STARÉ TEPLICE

iTeplice.cz - Zpravodajství pro Teplice | Dnes je Čtvrtek, 21. března'19, svátek má Radek.
Zastávka tramvaje na Benešově náměstí před střední průmyslovou školou

Zastávka tramvaje na Benešově náměstí před střední průmyslovou školou

13.3 19 10:12 Současné mladé generace už nemají ani potuchy o tom, že k Teplicím patřily tramvaje po dobu téměř 65 let. Iniciátorem jejich zavedení nejen v lázeňském městě, ale i v širokém okolí, se stal majitel teplického panství - vzdělaný a podnikavý kníže Alfons Clary-Aldringen. První tramvaje vyjely v létě roku 1895 po trase z dnešního Benešova náměstí k hlavnímu nádraží ulicí Meissnerovou, což je dnešní ulice 28. října.

Poválečný snímek z roku 1949 zachytil tramvaj linky číslo 1 s vlečným vozem na Benešově náměstí před Střední průmyslovou školou. Tyto vozy elektrické dráhy jezdily tehdy z Řetenic přes Zámecké náměstí a centrum Teplic směrem do Trnovan, Novosedlic, Pozorky až do horního Dubí, přičemž na Benešově náměstí se dalo přestoupit na tramvaj linky číslo 2, jedoucí z Benešova náměstí kolem divadla do lázeňského Šanova. V roce 1949 patřily veškeré tramvajové tratě ještě k jednokolejným, a tak tramvajová souprava s motorovým vozem Ringhoffer z roku 1912 musela čekat na výhybně, až dorazí tramvajový vlak z protisměru od hlavního nádraží.

Veškeré stavby, které na snímku vidíme, se za uplynulých 70 let prakticky nezměnily, třebaže dnes slouží jiným účelům než tehdy. Nízká budova vlevo je původně spojena s tramvajovým provozem. Roku 1949 zde vlevo sloužila prodejna nábytku. V budově na pozadí snímku vpravo bývala kdysi velká tiskárna, později prodejna papírnictví a v osmdesátých letech prodejna Tuzexu se zahraničním zbožím.. Zájem o prodej býval tak značný, že zde stávala dlouhá fronta lidí a též se zde šmelilo s tuzexovými poukázkami. Dodnes se tady sortiment služeb opět změnil. Vlevo ve vedlejší budově v pozadí bývala před druhou světovou válkou velká pivnice, kde se scházeli především němečtí ctitelé pivního moku.

Tramvaje tvořily v ulicích města určitý neopakovatelný koloryt až do roku 1956, kdy došlo k jejich zrušení nejprve v centrální městské části a o tři roky později - v roce 1959, dojezdily i na posledním provozovaném mimoměstském úseku od červeného kostela v Trnovanech do horního Dubí.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 301x
Bývalé Trnovany jako obec u rybníků

Bývalé Trnovany jako obec u rybníků

7.3 19 12:13 Někdejší samostatné Trnovany představovaly v minulosti především zemědělskou obec, která žila podobně jako jiné vesnice na Teplicku. Ještě než sem dorazil průmysl a nová výstavba, nacházely se v okolí Trnovan většinou pole, louky a také několik rybníků. Jak je tedy patrné, rybníkářství s chovem ryb tady docela kvetlo. Některé z těchto vodních ploch pak byly časem od konce 19. století upraveny na přírodní koupaliště, která v letních vedrech sloužila k rekreaci zdejších obyvatel. Postupná výstavba a rozvoj průmyslu pak vytlačily z Trnovan nejen zemědělství, ale právě tak i chov ryb. Rybníky jeden po druhém zanikaly, až zde zůstala pouze nepatrná část někdejšího Mlýnského rybníku a rybník Anger, který byl vysušen a zanikl koncem 20. století.

Jedním z bývalých trnovanských rybníků byl též ten, který spatříme na našem starém snímku z konce 19. století. Na pohlednici vydané C. Weigendem v Teplicích je uvedeno Trnovany - místní rybník. Rybník obklopený loukami měl i své pojmenování. Říkalo se mu Koniglteich a zaujímal plochu nynějšího Smetanova náměstí. U malého ostrůvku, porostlého stromy, bylo tehdy zřízeno jednoduché koupaliště. Když původní půdorys Trnovan již neposkytoval další volné parcely a v obci byly snahy o další výstavbu, došlo počátkem 20. století k vysušení rybníku Koniglteich. Na jeho místě vznikla roku 1908 měšťanská škola a také park. Dnes zůstaly Trnovany, které tvoří součást Teplic, bez rybníků a vodních ploch. A to je pro tuto dobu, která se vyznačuje od jara do podzimu dlouhými a horkými léty, nenahraditelná škoda.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 398x
Bývalá myslivna a bažantnice v Zámecké zahradě

Bývalá myslivna a bažantnice v Zámecké zahradě

1.3 19 07:46 V severozápadním rohu Zámecké zahrady stávala kdysi dávno zámecká myslivna panského myslivce a rovněž bažantnice. Nedaleko odtud pak vedla od bývalé Lázeňské brány dávná cesta na Bílinu i na Duchcov.

Po zboření městského opevnění a po odstranění Zámecké brány, které se též říkalo Bílinská, začala od roku 1810 postupně vznikat při tehdejší cestě naproti Zámecké zahradě městská ulice, která dostala přiléhavé pojmenování Jägerzeile - tedy Myslivecká, podle někdejší panské myslivny. Mezi prvními domy, které zde byly postaveny, patřily především hostince. O ty totiž projevovali mnozí zájem vždy po procházkách v Zámecké zahradě, takže obvykle nikdy nezely prázdnotou. Další zástavba v této ulici začala vznikat v rozmezí několika dalších desetiletí. První klasicistní budovy, pocházející z doby po roce 1840, prošly v závěru 19. století přestavbou a úpravami podle dobového vkusu. Po levé straně při výjezdu z města stála dlouho, až do doby po druhé světové válce, zeď, která oddělovala kdysi uzavřenou Zámeckou zahradu od městské ulice.

Budova myslivny s červenou střechou na rohu Zámecké zahrady, kterou užíval panský myslivec, chovající ve voliérách zlaté bažanty i jiné ozdobné a užitkové ptactvo, zanikla po roce 1945. Po roce 1980 byla tato čast Zámecké zahrady i s protější domovní výstavbou výrazně narušena výstavbou silničního obchvatu, který se necitlivě "zakousl" do tohoto příjemného a zeleného koutu Teplic. Kresba zámecké myslivny a bažantnice pochází z počátku druhé čtvrti 19. století.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 352x



Pomník pruského krále na Letné Pomník pruského krále na Letné
22.2 19 08:14Pruský král Bedřich Vilém III. patřil k monarchům protinapoleonské koalice, která měla roku 1813 svůj hlavní válečný štáb právě v Teplicích. Odtud byly také řízeny válečné kroky spřátelených armád, které se zpočátku Napoleonovi jen bránily, ale posléze přešly do protiútoku. V Teplicích se rovněž řešila důležitá strategická rozhodnutí, která později směřovala k poválečnému uspořádání Evropy.

Po porážce Napoleona pod Krušnými horami u Chlumce roku 1813 nastalo pro Teplice mimořádně slavné období rozkvětu jak města, tak zejména i lázní. To vše díky slavnostnímu nadšení z vítězství nad dobyvačnými francouzskými vojsky, ale zejména i díky nejvyšším korunovaným hlavám jednotlivých států, které se tehdy v Teplicích zdržovaly. Mnoho významných osobností se pak i v dalších letech tradičně do Teplic vracelo. A právě mezi takové vzácné hosty a mecenáše lze zařadit i pruského krále Bedřicha Viléma III., který si navíc Teplice neobyčejně oblíbil a stal se tak dlouholetým a tradičním návštěvníkem, zrovna tak i příznivcem teplických lázní. V letech 1812 až 1839 jej město Teplice vítalo téměř každý rok. Rád se procházel po městě i po zdejších parcích, ale zároveň si oblíbil Špitálský vrch, což je dnešní Letná. Právě tam, po jeho smrti, v den nedožitých narozenin, mu byl v březnu roku 1841 odhalen pozoruhodný pomník. Navrhl jej Anton Nobile, který také vytvořil ruský pomník bitvy u Chlumce. Pomník byl vysoký 25 stop, přičemž bustu, zeměkouli a sochu odlili v Plasech a městu je daroval majitel sléváren kníže Metternich. Dnes pomník pruského krále na Letné již nenajdete.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 298x
Teplické tramvaje v Novosedlicích Teplické tramvaje v Novosedlicích
14.2 19 07:38Bylo to v období sedmdesátých a osmdesátých let 19. století, když začala zvláště tíživě na lázeňské město Teplice doléhat otázka rychlého a zároveň spolehlivého dopravního spojení mezi nádražím Ústecko-teplické dráhy a středem města. V tu dobu zde jezdily pouze nájemné drožky a hotelové omnibusy. To nemohlo vyhovovat občanům světoznámých lázní ani stále četnějším návštěvníkům z domova i ze zahraničí. Světově proslulé lázeňské město Teplice přestávalo být pouze střediskem mondénní lázeňské léčby, ale v druhé polovině 19. století se stávalo také centrem rozvinutého průmyslu sklářského, strojírenského a báňského. Rozrůstající se město potřebovalo moderní veřejný dopravní prostředek, který by se neomezoval pouze na lázeňské dvouměstí Teplic a Šanova, ale který by spojil i průmyslová předměstí jako Trnovany, Řetenice a obce na severu od města.

A tak od roku 1895 začaly nejen po městě, ale i po okolí Teplic jezdit vozy elektrické malodráhy na rozchodu jednoho metru. Kromě Teplic samotných došlo během roku 1895 též kez provoznění poměrně náročné tratě do horního Dubí, která vedla přes Trnovany a Novosedlice. Jedna z ulic v Novosedlicích dodnes nese jméno Malodrážní, kudy malodráha - tedy elektrická tramvaj projížděla. Na našem snímku z roku 1925 spatříme zcela vpravo motorový vůz číslo 33, který vyrobila vagónka Ringhoffer, jak vyjíždí z Malodrážní ulice v Novosedlicích, aby přejel dnešní ulici Míru do Valentinské ulice. Cílem tramvaje byla Pozorka, která se dříve německy jmenovala Cukmantl. Tramvaje však jezdily také až do horního Dubí, kde měly konečnou v místech za kostelem.

Kruhová tabulka zavěšená nad křižující ulicí nese česko-německý nápis "Achtung auf den Zug", nebo-li "Pozor na vlak". Ulice Míru tehdy ještě nebyla dlážděna, jen pěší mohli přejít tramvajové koleje po vydlážděném pruhu. V první budově vlevo bývala donedávna otevřena oblíbená restaurace "Lidový dům", kam rádi chodili posedět zdejší štamgasti. Jinak se za téměř sto let zdejší zástavba nijak nezměnila. Jenom tramvaj zde už od roku 1959 žádnou nespatříte.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 540x
Kresba Městských lázní s Pravřídlem z 20 let 19. století Kresba Městských lázní s Pravřídlem z 20 let 19. století
7.2 19 13:01Významnými změnami během 19. století prošel komplex lázeňských budov při tehdejším barokním Novém knížecím domě na Lázeňském náměstí a v přilehlé Kostelní ulici. Nástavbami druhých pater a novými přístavbami k starším jádrům zde vznikla celistvá konfigurace budov na zajímavě zalomeném půdorysu se dvěma nárožími, z nichž jedno bylo zkosené. K těmto stavebně propojeným budovám na západní straně Lázeňského náměstí se pravděpodobně dobře řadily rovněž původně empírové Městské lázně v místech dnešního Pravřídla, které známe už jen z dobových vyobrazení. Zanikly totiž z důvodu jiné pozdně klasicistní stavby z let 1838 až 1839.

Na grafických listech z první čtvrtiny 19. století se nám jeví jednopatrová budova na lichoběžníkovém půdorysu, s hlavním průčelím o šesti osách bez vstupu, který je umístěn až v bočním průčelí do Kostelní ulice. Fasáda byla členěna lizénovými rámy, slepou arkaturou v přízemí a zvýrazněnou korunní římskou se zubořezem. Na staré dokumentaci spatříme i další domy z Kostelní ulice, které zanikly při demolici celého jižního a východního bloku budov na Lázeňském náměstí. Jednalo se většinou o shodné typy staveb, přimykající se celkovým rozvrhem i architektonickými detaily k předchozím dosud stojícím domům.

Kresba raně klasicistní budovy Městských lázní pochází z dvacátých let 19. století. Dnešní budova s Pravřídlem tvoří součást rozsáhlého komplexu lázeňského domu a sanatoria Beethoven, kam každoročně přijíždí množství lázeňských pacientů nejen z celé České republiky, Evropy i z dalších mimoevropských zemí.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 527x
Část někdejšího trnovanského parku s restaurací Část někdejšího trnovanského parku s restaurací
1.2 19 09:37K velmi malebným a zelení bohatě ověnčeným místům, která vyhledávali nejen obyvatelé z Teplic, Trnovan a Šanova, ale zrovna tak i četní lázeňští hosté, patřil přírodní park v Trnovanech, kterému se ještě koncem 18. století říkalo "Elysium Teplicense". Podél zdejšího protékajícího potoka Bystřice, který směřoval od Novosedlic přes Trnovany do lázeňského Šanova, se nacházely krásné sady, které lákaly k četným vycházkám, neboť propůjčovaly této lokalitě svůj zvláštní půvab.

Stromová i potoční zákoutí, kde nechyběly dřevěné altánky se stříškami, tady zvala k odpočinku a klidu, travnaté plochy k posezení i ke hře a dovádění dětí. K občerstvení všech, kteří sem rádi zavítali, pak sloužila budova hostince, který nikdy nezel prázdnotou. Od jara, přes letní období až do podzimu se často obvykle posedávalo i venku na lavičkách před hostincem a pokud se počasí nějak pokazilo, scházeli se hosté uvnitř budovy.

Romantické časy trnovanského přírodního parku trvaly ještě i po celé 19. století. Na přelomu 19. a 20. století však nová velká výstavba s neustálým rozvojem Trnovan začala měnit někdejší venkovskou obec ve stále se rozrůstající město, které se rozšiřovalo do všech směrů. Když pak výstavba začala směřovat rovněž od Trnovan k lázeňskému Šanovu, vzal z velké části trnovanský park i s téměř všemi malebnými zákoutími definitivně za své. Na snímku z přelomu 19. a 20. století spatříme část někdejšího trnovanského parku s restaurací, kterou hosté při svých procházkách často navštěvovali.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 600x
TEPLICKÉ TRAMVAJE A TRAMVAJÁCI V ROCE 1900 TEPLICKÉ TRAMVAJE A TRAMVAJÁCI V ROCE 1900
25.1 19 07:38Existence tramvajové dopravy v Teplicích se datuje v letech 1895 až 1959. Dlouho, kromě několika posledních let, se jednalo o jednokolejné tramvajové tratě na úzkém rozchodu jednoho metru, na kterém různé typy vozidel zajišťovaly dopravní obsluhu jak po samotném městě a jeho okrajových čtvrtích, tak i provoz mimoměstský, například do původně samostatných Řetenic nebo přes některé další obce až do horního Dubí. Teplické tramvaje se vyznačovaly mnoha zvláštnostmi, pozoruhodnostmi i nevšední historií. Například nikdy nepoužívaly pantografy ani lyry, ale výhradně jen tyčové sběrače, na způsob odběru elektřiny u trolejbusů. Tramvaje v nejstarším českém lázeňském městě též dlouho sloužily i k přepravě poštovních zásilek.

Firma LINHEIM a spol. dodala do Teplic rovněž vozový park. Pro zahájení provozu bylo od roku 1895 k dispozici 8 motorových vozů. Jak vypadaly tyto prvé vozy? Na trámovém podvozku spočívala dřevěná skříň s devíti okny v každé bočnici, se střechou opatřenou větracím nástřeškem, uvnitř rozdělena na dva nestejně velké oddíly, uvažované původně jako dvě vozové třídy. Později bylo toto rozdělení používáno pro účely kuřáků a nekuřáků. Sedadla uvnitř vozu měla podélné uspořádání, takže cestující si hleděli vzájemně do očí. Výrobcem těchto vozů byla Weitzerova vagónka ve Štýrském Hradci. Vozy měly obsaditelnost pro 40 osob, plošiny zůstaly otevřené.

První tramvajový úsek v létě roku 1895 začal převážet cestující od hlavního teplického nádraží na Školní, dnes Benešovo náměstí. Ještě téhož roku byla uvedena do provozu trať od hlavního nádraží do Trnovan a do Dubí. V roce 1896 se pak otevřel úsek ze Školního náměstí na Zámecké náměstí a ten byl za dva roky prodloužen k hostinci Mariánský dvůr a k nádraží Teplice - Zámecká zahrada. Při zahájení provozu do Dubí byly dodány další motorové a vlečné vozy tzv. kombinovaného typu - s vyjímatelnými okny, které se v létě nahrazovaly svinovacími plachtami. V současných parných létech by něco podobného cestující určitě ocenili.

Na snímku z roku 1900 spatříme, jak tramvajáci ochotně pózují před motorovým vozem číslo 15, který stojí před halou vozovny na Novém mlýně. V jeho čele je uvedena konečná stanice linky Eichwald - tedy Dubí. Tento vůz pochází od téhož výrobce jako první vozy, ale byl dodán až v roce 1900 ve volnoosém provedení s již zakrytými plošinami.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 601x
Teplická noční tramvaj v Dlouhé ulici Teplická noční tramvaj v Dlouhé ulici
18.1 19 08:26Předchůdcem dnešní Severočeské filharmonie Teplice býval Severočeský symfonický orchestr, ve kterém po druhé světové válce hrával též flétnista pan Karel Jedlička. Bydlel v Dlouhé ulici nad provozovnou, kde se tehdy brousili nože a další nástroje. Pan Karel Jedlička přes den chodil do zkoušek orchestru, večer zase na koncerty a zájezdy, a když se pozdě večer vracel unavený domů, nemohl se ani pořádně vyspat a odpočinout si. Hned pod okny mu totiž projížděla noční tramvaj, která velice v nočním tichu rachotila a pravidelně jej budila. Navíc hned u okna byl na domě umístěn hák na zavěšení špondrátu udržující trolejové vedení, takže domem otřásaly hned dvě chvění - od kolejí na vozovce a také od trolejového vedení.

Když tramvaj přijížděla od radnice velkým obloukem přes tehdejší Stalinovo, dnes náměstí Svobody, bylo již patrné určité chvění. Když potom vjela do Dlouhé ulice, hluk i chvění značně zesílilo a v momentě, kdy tramvaj projížděla přímo kolem domu, se vše otřásalo jako při zemětřesení nebo když projíždí tank, přičemž postel, na které pan Jedlička spal, doslova poskakovala. Pochopitelně, že spáč byl nepříjemně vzbuzen a snažil se poté znovu usnout, ale i když se mu to po chvíli podařilo, projížděla po půlhodině opět tramvaj v protisměru, takže jej znovu vzbudila. A tak to šlo až do rána. Na zkoušky do orchestru pak přicházel Karel Jedlička nevyspalý a unavený. Po určité době se nakonec z Dlouhé ulice raději odstěhoval do tehdy prvního teplického sídliště, které vznikalo pod nádražím Teplice, Zámecká zahrada. Jednalo se o ulici Kubánské revoluce, kterou je dnešní Americká. Tam si to nemohl vynachválit už jenom proto, že kolem žádná tramvaj nejezdila a on se mohl konečně dobře vyspat.

Náš snímek z doby poválečné zachytil Dlouhou ulici i s projíždějící tramvají v místech, kde někdejší hudebník Severočeského symfonického orchestru kdysi bydlel a kde ho noční tramvaje neustále budily. Poslední tramvaje tudy projely v roce 1956, kdy byl zrušen jejich provoz z Trnovan do Řetenic.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 664x
Okolí muzikantského dvoru v Dubské ulici roku 1910 Okolí muzikantského dvoru v Dubské ulici roku 1910
11.1 19 08:31Nedaleko od místa, odkud se z centra města vyjíždělo Lesní bránou severním směrem na Dubí, se za městskými hradbami kdysi dávno rozprostíralo pole zvané Literátská dědina. Výnosy z něho šly totiž ve prospěch literátského a zpěváckého bratrstva, které v Teplicích působilo již od 16. století až do doby císaře Josefa II. na konci 18. století. V letech 1876 až 1878, právě v místech někdejšího pole Litarátská dědina, postavil A. Siegmund svůj rozlehlý dominantní dům, pojatý ve stylu dřívější německé secese a nazval jej podle staré tradice "Muzikantský dvůr". V horních partiích na balustrádách zdobily budovu figury muzicírujících dětí a na štítu nahoře socha Orfea s lyrou. Před výstavným domem, kde se nacházela křižovatka původních cest, pak vzniklo malé náměstíčko, odkud z Dubské ulice odbočovala silniční komunikace do Školní a také do Spojenecké ulice.
Na snímku z roku 1910 spatříme Muzikantský dvůr ještě v plné původní kráse i s přilehlou Dubskou ulicí. V domech vlevo se nacházely dílny, autodílny i tiskárna. V jednom pak má svoje tradice též autoškola. V pozadí Dubské ulice dohlédneme ještě na bývalý železniční přejezd se závorami, který dosloužil v padesátých letech 20. století, když se na něm dvakrát za sebou staly dvě velmi těžké srážky městských autobusů s vlaky.

Samotná budova Muzikantského dvoru, v jejíž přízemní části byla umístěna kavárna s cukrárnou a mnohem později po druhé světové válce zase prodejna Lověny, pak ve druhé polovině 20. století stále více chátrala, až se z ní stala takřka ruina, ohrožující své okolí pádem zdiva, cihel a kamenů. Zejména střešní části se začaly zcela propadat. Rozlehlý objekt byl poté nabídnut k odprodeji a po dalších dlouhých letech se dočkal náročné rekonstrukce, která však nebyla jaksi dotažena až do finálního konce. Přitom se jedná o objekt, který by mohl patřit k velmi reprezentačním.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 687x
Bývalé městské lázně dva roky před zbořením Bývalé městské lázně dva roky před zbořením
4.1 19 08:51Správní rada městské spořitelny chtěla počátkem 20. století využít volného kapitálu na výstavbu zařízení prospěšného pro širokou veřejnost a tak dala iniciativu k výstavbě městských lázní. Projekt stavby, který vypracoval vrchní inženýr městského stavebního úřadu Odon Zdarek, pak vznikl v místech mezi Hálkovou, Českobratrskou a Vrchlického ulicí, na pomezí Teplic a Šanova. Architektura budovy byla založena na principech německé novorenesance, zatímco dekorace průčelí se nesla ve slohu secese.

Slavnostní otevření lázní bylo načasováno do roku 1908 - kdy bylo připomínáno 50. výročí založení spořitelny a zároveň šedesáté výročí nastoupení vlády císaře Františka Josefa I. na rakouský trůn. Právě podle císařského jubilea také lázně obdržely své původní pojmenování - "Jubilejní lázně císaře Františka Josefa". V budově se nacházel plavecký bazén s termální vodou a dále sprchové, vanové, parní, vzdušné i sluneční lázně včetně inhalatoria. Městské lázně sloužily svým účelům až do devadesátých let 20. století.
V roce 1993, kdy teplické městské lázně patřily ještě k funkčním, je město Teplice prodalo společnosti Wika, která však navzdory všem slibům hojně využívaný objekt uzavřela. Od té doby zde pak už jen všechno bez údržby chátralo a rozpadalo se. Nic se nezměnilo ani tehdy, kdy se vlastníkem stala společnost Lázně Šanov. Značně zchátralou budovu poté získal další majitel, který patří ke známým teplickým podnikatelům. Ani ten však nedokázal památné lázně zachránit a tak právě v roce 2008, kdy si budova připomínala jubilejních sto let existence, došlo k její likvidaci. Dodnes se po ní nacházejí jen volné a nijak nevyužité prostory. Čelní snímek lázní s již zazděným vchodem byl pořízen směrem z Kollárovy ulice v zimě roku 2006, pouhé dva roky před úplným zbořením.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 836x
Střední ulice ve starých Proseticích Střední ulice ve starých Proseticích
21.12 18 08:17 Prvním písemným dokladem o historii Prosetic u Teplic je zpráva z období husitských bouří datovaná rokem 1425, v níž je mezi jeptiškami teplického kláštera jmenovaná jistá Margaretta de Prassyeticz. Dá se však předpokládat, že osídlení Prosetic je ještě mnohem staršího data, které však zatím nelze nijak spolehlivě doložit. Můžeme se však domnívat, že v těchto místech žili lidé již v dávných dobách středověku. V šestnáctém století, kdy Prosetice náležely k teplickému panství, se tady nacházel poplužní dvůr a mlýn. Mlýnů na zdejším potoce pak bylo v celém okolí víc a některé z nich pracovaly ještě v devatenáctém i ve dvacátém století.

V devatenáctém století se ve vsi Prosetice usazovali zejména dělníci a drobní řemeslníci, kteří pracovali v blízkých Teplicích a Bystřanech. Pohlednice z doby kolem roku 1910 zachytila dnešní Střední ulici s většinou jednoposchoďovými domky postavenými ve druhé polovině 19. století. Některé prošly úpravou a přestavbami a slouží k bydlení dodnes. Podle adresáře z roku 1920 stálo tehdy v Proseticích 116 domů, v nichž žilo 1 783 obyvatel. Prosetice zůstávaly dlouho samostatnou obcí, jeden čas spadaly pod Bystřany, avšak dnes tvoří jednu z okrajových čtvrtí Teplic, která je tvořena původní starou zástavbou i panelovým sídlištěm, vzniklým v sedmdesátých letech 20. století. Od roku 1897 pak mají Prosetice též železniční spojení na trati 097 z Teplic do Úpořin, odkud vlaky pokračují směrem na Lovosice, Bílinu a Ústí nad Labem.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 718x
Poslední rakousko-uherský císař v Teplicích Poslední rakousko-uherský císař v Teplicích
14.12 18 12:31Po smrti císaře Františka Josefa I. v roce 1916, který vládl dlouhých 68 let, nastoupil v době první světové války na habsburský trůn císař Karel, kterému se též později říkalo Karel "Poslední", neboť definitivně zakončil období monarchie. Arcivévoda Karel od dob vojenské služby u dragounského regimentu v Chudeřicích na Bílinsku v letech 1905 až 1906, patřil k častým návštěvníkům teplického divadla a zdejších zábavných podniků. Jako soukromá osoba jezdil pak na Teplicko i později. V květnu roku 1913 se arcivévoda Karel ubytoval se svojí chotí Zitou na tehdejším Tržním náměstí v Teplicích v hotelu Stará radnice, kde pak manželský pár bydlel při svém léčebném pobytu až do června 1913.

V roce 1911 se arcivévoda Karel s chotí zúčastnil též slavnostního otevření nové budovy Kamenných lázní v Šanově, která byla původně pojmenovaná jako lázně císařovny Alžběty, řečené Sissi, která kdysi dávno do teplických lázní též jezdila.Při slavnostním otevření lázní budoucí císař v Teplicích reprezentoval habsburský dvůr, takže jeho návštěva měla velmi oficiální charakter. Ceremoniál na terase lázní, odkud pochází náš snímek, zahájil místodržící hrabě Franz Thun-Hohenstein. U okraje schodiště svírá šavli okresní hejtman Gräf, na protější straně u praporu stojí kníže Lobkowicz, doprovázející arcivévodu ve funkci sekretáře, a vedle něho stojí starosta Teplic Johann Husak. V roce 1923, necelých pět let po vyhlášení samostatné republiky Československo, jméno lázní, připomínající rakousko-uherskou monarchii, bylo změněno na Kamenné lázně.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 710x
Severovýchodní část Školního náměstí v roce 1908 Severovýchodní část Školního náměstí v roce 1908
5.12 18 13:32Prostory někdejšího Školního náměstí, dnešního Benešova náměstí, se nacházely mimo středověkými hradbami uzavřené město, takže zde docházelo k domovní výstavbě až mnohem později. Na tomto prostranství, ještě bez domů, se tak kdysi odbývaly dobytčí trhy, a proto se tyto prostory nazývaly Rossmarkt - tedy Koňský trh.

První budovou, kterou zde postavili, byl hospital založený roku 1842. Vznikl z nadace pruských princů Karla a Alberta v upomínku na jejich otce - pruského krále Bedřicha Viléma III.- jednoho z představitelů protinapoleonské koalice, který patřil k častým návštěvníkům, obdivovatelům, zrovna tak jako i k mecenášům lázeňských Teplic v době po napoleonských válkách. Tento dům stával na severní straně náměstí a hospital v něm poskytoval lázeňskou péči chudým měšťanům, tovaryšům a služebným osobám z Teplic. Na kolorovaném snímku z roku 1908 se jedná o nízký jednopatrový dům zcela vlevo. Tehdy patřilo ovšem náměstí k již zcela zastavěným. Při pohledu na jednotlivé domy zjistíme, že některé z nich už tehdy vypadaly obdobně jako dnes. Jenom některé prošly přestavbou, úpravou či zvýšením pater. Třetí dům zleva se nazýval "Zámek Pilnitz, vedle něj vpravo se jednalo o hospodu "Zlatý soudek" a další třípatrová budova nesla název "Hedvičin dům". Následující nízký domek i další pod ním nesoucí název "Modrá hvězda", však dnes již nenajdeme, neboť jejich místa zaujaly zcela jiné stavby.

Východní stranu náměstí uzavírala zadní část původně jednopatrové budovy hotelu "Arcivévoda Rudolf". Ta prošla roku 1908 rozsáhlou přestavbou do podoby, jakou známe dnes. Na našem snímku ji vidíme ve zbrusu novém kabátě. Hotel se později jmenoval Dittrich a po druhé světové válce Thermia. V části přivrácené k Benešovu náměstí se nacházela známá vinárna Felix a vedení teplických restaurací. Z někdejší periferie a poklidného náměstí se dnes stalo velmi rušné centrum Teplic.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 695x
Císařská ulice v Trnovanech s odbočkou do Lípové ulice Císařská ulice v Trnovanech s odbočkou do Lípové ulice
30.11 18 08:41Snímek z počátku 20. století zachytil rozhraní tehdejší Císařské a Lípové ulice v Trnovanech, kde dnes stojí červený kostel v dříve ještě nezastavěném prostoru vpravo. Tento kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova byl totiž postaven až roku 1909, čímž také došlo ke splnění jedné z podmínek, aby se obec Trnovany mohla povýšit na město.

Počátkem 20. století žilo v Trnovanech více než 15 tisíc lidí. Forografie byla pořízena z někdejšího dnes již zaniklého dominantního rohového odmu, v němž kdysi sídlila Lípová kavárna. První dům zleva, kde dnes odbočuje Doubravská ulice, představuje dřívější podobu budovy, v níž později sídlil trnovanský hotel Central a ještě později Varšava. Výstavná tříposchoďová budova směrem do Lípové ulice (dnes ulice U Červeného kostela), už tehdy stála a vydržela bez větších změn až do dnešní podoby. Vedle ní vpravo ještě spatříme proluku, neboť tehdy nebyla ještě ulice zcela zastavěna.

Trnovany měly už před získáním statutu města své jisté napojení na blízké Teplice také díky tramvajím, které obě obce spojovaly od roku 1895. Tramvajová trať patřila dlouhou dobu k jednokolejným s příslušnými výhybnami křižujících se tramvají na některých zastávkách. Právě takovou spatříme na snímku.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 797x
Zobrazeno 1 - 15 z 687
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 ... | »

ANKETA: Kde by se podle vás mělo postavit nové koupaliště v Teplicích?

Na Kudlichu - vodojem nad Teplicemi
49
V Šanově pod Panoramou - stará třešňovka
40
Vykoupit zpět pozemek v Zámecké zahradě a postavit koupaliště tam
317

Celkem odpovídalo: 406

severočeské doly Partner Domu kultury Teplice Parner fotbalového klubu FK Teplice
Pro Arte Beuronensis Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích 2011

Kontaktní formulář

zavrit

Jméno :  E-mail : 

Vaš dotaz: