STARÉ TEPLICE

iTeplice.cz - Zpravodajství pro Teplice | Dnes je Čtvrtek, 26. dubna'18, svátek má Oto.
Náměstí Karla Marxe s přilehlým centrem, z letadla

Náměstí Karla Marxe s přilehlým centrem, z letadla

20.4 18 06:57 Počátkem 20.století vznikl tento letecký pohled, který zachytil tehdejší náměstí Karla Marxe s ještě ucelenou starou okolní zástavbou. Dnes se jedná o náměstí Svobody. Právě tady se v dávných dobách, ale ještě i počátkem šedesátých let 20. století konaly tradiční trhy. V té době patřilo náměstí k poměrně ještě zachovalým, neboť zástavba téměř ze všech stran, až na některé jednotlivé domy, si ještě udržovala svůj někdejší vzhled. To se však v dalším období zásadně změnilo. Už totiž i v době, kdy byl snímek pořízen, začalo pozvolné vybourávání některých starých domovních objektů, které buď patřily k původním nebo vznikly na základech starých domů, postavených v průběhu 19. či počátkem 20. století. Přes náměstí projížděly směrem od radnice do Dlouhé ulice tramvaje až do roku 1956. Poté byly tudy vedeny ještě některé autobusové linky, ale během let přes náměstí přestaly linky MHD zcela projíždět.

Jak je ze snímku patrné, hned vedle radnice, směrem do Dubské, chybí jeden z dřívějších rohových domů zvaný "Tři pomeranče", který se již počítal k tehdejšímu náměstíčku Lesní brána. Také na východní straně náměstí, za někdejším hotelem Radnice, směrem do Dlouhé ulice, chybějí asi tři domy, na jejichž místě vznikla proluka s menší tržnicí. K bourání domů docházelo tehdy též v Zelené ulici - na snímku uprostřed dole. Během krátké doby později došlo k likvidaci celé západní strany náměstí, kde dříve stávaly běžné, ale i poměrně neobvyklé domy, v nichž se nacházela řada vyhlášených restaurací, například U Křivého hostinského, Engelbert, U Tyroláka a Kotva. Zcela v levém dolním rohu snímku pak vede Alejní ulice.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 421x
Zaniklé domy v dolní části Mlýnské ulice

Zaniklé domy v dolní části Mlýnské ulice

13.4 18 09:48 V pradávných dobách, kdy ještě neexistovala žádná civilizace, tudy mezi svahy skalnatých kopců údolím protékal potok, který lidé nazvali Kočičí. Později si údolím při potoku lidé vyšlapali cestu, kterou procházeli od Teplic dolů k Šanovu a Bystřanům. Teprve až ve dvacátých letech 19. století tady začaly vznikat jednotlivé domy, které postupně vytvořili ucelenou domovní frontu. Vznikla tak ulice, která získala název Mlýnská, německy Mühlstrasse, a to podle mlýnů, které se při Kočičím potoce dříve nacházely. Právě tudy také vedla nejkratší cesta z Teplic do Prahy. Vznik Mlýnské ulice byl dán stávajícími přírodními podmínkami mezi okolními kopci, což si také vynutilo malebné zakřivení obou domovních front, vklíněných do údolí a vpravo doslova přilepených ke skále pod Letnou.

Přestože původní zástavba zahrnovala malé běžné domy, stály zde také objekty, které patřily k pozoruhodným nejen svojí architekturou, ale zrovna tak i neobvyklostí. Z nich můžeme jmenovat například Český dům č.p. 276/18, postavený ještě před polovinou dvacátých let 19. století či dům Pomněnka č.p. 273/24. Vody Kočičího potoka dnes již nespatříte, neboť tečou potrubím pod Mlýnskou ulicí. Každopádně dříve volně protékal směrem od Laubeho náměstí a pak přirozeným údolím spěchal z kopce Mlýnskou ulicí k místu bývalého hotelu Neptun, kde se vléval do potoka Bystřice.

Símek Mlýnské ulice pochází z roku 1984, kdy ještě stály obě domovní fronty domů. Brzy poté pak zanikla nejprve levá a později i pravá strana staré zástavby. Za pozornost stojí dvouposchoďový dům na levé straně za zahradní částí, ve kterém bydlela jedna z dcer slavného houslisty Jana Kubelíka - Marie se svým synem. Jan Kubelík měl několik dětí - Marii, Anitu a Rafaela, přičemž původně bydleli v jednom zámku, neboť Jan Kubelík měl za manželku ženu z aristokratických kruhů. Když je ze zámku po roce 1948 vystěhovali, dostala se Marie Kubelíková se svým synem do Teplic, kde působila jako hudebnice též v teplické operetě. Paní Marie měla hudební talent po otci a stala se dobrou houslistkou. V operetě Krušnohorského divadla hrála proto první housle, takže se divadlo mohlo chlubit, že je u nich v angažmá dcera vynikajícího houslisty, který se proslavil po celém světě.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 398x
Centrální část Trnovan při Leninově ulici

Centrální část Trnovan při Leninově ulici

6.4 18 07:53 Centrální část Trnovan při bývalé Leninově, dnes Masarykově ulici, mívala svoji typickou nezaměnitelnou tvář. Snímek z roku 1963 zachytil prostory poblíž červeného kostela, kde z hlavní, tehdejší Leninovy ulice, odbočovala ulice Říjnové revoluce, kterou projížděly trolejbusy směrem k Městským sálům. Dnes se jedná o ulici U Červeného kostela. Kdysi dávno tudy směrem zleva od Městských sálů vpravo protékal zcela volně, ale od počátku 20. století již zregulovaný a zakrytý potok Bystřice, který se právě v těchto místech nejednou při velké vodě rozvodňoval a zaplavoval celé okolí.

Kromě červeného kostela, který náš snímek nezachycuje, zde dominovala vznosná rohová budova, v níž kdysi bývala umístěna Lípová kavárna. Tento název korespondoval též s původním pojmenováním ulice Lípová, která odtud vedla k Městským sálům. Ke konci existence rohového domu se v přízemní části nacházela prodejna Poštovní novinové služby a tabáku. V pozadí, přibližně uprostřed snímku, spatříme ještě bývalý "trnovanský gastronom" s prodejnou lahůdek, kam chodili rádi nakupovat zejména obyvatelé Trnovan. V dobách Rakousko-Uherska tam ovšem bývala také hospoda. Právě tam vlevo odbočovala ulice Bohosudovská, kudy se dříve starou zástavbou projíždělo směrem na Sobědruhy a do Bohosudova. Veškerá zástavba směrem vlevo od hlavní ulice zanikla během osmdesátých let 20. století, aby tak ustoupila nově vznikajícímu trnovanskému sídlišti.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 406x



Stromy na Benešově náměstí Stromy na Benešově náměstí
23.3 18 09:46První zasazené stromy se na někdejším dobytčím trhu, kterým je dnes Benešovo náměstí, začaly objevovat teprve po roce 1870, kdy se zdejší holé prostředí snažili lidé ozelenit. Podle dochovaných snímků se jednalo o různé druhy javorů, lip i dalších dřevin. Nejstarší snímek z roku 1886 už dokládá, že tady stromy rostly. Na přelomu 19. a 20. století se pak stromy nacházely dokonce i v západní části náměstí, poblíž Střední průmyslové školy. Avšak snímek z roku 1908 už zaseu kazuje, že alespoň v centrální části náměstí stromy zase zmizely. Zůstaly jen na jeho okrajích v západní části, kde později vznikla hlavní přestupní stanice tramvají s drážním domkem.

V průběhu 20. století však znovu došlo k další výstavbě stromů, tentokrát jírovců - kaštanů a to podél obvodu náměstí. Tyto stromy pak ke zdejšímu náměstí patřily po řadu dalších desetiletí. Kaštany však v šedesátých a zejména v sedmdesátých letech začaly chřadnout v důsledku změn povrchů, kdy dřívější dlažbu nahradily asfaltové povrchy, kdy tak byl zamezen patřičný průnik vláhy k jejich kořenovému systému. Stromům pochopitelně nepřidaly ani stále vzrůstající koncentrace exhalací z houstnoucí dopravy ve městě, právě tak jako nedostatek vodních srážek i samotná suchá lokalita. Po rozšíření a úpravě vozovek pak mizely další kaštany, až zůstaly pouze jen dva a nakonec pouze jediný, který stál jaksi stranou u nízké budovy naproti průmyslové škole, kde nikomu nepřekážel. Ten také přežil až do dnešní doby. Okrasné kvetoucí "čínské třešně", které se též přechodně na náměstí objevily, však vzhledem k jejich krátké životnosti příliš nevydržely.

V osmdesátých letech 20. století se přistoupilo k další obnově chátrající stromové zeleně. Tentokrát se vsadilo na jehličnany, které tvořily smrky a borovice. Borovicím se na rozdíl od smrků docela dařilo, takže začaly celkem utěšeně krášlit prostory rušného náměstí. Avšak kolem roku 2007 se objevila další nová koncepce rekonstrukce zeleně s oázou nově vysazených platanů, které tak zaujaly místo odstraněných jehličnanů, zejména v jižní části parkové plochy. Platany jsou krásné a ušlechtilé stromy, dobře se jim daří zejména na vlhčích místech parků. Na Benešově náměstí však chřadnou vlivem zdejšího mimořádně suchého prostředí s nedostatkem vodních srážek i podzemní vody na tomto suchém kopci v centru města. Je skutečně škoda vynaložit nemalé náklady na dobře míněnou výsadbu a pak stromy ponechat jejich smutnému osudu. V suchém prostředí Benešova náměstí by se skutečně lépe dařilo předchozím jehličnanům, neboť borovice, co se vláhy týče, je dost skromná a dokáže mnohdy přežít i na nehostinné skále. Náš snímek pořízený kolem roku 1900 zachytil pohled na střední část náměstí od severu k jihu. Stromů tu tehdy bylo dost. Ty v popředí se dokonce nacházejí přímo v prostorách dnešní rušné vozovky se zastávkou MHD.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 691x
Pohled na lázeňský park směrem od Letné Pohled na lázeňský park směrem od Letné
16.3 18 08:09Pohled na lázeňský park mezi Císařskými lázněmi, dnešním sanatoriem Beethoven a divadlem směrem od Letné byl pořízen v období před první světovou válkou. V popředí vlevo se nachází střecha se zadní částí již dávno zaniklého hotelu "Zlatá loď", ve kterém 13. června 1810 zemřel slavný německý básník a cestovatel Johann Gottfried Seume, jehož pomník se nachází na začátku Lípové ulice, a který je pochován u kaple v parku, kde se kdysi nacházel městský hřbitov.

Na levém okraji snímku spatříte roh lázeňského objektu Panský dům a za ním Zahradní dům, což dnes tvoří komplex lázeňského sanatoria Beethoven.Uprostřed snímku, poněkud v pozadí, je patrné lázeňská zděná kolonáda, která zde stála po dobu více než sta let - od roku 1825 do třicátých let 20. století. Vpravo od kolonády vidíme první městské divadlo, postavené v letech 1872 až 1874, které však vyhořelo roku 1919. Ulice ještě více napravo od něj je bývalá Královská třída, dnes zvaná U Císařských lázní.

V pozadí záběru je patrná stará zástavba dnes již neexistujícího židovského ghetta, na jehož místě vznikly po druhé světové válce otevřené prostory Mírového náměstí. Uprostřed snímku, zcela v pozadí, pak zahlédneme radniční věž. Z fotografie je patrné, jak se během sta let lázeňské Teplice v mnohém proměnily, zatímco půdorys lázní i přilehlého parku si přibližně zachoval svoji stálou tvář.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 479x
Křižovatka ulic u bývalého hotelu Neptun Křižovatka ulic u bývalého hotelu Neptun
9.3 18 09:59Na rozhraní Pražské, Mlýnské, Písečné a ulice U Hadích lázní stával kdysi dům Severní hvězda a naproti němu přes ulici vyhlášený hotel Neptun s renesancizujícími prvky. Okolní zástavba, která postupně spojovala Teplice se Šanovem, vznikla v těchto místech během dvacátých až čtyřicátých let 19. století. Samotný hotel pak byl postaven v roce 1841. Z obou stran ho tehdy viditelně obtékaly povrchově vedené potoky Bystřice a Kočičí potok, které se zde spojovaly v jeden, což zřejmě inspirovalo majitele hotelu, aby mu dal charakteristické pojmenování podle vládce vod "Neptunův chrám".

Hotel měl též svůj separátní zahradní sál, který byl využíván od jara do podzimu a stával se oblíbeným posezením ve stinném a vlahém prostředí, zvláště v čase letních veder. Výhodná poloha hotelu u křižovatky silnic směrem na Prahu, Teplice a Šanov mu zajišťovala návštěvnost i prosperitu. Také elegantním vybavením s vyhlášenou dobrou kuchyní si hotel Neptun udržoval stále vysoké renomé. Krásný velký sál, který v Teplicích patřil k reprezentačním, se stal svědkem mnoha plesů, veselic, zábav, významných schůzí, aktivů i bouřlivých politických shromáždění.

Současné mladé generace si tuto stavbu už nemohou pamatovat ani z dob, kdy v někdejším hotelu byla umístěna hudební škola a z reprezentačního sálu se stalo skladiště. Po zrušení hudební školy a vystěhování zdejších nájemníků z bytů budova dále chátrala a byla určena k demolici. K té došlo v roce 1975 i s celou přilehlou Písečnou a Pražskou ulicí před výstavbou panelového sídliště, které se odtud táhne až do Prosetic. Se zbouráním této pro město letité stavby zároveň odešel i kus staré teplické historie. Jediné, co zůstalo z dřívější doby zatím zachováno, je starý jírovec - kaštan vedle dnes stojícího panelového odmu, který jediný zbyl z dřívější přilehlé zahrady. Snímek z roku 1974 zachytil bývalý hotel Neptun i s přilehlou křižovatkou v době, kdy se již připravovala úplná likvidace zbylé staré zástavby. Kromě hotelu spatříme ještě i další domy, včetně části Písečné ulice. Vpravo přijíždí z Mlýnské ulice dnes již historický typ trolejbusu Tr 8 na lince číslo 3 a pokračuje směrem do lázeňského Šanova.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 560x
Dubská ulice s Muzikantským dvorem Dubská ulice s Muzikantským dvorem
2.3 18 09:29Ještě v dobách, kdy Teplice obepínaly středověké hradby, stávala v v nejvyšších prostorách Dubské ulice, mezi dnešním poštovním úřadem a křižovatkou s Kapelní ulicí, jedna ze čtyř městských bran zvaná Lesní. Právě tou se vyjíždělo z někdejšího Tržního náměstí severním směrem na Dubí. Nedaleko za hradbami se tehdy rozkládalo jen pole zvané Literátská dědina. Výnosy z něho šly totiž ve prospěch literátského a zpěváckého bratrstva, které v Teplicích působilo již od 16. století až do doby osmdesátých let 18. století, kdy vládl císař Josef II.

V letech 1876 až 1878 na někdejším poli Literátské dědiny postavil A. Siegmund svůj rozlehlý výškový dům, pojatý ve stylu dřívější německé secese a nazval jej podle staré tradice "Muzikantský dvůr." V horních partiích na balustrádách zdobily dominantní budovu figury muzicírujících dětí a na štítu nahoře socha Orfea s lyrou. Před výstavným domem vzniklo jakési malé náměstíčko s křižovatkou, odkud odbočovala silniční komunikace do Školní a rovněž do Spojenecké ulice. Samotná vznosná budova Muzikantského dvoru, v jejíž přízemní části byla umístěna kavárna s cukrárnou a mnohem později prodejna loveckých potřeb Lověna, však ve druhé polovině 20. století stále více chátrala, až z ní do konce 20. století zůstala úplná ruina, ohrožující své okolí pádem zdiva, cihel, kamenů i střešních částí, které se stále více propadaly. Rozlehlý objekt se po delší době sice podařilo rekonstrukcí zachránit, avšak ne zcela dokončená budova stále ničemu neslouží, což je velká škoda.

Domy V Dubské ulici na levé straně snímku stojí až na některé dodnes. Právě tady se nacházela známá autoškola a pak také tiskárna. Zcela v pozadí Dubské ulice spatříme závory se železničním přejezdem, kde v padesátých letech 20. století došlo ke dvěma velmi vážným střetům městských autobusů s projíždějícími vlaky. Od té doby pak byl železniční přejezd zrušen a nahrazen nedalekým podjezdem ve Spojenecké ulici.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 571x
Řetenické nádraží prošlo přestavbou i morem Řetenické nádraží prošlo přestavbou i morem
23.2 18 08:07V roce 1866 započala stavba 10,1 km dlouhé železniční tratě Teplice - Duchcov, která navazovala na stávající Ústecko-teplickou dráhu. Přes všechny nepříznivé události prusko-rakouské války však otevření trati nastalo již v červenci 1867. A právě tehdy byla také veřejnému provozu předána stanice Řetenice, první zastávka na prodloužené trati z Teplic do Duchcova. Nádraží se však nenacházelo v takové podobě, jakou známe dnes. Původní dráha byla jednokolejná, až tepve roku 1873 došlo k jejímu zdvoukolejnění do Řetenic a následujícího roku do Oldřichova. Zřízení dráhy znamenalo velký pokrok, v jehož důsledku se z původní zemědělské vesnice stalo poměrně rušné průmyslové místo. V blízkosti dráhy vznikaly významné průmyslové podniky, které měly s nádražím vlečkové spojení. Ještě více stoupla přeprava z Řetenic po výstavbě a otevření další tratě Řetenice - Liberec, jejíž dílčí část Řetenice - Lovosice byla předána do provozu roku 1897.

Na přelomu 19. a 20. století už nestačila stávající drážní zařízení neustále stoupajícímu provozu a proto došlo k jeho značnému rozšíření. Roku 1901 prošla přestavbou i zvětšením rovněž stará přijímací budova bez krytého nástupiště, kterou zachytil náš snímek. Drážní domek vpravo také zmizel. Stavba nové budovy změnila rozlohu a kolejiště řetenického nádraží, které se stalo odbočnou stanicí nové tratě. Přijímací budova, příliš vysazená do kolejiště, musela být částečně odbourána. Nádraží pak mělo kryté nástupiště a zvýšené postranní části o jedno patro.
První světová válka zpomalila veškerý průmyslový vývoj, ale doprava po želenici ještě více zesílila. Od 1. ledna 1923 došlo k zestátnění Ústecko-teplické dráhy, která byla přidělena ředitelství státních drah v Praze. V době hospodářské krize klesala též doprava nákladní i osobní a po záboru pohraničí přešla trať i s nádražím pod německou správu. Po osvobození byla 22. května 1945 stanice Řetenice znovu převzata do správy ČSD. Pohled na stanici však vypadal velmi neutěšeně. Vše zašlé a špinavé a v kolejišti kupy použitého obvazového materiálu a nečistot - zbytků po deportovaných lazaretních vlacích. V důsledku toho se též na řetenickém nádraží vyskytlo i několik případů moru. Rozhodným zásahem ruských vojenských lékařů však došlo k rychlé likvidaci této hrozné nemoci. S pravidelnou osobní přepravou se mohlo začít 6. června 1945, kdy už byli na nádraží zaměstnáni jen čeští železničáři.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 444x
Stavba městské elektrárny v  Teplicích r. 1900 Stavba městské elektrárny v Teplicích r. 1900
16.2 18 09:52Jateční ulice, německy Schlachthofstrasse, byla původně směrem od centra Teplic napojena na spleť městských uliček v prostoru současné rozlehlé křižovatky Alejní, Dubská, Rokycanova. Dříve se tak do ní dalo zajet přímo z Kapelní či Dubské ulice. Jateční pak pokračovala západním směrem k Řetenicím, kde z ní směrem vpravo k železniční trati odbočovala ulice U Elektrárny, dnešní Křižíkova. Realizaci projektu zadalo město D. Ferberovi, přičemž komín postavila ústecká firma Böttger. Výstavbu elektrárny zachytil fotograf Zikesch v srpnu roku 1900. Ještě koncem roku 1900 pak začala elektrárna dodávat do sítě stejnosměrný proud. Nejprve zejména do lamp pouličního osvětlení a k pohonu lázeňských čerpadel v Pravřídle i v šachtě Dámského pramene. Na kabelovou síť z dostavěné elektrárny mohlo být napojeno až 25 tisíc lamp. Zpočátku dodávala elektrárna proud pouze pro Teplice, ale od roku 1905 též pro Řetenice a postupně i Novou Ves, do Světce, Prosetic, Bystřan, do Nového Dvora, Bystřice a Dubí. Od roku 1913 odebírala elektřinu z městské elektrárny též malodrážní společnost pro pohon městských i mimoměstských tramvají.

Od elektrárny směrem k Jateční ulici se pak nacházely velké haldy vyhořelé škváry, kterou tam elektrárna vyvážela na skládku. Tyto haldy zde byly k vidění ještě i dlouho po druhé světové válce. Zdejší místa později zarostla bujnou vegetací bříz i dalších stromů, z nichž značná část byla odstraněna teprve před několika lety při terénních úpravách.
Pavel Ková
Celý článek / zobrazeno 544x
Severovýchodní část Lázeňského náměstí Severovýchodní část Lázeňského náměstí
9.2 18 11:54Už někdy v 16. století se začaly rýsovat první linie budoucího Lázeňského náměstí na tehdejším předměstí, hned za branami města, když zde vznikaly budovy v okolí vyvěrajících léčivých pramenů. Kromě lázeňských budov tady poblíž místa pozdějšího Panského domu nechalo město zřídit též špitál pro chudé. Lázeňské náměstí se pak v pozdějším období postupně utvářelo na půdorysu, který byl zformován již koncem 18. století po velkém požáru Teplic v roce 1793. Proto byly veškeré domy vystavěny v tehdejším klasicistním stylu a v takovém také přibližně vydržely s určitými obměnami až do svého zániku.

V době vrcholného rozkvětu lázní, za kterou je považována zejména první polovina 19. století, patřilo náměstí mezi nejnavštěvovanější části lázeňských Teplic. Tento lázeňský prostor měl oproti jiným teplickým náměstím a rynkům tu zvláštnost, že sem vedly jen dvě přístupové cesty, a to směrem od děkanského kostela, kde dříve stávala jedna z městských bran zvaná Lázeňská a dále směrem od Císařských a Sadových lázní.

Na Lázeňském náměstí se nacházela řada pozoruhodných domů, které sloužily hlavně vzácným a náročným hostům. Často se v nich ubytovávali naši i zahraniční šlechtici, spisovatelé, básníci, hudební skladatelé, národní buditelé i další význačné osobnosti. Náměstí ve své podobě z přelomu 18. a 19. století přežilo až do časů těsně po druhé světové válce. V roce 1946 se však přistoupilo k jeho demolici, takže zmizela jak celá východní, tak i jižní část náměstí. Zdůvodnění tohoto nešťastného činu znělo, že celá asanovaná zástavba města měla značné hygienické závady i celkovou zanedbanost. Jiné, poněkud racionálnější důvodu, však uváděly, že stará zástavba musela ustoupit z důvodů budování nové silniční komunikace od dnešních Sadových lázní směrem k Valům. Jednalo se o dnešní Rooseveltovu ulici. Nakonec se městu zdálo být snadnější a levnější raději vše zbourat, než provádět náročnou rekonstrukci a modernizaci. Z Lázeňského náměstí tak přežila jen severozápadní část náměstí, kterou tvoří lázeňské budovy Knížecích a Pasířských lázní a též Panský dům. Dnes se jedná o komplex lázeňského sanatoria Beethoven. Pohlednice z roku 1905 zachytila vlevo Panský dům, uprostřed dům Zlaté kolo a vpravo stavbu palácového vzezření zvanou Andělské pozdravení, roku 1904 přejmenovanou na Anglické pozdravení. Právě zde se nacházela jedna z vyhlášených restaurací bývalých Teplic.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 552x
Někdejší fotbalové hřiště u drožďárny - Teplice Někdejší fotbalové hřiště u drožďárny - Teplice
2.2 18 08:48Původní velký fotbalový stadion se v Teplicích nacházel u bývalé drožďárny v místech, kde dnes najdete parkoviště a budovu supermarketu Albert. Sloužil od roku 1903, kdy bylo založeno tehdy modro-bílé mužstvo fotbalového klubu TFK 03 a vydržel po dobu sedmdesáti let.

Stadion zažil mnoho špičkových hráčů, četné úspěchy, ale i zklamání. Byl též znám svými stísněnými poměry v dřevěné budově tribuny, takže z těchto důvodů jezdili soupeři za fotbalem do Teplic dost neradi. Ochranný plot obepínal hrací plochu téměř u pomezní čáry, hned u diváků. Druhá světová válka pochopitelně narušila veškerou sportovní činnost a prostory hřiště sloužily jako odkladiště a smetiště poničené válečné techniky. To vše pak muselo po válce nejprve zmizet. Zásluhou nových osídlenců se v Teplicích zrodil nový klub, který obnovil fotbal na dřívějším stadionu. Navíc muselo dojít k opravám silně poškozeného dřevěného stánku a veškerého zázemí. Teprve potom mohl nový klub přijmout první fotbalisty s prvoligovými zkušenostmi. Zakladatelem poválečného fotbalového klubu SK Teplice - Šanov se stal severočeský žurnalista Rudolf Cajthaml s dalšími funkcionářemi, kteří připravili vhodné podmínky pro teplickou kopanou. Nová fotbalová jedenáctka, tentokrát už ve žluto-modrých barvách města, měla svoji premiéru v červnu 1945, při níž hned získala vítěznou trofej.

Na stadionu u drožďárny se pak konala fotbalová utkání až do roku 1973. Od počátku sedmdesátých let totiž začaly být naplňovány plány výstavby nového stadionu v prostorách, kde se z dob středověku udrželo pojmenování Na Stínadlech. Na starém fotbalovém hřišti si tepličtí fotbalisté naposledy zahráli 6. května 1973 za účasti osmi tisíc diváků, přičemž k velkolepému otevření nového stadionu Na Stínadlech došlo o tři dny později - 9. května 1973. Na našem snímku z období šedesátých let 20. století, pořízeném směrem od bývalé drožďárny, spatříme část stadionu i s dřevěnou tribunou, za níž v pozadí stojí budovy bývalého teplického Bonexu.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 991x
Zaniklá sláva Lipového dvoru Zaniklá sláva Lipového dvoru
26.1 18 09:41V Lípové ulici směrem k lázeňskému Šanovu vznikaly postupně v průběhu 19. století lázeňské domy, nejrůznější vojenské lázeňské ústavy i léčebny, letní kino, hotely i oblíbené restaurace. K nim přibyla v dolní části Lípové ulice rovněž budova původně nazvaná "Spolkový dům", postavená v letech 1897 až 1898 pro Mužský pěvecký spolek, který patřil tou dobou mezi největší a nejaktivnější spolky ve městě. Projekt stavby, který byl koncipován v novobarokním stylu, zpracoval koncem 19. století teplický architekt Max Loos. Náklady na provoz a údržbu se však staly pro pěvecký spolek příliš vysokými, a proto o osm let později, v roce 1906, dům převzali tepličtí průmyslníci F. Fügner, R. Mitscherlich a T. Grohmann. Při této příležitosti se pak původní název Spolkový dům změnil na Lipový dvůr.

Je třeba zdůraznit, že Lipový dvůr měl věhlasný zvuk dobré měšťanské restaurace. V sezoně plesů se tady pořádaly vyhlášené bály, na které přijížděli hosté nejen z celého okolí, ale dokonce i ze vzdálenějších měst, jako třeba z Drážďan a dalších míst v Sasku. Náš snímek pochází z roku 1927, kdy už měl Lipový dvůr za sebou úspěšné třicetileté tradice. Tyto tradice restaurace, společenských událostí, plesů, kulturních pořadů i zábav, kde dominovaly prudukce velkých orchestrů, kursy tanečních a nejrůznější taneční soutěže, pokračovaly i v době po druhé světové válce až do let sedmdesátých a osmdesátých.

Po roce 1990 přešel Lipový dvůr, kterému se běžně říkalo "Lipák", do vlastnictví jisté pražské firmy, která však ponechala budovu nadále chátrat až do neutěšeného stavu. Tento kdysi tak vyhlášený reprezentační podnik kulturního a společenského života Teplic, vyhledávaný nejen Tepličany, ale hojně též zejména lázeňskými hosty, už dlouhou řadu let nikomu neslouží. Vystřídali se zde různí majitelé, kteří ledacos slibovali, ale nic se příliš neměnilo. Až teprve v posledních letech se přistoupilo k jistým opravám a zdá se, že by se nehybné ledy mohly přece jen pohnout. Avšak je třeba konstatovat, že i v případě úspěšné dostavby bude sláva Lipového dvoru patřit už jen minulosti.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 742x
Zámecká zahrada v zimě Zámecká zahrada v zimě
19.1 18 07:44Teplice se vzhledem ke své závětrné teplé fénové oblasti Krušných hor zrovna příliš výrazným zimním počasím chlubit nemohou. Množství sněhu ve městě pod Krušnými horami bývalo tradičně slabé a ani při zimách jinde bohatých na sníh nepřekračovala výška sněhové pokrývky obvykle 40 centimetrů. Jinou záležitostí ovšem bývaly mrazy, které se oproti sněhu v teplické kotlině prosadit dokázaly. Ze záznamů se tak dozvídáme, že na konci 18. století, obdobně jako v polovině 19. století, klesaly v zimě teploty až k mínus 20 stupňům, někdy dokonce i níže.

Ani studené zimy pak nedokázaly Tepličany odradit od zimních radovánek ve městě. Zvláště poté, co byla široké veřejnosti zpřístupněna Zámecká zahrada, se to zde hemžilo lidmi. V době zimního období až do jara se tady sice tolik nekorzovalo a už vůbec se neposedávalo na zasněžených, promrzlých či mokrých lavičkách, ale přesto sem Tepličané směřovali. V časech mrazivého povětří se v Teplicích často zaplňovalo kluziště na Dolním rybníku v Zámecké zahradě množstvím bruslařů. Ruch na kluzišti pak někdy býval značný. Páni zde dvorně konverzovali s dámami a pevně se drželi při párových jízdách. Zdejší ostřílení bruslaři tady zásadně jezdili s rukama za zády. Vše se neobešlo bez patřičného veselí a hlaholu, přičemž k tomu ještě vyhrávala hudba Střeleckého spolku, který sídlil nad strání nedaleko rybníka. Teplický bruslařský klub pořádal každým rokem, obvykle v lednu, bruslařskou večerní slavnost. Ta představovala zejména pro mládež jednu z vrcholných událostí společenské sezony a dokonce se stávalo, že některé z párů, které se na zamrzlém rybníku seznámily, odjížděly již v srpnu na svatební cestu.
Pro účely bruslení stával při rybníku rovněž dřevěný secesní pavilon, kde účastníkům sloužily šatny, ohřívárny i bufet s občerstvením. Pavilon spatříme na našem snímku z roku 1909. Vpravo v pozadí je pak možno zahlédnout budovu zámku. Dřevěná stavba zanikla koncem třicátých let 20. století. Na Dolním, ale později též i na Horním rybníku, se potom v období zimy bruslilo také po druhé světové válce i v následujících desetiletích. Jak však můžeme sami pozorovat, mrazivých zim nám v době výrazných klimatických změn ubývá a my se na dřívější zimní radovánky v Teplicích díváme už jen s jistým nostalgickým pohledem.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 629x
Někdejší hotel Někdejší hotel "Modrá hvězda"
12.1 18 08:00Dnešní křižovatka ulic Masarykova se Školní a Českobratrskou patří k rušnému centru Teplic. V minulosti tomu ovšem bylo jinak, třebaže zdejší křižovatka má už své letité tradice. Kdysi tudy z cesty od Krupské brány do Trnovan odbočovala polní cesta do Dubí a ještě ani v 18. století se tu nenacházelo žádná stavení. Po zboření městských hradeb docházelo k postupnému rozšiřování výstavby i mimo své původní jádro až do těchto míst. Od třicátých let 19. století na rozcestí bývalých cest a pozdější křižovatky městských ulic vznikl zájezdní hostinec "Modrá hvězda". Postavil jej někdejší voják, poté povozník a ještě později nájemce hotelu Stará radnice Anton Zehra. Velký zájezdní hostinec měl stáje pro 120 koní. Prostranství za ním bylo zcela volné, takže tam mohla vzniknout zahrada, na níž sedávali hoteloví a restaurační hosté. Původní zájezdní hostinec byl později přestavěn na hotel, který vydržel až do orku 1911, kdy byl zbourán a na jeho místě vznikla vznosná budova hotelu Centrál (neplést si s kavárnou Centrál na rohu ulic Dlouhé a U Masných krámů). V přízemí části hotelu zvala k hojné návštěvě restaurace Hvězdný sklep, kde hrávala šramlová kapela. Po roce 1920 tento dominantní rohový dům koupila Česká banka Union a po přestavbě v roce 1925 v ní zřídila svoji filiálku. Bankovním účelům pak budova sloužila až do osmdesátých let 20. století. Dnes v přízemí naleznete velkoprodejnu zlevněných knih. Snímek neznámého autora byl pořízen počátkem 20. století, kdy tudy z dnešního Benešova náměstí směrem k divadlu již projížděly tramvaje. Kolejové těleso spatříme v dolním levém rohu fotografie.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 907x
Jubilejní městské lázně se svým okolím Jubilejní městské lázně se svým okolím
5.1 18 10:49O Teplicích se v 19. století hovořilo sice už dávno jako o městě lázní, kam pacienti přijížděli i z velmi vzdálených míst ze zahraničí využívat zdejší léčivé prameny, avšak pro zdejší občany chyběly ještě další lázně parní a očistné. To se však v prvním desetiletí 20. století mělo změnit. Popud k výstavbě městských lázní vzešel až teprve ze správní rady městské spořitelny, která chtěla využít volného kapitálu na výstavbu zařízení, prospěšného široké veřejnosti. Projekt stavby v místech mezi Hálkovou, Českobratrskou a Vrchlického ulicí, na pomezí Teplic a Šanova, vypracoval vrchní inženýr městského stavebního úřadu Odon Zdarek. Architektura budovy byla založena na principech německé novorenesance, zatímco dekorace průčelí se nesla ve slohu secese.

Ke slavnostnímu otevření lázní došlo roku 1908, tedy v roce 50. výročí založení spořitelny a zároveň v den 60. výročí nastoupení vlády císaře Františka Josefa I. na rakouský trůn. Právě podle císařského jubilea proto též lázně nesly i své původní pojmenování "Jubilejní lázně císaře Františka Josefa." V budově se nacházel plavecký bazén s termální vodou a dále sprchové, vanové, vzdušné, parní i sluneční lázně včetně inhalatoria. Městské lázně potom sloužily svým účelům ještě v poslední čtvrtině 20. století.

V roce 1993, kdy teplické městské lázně patřily ještě k funkčním, je město Teplice prodalo společnosti Wika, která však navzdory všem slibům hojně užívaný objekt uzavřela. Od té doby zde pak už jen vše bez údržby chátralo a rozpadalo se. Nic se nezměnilo ani tehdy, kdy se vlastníkem stala společnost Lázně Šanov. Značně zchátralou budovu poté získal další majitel, který patří ke známým teplickým podnikatelům. Ani ten však nedokázal památné lázně zachránit, a tak právě před deseti lety - roku 2008, kdy si budova připomínala jubilejních sto let existence, došlo k jejímu zbourání. Dodnes se po ní nacházejí pouze volné a nijak nevyužité prostory.

Kolorovaný snímek Jubilejních městských lázní byl pořízen nedlouho po jejich otevření a zprovoznění, zřejmě roku 1909, a to z míst nad Českobratrskou ulicí. Ta směrem vpravo klesá ke křižovatce s Hálkovou ulicí, ve které měly lázně svůj vchod. Další dominantní dvouposchoďová budova vlevo patří již do bývalé Uherovy, dnešní Kollárovy ulice. V přízemí této vily až donedávna sloužila hojně navštěvovaná restaurace "Veselý mandl". Zcela v pozadí vpravo spatříme ještě věž Alžbětinského kostela v Šanově.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 713x
Zobrazeno 1 - 15 z 643
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 ... | »

ANKETA: Kde by se podle vás mělo postavit nové koupaliště v Teplicích?

Na Kudlichu - vodojem nad Teplicemi
1
V Šanově pod Panoramou - stará třešňovka
0
Vykoupit zpět pozemek v Zámecké zahradě a postavit koupaliště tam
7

Celkem odpovídalo: 8

severočeské doly Partner Domu kultury Teplice Parner fotbalového klubu FK Teplice
Pro Arte Beuronensis Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích 2011

Kontaktní formulář

zavrit

Jméno :  E-mail : 

Vaš dotaz: