STARÉ TEPLICE

iTeplice.cz - Zpravodajství pro Teplice | Dnes je Neděle, 9. prosince'18, svátek má Vratislav.
Severovýchodní část Školního náměstí v roce 1908

Severovýchodní část Školního náměstí v roce 1908

5.12 18 13:32 Prostory někdejšího Školního náměstí, dnešního Benešova náměstí, se nacházely mimo středověkými hradbami uzavřené město, takže zde docházelo k domovní výstavbě až mnohem později. Na tomto prostranství, ještě bez domů, se tak kdysi odbývaly dobytčí trhy, a proto se tyto prostory nazývaly Rossmarkt - tedy Koňský trh.

První budovou, kterou zde postavili, byl hospital založený roku 1842. Vznikl z nadace pruských princů Karla a Alberta v upomínku na jejich otce - pruského krále Bedřicha Viléma III.- jednoho z představitelů protinapoleonské koalice, který patřil k častým návštěvníkům, obdivovatelům, zrovna tak jako i k mecenášům lázeňských Teplic v době po napoleonských válkách. Tento dům stával na severní straně náměstí a hospital v něm poskytoval lázeňskou péči chudým měšťanům, tovaryšům a služebným osobám z Teplic. Na kolorovaném snímku z roku 1908 se jedná o nízký jednopatrový dům zcela vlevo. Tehdy patřilo ovšem náměstí k již zcela zastavěným. Při pohledu na jednotlivé domy zjistíme, že některé z nich už tehdy vypadaly obdobně jako dnes. Jenom některé prošly přestavbou, úpravou či zvýšením pater. Třetí dům zleva se nazýval "Zámek Pilnitz, vedle něj vpravo se jednalo o hospodu "Zlatý soudek" a další třípatrová budova nesla název "Hedvičin dům". Následující nízký domek i další pod ním nesoucí název "Modrá hvězda", však dnes již nenajdeme, neboť jejich místa zaujaly zcela jiné stavby.

Východní stranu náměstí uzavírala zadní část původně jednopatrové budovy hotelu "Arcivévoda Rudolf". Ta prošla roku 1908 rozsáhlou přestavbou do podoby, jakou známe dnes. Na našem snímku ji vidíme ve zbrusu novém kabátě. Hotel se později jmenoval Dittrich a po druhé světové válce Thermia. V části přivrácené k Benešovu náměstí se nacházela známá vinárna Felix a vedení teplických restaurací. Z někdejší periferie a poklidného náměstí se dnes stalo velmi rušné centrum Teplic.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 176x
Císařská ulice v Trnovanech s odbočkou do Lípové ulice

Císařská ulice v Trnovanech s odbočkou do Lípové ulice

30.11 18 08:41 Snímek z počátku 20. století zachytil rozhraní tehdejší Císařské a Lípové ulice v Trnovanech, kde dnes stojí červený kostel v dříve ještě nezastavěném prostoru vpravo. Tento kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova byl totiž postaven až roku 1909, čímž také došlo ke splnění jedné z podmínek, aby se obec Trnovany mohla povýšit na město.

Počátkem 20. století žilo v Trnovanech více než 15 tisíc lidí. Forografie byla pořízena z někdejšího dnes již zaniklého dominantního rohového odmu, v němž kdysi sídlila Lípová kavárna. První dům zleva, kde dnes odbočuje Doubravská ulice, představuje dřívější podobu budovy, v níž později sídlil trnovanský hotel Central a ještě později Varšava. Výstavná tříposchoďová budova směrem do Lípové ulice (dnes ulice U Červeného kostela), už tehdy stála a vydržela bez větších změn až do dnešní podoby. Vedle ní vpravo ještě spatříme proluku, neboť tehdy nebyla ještě ulice zcela zastavěna.

Trnovany měly už před získáním statutu města své jisté napojení na blízké Teplice také díky tramvajím, které obě obce spojovaly od roku 1895. Tramvajová trať patřila dlouhou dobu k jednokolejným s příslušnými výhybnami křižujících se tramvají na některých zastávkách. Právě takovou spatříme na snímku.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 333x
Setkání historických vozidel na železničním přejezdu v Bílinské ulici

Setkání historických vozidel na železničním přejezdu v Bílinské ulici

23.11 18 08:20 V roce 1997 jsme si v Teplicích piřpomínali 100 let od zahájení provozu na železniční trati z Řetenic do Lovosic, což byl jeden z úseků tratě až do Liberce. Na trať po sto letech tehdy vyjely historické vlaky tažené parní lokomotivou i staré motorové vozy, lidově zvané "Hurvínek". Ještě o rok dříve, před stoletou oslavou železniční tratě, došlo při jedné z jízd historických vozů k setkání motorového vozu M 131.1405 s trolejbusem ŠKODA 9 Tr H25, evidenčního čísla 105. na železničním přejezdu v Bílinské ulici dne 14. září1996.
Trolejbus ŠKODA 9 Tr H25 pochází ze závodu ŠKODA v Ostrově nad Ohří, který tyto vozy vyráběl od roku 1962 do roku 1981. Od roku 1979 byla do těchto vozidel montována tyristorová regulace jízdy a elektrického brzdění. Starý typ trolejbusu, vyrobený a zažazený do provozu v roce 1978, který zůstal jako jediný v Teplicích zachován dodnes, má hmotnost 9 tun, vejde se do něho 70 osob a dosahuje maximální rychlosti 60 km/ hod. V roce 1994 prošlo vozidlo generální opravou tak, že bylo prakticky rozebráno a opět nově postaveno. Velkou zásluhu na tom měl především vedoucí trolejbusové haly teplického dopravního podniku - pan Lubomír Masopust, který zemřel po dokončení generální opravy koncem roku 1994. Teplický trolejbus 9 Tr H25, výrobního čísla 7718 a evidenčního čísla 105, je na trolejbusových linkách MHD možno spatřit jen zcela výjimečně. Vozidlo je pouze několikrát do roka nasazováno na nostalgickou linku číslo 111 a dále při zvláštních a vyhlídkových jízdách.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 360x



Pseudohistorický hrad nad Teplicemi Pseudohistorický hrad nad Teplicemi
16.11 18 08:15Hrad na Doubravské hoře, která byla kdysi dávno obestřena mystickými a tajuplnými jevy, patří k jedněm z mála, u nichž je známé přesné datum vzniku. Podle listiny z roku 1478 totiž král Vladislav Jagelonský povolil Janu Illburkovi z Vřesovic vystavět hrad na kopci nad Teplicemi, který už dříve patřil k opevněným. Na přelomu 16. a 17. století majitel teplického panství Vilém Vchynský nechal dokonce původní hrad přestavět na pevnost, kterou vybavil značným zbrojním arzenálem. Právě tato skutečnost pak sehrála svoji významnou negativní roli v následujících válkách.

V dobách třicetileté války se sváděly o hrad se zbrojním potenciálem urputné boje mezi císařským, saským a švédským vojskem. Po nejrůznějších strastiplných zkušenostech, aby se zabránilo dalšímu obléhání, nesmírnému strádání i utrpení zdejšího obyvatelstva při vojenských operacích nepřítele, přikázal nakonec nový majitel panství Maxmilián Aldringen spálit a zlikvidovat hradní věže i odbourat část opevnění. Na příkaz krajského hejtmana pak v roce 1655 došlo i ke zboření dalších částí stavby na Doubravské hoře, takže hrad zůstal v rozvalinách.

Teprve až v roce 1884 došlo na zbytcích hradních ruin k postavení nového hradu s restaurací, jehož nájemncem se stal dřívější hostinský z vrcholu Milešovky C. Greiner, který si nesmírně oblíbil restaurační podnikání na výletních kopcích. A třebaže zanedlouho došlo k vyhoření hradu nad Teplicemi, byla tato stavba znovu i s restaurací obnovena. Od té doby se vrchol Doubravské hory s pseudohistorickým hradem i s další restaurací stal oblíbeným cílem vycházek nejen Tepličanů, ale i četných lázeňských hostů. Dnes sem vozí množství lidí od jara do podzimu dokonce i výletní vláček z centra Teplic. Snímek hradu na vrcholu Doubravské hory byl pořízen počátkem 20. století.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 394x
Objekt Nového mlýna a pozdější dopravní společnosti v Trnovanech Objekt Nového mlýna a pozdější dopravní společnosti v Trnovanech
9.11 18 09:15K založení mlýna na okraji Trnovan směrem k Novosedlicím se vztahuje pozoruhodný příběh o tesaři, jehož dílu, kterým se stala neobvyklá sekačka na vodní pohon, se při svém pobytu v teplických lázních roku 1712 obdivoval i samotný ruský car Petr Veliký. Právě ten přemlouval tesaře, aby se vydal k nim do Ruska a v Petrohradu rovněž postavil podobnou sekačku, jakou zkonstruoval v Teplicích. Řemeslník skutečně poslechl, neboť se mělo jednat o velmi slušnou přislíbenou finanční odměnu. Dorazil proto do Petrohradu a kromě sjednané práce tam postavil navíc ještě pilu. Byl za to dobře odměněn, avšak car jej nechtěl vůbec pustit ze svých služeb. Naštěstí se tam tesař setkal se známým, který jeho vydělané peníze dopravil do Teplic a tesaři se nakonec po čase rovněž podařilo z Ruskau uprchnout. Po svém návratu vystavěl tesař mezi obcemi Trnovany a Novosedlice Nový mlýn. Označení "Nový" vzniklo proto, že zde ve skutečnosti už počátkem 17. století stával předchozí mlýn starý.

Provoz v Novém mlýně byl pozastaven až po roce 1886. Nějaký čas v něm potom podnikatel A. Heller vyráběl majoliku, ale dále byly tyto prostory přeměněny na byty. V roce 1895 tedy Teplická elektrárenská a malodrážní společnost a.s. začala provozovat tramvajovou dopravu. Dnes se jedná o sídlo dopravní společnosti ARRIVA s.r.o., která provozuje městskou a příměstskou hromadnou dopravu. Snímek objektu někdejšího Nového mlýna, který dodnes najdete v ulici Emílie Dvořákové, byl pořízen na přelomu 19. a 20. století.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 397x
Historická teplická lékárna v Dlouhé ulici Historická teplická lékárna v Dlouhé ulici
2.11 18 08:47Svoji historii v Teplicích mají též lékárny. Jejich dávní předchůdci - různé apatyky, báby kořenářky či krámky mastičkářů a různých felčarů, provozovaly svoji činnost již v dobách středověku, ovšem vznik skutečné lékárny se traduje až od dvacátých let 17. století, když v Teplicích došlo k založení lékárny držitelem panství Vilémem Vchynským přímo v objektu zámku. Vedení zámecké lékárny se tehdy ujal Matyáš Zawadov ze Sensburku. Lékárna však nesloužila příliš dlouho, neboť propukla třicetiletá válka, která ničivě zasáhla také do krátké historie zámecké lékárny. Když totiž v roce 1634 Švédové vyplenili teplický zámek, došlo i na zdejší lékárnu, odkud odvezli vzácná a drahá koření.

Déle než půlstoletí pak nebylo o žádné lékárně v Teplicích slyšet. Až zase roku 1674 jiný majitel teplického panství - Jan Jiří M. Clary-Aldringen, usiloval o znovuzřízení lékárny v souvislosti s tím, když v Teplicích ustanovil prvního stálého lázeňského lékaře - Vavřince Pestenreutera. A tak v této souvislosti došlo rovněž k otevření vůbec první samostatné lékárny Adamem Ruprechtem na nároží Dlouhé ulice čp. 63 v roce 1678. Ta byla pak přístupná veškerým vrstám obyvatelstva a také dosáhla značného věhlasu, takže se stala vyhledávanou v celém kraji. Po více jak sto letech přešla tato historická lékárna s názvem "U černého orla" do rukou rodiny Hoffmannů, v jejichž držení se potom nacházela až do roku 1945. Třebaže se jednalo o dům, který jako jeden z mála v Dlouhé ulici přečkal v sedmdesátých letech 20. století rozsáhlou demolici staré zástavby, lékárna už tady Tepličanům dávno neslouží, třebaže v šedesátých letech 20. století zde byla ještě vedena lékárna homeopatická.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 382x
Z Nového knížecího domova lázeňský Panský dům Z Nového knížecího domova lázeňský Panský dům
26.10 18 08:38Po nástupu Jana Nepomuka Clary-Aldringena jako teplické vrchnosti v roce 1787 a zejména po velkém požáru města roku 1793 nastala rozsáhlá klasicistní výstavba nejen domů ve městě, ale rovněž lázeňských budov. Z roku 1825 také pochází velkolepá přestavba někdejšího "Nového knížecího domova" na Panský dům ve Špitálské zahradě, kterou je dnes lázeňský park mezi divadlem a lázeňským komplexem Beethoven. Původní objekt býval oproti novému mnohem menší, skromnější a pouze jednopatrový. Na rozdíl od dnešního stavu se jednalo o volně stojící budovu jako solitér, která z odlehlé strany od parku uzavírala Lázeňské náměstí.

Nově vzniklý Panský dům patřil rodu Clary-Aldringenů a byl určen pouze pro ubytování osob z vysokých společenských kruhů. Tomu též odpovídalo komfortní vybavení. Příkladem toho je skutečnost, že zde každé léto v první polovině 19. století, pobýval pruský král Bedřich Vilém III. , který měl v Panském domě dokonce své vlastní apartmá. Tehdejší barvitost, vybavení vstupů, slunečníky, křesílka, dekorace a nádherná parková úprava patřily k chloubám lázní i města. Kovová kolonáda před Panským domem patřila k výraznému architektonickému prvku, který vkusně doplňoval celkový vzhled budovy. Tato kolonáda však již nebyla po poslední rekonstrukci v osmdesátých letech 20. století znovu obnovena. Pohlednice Panského domu pochází z roku 1910. Dnes Panský dům tvoří součást lázeňského komplexu Beethoven.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 495x
Rozhraní ulic Lipová a Císařská třída kolem roku 1920 Rozhraní ulic Lipová a Císařská třída kolem roku 1920
19.10 18 08:48Teplice s lázeňským Šanovem spojovala dávná cesta, která vedla podél bývalého městského hřbitova, který byl v roce 1864 zrušen a na jeho místě vznikl park. Po zboření městských hradeb koncem 18. století se začaly Teplice rozrůstat i mimo původní historické jádro, takže se zvolna svojí další výstavbou přibližovaly k Šanovu. během 19. století tak i při cestě z Teplic do Šanova, ze které se stala Lípová ulice, vznikla postupně domovní zástavba v místech, kde se dříve rozprostírala pouze pole a v přilehlém svahu též vinice. Kontakt architektury spolu s přírodní složkou tak vytvořily přívětivý charakter této ulice. Dnes zde naleznete jak domy z klasicistní výstavby města, tak i stavby s aplikacemi historických slohů. Téměř ve všech dvorech se dříve tradičně pronajímaly pokoje lázeňským hostům. Nechyběla tady ani řada vybraných restaurací, kaváren a vináren.

Snímek z doby kolem roku 1920 byl pořízen z bývalé Císařské třídy, kterou dnes tvoří ulice U Císařských lázní. V popředí dole je tedy Císařská třída směřující dolů k Císařským lázním a v pozadí začátek Lípové ulice. Vpravo na snímku spotříme rovněž balustrádu a za ní památník básníka J. G. Seumeho, který stojí na místě bývalého domu "Janova zahrada". Tento dům, v němž se nacházel starý fotografický ateliér, byl zbourán v devadesátých letech 19. století, přibližně 25 let před zhotovením tohoto snímku. Nad vchodem do domu Rüdesheim pak vidíme firmu fotografa C. G. Springera a o něco dál, v domě číslo 17, zase sídlil Carl Pietzner, který před první světovou válkou patřil k největším podnikatelům portrétní fotografie v Evropě. Dá se tedy říci, že v tomto prostoru, nedaleko od sebe, se soustředily podniky, které se zaměřovaly na výrobu fotografií.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 544x
Připomínka 66 let provozu trolejbusů v Teplicích Připomínka 66 let provozu trolejbusů v Teplicích
12.10 18 08:32Dne 15. září 2018 se v areálu dopravního podniku MHD v Teplicích uskutečnily oslavy a připomínka 66 let provozu trolejbusů v Teplicích. Den otevřených dveří přilákal množství zájemců, kteří si přišli prohlédnout historické i moderní trolejbusy, montážní plošiny, odtahování vozidel i celou řadu dalších zajímavostí. Historie trolejbusů, která ve městě prošla poměrně složitou cestou je totiž stejně zajímavá jako celý vývoj MHD v Teplicích.

V roce 1950 bylo rozhodnuto dát lázeňskému městu Teplicím již třetí veřejný dopravní prostředek - trolejbusy. Poprvé se v teplických ulicích objevily v létě roku 1952 na okružní lince číslo 11, aby tak nahradily zrušené tramvaje do lázeňského Šanova a zároveň doplnily hlavní páteřní trať původních elektrických drah. Tím bylo odstartováno několikaleté balancování v koncepci mezi tramvajemi, autobusy a trolejbusy.Teplice jako středně velké město se tak mohly pochlubit tím, že po dobu sedmi let zde vedle sebe jezdily hned tři dopravní trakce.

Když byly tramvaje po zdlouhavých tahanicích v roce 1959 zrušeny, začal se provoz orientovat na nekolejovou dopravu trolejbusů a autobusů. Po počátečním rozvoji a následné stagnaci trolejbusového provozu se začala od osmdesátých let 20. století uplatňovat nová koncepce, která se zaměřila na výstavbu nových trolejbusových tratí, na celkovou modernizaci i obnovu vozového parku. Trolejbusy tak společně s autobusy vytvořily poměrně hustou dopravní síť, která umožnila zvládat dopravní obslužnost ve městě i v příměstském okolí.

Trolejbusy typu 7 Tr patřily v Teplicích k těm, které roku 1952 zahajovaly svoji jízdu na okružní lince číslo 11, která vedla přes lázeňský Šanov a dále Jankovcovou a Wolkerovou ulicí k hlavnímu nádraží a odtud přes centrum města zpět do Šanova. Snímek jednoho z těchto vozů v prvních letech provozu byl pořízen v Jankovcově ulici před odbočkou do Wolkerovy ulice, kde měl trolejbus poruchu. Jeden z posledních vozů tohoto typu pak jezdil v Teplicích až do roku 1974.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 527x
Prostory u někdejší Lázeňské brány pod Děkanským kostelem Prostory u někdejší Lázeňské brány pod Děkanským kostelem
5.10 18 09:17Mnohé z toho, co spatříme na kresbě malíře Heinricha Banka, už dávno patří jen dávné historii starých Teplic. Naštěstí se zachovaly Kolostujovy věžičky vlevo v popředí a za nimi i děkanský kostel svatého Jana Křtitele. Obraz nás přenáší do časů, kdy ještě stála jedna ze čtyř městských bran, zvaná Lázeňská, která je zachycena zcela vpravo. Oddělovala vnitřní město od zdejšího předměstí, neboť dávné Teplice dlouho obklopovaly středověké hradby. Nad bránou spatříme také bývalou dřevěnou krytou chodbu, kterou postavili ještě Vchynští - majitelé teplického panství, na konci 16. století. Chodba vedla do umělé jeskyně na vnitřním zámeckém nádvoří ke Kolostujovým věžičkám, odkud jedno křídlo odbočovalo ke kostelu, zatímco druhé postupovalo podél jeho průčelí a nad bránou dál k Dámským a Knížecím lázním. Po vzniku původní budovy na místě Panského domu, kterou byl tzv. "Nový knížecí domov", byla chodba prodloužena až k ní. Chodba spojovala zámek se všemi vrchnostenskými lázněmi, aby panstvo a jeho hosté nemuseli přecházet nekrytým prostranstvím, zvláště pak v době nepříznivého počasí. Tato výlučně soukromá komunikace byla pro tehdejší uživatele značně výhodná, ale když lázně, bránu a chodbu značně poškodil požár v roce 1793, k její obnově již nedošlo.
Z lázeňského předměstí se nacházel volný přístup k Zámecké zahradě, kam obvykle chodilo značné množství lidí. Proto se právě tady usídlili kramáři se svými stánky, neboť se jim naskytoval dobrý odbyt pro jejich zboží. V pozdější době, kdy již Teplice získaly pověst světových elegantních lázní, se pouliční prodej na takto exponovaném místě nejevil nejvhodnější. Proto také po roce 1805 vystavěl Jan Clary-Aldringen u zdi kostela úhledné malé domky s obchůdky, označovanými po francouzku jako boutique. Z nich se také vyvinulo dnešní pojmenování butik. Tehdejší místní lidé jim však říkali krámky.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 492x
Tovární ulice se sklárnou v Řetenicích Tovární ulice se sklárnou v Řetenicích
27.9 18 08:36Do roku 1900 vzniklo na Teplicku 29 skláren zaměřených na výrobu různých druhů skla. Jednu z nich postavil v Řetenicích průmyslník Max Mühlig a pojmenoval ji po své manželce na Mariinu huť. V této sklárně se zaměřili už od svého počátku na ruční výrobu okenního plochého skla, která tehdy patřila k nejmodernějším u nás.

V lednu roku 1919 sklárna v Řetenicích vyhořela. V obnovené huti dále ruční výrobu plochého skla brzy nahradilo strojní tažení podle koncepce belgického inženýra Fourcaulta. V roce 1924 se závody Maxe Mühliga, které kromě Řetenic vyráběly sklo i na mnoha jiných místech Teplicka,sloučily ještě se sklárnou Union v Ústí nad Labem, takže nová firma dále nesla označení Mühlig Union.
Ve třicátých letech se v řetenickém závodě vyrábělo také sklo zušlechtěné matováním a ledováním, barevné sklo, dále izolační stavební dvojskla i bezpečnostní skla značky Thorax pro automobilový průmysl, dodávaná též automobilkám Ford a General Motors. Při přestavbách a modernizacích závodu po osvobození v roce 1945, se postupně rušily veškeré budovy někdejší Mariiny hutě. Zmizel tak i dům pro zaměstnance, včetně brány, k níž kdysi nosily děti svým zaměstnaným otcům obědy. V roce 1969 došlo ve sklárně, tehdy zvané Sklo Union, k zavedení anglické technologie výroby čirého plochého skla. Plavené sklo, vyráběné systémem Float, pak stále patří k hlavním sortimentům této sklárny, jejíž firemní název dnes zní Glavunion Řetenice. Snímek z roku 1908 zachytil Tovární ulici s částí sklárny v Řetenicích.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 579x
Tradice trhů v místech dnešního Benešova náměstí Tradice trhů v místech dnešního Benešova náměstí
21.9 18 08:13V roce 1838 podali tepličtí měšťané k zemskému guberniu žádost o zřízení koňského a dobytčího trhu. Svůj požadavek odůvodnili tím, že nikde v blízkém okolí se takovéto trhy nekonaly, takže hospodáři nakupovali koně i ostatní dobytek v Sasku, čímž zbytečně utíkaly peníze z Čech. Tento argument byl shledán dostatečně přesvědčivým, takže mohlo město v roce 1842 pořádat i svůj první dobytčí trh v Teplicích. Upravené prostranství pro tento účel zůstávalo tehdy zcela volné, neboť se jednalo o nezastavěné pozemky, které dříve ležely vně hradeb mimo uzavřené město. Teprve až zboření městských hradeb a zahájení trhů přispělo k tomu, že začaly postupně po obvodu prostranství vznikat jednotlivé domy, až se nakonec utvořilo uzavřené náměstí, pojmenované jako Školní, podle dominantní školní budovy, která v roce 1859 uzavřela jeho západní část mezi Kapelní a Školní ulicí. V této školní budově, kterou na snímku z roku 1904 spatříme zcela vlevo, byla tehdy umístěna obecná a nižší reálná škola, vyšší dívčí a měšťanská škola, dále židovská škola i řemeslnická pokračovací škola. Autorem této stavby, provedené v novorománském stylu, se stal pražský stavitel Tereba.

Třebaže se od roku 1860 přestalo hovořit o koňském a dobytčím trhu, který nahradilo Školní náměstí, trhy zde probíhaly i nadále. Ještě i snímek z počátku 20. století zachytil konání tradičního výročního trhu. Zástavba na náměstí se do dnešní doby nijak významně nezměnila. Při bližším pohledu však zjistíme, že dva rohové domy směrem do ulice 28. října, prošly významnou přestavbou a došlo i k jejich navýšení.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 694x
Někdejší zahradní kavárna a statek v zámecké zahradě Někdejší zahradní kavárna a statek v zámecké zahradě
14.9 18 07:52Během staletí se měnil převládající styl zámecké zahrady v Teplicích do různých podob. V 18. století, jak už tomu bývalo i na jiných místech, byl zámecký park komponován podle francouzského vzoru do celku, složeného z odpočinkových, dekorativních a užitkových částí, k nimž byl též přiřazen dvůr na východním okraji zámecké zahrady.

V tomto statku měli dříve ustájeno na čtyřicet dojnic, přičemž mléko se tady zpracovávalo ve vlastní mlékárně. Mléčné výrobky se navíc daly konzumovat přímo na místě, kde bylo zajištěno příjemné posezení pod stromy. Návštěvníci, mezi nimiž se hojně vyskytovaly lázeňští hosté, tak mohli v zahradní kavárně požádat nejen o mléko, ale právě tak i o smetanu, podmáslí nebo kávu. Požívání mléčných výrobků, zvláště pak syrovátky, doporučovali lékaři svým klientům jako podpůrnou sooučást léčby. Proto mohli mít lázeňští hosté, kteří tuto netradiční zahradní kavárnu navštěvovali, příjemný pocit, že zároveň dělají něco dobrého pro své zdraví.

Snímek pochází z roku 1935. Mlékárna i s kavárnou byly zrušeny roku 1948. Budovy někdejšího panského dvora stále stojí a jsou využívány. Mléčné výrobky, na kterých si tu kdysi dávní hosté pochutnávali, však již ale nedostanete.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 761x
Bývalé Mlýnské náměstí roku 1834 Bývalé Mlýnské náměstí roku 1834
6.9 18 08:58Vody někdejšího Kočičího potoka směřovaly kdysi volně od Nové Vsi a od zámeckých rybníků přes Lázeňské náměstí do míst, kde dnes stojí Císařské lázně a pak dolů Mlýnskou ulicí. Dnes o tomto potoku již nikdo ani neví, neboť zůstal skryt v podzemním potrubí. Právě existence Kočičího potoka vedla k tomu že zde na místě pozdějších Císařských lázní vznikl takzvaný horní mlýn. V jeho sousedství se nacházela stará jednopatrová hospoda U Zelené žáby, kde se už popíjelo v dobách vlády císařovny Marie Terezie v 18. století. Tento prostor, kterému se později též říkalo Mlýnské náměstí, představoval ve skutečnosti samotný okraj a předměstí dávných Teplic. Tato místa rovněž patřila k prvním, které spatřili lázeňští hosté, kteří přijížděli do Teplic směrem od Prahy a Bystřan.

Velmi starou žánrovou zimní vedutu na Mlýnském náměstí vytvořil malíř C. Croll roku 1834. Vpravo spatříme horní mlýn, vlevo hospodu U Zelené žáby, kde bývalo velmi živo. Za hospodou směrem vpravo se nachází cesta lemovaná topoly, která stoupá vzhůru k Lázeňskému náměstí. Jedná se o pozdější Seumeho a dnešní Rooseveltovu ulici. Vpravo od mlýna pak již není na vedutě vidět ulici stoupající vzhůru, která se dnes jmenuje U Císařských lázní.
Neustále se rozrůstající lázeňské město se roku 1840 rozhodlo starou hospodu zbourat a její místo zaujal tzv. Lázeňský nebo též jinak zvaný Kávový salon. Roku 1870 došlo též ke zboření horního mlýna a na jeho místě vznikla první klasicistní verze Císařských lázní, která se spojila s Kávovým salonem v jeden celek. Postupem času při přestavbě lázní došlo rovněž ke zboření Kávového salonu a lázně pak získaly poněkud jiný vzhled, který známe ze současnosti. Dnes by už sotva kdo na staré Crollově vedutě poznal, kde se tento kout lázeňských Teplic nacházel.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 682x
Výstavba městské elektrárny u železniční tratě Výstavba městské elektrárny u železniční tratě
31.8 18 07:11Z Jateční ulice směrem na Řetenice odbočovala ulice nazvaná U Elektrárny, což je dnešní Křižíkova. Právě do těchto míst za město byla situována výstavba městské elektrárny. Realizaci projektu zadalo město D. Ferberovi a samotný komín postavila ústecká firma Böttger. Stavbu zachytil fotograf Zikesch v srpnu roku 1900. Město elektrárnu nutně potřebovalo, a proto stavba probíhala rychle, takže elektrárna ještě koncem roku 1900 začala dodávat do sítě stejnosměrný proud. Nejprve do lamp pouličního osvětlení a k pohonu lázeňských čerpadel v Pravřídle i v šachtě Dámského pramene. Na kabelovou síť z dostavěné elektrárny mohlo být tehdy napojeno až 25 tisíc lamp. Zpočátku dodávala elektrárna proud pouze pro Teplice, ale od roku 1905 též pro Řetenice a postupně i Novou Ves, do Světce, Prosetic, Bystřan, do Nového Dvora, Bystřice a Dubí. Od roku 1913 odebírala elektřinu z městské elektrárny též malodrážní společnost pro pohon tramvají.

Od elektrárny směrem k Jateční ulici se pak začaly hromadit velké haldy vyhořelé škváry, kterou tam elektrárna vyvážela na skládku. Tyto haldy zde byly vidět ještě též dlouho po druhé světové válce. Později tato místa zarostla bujnou vegetací bříz i dalších stromů, z nichž značná část byla odstraněna před řadou let při zdejších terénních úpravách.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 597x
Zobrazeno 1 - 15 z 674
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 ... | »

ANKETA: Kde by se podle vás mělo postavit nové koupaliště v Teplicích?

Na Kudlichu - vodojem nad Teplicemi
43
V Šanově pod Panoramou - stará třešňovka
28
Vykoupit zpět pozemek v Zámecké zahradě a postavit koupaliště tam
266

Celkem odpovídalo: 337

severočeské doly Partner Domu kultury Teplice Parner fotbalového klubu FK Teplice
Pro Arte Beuronensis Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích 2011

Kontaktní formulář

zavrit

Jméno :  E-mail : 

Vaš dotaz: