Brzy poté pak zanikla nejprve levá a později i pravá strana staré zástavby. Za pozornost stojí dvouposchoďový dům na levé straně za zahradní částí, ve kterém bydlela jedna z dcer slavného houslisty Jana Kubelíka - Marie se svým synem. Jan Kubelík měl několik dětí - Marii, Anitu a Rafaela, přičemž původně bydleli v jednom zámku, neboť Jan Kubelík měl za manželku ženu z aristokratických kruhů. Když je ze zámku po roce 1948 vystěhovali, dostala se Marie Kubelíková se svým synem do Teplic, kde působila jako hudebnice též v teplické operetě. Paní Marie měla hudební talent po otci a stala se dobrou houslistkou. V operetě Krušnohorského divadla hrála proto první housle, takže se divadlo mohlo chlubit, že je u nich v angažmá dcera vynikajícího houslisty, který se proslavil po celém světě.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 571x
Centrální část Trnovan při Leninově ulici Centrální část Trnovan při Leninově ulici
6.4 18 07:53Centrální část Trnovan při bývalé Leninově, dnes Masarykově ulici, mívala svoji typickou nezaměnitelnou tvář. Snímek z roku 1963 zachytil prostory poblíž červeného kostela, kde z hlavní, tehdejší Leninovy ulice, odbočovala ulice Říjnové revoluce, kterou projížděly trolejbusy směrem k Městským sálům. Dnes se jedná o ulici U Červeného kostela. Kdysi dávno tudy směrem zleva od Městských sálů vpravo protékal zcela volně, ale od počátku 20. století již zregulovaný a zakrytý potok Bystřice, který se právě v těchto místech nejednou při velké vodě rozvodňoval a zaplavoval celé okolí.

Kromě červeného kostela, který náš snímek nezachycuje, zde dominovala vznosná rohová budova, v níž kdysi bývala umístěna Lípová kavárna. Tento název korespondoval též s původním pojmenováním ulice Lípová, která odtud vedla k Městským sálům. Ke konci existence rohového domu se v přízemní části nacházela prodejna Poštovní novinové služby a tabáku. V pozadí, přibližně uprostřed snímku, spatříme ještě bývalý "trnovanský gastronom" s prodejnou lahůdek, kam chodili rádi nakupovat zejména obyvatelé Trnovan. V dobách Rakousko-Uherska tam ovšem bývala také hospoda. Právě tam vlevo odbočovala ulice Bohosudovská, kudy se dříve starou zástavbou projíždělo směrem na Sobědruhy a do Bohosudova. Veškerá zástavba směrem vlevo od hlavní ulice zanikla během osmdesátých let 20. století, aby tak ustoupila nově vznikajícímu trnovanskému sídlišti.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 576x
Stromy na Benešově náměstí Stromy na Benešově náměstí
23.3 18 09:46První zasazené stromy se na někdejším dobytčím trhu, kterým je dnes Benešovo náměstí, začaly objevovat teprve po roce 1870, kdy se zdejší holé prostředí snažili lidé ozelenit. Podle dochovaných snímků se jednalo o různé druhy javorů, lip i dalších dřevin. Nejstarší snímek z roku 1886 už dokládá, že tady stromy rostly. Na přelomu 19. a 20. století se pak stromy nacházely dokonce i v západní části náměstí, poblíž Střední průmyslové školy. Avšak snímek z roku 1908 už zaseu kazuje, že alespoň v centrální části náměstí stromy zase zmizely. Zůstaly jen na jeho okrajích v západní části, kde později vznikla hlavní přestupní stanice tramvají s drážním domkem.

V průběhu 20. století však znovu došlo k další výstavbě stromů, tentokrát jírovců - kaštanů a to podél obvodu náměstí. Tyto stromy pak ke zdejšímu náměstí patřily po řadu dalších desetiletí. Kaštany však v šedesátých a zejména v sedmdesátých letech začaly chřadnout v důsledku změn povrchů, kdy dřívější dlažbu nahradily asfaltové povrchy, kdy tak byl zamezen patřičný průnik vláhy k jejich kořenovému systému. Stromům pochopitelně nepřidaly ani stále vzrůstající koncentrace exhalací z houstnoucí dopravy ve městě, právě tak jako nedostatek vodních srážek i samotná suchá lokalita. Po rozšíření a úpravě vozovek pak mizely další kaštany, až zůstaly pouze jen dva a nakonec pouze jediný, který stál jaksi stranou u nízké budovy naproti průmyslové škole, kde nikomu nepřekážel. Ten také přežil až do dnešní doby. Okrasné kvetoucí "čínské třešně", které se též přechodně na náměstí objevily, však vzhledem k jejich krátké životnosti příliš nevydržely.

V osmdesátých letech 20. století se přistoupilo k další obnově chátrající stromové zeleně. Tentokrát se vsadilo na jehličnany, které tvořily smrky a borovice. Borovicím se na rozdíl od smrků docela dařilo, takže začaly celkem utěšeně krášlit prostory rušného náměstí. Avšak kolem roku 2007 se objevila další nová koncepce rekonstrukce zeleně s oázou nově vysazených platanů, které tak zaujaly místo odstraněných jehličnanů, zejména v jižní části parkové plochy. Platany jsou krásné a ušlechtilé stromy, dobře se jim daří zejména na vlhčích místech parků. Na Benešově náměstí však chřadnou vlivem zdejšího mimořádně suchého prostředí s nedostatkem vodních srážek i podzemní vody na tomto suchém kopci v centru města. Je skutečně škoda vynaložit nemalé náklady na dobře míněnou výsadbu a pak stromy ponechat jejich smutnému osudu. V suchém prostředí Benešova náměstí by se skutečně lépe dařilo předchozím jehličnanům, neboť borovice, co se vláhy týče, je dost skromná a dokáže mnohdy přežít i na nehostinné skále. Náš snímek pořízený kolem roku 1900 zachytil pohled na střední část náměstí od severu k jihu. Stromů tu tehdy bylo dost. Ty v popředí se dokonce nacházejí přímo v prostorách dnešní rušné vozovky se zastávkou MHD.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 869x
Pohled na lázeňský park směrem od Letné Pohled na lázeňský park směrem od Letné
16.3 18 08:09Pohled na lázeňský park mezi Císařskými lázněmi, dnešním sanatoriem Beethoven a divadlem směrem od Letné byl pořízen v období před první světovou válkou. V popředí vlevo se nachází střecha se zadní částí již dávno zaniklého hotelu "Zlatá loď", ve kterém 13. června 1810 zemřel slavný německý básník a cestovatel Johann Gottfried Seume, jehož pomník se nachází na začátku Lípové ulice, a který je pochován u kaple v parku, kde se kdysi nacházel městský hřbitov.

Na levém okraji snímku spatříte roh lázeňského objektu Panský dům a za ním Zahradní dům, což dnes tvoří komplex lázeňského sanatoria Beethoven.Uprostřed snímku, poněkud v pozadí, je patrné lázeňská zděná kolonáda, která zde stála po dobu více než sta let - od roku 1825 do třicátých let 20. století. Vpravo od kolonády vidíme první městské divadlo, postavené v letech 1872 až 1874, které však vyhořelo roku 1919. Ulice ještě více napravo od něj je bývalá Královská třída, dnes zvaná U Císařských lázní.

V pozadí záběru je patrná stará zástavba dnes již neexistujícího židovského ghetta, na jehož místě vznikly po druhé světové válce otevřené prostory Mírového náměstí. Uprostřed snímku, zcela v pozadí, pak zahlédneme radniční věž. Z fotografie je patrné, jak se během sta let lázeňské Teplice v mnohém proměnily, zatímco půdorys lázní i přilehlého parku si přibližně zachoval svoji stálou tvář.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 609x
Křižovatka ulic u bývalého hotelu Neptun Křižovatka ulic u bývalého hotelu Neptun
9.3 18 09:59Na rozhraní Pražské, Mlýnské, Písečné a ulice U Hadích lázní stával kdysi dům Severní hvězda a naproti němu přes ulici vyhlášený hotel Neptun s renesancizujícími prvky. Okolní zástavba, která postupně spojovala Teplice se Šanovem, vznikla v těchto místech během dvacátých až čtyřicátých let 19. století. Samotný hotel pak byl postaven v roce 1841. Z obou stran ho tehdy viditelně obtékaly povrchově vedené potoky Bystřice a Kočičí potok, které se zde spojovaly v jeden, což zřejmě inspirovalo majitele hotelu, aby mu dal charakteristické pojmenování podle vládce vod "Neptunův chrám".

Hotel měl též svůj separátní zahradní sál, který byl využíván od jara do podzimu a stával se oblíbeným posezením ve stinném a vlahém prostředí, zvláště v čase letních veder. Výhodná poloha hotelu u křižovatky silnic směrem na Prahu, Teplice a Šanov mu zajišťovala návštěvnost i prosperitu. Také elegantním vybavením s vyhlášenou dobrou kuchyní si hotel Neptun udržoval stále vysoké renomé. Krásný velký sál, který v Teplicích patřil k reprezentačním, se stal svědkem mnoha plesů, veselic, zábav, významných schůzí, aktivů i bouřlivých politických shromáždění.

Současné mladé generace si tuto stavbu už nemohou pamatovat ani z dob, kdy v někdejším hotelu byla umístěna hudební škola a z reprezentačního sálu se stalo skladiště. Po zrušení hudební školy a vystěhování zdejších nájemníků z bytů budova dále chátrala a byla určena k demolici. K té došlo v roce 1975 i s celou přilehlou Písečnou a Pražskou ulicí před výstavbou panelového sídliště, které se odtud táhne až do Prosetic. Se zbouráním této pro město letité stavby zároveň odešel i kus staré teplické historie. Jediné, co zůstalo z dřívější doby zatím zachováno, je starý jírovec - kaštan vedle dnes stojícího panelového odmu, který jediný zbyl z dřívější přilehlé zahrady. Snímek z roku 1974 zachytil bývalý hotel Neptun i s přilehlou křižovatkou v době, kdy se již připravovala úplná likvidace zbylé staré zástavby. Kromě hotelu spatříme ještě i další domy, včetně části Písečné ulice. Vpravo přijíždí z Mlýnské ulice dnes již historický typ trolejbusu Tr 8 na lince číslo 3 a pokračuje směrem do lázeňského Šanova.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 685x
Zobrazeno 1 - 15 z 652
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 ... | »

ANKETA: Kde by se podle vás mělo postavit nové koupaliště v Teplicích?

Na Kudlichu - vodojem nad Teplicemi
19
V Šanově pod Panoramou - stará třešňovka
7
Vykoupit zpět pozemek v Zámecké zahradě a postavit koupaliště tam
105

Celkem odpovídalo: 131

severočeské doly Partner Domu kultury Teplice Parner fotbalového klubu FK Teplice
Pro Arte Beuronensis Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích 2011

Kontaktní formulář

zavrit

Jméno :  E-mail : 

Vaš dotaz: