STARÉ TEPLICE

iTeplice.cz - Zpravodajství pro Teplice | Dnes je Pátek, 15. prosince'17, svátek má Radana a Radan.
Pohled na kolejiště, nástupiště a nádraží Teplice - Lesní brána

Pohled na kolejiště, nástupiště a nádraží Teplice - Lesní brána

8.12 17 09:02 Snímek pořízený roku 1910 zachytil kolejiště, nástupiště a nádražní budovu Teplice - Lesní brána, které se nachází poněkud mimo dosah města mezi Košťanami a Novosedlicemi. Okolí nádraží kdysi obklopovaly četné doly, a tak sloužilo především pro odvoz uhlí po tzv. Duchcovsko-podmokelské dráze. U jejího zrodu stál Franz Stradal, který založil konsorcium pro výstavbu dráhy z Duchcova do Podmokel u Děčína, takže v roce 1871 již na této vyloženě uhelné trati jezdily první naložené vlaky.

Duchcovsko-podmokelská dráha se významně podílela na velkém vzestupu hnědouhelného revíru jak vývozem uhlí, tak i vlastní těžební činností. Náročnou výstavbou tratě se však značně zadlužila, takže v roce 1884 přešla pod správu státu, který ji nakonec v roce 1892 odkoupil. Od té doby až do konce rakousko-uherské monarchie v roce 1918 bylo nádraží Lesní brána označováno jako stanice císařsko-královské státní dráhy.

Po této trati byla rovněž vedena osobní přeprava z Děčína přes Telnici a Krupku do Oldřichova. Osobní vlaky tudy po trati vedené pod označením 132 projížděly až do roku 2007. V prosinci toho roku se pravidelný provoz ukončil a trať se zprvu využívala jen příležitostně, ale posléze nastalo její úplné umrtvení. Třebaže se obce v jejím okolí několikrát pokoušely o obnovení vlakové přepravy, už zde vlaky celé desetiletí neprojely. Za tu dobu pak též došlo k poškození nejen samotných kolejí, ale i zabezpečujícího technického zařízení. V roce 2017 se však vedení Ústeckého kraje nechalo slyšet, že se bude snažit obnovit tři z tratí na jeho území, ke kterým patří trať 135 na Moldavu v Krušných horách, dále trať 097 z Radejčína do Lovosic a také tzv. "kozí dráha" z Děčína do Oldřichova, která však už byla ze sítě Českých drah vyjmuta a její označení 132 dnes nese trať Kadaň - Prunéřov - Poláky.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 274x
Plán starého opevnění města Teplic z časů husitských válek

Plán starého opevnění města Teplic z časů husitských válek

1.12 17 11:37 Středověký plán Teplic z časů husitských válek, kolem roku 1326, ukazuje původní městské jádro obehnané vysokou porfyrovou zdí. Při prvním pohledu zjistíme, že v porovnání se současností bylo město poměrně malé. Jihovýchodní část města tvořilo Zámecké náměstí s klášterem a kostelem, kde se nacházel vůbec první teplický hřbitov. V této části se z města vycházelo Lázeňskou branou kolem Městských lázní a dále při Mlýnském potoku směrem k hornímu mlýnu, což je dnešní stanoviště Císařských lázní. Jihovýchodním směrem se zase z města vyjíždělo Bílinskou branou kolem západní části kláštera na Bílinu a na Duchcov. V západní části opevnění, kde z vnější strany probíhá Alejní ulice, žádná z bran nesloužila. Další jste našli až na severovýchodě města, v místech dnešní hlavní pošty, kde se jednalo o Lesní bránu, kterou se vyjíždělo směrem na Dubí a Cínovec přes krušnohorské lesy. Poslední ze čtyř bran - tzv. Krupská, byla umístěna v severovýchodním cípu městského celku, odkud se vyjíždělo směrem na Trnovany, Krupku a též do Šanova či Bystřan.

K městským rynkům patřilo Tržní náměstí, náměstí Na Příkopech (Zámecké náměstí), Zelené náměstí a náměstíčko U Lesní brány. Prapůvodní ulice starých Teplic tehdy tvořily Zámecká ulice (Dlouhá), Zelená, U Masných krámů, Papírová, Židovská a Krupská. Toto městské uspořádání vydrželo po dlouhá staletí prakticky beze změn až do konce 18. století. Výrazným mezníkem se stal teprve až rok 1793, kdy po velkém požáru Teplic lehlo popelem 155 domů a 11 stodol. Nová výstavba města si pak vyžádala postupné boření městských hradeb, kdy se Teplice začaly rozrůstat i mimo původní městské jádro.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 321x
Někdejší trnovanská náves s Lipovou ulicí

Někdejší trnovanská náves s Lipovou ulicí

23.11 17 08:50 Kolorovaný snímek z roku 1911 zachytil někdejší náves v Trnovanech, pod kterou protéká potok Bystřice. Fotograf zamířil objektiv fotoaparátu severním směrem z věže tehdy zcela nového katolického kostela, kterému se začalo říkat "červený". Potok Bystřice tudy původně protékal zcela volně kolem Lipové aleje, což také ulici vyneslo její pojmenování Lipová. Od roku 1908 se však samostatná trnovanská obec rozhodla potok zakrýt tak, že zde mezi dvěma silničními komunikacemi vznikl střední park s původními lipami a další zelení. Uprostřed snímku spatříme ještě kapli svatého Rocha, před níž též stával pomník císaře Františka Josefa I., který pocházel ze sochařské Seichovy dílny v Teplicích. Kaple ani pomník se dnešní doby nedočkaly.
Celý článek / zobrazeno 514x



Červený kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova v Trnovanech Červený kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova v Trnovanech
16.11 17 10:37Teprve až po postavení tzv. červeného kostela v letech 1907 až 1909 mohlo roku 1910 nastat povýšení Trnovan na město. Tehdy ještě město samostatné, nepatřící k Teplicím. Pro kostel byla zvolena forma neogotické trojlodní basiliky s loděmi zaklenutými křížovou klenbou, polygonálním závěrem, malou polygonální kaplí v jihovýchodním nároží a masivní hranolovou věží s vysokou špičatou střechou ve vstupním průčelí. Jako materiál pro režné zdivo byly vybrány červené cihly, tvarovky a obkládačky. Díky tomu se kostelu začalo říkat "červený" místo obvyklého označování podle zasvěcení - v tomto případě tedy jako kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Třebaže u gotických kostelů můžeme hovořit o pravidelné orientaci oltáře směrem k východu, od doby baroka již toto pravidlo nebylo dogmatem, tím méně u staveb v historizujícím slohu, ke kterým červený kostel patří. Spíše se však hledělo na možnosti a vhodnost parcely v obci, takže v tomto případě zůstal kostel orientován na severozápad.

Ke slavnostnímu vysvěcení kostela došlo 24. října 1909, čímž byl předán do užívání. Několik let však ještě trvalo, než se podařilo pořídit veškeré zamýšlené vybavení, včetně varhan a zvonů. V současné době je červený kostel v péči místní farnosti pod vedením řeholních kněží Salesiánů Dona Basca. Za uplynulé více než století nedoznala církevní stavba žádných změn, zato její okolí z velké části změnilo svůj vzhled. Na ručně kolorovaném světlotisku z roku 1912 vidíme katolický kostel v Trnovanech směrem z bývalé Císařské, dnes Masarykovy ulice. Z dopravního ruchu zde spatříme pouze elektrickou úzkorozchodnou tramvaj, zahýbající od Teplic do bývalé Lipové, dnes ulice U Červeného kostela.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 422x
Prostory u bývalé Krupské brány Prostory u bývalé Krupské brány
10.11 17 10:16Staré Teplice sevřely během pozdního středověku hradby, které chránily město a jeho obyvatele před nežádoucími nájezdy vojsk i před dalšími nevítanými návštěvníky. Hradby tvořila metr silná ohradní zeď, která někde dosahovala až třímetrové výšky. Jako každý tehdejší uzavřený městský celek měly také Teplice své hlavní vstupní brány. Kromě jedné postranní branky se jednalo o čtyři brány. Na konci Krupské ulice, kudy se z města vyjíždělo směrem na Krupku a Drážďany, stávala Krupská brána, které se též říkalo "Drážďanská." Na staré kresbě ji spatříme ještě i s okolními prostory, kudy vede zeď a za ní stojí domy. Ke zboření Krupské brány došlo v roce 1826 a připomínkou na ni je dnes úzká ulice, vedoucí odtud na Benešovo náměstí. Odstraněním brány se město otevřelo ven právě Krupskou ulicí. V pozdějších letech tudy pak vedla dost rušná komunikace nejen pro lidi, ale rovněž pro vozidla, neboť Krupskou ulicí se projíždělo rovnou na Tržní, dnes náměstí Svobody, a to až do doby po druhé světové válce. Od přízemních a jednopatrových domů se zde odlišovala pozdější nová výstavba s výrazně členitým průčelím, s rizality i vystupujícími arkýři.

Vedle Krupské brány stával také domek zdejšího hlídače, přilepený k městské zdi. Z malého okénka mohl hlídač brány sledovat, co se děje venku za hradbou a kdo přichází nebo přijíždí do města. Zřejmě právě podle toho byl také zvolen název mnohem později postavené kavárny "Fernstergucker", což v překladu znamená "Na vyhlídce". Zdejší kavárna, stojící na jednom z nejrušnějším místě ve městě, nebývala obvykle nikdy prázdná a představovala typ podniku, kam se čas od času vydávaly posedět celé rodiny. V roce 1910 ke kavárně přibyla ještě též hojně navštěvovaná restaurace. Dnes se ve zdejší budově nachází Komerční banka.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 499x
Mořicův dvůr - předchůdce dnešního gymnázia TP Mořicův dvůr - předchůdce dnešního gymnázia TP
3.11 17 08:29V horní části křižovatky, kde se někdejší Lesnická ulice ( dnes ulice Čs. dobrovolců ) setkávala s ulicí Zelenou, stávala původně panská myslivna. Proto také onen název ulice Lesnická. Koncem 18. století však panská myslivna zanikla a na jejím místě vznikl v prvním roce 19. století barokní Mořicův dvůr ( Moritzhof ). Tuto budovu nechala postavit Kristina - choť majitele teplického panství knížete Jana Nepomuka Clary-Aldringena. V tomto domě potom bydleli většinou dobře situovaní lidé a vyšší úředníci ze správy knížecího panství. V období napoleonských válek se též roku 1813 stal, tak jako mnohé jiné okolní domy, lazaretem pro ruské vojáky, raněné v bitvě proti Napoleonu Bonapartemu u Chlumce. Na přelomu 19. a 20. století se v Mořicově dvoře nacházely úřadovny okresního c. a k. hejtmanství. Proto se také na jeho průčelí skvěl rakousko-uherský znak. Náš snímek pochází právě z tohoto pozdního období Mořicova dvoru, který vydržel stát celé 19. století. K jeho zboření pak došlo počátkem dvacátého století roku 1902. Na jeho místě se potom začalo se stavbou mnohem větší budovy někdejšího reálného gymnázia, kterou ve stylu německé secese vystavěl architekt W. Bürger ze Saské Kamenice.

Ze snímku je patrné, že se za Mořicovým dvorem nacházela rozlehlá zahrada, která se táhla až k dnešní ulici U Zámku. Nízké stavby vpravo náležely bývalé Hellerově továrně na výrobu kovových knoflíků a dalšího galanterního zboží. V pozadí snímku spatříme ještě rozlehlou budovu s věžičkou, která původně představovala klášter se školou boromejek. V ní se poslední chovanky nacházely až do doby po druhé světové válce.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 484x
Pohled na SV část Školního, dnes Benešovo náměstí Pohled na SV část Školního, dnes Benešovo náměstí
27.10 17 08:59Když ještě staré město Teplice svíralo středověké opevnění, nacházely se prostory dnešního Benešova náměstí mimo uzavřené centrum. Proto tady také docházelo k domovní výstavbě až mnohem později, neboť se jednalo k překvapení mnoha dnešních lidí, o vyloženou periferii. Na tomto prostranství ležícím mimo staré původní jádro se odbývaly dobytčí trhy, a proto se to zde nazývalo Rossmarkt - tedy Koňský trh.

První budovou, která tu byla postavena, se stal hospital, založený roku 1842. Vznikl z nadace pruských princů Karla a Alberta v upomínku na jejich otce - pruského krále Bedřicha Viléma III, který patřil k častým návštěvníkům, obdivovatelům, právě tak jako i mecenášům lázeňských Teplic v době po napoleonských válkách. Tento dům stával na severní straně náměstí a hospital v něm poskytoval lékařskou péči chudým měšťanům, tovaryšům a služebným osobám z Teplic. Na našem kolorovaném snímku z roku 1908 se jedná o nízký jednopatrový dům zcela vlevo. Tehdy patřilo náměstí k již zcela zastavěným. Při pohledu na jednotlivé domy zjistíme, že řada z nich už prakticky tehdy vypadala obdobně jako dnes. Jenom některé prošly přestavbou nebo navýšením pater. Třetí dům zleva se nazýval Zámek Pillnitz, vedle něj vpravo se jednalo o hospodu Zlatý soudek a další třípatrový budova nesla název Hedvičin dům. Následující nízký domek i další pod ním nesoucí název Modrá hvězda, však dnes již nenajdeme, neboť jejich místa zaujaly zcela jiné stavby.

Východní stranu náměstí uzavírala zadní část původně jednopatrové budovy hotelu Arcivévoda Rudolf. Ta prošla právě roku 1908 rozsáhlou přestavbou do podoby jakou známe dnes. Na našem snímku ji vidíme ve zbrusu novém kabátě. Hotel se později jmenoval Dittrich a po druhé světové válce Thermia. V části přivrácené k Benešovu náměstí se nacházela známá vinárna Felix a vedení restaurací. Celkem poklidné náměstí se postupně změnilo ve velice rušné centrum Teplic.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 470x
Křižovatka Masarykova - U Červeného kostela v Trnovanech roku 1904 Křižovatka Masarykova - U Červeného kostela v Trnovanech roku 1904
19.10 17 08:57První zmínku o Trnovanech nalezneme v jednom pozdějším textu zakládající listiny kapituly litoměřické, jejíž originál se vztahuje k roku 1057. Po další dlouhá staletí, která pak následovala, se zdejší lidé zabývali převážně zemědělstvím, přičemž se vesnice nijak zvlášť neodlišovala od ostatních podobných obcí v regionu. Teprve až v průběhu 19. století začal v Trnovanech velký rozvoj průmyslové výroby , čemuž napomohla blízkost Teplic, nedaleké lomy a doly s hnědým uhlím a výhodná poloha u Císařské silnice, která dnes nese jméno Masarykova. Tím také pro Trnovany začal přerod z vesnice na budoucí město.

Roku 1900 dosáhl počet zdejších obyvatel téměř 12 a půl tisíce, přičemž počet domů se blížil k sedmi stovkám. Přesto stále ještě Trnovany zůstávaly oficiálně jen venkovskou obcí. Z roku 1904 pochází náš snímek, kde z někdejší Císařské silnice vlevo odbočovala ulice Lipová. I zde je patrná venkovská dobová atmosféra, do které však už vznikají i několikaposchoďové domy městského typu.V pouličním ruchu však stále převládá venkovský poklid s koňskými povozy a ručními vozy. Přímo uprostřed křižovatky spatříme shluk osob, mezi nimiž dominuje strážník v dobové uniformě. Dnes by tady v těžkém silničním provozu mohli jen těžko postávat. Fotografie představuje zvětšenou pohlednici s názvem Turn, "Bei der alten Münze." Česky pak Trnovany, "U Staré mince." Jednalo se o název staré hospody, která stávala na rohu. Tento starý rohový dům s živností a předzahrádkou se stromy pak za několik málo let ustoupil nové rohové stavbě restaurace a kavárny "Lípa". Touto dobou ovšem ještě nestojí tzv. červený kostel poblíž naproti vlevo, neboť s jeho stavbou se započalo až teprve roku 1909. Hned po jeho dokončení pak také Trnovany roku 1910 získaly status města. Jen pro zajímavost je možné dodat, že kousek vlevo od našeho snímku už tehdy od roku 1895 projížděly přes Trnovany také tramvaje, které umocňovaly nápaditý přechod obce z běžné vsi na město. Od roku 1904, kdy snímek vznikl, se v těchto místech změnily Trnovany do dnešní doby hned dvakrát. Nejprve tedy vznikla dominantní rohová budova restaurace a kavárny "Lípa" , která od osmdesátých let 20. století i s další okolní zástavbou zanikla, aby uvolnila místo nové výstavbě, kterou již známe ze současnosti.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 567x
Horní část Lázeňské ulice před 1. světovou válkou Horní část Lázeňské ulice před 1. světovou válkou
13.10 17 13:51Veškeré domy starých lázeňských Teplic se v dřívějších dobách stávaly krátkodobým domovem lázeňských hostů, ale komu se v hlavní sezoně podařilo najít volný pokoj právě v Lázeňské ulici, která se nacházela pod děkanským kostelem v nejbližším sousedství lázní, ten mohl skutečně hovořit o mimořádně šťastném ubytování. Ze starých měšťanských domů dodnes zůstalo v Lázeňské ulici pouze jen několik budov proti lázním Pravřídla, zato však velmi proslavených návštěvami význačných osobností. Jedná se o domy Zlaté slunce, Zlatý kříž, Pelikán, Harfa a Zlatá studna. Právě tady byli ubytování například světově proslulý německý hudebník Ludwig van Beethoven, slavný německý malíř Gaspar David Friedrich, český historik a literární vědec Josef Dobrovský i další.

Vedle Městských lázní, které dnes tvoří součást lázeňského sanatoria Beethoven, stávaly kdysi ještě i Žofiny lázně, které patřily jedné z největších židovských obcí. Tato budova disponovala několika bazény a rovněž rituální očistnou lázní zvanou mikwe. Za Žofinými lázněmi následoval dům Zlatá koruna a u něho předstupoval do ulice hotel Bílý orel. Tento dům od roku 1908 patřil Svazu německých hasičů, jehož členové zde nacházeli veškerá zaopatření při lázeňských pobytech.

Na snímku z doby před první světovou válkou spatříme horní část Lázeňské ulice hned pod děkanským kostelem. Rohový dům nese pojmenování Zlaté slunce, kde se v roce 1812 ubytoval jeden z velkých hudebních skladatelů Ludwig van Beethoven. Právě tady měl údajně začít psát svůj věhlasný "Dopis nesmrtelné milence." Tento skladatel, který jezdil na léčení do Teplic v letech 1811 až 1812, však při svých pobytech bydlel i v dalších domech. V Lázeňské ulici se jednalo zejména o dům Zlatá studna a v Dlouhé ulici o hotel U Dubu.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 468x
Někdejší domy na západní straně dnešního náměstí Svobody Někdejší domy na západní straně dnešního náměstí Svobody
6.10 17 10:12 Tržní náměstí v Teplicích bylo vyměřeno už někdy ve 13. století a od té doby po dlouhé věky tvořilo srdce městského organismu. Jeho prostorem, kde se již tradičně shromažďovali nejrůznější trhovci, také procházely hlavní cesty a soustřeďoval se zde i obchod. Z původně uzavřeného celku městskými hradbami vedla z Tržního náměstí severním směrem cesta přes výjezdní Lesní bránu směrem na Dubí a do oblasti krušnohorských lesů. Tržní náměstí sloužilo tradičně nejen trhovcům a nakupujícím, ale rovněž jako centrum a sídlo města, které představovala původní radnice stojící přibližně uprostřed rynku. V roce 1896 se v těchto místech poprvé objevila i teplická tramvaj, která sem byla prodloužena z dnešního Benešova náměstí a pokračovala přes Tržní náměstí velkým obloukem do dlouhé ulice k Zámeckému náměstí. Tento dopravní směr pak sloužil teplickým tramvajím plných šedesát let až do roku 1956.

Zástavbu Tržního náměstí tvořily v 19. století zpočátku jednoposchoďové domy, z nichž většina prošla časem celou řadou přestaveb i zvýšením pater. Nejčastěji se zde dalo setkat s domy dvouposchoďovými. Náš snímek pořízený v roce 1892 vznikl na západní straně Tržního náměstí, kde byla v přízemních částech domů umístěna řada známých a vyhlášených podniků, ale i další významné obchody i nejrůznější služby. Mezi nimi v domě číslo 17 se nacházel výčep piva majitele Friedricha Komperta. Tento dům byl zachycen těsně před svojí demolicí. Na dveřích a stěně domu byly tehdy již vylepeny demoliční vyhlášky a z oken vyhlíželi dělníci, kteří byli pověřeni asanací domu. Po jeho odstranění zde nevznikla proluka ani nedošlo ke stavbě jiného domu, ale z tohoto prostoru pak vedla ulice nazvaná Tržní, která později spojovala Tržní náměstí přímo s ulicí Alejní. Dnes již mladší generace nemají ani potuchy o těchto bývalých domech, z nichž pak většina zanikla počátkem šedesátých let 20. století.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 683x
Lipová ulice od Šanovského parku Lipová ulice od Šanovského parku
29.9 17 09:44Tato fotografie z roku 1905 byla pořízena od šanovského parku směrem do Lípové ulice. Tehdy se ovšem jednalo o Císařské sady a jak je patrné, vždy dobře udržované a v letních parnech kropené vodou. Aby vyhlášené lázeňské město patřilo ke skutečně reprezentativním ve všech směrech, muselo se mu vždy dostávat značné péče ve formě nekonečných úprav, údržby a úklidu zdejších vozovek, chodníků i parkových cest. O to vše se i dříve svědomitě starali majitelé přilehlých objektů, ale zejména také město, které reprezentovala radnice. Na to rozpočet nikdy nezapomínal, takže se zde zaměstnávala řada metařů i dalších pracovníků údržby. Na snímku spatříme v popředí kropení za pomoci pojízdné stříkačky.

Ulice vedoucí od šanovského parku, která spojovala lázeňský Šanov s centrem Teplic, se dodnes jmenuje Lípová. Původně se ovšem jednalo o cestu, která procházela volnou přírodou podél sadů, vinic a v nejhořejší části též kolem bývalého městského hřbitova. Výstavba v Lípové ulici pak vznikala postupně během 19. století a nakonec propojila obě lázeňská města. Kontakt architektury spolu s přírodní složkou tak vytvořily přívětivý charakter této do kopce vedoucí ulice, kterou z jedné strany obklopoval svěží park. V Lípové ulici vznikly jak klasicistní domy, jejichž obdoby známe i z jiných míst Teplic, tak i stavby s aplikacemi historických slohů. Nacházela se tady řada hospitálů a téměř ve všech domech se pronajímaly pokoje lázeňským hostům. Budova, kterou vidíme v čele ulice, dnes představuje lázeňský dům Jirásek. Netřeba zdůrazňovat, že se v okolí dalo na mnoha místech příjemně posedět a občerstvit v příjemných restauracích, kavárnách a vinárnách.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 383x
Zapomenutý Zelený rynek v Zelené ulici Zapomenutý Zelený rynek v Zelené ulici
22.9 17 10:28Dávno zapomenutý Zelený rynek vznikl v Teplicích podle toho, že v těchto místech, kde se setkávala Zelená ulice s někdejší ulicí Lesnickou, dnes Čs. dobrovolců, odedávna prodávali trhovci přímo na ulici zeleninu a ovoce. Někteří z pamětníků si možná ještě vzpomenou, že tomu tak bylo ještě i v padesátých letech 20. století. Domy v této části města vznikaly zejména po velkém požáru Teplic - od konce 18. století, za vlády teplického majitele panství Jana Nepomuka Clary-Aldringena, který všemožně usiloval o obnovu města i novou výstavbu v tehdejším moderním klasicistním stylu. A tak i na Zeleném rynku vyrůstala od počátku 19. století řada jedno až třípatrových staveb, z nichž mnohé patřily skutečně mezi pozoruhodné.

V horní části Zeleného rynku stávala původně panská myslivna, podle níž také nesla ulice, procházející odtud směrem k ulici Alejní, název Lesnická. S koncem 18. století však panská myslivna zanikla a na jejím místě vznikl roku 1801 barokní Mořicův dvůr, který v letech 1903 až 1904 vystřídala zase stavba školy, ve které dnes naleznete gymnázium. Původní zástavba Zeleného rynku stála do šedesátých a částečně až do sedmdesátých let 20. století, kdy se v rámci celkové přestavby města přistoupilo k jejímu definitivnímu zbourání. Zaniklo tak množství klasicistních domů, mezi nimi i jedinečné a svérázné budovy. Na snímku z třicátých let 20. století spatříme nejen velké zelné trhy táhnoucí se od Zeleného rynku dolů celou Zelenou ulicí, ale za pozornost stojí první dům vlevo, který měl ještě i některé barokní prvky. V okolí je možné spatřit ještě další dominantní stavby. Jak je tedy patrné, přišly Teplice nejen o další historickou ulici, ale též o čilý ruch, který připomínal tehdejší hlavní město Prahu.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1092x
Bývalá náves v Řetenicích Bývalá náves v Řetenicích
15.9 17 08:09Jak uvádí jedna z pověstí, mělo se v Řetenicích, nedaleko od Teplic, nacházet sídlo rytíře a zemana Kolostuje, jehož prasátka objevila a proslavila teplické léčivé prameny. Kolostujův statek stával na řetenické návsi, v místech pozdějšího starého zájezdního hostince, který sloužil od dob středověku. Širokým průjezdem sem z návsi do dvora zajížděli formani se svými vozy, aby tady po zdlouhavých cestách přenocovali, odpočívali a posilnili se dobrým jídlem i pitím. K přestavbě starého hostince do současné podoby došlo v roce 1901. Na snímku z roku 1902, kdy jej spatříme v jeho nové podobě, se nachází vpravo.
Na původní řetenické návsi stály i další různé usedlosti, statky a také pošta. Jeden z největších kdysi patřil statkáři Reinholdu Borsdorfovi. Od roku 1913 zlepšila kontakt nejen s Teplicemi tramvajová doprava, prodloužená do Řetenic od Mariánského dvora. Tramvaje pak projížděly přes řetenickou náves kolem restaurace U Pramene a směřovaly odtud dále do Rybniční a Tolstého ulice. Tak tomu bylo až do roku 1956, kdy zde tramvaje nahradily trolejbusy. Některé linky končily právě zde na točně a jedna pak zajížděla Starou Duchcovskou až do Újezdečka. V roce 1964 byly trolejbusy převedeny na nově vybudovaný úsek silnice přes řetenické sídliště. Od té doby se tak poměrně rušná náves, pojmenovaná jako Rooseveltovo náměstí, poněkud zklidnila. Kromě restaurace U Pramene a budovy bývalého kina Svět, ve kterém je dnes jeden z restauračních podniků Nexo, zůstala bývalá řetenická náves obklopena už jen panelovou zástavbou.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 618x
Stavba nového Krušnohorského divadla v Teplicích Stavba nového Krušnohorského divadla v Teplicích
8.9 17 07:45Po požáru prvního Městského divadla se v Teplicích sešla městská rada k projednání stavby divadla nového. V květnu roku 1921 se začalo s odklízením trosek vyhořelé divadelní budovy a v listopadu 1922 byl zahájen výkop k nové stavbě na místě dřívějšího divadla. Velkoryse pojaté představy o společenském a kulturním centru města zpracoval do základního návrhu městský stavební inženýr Hans Keller. Samostatný realizační projekt se pak stal dílem drážďanského architekta Rudolfa Bitzana. Do roku 1924 tak vyrostla nová divadelní budova v eklektickém slohu s pozdně secesními prvky.

V nové budově vznikl velký sál s téměř čtrnácti sty sedadly, malý divadelní sál, kino, francouzská a lidová restaurace, kavárna, bar, cukrárna, herna, terasy i další prostory. Budova svými rozměry, bohatstvím i vybavením patřila mezi vůbec největší divadelní projekty u nás. Nové divadlo bylo slavnostně otevřeno 20. dubna 1924 Wagnerovou operou "Mistři pěvci norimberští." Od té doby pak tento významný kulturní objekt sloužil k provozování opera, operety, činohry i koncertů. Na našem snímku spatříme začátek stavby nového divadla v roce 1922. Snímek byl pořízen směrem od východu, tedy od Lázeňského parku, takže v pozadí spatříme centrum města. Přehlédnout tam nelze radniční věž.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 726x
Selské venkovské domy v bývalé Lípové ulici v Trnovanech Selské venkovské domy v bývalé Lípové ulici v Trnovanech
1.9 17 09:00Ještě v roce 1843 se o Trnovanech hovořilo jako o malé klidné vesnici, která čítala pouze 466 obyvatel. Teprve až ve druhé polovině 19. století i zde začaly velké změny, kdy se ze zemědělské obce pozvolna začalo stávat významné průmyslové středisko. Zvláště od 70. let 19. století se datuje mimořádný rychlý vzestup této obce díky vzniku různých manufaktur a továren. Jednalo se zejména o výrobny keramiky, porcelánového a fajánsového zboží, o textilky, cihelny, kovoprůmyslové, dřevozpracující i další menší podniky. Tím také pro Trnovany začal přerod ze zemědělské vesnice na průmyslové město.
Na přelomu 19. a 20. století dosáhl počet obyvatel Trnovan dvanáct a půl tisíce a počet domů se blížil k sedmi stovkám. Avšak třebaže už v Trnovanech stálo mnoho domů městského typu a už od roku 1895 tudy projížděly dokonce i tramvaje, zůstávaly stále jen venkovskou obcí. Jednou z posledních podmínek k povýšení na město se totiž stalo postavení katolického kostela. K tomu došlo teprve v letech 1909 až 1910, kdy vznikl neogotický kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova, který se vžil pod názvem "červený." Od té doby tak Trnovany získaly status města, ve kterém tehdy žilo 15 tisíc obyvatel.
Na snímku z přelomu 19. a 20. století spatříme v bývalé Lípové, dnešní ulici U Červeného kostela, pozůstatky dřívější venkovské obce. Jednalo se o selské venkovské domky, které zanikly roku 1911. Dnes by se zajisté jednalo o památné stavby někdejší venkovské architektury. Na jejich místě vznikl potom obecní dům a hotel Imperátor, který do dnešních časů přežil jako chátrající ruina. Na snímku vlevo stojí za povšimnutí koleje s trolejovým vedením elektrické úzkorozchodné tramvaje, která tudy začala jezdit od roku 1895 a svůj provoz ukončila v zimě roku 1959.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 778x
Zobrazeno 1 - 15 z 625
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 ... | »

ANKETA: Jak tipujete Vy? Rozhodne se teplický primátor Jaroslav Kubera kandidovat na prezidenta České republiky?

Ano
102
Ne
118

Celkem odpovídalo: 220

severočeské doly Partner Domu kultury Teplice Parner fotbalového klubu FK Teplice
Pro Arte Beuronensis Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích 2011

Kontaktní formulář

zavrit

Jméno :  E-mail : 

Vaš dotaz: