STARÉ TEPLICE

iTeplice.cz - Zpravodajství pro Teplice | Dnes je Pondělí, 22. července'19, svátek má Magdaléna.
Knížecí pivovar v Trnovanech krátce před stržením

Knížecí pivovar v Trnovanech krátce před stržením

19.7 19 12:27 O pivovaru v Trnovanech se ve starých záznamech hovoří již od 16. století, konkrétně od roku 1511, kdy teplické panství získal vnuk husitského vojevůdce Jakoubka - Volf z Vřesovic. Za pozdějšího pána Teplic Radslava Vchynského se pivovar postupně rozšířil a zracionalizoval, takže stačil uspokojovat potřeby Teplic i s okolím. Trnovanský pivovar dosáhl právě za Vchynského velmi dobré pověsti a ještě koncem 19. století byl označován za "nejproduktivnější pivovar v Čechách."

Po událostech bělohorských a za třicetileté války došlo k úplnému zničení pivovaru. Za vlády teplických pánů Clary-Aldringenů zahájil roku 1671 provoz nový pivovar, který v roce 1756 vyrobil již 2 980 sudů piva z převážně vlastního chmele pěstovaného tehdy v okolí Teplic. Provozní budovy se původně rozkládaly po obou stranách silnice z Teplic přes Trnovany, přičemž byly propojeny podzemními chodbami. V roce 1859, kdy zde pracovalo 59 dělníků, přešel pivovar na parní pohon.

K přestavbě starého claryovského pivovaru došlo v roce 1876, přičemž roku 1907 k němu přistavěli ještě nové budovy mezi hlavní silnicí a železniční tratí. Nový provoz začal 1. března 1908 a ročně se zde pak vařilo kolem 60 tisíc heltolitrů tohoto oblíbeného nápoje. Na kvalitu pěnivého moku měla svůj vliv rovněž pramenitá voda, přiváděná sem zvláštním potrubím až z Dubí. Počátkem 20. století knížecí pivovar nabízel tradiční desetistupňová světla i tmavá piva pod značkou Turner Clary Bräu.

Trnovanský pivovar dodával pivo ještě v sedmdesátých letech 20. století a po ukončení vaření byl využit k různým jiným účelům - jako prodejna i občerstvení, naposledy počátkem 21. století k výrobě a zrání plísňových sýrů. Roku 2006 však došlo k rozhodnutí budovy starého knížecího pivovaru zbourat, což se uskutečnilo hned v roce 2007. Zájem na tom mělo zejména komerční využití celého prostoru s lidmi, kterým šlo o vhodné investice a o zisk. A to navzdory historickým hodnotám stavby, kde například sklepení v nejstarší budově byla zaklenuta původními barokními klenbami. Zabránit demolici nedokázali ani památkáři, neboť pivovar se nenacházel v prostorách městské památkové zóny Teplice. Zmizel tak navždy další z historických objektů, které dříve ničila doba budování socialismu a později stejně bezohledná a sobecká doba budování kapitalismu.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 370x
Zaniklá kolonáda v lázeňském parku pod divadlem

Zaniklá kolonáda v lázeňském parku pod divadlem

12.7 19 08:12 Původní Spitálská zahrada a dnešní lázeňský park pod divadlem už po staletí poskytuje městu alespoň část přírody. Tato zelená odpočinková plocha má svoji historii už od dob středověku. Na přelomu 17. a 18. století postavili majitelé Teplic Clary-Aldringenové na místě starého špitálu u okraje zahrady novou stavbu určenou pro ubytování prominentních návštěvníků lázní. Někdejší Špitálské zahradě se tak začalo říkat Panská nebo též zahrada Dámských studní a sloužila k pěstování zeleniny a léčivých bylin. K tomu zde vládly velmi vhodné podmínky, neboť zdejší půdu proteplovalo několik vyvěrajících pramenů a protékající Kočičí potok navíc poskytoval dostatek vody k zavlažování.

Od roku 1825 zkrášlila zahradu obloukovitá stavba zděné kolonády, přistavěná k templu zahradních pramenů. Šlechtickému rodu patřila zahrada až do roku 1861, kdy ji Clary-Aldringenové prodali městu s podmínkou, že nikdy nebude zastavěna. Tuto podmínku narušila pouze stavba prvního Městského divadla otevřeného roku 1874. Nedlouho poté, co se zahrada vrátila do držení města, zanikla její obvodová zeď a celý prostor prošel proměnou v anglický park. V něm se pak objevily pavilóny, ve kterých se prodávaly minerální vody i další lázeňské zboží. Návštěvníky sem rovněž přitahovaly každodenní koncerty lázeňského orchestru i příjemné posezení na lavičkách a proutěných koších pod baldachýny a slunečníky před Panským domem. Odpočinková zóna lázeňského parku pak sloužila po celé devatenácté i dvacáté století až do dnešních časů.

Na kolorovaném snímku z konce 19. století, který pochází ze sbírky Mgr. Venuše Falkové, spatříme dnes již neexistující zděnou kolonádu i s okolní udržovanou zelení, která tvořila významnou část lázeňské zahrady. Původní staré divadlo za kolonádou patří již také do nenávratné historie, neboť vyhořelo roku 1919 a na jeho místě vznikla stavba nového divadla dokončená roku 1924, kterou známe ze současnosti. Samotná lázeňská kolonáda zanikla ve třicátých letech 20. století, kdy se ji rozhodlo město zbourat. Její půdorys dnes na témže místě připomíná ocelová konstrukce nové kolonády.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 323x
Školní budova na někdejším Zeleném rynku

Školní budova na někdejším Zeleném rynku

3.7 19 12:08 Dávno zapomenutý název Zelený rynek vznikl v Teplicích podle toho, že v těchto místech, kde se setkávala Zelená ulice s Lesnickou, odedávna prodávali trhovci zeleninu přímo na ulici. V nejhornější části Zeleného rynku stávala původně panská myslivna, podle níž také nesla ulice, procházející odtud směrem k ulici Alejní, název Lesnická. Dnes se jedná o ulici Čs. dobrovolců. S koncem 18. století však panská myslivna zanikla a na jejím místě vznikl roku 1891 barokní dům nazvaný Mořicův dvůr. Nechala jej postavit choť teplického knížete a v něm pak bydlili většinou jen dobře situovaní úředníci ze správy knížecího panství. Ani Mořicův dvůr však nezůstal stát věčně a v prvních letech 20. století byl zbourán.

Místo po panské myslivně a pozdějším Mořicově dvoře zaujala dominantní budova určená teplickému školství. Tehdy se jednalo o státní reálnou školu, která měla dříve své sídlo na Školním, dnes Benešově náměstí. V nové budově na Zeleném rynku, kterou ve stylu německé secese nechal postavit architekt W. Bürger ze Saské Kamenice, se začalo poprvé vyučovat v září roku 1904. Třebaže samotné průčelí školy působilo poněkud přísným dojmem, interiéry se mohly na svoji dobu chlubit dobře vybavenými učebnami a kabinety. Přestože se během dlouhých let vystřídalo v budově kromě středoškolské výuky mnoho jiných institucí, našlo v ní nakonec už před řadou let opět trvalé sídlo teplické gymnázium, ve kterém vystudovala celá řada studentských generací.

Snímek původní reálné školy na Zeleném rynku byl pořízen nedlouho po dostavění a otevření budovy v roce 1910. Zcela vpravo zahlédneme ještě část staré zástavby, která byla zbořena v průběhu šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Lesnická ulice zde směřuje vpravo směrem k Alejní ulici
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 377x



Původní podoba Císařských lázní Původní podoba Císařských lázní
28.6 19 08:39Na místě Císařských lázní v Teplicích stával kdysi dávno na okraji lázeňského parku při Kočičím potoku starý mlýn, který se nazýval Horní nebo také Špitálský podle někdejší Špitálské zahrady. V sousedství mlýna se nacházel starý hostinec U Zelené žáby, který pamatoval ještě neblahé časy sedmileté války v letech 1756 až 1763, kdy vládla císařovna Marie Terezie. V době největšího rozmachu teplického lázeňství však zašlý hostinec působil poněkud anachronicky, takže bylo počátkem čtyřicátých let 19. století rozhodnuto jej zbourat. Jeho místo pak v roce 1842 zaujal elegantní dům s kavárnou, kterému se začalo říkat "Kávový salón", kam s oblibou přicházeli zejména lázeňští hosté. Nová budova totiž nevznikla pouze jako kavárna, ale rovněž jako společenský dům, kde se nacházela čítárna novin a časopisů a kde se konaly koncerty, divadelní představení i bály. Tento společenský dům se tak stal skromným jádrem pozdějších Císařských lázní. Původní mlýn v sousedství stál až do roku 1870, kdy ustoupil první historické budově Císařských lázní. Tehdy se jednalo o novorenesanční styl z let 1870 až 1872, kterého se ujal stavitel Ing. Adolf Siegmund. Stavebně se jednalo o volně stojící třípodlažní budovu na obdélníkovém půdorysu, přičemž lázně navazovaly na sousední "Kávový salón".

Několik let po otevření v roce 1872 dostal lázeňský ústav název Císařské lázně, což dostatečně charakterizovalo, jakým významným osobnostem zde byla poskytována lázeňská péče. Pojmenování vzniklo podle německého císaře Viléma I., který se zde léčil roku 1878 po atentátu. Kromě toho se lázně mohly chlubit i mnoha dalšími významnými hosty. Je třeba konstatovat, že Císařské lázně patřily ve svých počátcích mezi ty novější a nejluxusnější lázeňské objekty v Teplicích a staly se také prvořadým společenským střediskem. Tuto tradici si pak zachovaly až do dnešní doby.

Velkou stavební úpravou prošly Císařské lázně v letech 1912 až 1913. Podle projektu stavitele Loose byl v roce 1912 zbořen přilehlý "Kávový salón" a vlastní budova lázní se rozšířila i zvýšila přístavbou třetího patra a mansardového poschodí. V roce 1913 tak mohla být veřejnosti předána k užívání honosná a vysoce hodnotná stavba nových lázní s moderním hotelem i bohatě vybavenými léčebnými ubytovnami včetně příslušenství.

Na snímku z počátku 20. století, ještě tedy před přestavbou Císařských lázní, spatříme budovu klasicistních lázní postavenou roku 1872 s ještě přilehlým "Kávovým salónem" vlevo. Před lázněmi nechybí různé kočáry a povozy pro odvoz lázeňských hostů. Vlevo od "Kávového salónu" vede bývalá Seumeho, dnes Rooseveltova ulice a vpravo Královská třída, dnes ulice U Císařských lázní.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 294x
Masarykova ulice u Dělnického domu v Trnovanech Masarykova ulice u Dělnického domu v Trnovanech
21.6 19 09:51Zatímco v roce 1843 žilo v Trnovanech jen 466 obyvatel, na samém konci 19. století zde stálo už 670 domů, ve kterých bydlelo 12 466 obyvatel. Tou dobou se vyprávělo, že Trnovany představují největší vesnici v Rakousko-Uhersku. Teprve o deset let později - roku 1910, kdy tady žilo více než patnáct tisíc obyvatel, došlo k povýšení Trnovan na město.
Náš snímek pořízený roku 1991 zachytil tehdy nově vybudovanou křižovatku u bývalého Dělnického domu v Trnovanech. Dnešní hlavní ulice se v dobách rakousko-uherské monarchie jmenovala Císařská třída, od padesátých do konce osmdesátých let 20. století nesla název Leninova a dnes se jedná o Masarykovu ulici. Co se týče domů - většina z nich se zachovala v původním nebo částečně přestavěném stavu až do současnosti. Pouze tři domy uprostřed snímku musely ustoupit z důvodů vybudování zcela nové křižovatky a vozovky směrem do Nákladní ulice. Nedlouho poté došlo i ke zboření dalšího dvouposchoďového domu, stojícího hned vedle bývalého Dělnického domu, který na snímku ještě vidíme.
V bývalém Dělnickém domě, který je na snímku zcela vlevo, se nachází Foto Star Südcolor Servis Teplice. Tato budova patřila v dávných dobách k nejvyšším stavbám starých Trnovan. Na jejím místě stávala původně už od 16. století zájezdní hospoda a počátkem 20. století hostinec Rittenburg. Současný vzhled získala budova v roce 1887, kdy se taty vžilo pojmenování Dělnický dům. Po rekonstrukci před řadou let slouží opravený dům firmě Foto Star, která jej připojila ke své nové budově v pozadí. Komín vzadu patří bývalému trnovanskému pivovaru, jehož budovy byly před řadou let zbořeny. V těchto místech později vznikly různé obchody a služby.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 399x
V hotelu Zlatá loď, zemřel slavný básník J. G. Seume V hotelu Zlatá loď, zemřel slavný básník J. G. Seume
14.6 19 08:52 Německý básník J. G. Seume pocházel ze sousedního Saska, kde se narodil 29. ledna roku 1763 v rodině rolníka. Život plný neklidu a dramatických událostí přivedl někdejšího nadaného studenta k armádě a rovněž do nejrůznějších částí světa. Svoji pokrokovou literární činností, v níž hájil lidskou spravedlnost, si od osmdesátých let 18. století získal jméno a sympatie také díky myšlenkově velmi závažné a v mnohém dodnes živé tvorbě. Roku 1808 Seume vážně onemocněl, takže krutá ledvinová choroba muže plného energie a optimismu změnila na zhrouceného a zlomeného člověka. Proto v roce 1810 dvojice jeho přátel - Elisa von Recke a Ch. A. Tiedge, přemluvila vážně nemocného Seumeho k léčení do lázní v Teplicích, kam dorazil v květnu 1810.
V nejstarších českých lázních dobrého jména se Seume ubytoval jako "soukromý učitel" z Lipska v hotelu Zlatá loď nedaleko Knížecích lázní. Před hotelem se nacházela bývalá Špitální zahrada a samotný hotel stál na úpatí svahu pod Královskou výšinou, což je dnešní Letná. Lázeňský lékař dr. Ambrozy označil sice jeho zdravotní stav už za beznadějný, ale přesto mu předepsal přísnou životosprávu a léčbu v původních, dnes již neexistujících Kamenných lázní. Cesty z Teplic do Šanova tak patřily k posledním Seumeho procházkám, než zůstal upoután na lůžku a 13. června 1810 ve věku 47 let na pokoji hotelu Zlatá loď v Teplicích zemřel.
J. G. Seume byl pochován 15. června na dnes již dávno zaniklém hřbitově v Lípové ulici hned u kaple za účasti jeho přátel, obyvatel města i lázeňských hostů. Po Seumeho smrti zajistili jeho přátelé náhrobek, který zde najdete i dnes. Kromě toho jeho přítelkyně Elisa von Recke s dalšími přáteli usilovali o zřízení Seumeho pomníku v místech jeho dlouholetého působiště - v Lipsku. Dříve však došlo k jeho postavení v Teplicích, třebaže na jeho odhalení se zde čekalo až do roku 1895.
Na snímku z konce 19. století spatříme hotel Zlatá loď, ve kterém slavný básník roku 1810 zemřel. Tento hotel pak stál až do roku 1939, kdy byla provedena jeho demolice polskými válečnými zajatci.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 350x
Řetenické sídliště vznikalo od počátku šedesátých let 20. století Řetenické sídliště vznikalo od počátku šedesátých let 20. století
6.6 19 08:15Řetenické sídliště patří mezi nejstarší sídliště Teplic. O jeho vzniku bylo rozhodnuto koncem padesátých let 20. století. S jeho budováním je spojen rovněž vznik "Prvního stavebního družstva občanů v Teplicích", které již v roce 1960 získávalo své členy pro nově vznikající bytové jednotky. Sídliště, kde se počítalo se státní i družstevní výstavbou, začalo vyrůstat na někdejších polích, jižně od starých Řetenic, o kterých se v záznamech píše již od roku 1281. Tudy také vedla z Teplic do Duchcova a právě tak i do Mikulova, stará obchodní cesta.

V prostorách dnešních ulic Duchcovská, Buzulucká, Zrenjaninská a Jaselská začaly postupně vznikat nejprve třípatrové domy, do kterých se první obyvatelé začali stěhovat počátkem roku 1961. K nim pak o něco později ještě přibyly další sedmipodlažní domy. Tehdejší komunikace se zpočátku nenacházely právě v dobrém stavu. A tak se lidé dostávali do svých nových domovů buďto blátem, po prknech, v lepším případě po vlastních vyškvárovaných cestičkách.

Tou dobou patřily Řetenice přechodně k samostatným obcím, teprve až od roku 1963 se trvale spojily s Teplicemi. Původní hlavní silnice v Řetenicích, po níž až do roku 1956 projížděly ještě tramvaje, procházela od nemocnice přes Rooseveltovo náměstí kolem restaurace U Pramene a dále po staré Duchcovské. Také trolejbusy projížděly po této komunikace až do roku 1964. Některé končily na Rooseveltově náměstí u kina Svět a jeden spoj pokračoval po staré Duchcovské a dnešní Sklářskou ulicí směrem na Újezdeček. Teprve až roku 1964, po dokončení nové silnice přes samotné sídliště, byla MHD přeložena i sem.
Dnes můžeme konstatovat, že volba místa nové zástavby byla volena do vhodných prostor. Tehdy se to však příliš nejevilo, neboť po dobu prvního desetiletí řetenického sídliště ztrpčoval život zdejším občanům nedaleký provoz vápenky. Ten svou prašností zamořoval celé okolí, včetně nového objektu školy v Buzulucké ulici. Teprve po zrušení vápenky, výstavbě veškerých komunikací, po úpravách celého okolí se zahrádkářskou osadou pod lesem, vzniklo sídliště s parkovou úpravou, kde později vzrostlá zeleň zpříjemňovala bydlení zdejším obyvatelům. Snímek z roku 1960 pořízený od řetenického lesoparku směrem k jihu zachytil výstavbu řetenického sídliště. Tehdejší okolí ještě obklopovala pole.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 397x
Nároční kurfiřté ze Saska v Teplicích Nároční kurfiřté ze Saska v Teplicích
31.5 19 08:10V 17. století patřily Teplice k oblíbeným lázním hostů z celé Evropy. Velice rádi sem přijížděli také kurfiřté ze sousedního Saska s celým drážďanským dvorem a se služebnictvem. Průvod Jana Jiřího IV. v roce 1691 tehdy tvořilo 326 osob a 457 koní. Pro tehdejší malé lázeňské město tak bylo velkým problémem je všechny ubytovat a uživit. Vždyť i daleko menší kurfiřtské návštěvy měly tehdy neobyčejně velké nároky má kuchyň, neboť se jedlo a pilo zcela nezřízeně.

Když v roce 1657 kurfiřtku Magdalenu Sybillu doprovázelo 94 osob, spotřebovala tato společnost za jeden měsíc svého pobytu v Teplicích 2 krávy, 15 volů, 86 telat, 45 jehňat, 129 beranů, 3 kozy, 16 vepřů, 37 selat, 110 kapounů a husí, 1 145 kuřat, 172 holubů, 156 kop vajec, 14 centů másla, množství šunky, špeku, uzeného, rozmanitá jídla z ryb, mnoho piva, vína i dalších potravin.

Domy, ve kterých se kurfiřté ze Saska v někdejších Teplicích ubytovávali, již většinou dávno zmizely z plánu města a nahradily je nové. Určitě je však pamatoval nárožní dům ma Zámeckém náměstí zvaný Morava, který byl postaven již v 16. století Volfem z Vřesovic. Tento šlechtic představoval hejtmana Pražského hradu, nejvyššího písaře a svoji dráhu završil jako president královské komory. Právě moravský původ rodu Vřesovců se stal dobrým podnětem k názvu domu v Teplicích. Dům zažil v průběhu staletí mnoho návštěv významných osobností a údajně se v jeho sklepení nacházela i tajná alchymistická dílna, takže toto místo bylo spojeno i s některými strašidelnými úkazy. Dům morava byl zbořen v roce 1904 a na jeho místě dnes stojí výstavný rohový dům čp. 109/41. Snímek ještě původního domu Morava vznikl v devadesátých letech 19. století.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 421x
Lázeňská ulice hostila významné osobnosti Lázeňská ulice hostila významné osobnosti
24.5 19 09:06 Lázeňské Teplice hostily v minulosti celou řadu vynikajících českých i světových osobností. Mezi nimi nechyběl ani buditel našeho národa a zakladatel slavistiky, významný učenec Josef Dobrovský. Ten se v Teplicích léčil roku 1812 a bydlel v Lázeňské ulici, v domě U Pelikána č.p.3. Právě za Dobrovského pobytu v Teplicích byl v našich nejstarších lázních na léčení také jeden z nejvýznamnějších hudebních skladatelů Ludwig van Beethoven, který se ubytoval rovněž v Lázeňské ulici, v domě č.p.4 U Zlaté herfy. Josef Dobrovský se tedy nacházel hned ve vedlejším domě a dá se předpokládat, že se spolu také zřejmě setkali.
Roku 1937 se rozhodl lázeňský úřad v Teplicích odhalit na obou domech, v nichž tyto významné osobnosti kdysi pobývaly, pamětní desky. Jejich odhalení se tehdy mělo stát součástí velkých důstojných oslav za účasti mnoha německých i českých pěveckých spolků. K tomu však nakonec nedošlo, neboť radnice se rozhodla slavnost i s odhalením odložit.
To už ovšem zanedlouho v našem německém pohraničí nastaly ony známé dramatické předválečné události. Původní plán se sice městu Teplicím podařilo uskutečnit za druhé světové války v roce 1942, ale tehdy už se pamětní deska odhalovala jen Ludwigu van Beethovenovi. Tou dobou měly totiž Teplice už vyloženě německý ráz a Němci neměli z pochopitelných důvodů nějaký zájem připomínat, slavit nebo dokonce odhalovat připomínku nějaké české, byť třeba významné osobnosti. Uplynula pak ještě dlouhá doba, než se pamětní deska, připomínající též pobyt Josefa Dobrovského v teplických lázních, objevila také na domě U Pelikána. Snímek z doby kolem roku 1907, tedy téměř sto let po ubytování Josefa Dobrovského a Ludwiga van Beethovena, zachytil lázeňské domy, v nichž tyto význačné osobnosti pobývaly.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 423x
Z bývalé sirkárny a chudobince elektrotechnické učiliště Z bývalé sirkárny a chudobince elektrotechnické učiliště
17.5 19 11:23České středohoří zasahuje svými výběžky až do jižní části Teplic, kde tvoří několik kopců. Jeden z nich nad Teplicemi se nazýval Špitálský vrch podle útulku pro nemocné, který stával pod jeho úpatím, přibližně v místech dnešního Panského domu. V roce 1841 došlo k přejmenování kopce na Královskou výšinu jako hold pruskému králi Bedřichu Vilému III., který si Teplice velice oblíbil a často je navštěvoval. Pojmenování po králi do dnešních dnů nepřežilo, neboť se později ujal název Letná.

Na Špitálském vrchu se v dávných dobách rozkládalo pole, vinice i sady. Krásný výhled navíc na Krušné hory, České středohoří a celé okolí kraje vábil množství lázeňských hostů k četným vycházkám. V jedné části Špitálského vrchu stávala ve čtyřicátých letech 19. století sirkárna J. Aschera, kde pracovalo zpočátku kolem padesáti, ale později ještě mnohem více lidí. Podnik však roku 1854 vyhořel a na jeho místě vznikla rodinná vila, kterou v šedesátých letech 19. století odkoupila teplická obec a přestavěla ji na chudobinec. Tento chudobinec se nacházel sice v krásném, tichém a příjemném prostředí zeleně, ale zároveň i v dost odlehlém místě od centra, kam se lidé špatně dostávali. Zatímco někdejší útulek pro nemocné stával pod kopcem, usídlil se ten pozdější přímo na kopci. Svým účelům sloužil chudobinec až do roku 1898, kdy město dalo budovu do užívání Biscanovu elektrotechnickému učilišti.

Pohlednice, vydaná J. Mörlem z Teplic, zachytila vzhled tehdejšího elektrotechnického učiliště roku 1900, kdy již došlo k částečné přestavbě budovy. Na terase nižší přístavby stály kopie barokních soch slavného sochaře Matyáše Brauna, které dnes můžete spatřit v duchcovském zámku.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 554x
Slavná promenáda v teplické Zámecké zahradě Slavná promenáda v teplické Zámecké zahradě
10.5 19 10:49Zámeckou zahradu v Teplicích založil někdejší majitel teplického panství Radslav Vchynský již před čtyřmi stovkami let. Patřil k ní rovněž velký rybník s labutěmi, divokými husami a malý rybník pod ním. Původní barokní vzhled zahrady pak přiřadil Bohuslav Balbín v 17. století k nejkrásnějším zahradním dílům v Českém království.

Při pozdější úpravě zámeckého parku podle francouzského vzoru byly propojeny do jednoho celku složité sestavy květinových záhonů, bludiště a grotty s užitkovou částí zahrady. S klasicistní přestavbou zámku, za vlády teplického knížete Jana Nepomuka Clary-Aldringena, začala rovněž přeměna původní barokní zahrady ve francouzském stylu na anglický přírodní park, jehož scenérii obohacovaly dekorativní vázy, sochy, glorieta i další romantické stavbičky. Větší část zdí obehnané zahrady byla později otevřena i pro návštěvníky, ale na noc se zamykala.
Zámecká zahrada knížete Claryho se vyznačovala mohutnými staletými stromy, širokými plochami trávníků a pečlivě udržovanými cestami promenád, které zvaly k opakovaným návštěvám nejen příznivce šlechtického rodu, ale rovněž mnoho hostů města a zejména lázní. Mezi hosty, kteří s oblibou procházeli promenádami Zámecké zahrady, přitom byli i význačné osoby našeho národa, ale i ze zahraničí. Jednalo se nejen o šlechtice a korunované hlavy, ale též o politiky, básníky, spisovatele, herce a proslulé hudebníky. Roku 1812 promenádou též procházel německý hudební skladatel Ludwig van Beethoven s německým básníkem a spisovatelem Johannem Wolfgangem Goethem, kteří se zde potkali s císařskou společností. Na promenádách v zámeckém parku se navazovala nová přátelství a svým způsobem tady probíhala i velká módní přehlídka téměř celé Evropy. Kresba z první poloviny 19. století zachytila místa mezi Horním a Dolním rybníkem, kde se nacházel tzv. turecký altánek. Kolem něho promenádovalo mnoho návštěvníků Zámecké zahrady.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 559x
Kristův evangelický kostel v Trnovanech Kristův evangelický kostel v Trnovanech
3.5 19 08:07Základní kámen k evangelickému kostelu v Trnovanech byl položen v říjnu 1899. Peníze k úhradě nákladů při budování kostela tehdy zajišťoval Německý evangelický spolek za pomoci evangelických organizací z Německa. Po dostavbě kostela došlo k slavnostnímu vysvěcení 17. října 1905. Jednalo se o stavbu ze žuly, pískovce a porfyru, kterou nechali vybudovat architekti Schilling a Gräbner z Drážďan ve slohu německé secese.

Evangelický kostel, kterému se později podle barvy věže začalo říkat "zelený", se v Trnovanech stal nejvyšší dominantou, neboť tzv. "červený" katolický kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova vznikl až o několik let později v roce 1909. V okolí "zeleného" kostela se zpočátku počítalo se vznikem velkého uceleného náměstí, které se sice částečně podařilo postavit, ale nikdy nebylo zcela dokončeno.

Zelený kostel přečkal obě světové války i nejrůznější revoluční události a mohlo se zdát, že zůstane zachován jako památka a jedna z dominant Trnovan i pro budoucí věky. Počátkem sedmdesátých let 20. století však kostel vyhořel a také došlo k jeho vykradení. Nakonec bylo o jeho osudu rozhodnuto, takže 24. září 1973 pro něj nastal soudný den. Jeho zbořením tak zanikla nejen zajímavá stavba, ale došlo i k ochuzení charakteristického trnovanského panoramatu.

Na místě někdejšího kostela, který zde stával 68 let, dnes najdete prázdné místo s parkovištěm. Na severozápadní straně odtud sice ještě zůstala část staré zástavby, která kostel obklopovala, ovšem novou dominantu ve zdejším okolí převzaly především panelové domy.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 610x
Čtvrť stodol v Alejní ulici Čtvrť stodol v Alejní ulici
26.4 19 12:28Stodoly pro uskladnění obilí, píce pro dobytek, povozů a zemědělského náčiní bývaly v Teplicích stavěny za hradbami města mimo staré centrum. Ve městě totiž u jednotlivých domů většinou nebyl dostatek místa a v případě požáru by se uskladňovaná úroda jen těžko zachraňovala.

Při mimořádném velkém požáru starých Teplic v roce 1793 však shořelo i 11 stodol za městskými hradbami. V té době se část teplických měšťanů stále ještě zabývala zemědělstvím, a proto došlo k opětovnému postavení stodol jiných. Jejich obnova se pak opakovala ještě i po dalším požáru v roce 1846. Stodoly tehdy tvořily v prostoru Alejní a Dubské ulice i ve směru do ulice Jateční pět řad, takže se dalo hovořit o celé čtvrti stodol.
Koncem 19. století, kdy se už zdejší občané chovu dobytka a zemědělství věnovali již poněkud méně, se pak většinou některé ze stodol přeměňovaly na nejrůznější dílny, skladiště, opravny i prostory pro garážování povozů, bicyklů i prvních automobilů. Známá zde byla například dílna a opravna šicích strojů, kol, motorek a později také automobilů vyhlášeného mechanika H. Herbicha v prostorách Dubské ulice. Po Teplicích se tenkrát povídalo, že si zde údajně věděli rady s každým porouchaným mechanismem. Snímek z roku 1904 zachytil ještě oblast se stodolami, která se táhla směrem od Alejní ulice mimo centrum města.
Pavel Ková
Celý článek / zobrazeno 629x
Původní podoba okresní nemocnice v Teplicích Původní podoba okresní nemocnice v Teplicích
18.4 19 08:20Potřeby zdravotnictví si pro stále rostoucí počet obyvatel Teplicka koncem 19. století vyžádaly stavbu nové okresní nemocnice původně pro 170 pacientů na okraji Teplic v těsném sousedství Řetenic z prostředků okresního zastupitelstva. Mnohé významné veřejné budovy lázeňského města patřily k dílům proslulého stavitele Adolfa Siegmunda, a tak tomu zůstalo i v případě vznikající nemocnice. V září roku 1896 došlo k jejímu slavnostnímu otevření, o šest let později roku 1902 v areálu přibylo ještě další dětské oddělení s třiceti lůžky. Prostředky na výstavbu a na udržování dětského pavilónu tehdy poskytl průmyslník Theodor Grohmann z vděčnosti za šťastný výsledek operace své manželky. Tuto budovu dětského oddělení však dnes již nenajdete, neboť byla v polovině osmdesátých let 20. století zbořena.

Nemocniční budovy na starém snímku z dvacátých let 20. století sice nevypadají špatně, ale podle dobových zpráv zařízení později svojí kapacitou neodpovídala potřebám zdravotní péče ve stále rychle se rozvíjejícím teplickém okrese. Zásadní modernizace nemocnice, výstavba velkého chirurgického pavilónu a dalších hospodářských budov proto následně probíhala v letech 1925 až 1933. Do dnešních časů pak nemocnice prošla dalšími rozsáhlými i dílčími proměnami, včetně přístavby nové polikliniky. Stále se vyvíjející a modernizující zdravotnictví pak přináší i v současnosti další velké změny. Po výstavbě nové budovy urgentního příjmu v roce 2018 dochází rovněž k rozsáhlé stavbě v jižní části areálu nemocnice, ve které budou kromě mnoha jiných účelů též sloužit nové operační sály.Teplická nemocnice, která dnes spadá pod Krajskou zdravotní a.s., se tak neustále rozšiřuje a modernizuje, aby mohla plnit stále náročnější potřeby dnešního zdravotnictví.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 618x
Pohled od nádraží směrem od Vrchlického ulice Pohled od nádraží směrem od Vrchlického ulice
12.4 19 08:25Barevná letografie, vydaná bratry Willnerovými na přelomu 19. a 20. století, zachytila pohled od hlavního nádraží v Teplicích směrem do Vrchlického ulice. Zcela vlevo v popředí spatříme vilu, která dříve patřila společnosti Ústecko-teplické dráhy. Ve druhé polovině 20. století se zde nacházelo zubní středisko a ještě později tady bývala výpravna autobusového nádraží. V popředí vpravo projíždí tramvaj s vlekem teplické malodráhy, která směrem vpravo jela na dnešní Benešovo náměstí a opačným směrem do Trnovan, Novosedlic, Pozorky a Dubí.

Stavby v pozadí z velké části stojí dodnes. Dominantní je kostel svatého Bartoloměje a vlevo od něho zaniklá budova židovské synagogy s typickou kopulí. Ještě více vlevo od synagogy stojí eklektická stavba původně německého gymnázia, dnes hospodářská škola a vlevo v pozadí uzavírá dohledné panorama Doubravská hora. Všimněte si, jak celá oblast doslova tone v krásné zeleni stromů, k čemuž přispívá i dvojitá stromová alej. Každý lázeňský host a návštěvník Teplic, který na hlavním nádraží kdysi vystoupil z vlaku, tak hned získal o Teplicích ten nejlepší dojem, ještě umocněný elegantními vilami obklopené zelení i tramvajovou dopravou, kterou se mohlo pochlubit jen několik měst.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 661x
Zobrazeno 1 - 15 z 705
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 ... | »

ANKETA: Kde by se podle vás mělo postavit nové koupaliště v Teplicích?

Na Kudlichu - vodojem nad Teplicemi
55
V Šanově pod Panoramou - stará třešňovka
43
Vykoupit zpět pozemek v Zámecké zahradě a postavit koupaliště tam
380

Celkem odpovídalo: 478

severočeské doly Partner Domu kultury Teplice Parner fotbalového klubu FK Teplice
Pro Arte Beuronensis Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích 2011

Kontaktní formulář

zavrit

Jméno :  E-mail : 

Vaš dotaz: