STARÉ TEPLICE

iTeplice.cz - Zpravodajství pro Teplice | Dnes je Čtvrtek, 21. září'17, svátek má Matouš.
Bývalá náves v Řetenicích

Bývalá náves v Řetenicích

15.9 17 08:09 Jak uvádí jedna z pověstí, mělo se v Řetenicích, nedaleko od Teplic, nacházet sídlo rytíře a zemana Kolostuje, jehož prasátka objevila a proslavila teplické léčivé prameny. Kolostujův statek stával na řetenické návsi, v místech pozdějšího starého zájezdního hostince, který sloužil od dob středověku. Širokým průjezdem sem z návsi do dvora zajížděli formani se svými vozy, aby tady po zdlouhavých cestách přenocovali, odpočívali a posilnili se dobrým jídlem i pitím. K přestavbě starého hostince do současné podoby došlo v roce 1901. Na snímku z roku 1902, kdy jej spatříme v jeho nové podobě, se nachází vpravo.
Na původní řetenické návsi stály i další různé usedlosti, statky a také pošta. Jeden z největších kdysi patřil statkáři Reinholdu Borsdorfovi. Od roku 1913 zlepšila kontakt nejen s Teplicemi tramvajová doprava, prodloužená do Řetenic od Mariánského dvora. Tramvaje pak projížděly přes řetenickou náves kolem restaurace U Pramene a směřovaly odtud dále do Rybniční a Tolstého ulice. Tak tomu bylo až do roku 1956, kdy zde tramvaje nahradily trolejbusy. Některé linky končily právě zde na točně a jedna pak zajížděla Starou Duchcovskou až do Újezdečka. V roce 1964 byly trolejbusy převedeny na nově vybudovaný úsek silnice přes řetenické sídliště. Od té doby se tak poměrně rušná náves, pojmenovaná jako Rooseveltovo náměstí, poněkud zklidnila. Kromě restaurace U Pramene a budovy bývalého kina Svět, ve kterém je dnes jeden z restauračních podniků Nexo, zůstala bývalá řetenická náves obklopena už jen panelovou zástavbou.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 340x
Stavba nového Krušnohorského divadla v Teplicích

Stavba nového Krušnohorského divadla v Teplicích

8.9 17 07:45 Po požáru prvního Městského divadla se v Teplicích sešla městská rada k projednání stavby divadla nového. V květnu roku 1921 se začalo s odklízením trosek vyhořelé divadelní budovy a v listopadu 1922 byl zahájen výkop k nové stavbě na místě dřívějšího divadla. Velkoryse pojaté představy o společenském a kulturním centru města zpracoval do základního návrhu městský stavební inženýr Hans Keller. Samostatný realizační projekt se pak stal dílem drážďanského architekta Rudolfa Bitzana. Do roku 1924 tak vyrostla nová divadelní budova v eklektickém slohu s pozdně secesními prvky.

V nové budově vznikl velký sál s téměř čtrnácti sty sedadly, malý divadelní sál, kino, francouzská a lidová restaurace, kavárna, bar, cukrárna, herna, terasy i další prostory. Budova svými rozměry, bohatstvím i vybavením patřila mezi vůbec největší divadelní projekty u nás. Nové divadlo bylo slavnostně otevřeno 20. dubna 1924 Wagnerovou operou "Mistři pěvci norimberští." Od té doby pak tento významný kulturní objekt sloužil k provozování opera, operety, činohry i koncertů. Na našem snímku spatříme začátek stavby nového divadla v roce 1922. Snímek byl pořízen směrem od východu, tedy od Lázeňského parku, takže v pozadí spatříme centrum města. Přehlédnout tam nelze radniční věž.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 413x
Selské venkovské domy v bývalé Lípové ulici v Trnovanech

Selské venkovské domy v bývalé Lípové ulici v Trnovanech

1.9 17 09:00 Ještě v roce 1843 se o Trnovanech hovořilo jako o malé klidné vesnici, která čítala pouze 466 obyvatel. Teprve až ve druhé polovině 19. století i zde začaly velké změny, kdy se ze zemědělské obce pozvolna začalo stávat významné průmyslové středisko. Zvláště od 70. let 19. století se datuje mimořádný rychlý vzestup této obce díky vzniku různých manufaktur a továren. Jednalo se zejména o výrobny keramiky, porcelánového a fajánsového zboží, o textilky, cihelny, kovoprůmyslové, dřevozpracující i další menší podniky. Tím také pro Trnovany začal přerod ze zemědělské vesnice na průmyslové město.
Na přelomu 19. a 20. století dosáhl počet obyvatel Trnovan dvanáct a půl tisíce a počet domů se blížil k sedmi stovkám. Avšak třebaže už v Trnovanech stálo mnoho domů městského typu a už od roku 1895 tudy projížděly dokonce i tramvaje, zůstávaly stále jen venkovskou obcí. Jednou z posledních podmínek k povýšení na město se totiž stalo postavení katolického kostela. K tomu došlo teprve v letech 1909 až 1910, kdy vznikl neogotický kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova, který se vžil pod názvem "červený." Od té doby tak Trnovany získaly status města, ve kterém tehdy žilo 15 tisíc obyvatel.
Na snímku z přelomu 19. a 20. století spatříme v bývalé Lípové, dnešní ulici U Červeného kostela, pozůstatky dřívější venkovské obce. Jednalo se o selské venkovské domky, které zanikly roku 1911. Dnes by se zajisté jednalo o památné stavby někdejší venkovské architektury. Na jejich místě vznikl potom obecní dům a hotel Imperátor, který do dnešních časů přežil jako chátrající ruina. Na snímku vlevo stojí za povšimnutí koleje s trolejovým vedením elektrické úzkorozchodné tramvaje, která tudy začala jezdit od roku 1895 a svůj provoz ukončila v zimě roku 1959.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 413x



První samostatné městské divadlo v Teplicích První samostatné městské divadlo v Teplicích
25.8 17 10:15 Ve druhé polovině 19. století již někdejší zámecké divadlo rozvíjejícímu se městu nestačilo. Proto bylo rozhodnuto o stavbě samostatného městského divadla na okraji Lázeňského parku při tehdejší Královské třídě. Podle návrhu architekta Bernharda Schreibera z Drážďan zde v letech 1872 až 1874 probíhala stavba neoklasicistní budovy, přičemž otevření Městského divadla proběhlo již 21. května 1874. Divadlo mělo 815 sedadel a 185 míst k stání. První patro hlavního průčelí krášlily venku antické sloupy a druhé patro tři reliéfní medailony s figurálními symboly dramatického umění, hudby a poezie. Střechu pak zdobily sochy dvou okřídlených levhartů. Osvětlení obstarávalo dva tisíce plynových hořáků, které v roce 1901 nahradila elektřina. V divadle působila opera, opereta, činohra i orchestr.
První teplické městské divadlo bez úhony přežilo první světovou válku, ale ne o dlouho. V noci z 31. srpna na 1. září 1919 procházel na noční obhlídce divadlem výpomocný požární strážce. Když kráčel po můstku na půdě provaziště, uvolnila se následkem výbuchu špatného paliva dvířka jeho lucerny, přičemž hořák vypadl na zem. Hořící olej se rozlil po můstku a odtud zapálil oponu. Od ní začal v mžiku hořet celý jevištní prostor. Požár se rychle šířil a nic nezmohli ani přivolaní hasiči. A tak po 45 letech xistence první městské divadlo vyhořelo. Z celé stavby tehdy zůstala jen část divadelní kavárny, ale i ta byla stržena a odstraněna spolu s pozůstatky vyhořelé budovy. Na našem snímku spatříme plánek interiéru bývalého divadla. V popředí se nachází orchestřiště a divadelní parket, dále hlediště a lože. Vyvýšené lože se pak nacházely ve dvou patrech.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 369x
Fotbalové utkání na hřišti u bývalé drožďárny Fotbalové utkání na hřišti u bývalé drožďárny
17.8 17 08:11Původní teplický fotbalový stadion, na němž se začalo hrát, se nacházel u někdejší drožďárny v místech, kde dnes najdete rozlehlé parkoviště a budovu supermarketu Albert. Sloužil od roku 1903 a vydržel stát po dobu sedmdesáti let. Přestože tento stadion zažil mnoho špičkových hráčů, četné úspěchy i zklamání, byl znám i svými stísněnými poměry, takže soupeři jezdili hrát fotbal do Teplic dost neradi. Ochranný plot obepínal hrací plochu téměř u pomezní čáry, takže diváci se mohli hráčů téměř dotýkat. Zejména pak zázemí stadionu mělo mnoho nedostatků - málo místa, těsné prosotry, o pohodlí ani nemluvě. V kabinách museli stát hráči takřka v předklonu, aby se neudeřili o šikmé rohy a trámy.

Druhé světová válka se stala tragickým předělem v dějinách lidstva a pochopitelně narušila i veškerou sportovní činnost. Avšak už v prvních týdnech po osvobození v roce 1945 se zejména zásluhou nových osídlenců zrodil nový klub, který začal hrát na dřívějším stadionu u drožďárny. Tento prostor však byl zpočátku zcela neregulérní, neboť za války sloužil jako odkladiště a smetiště poničené válečné techniky. To vše muselo být nejprve z hrací plochy odklizeno včetně nezbytných oprav silně poškozené dřevěné budovy i veškerého zázemí. Když se vše v poměrně rychlém tempu dalo do pořádku, mohl nově vzniklý klub přijmout i první přicházející fotbalisty s prvoligovými zkušenostmi.
Zakladatelem prvního poválečného fotbalového klubu SK Teplice-Šanov se stal severočeský žurnalista Rudolf Cajthaml s dalšími funkcionáři, kteří připravili vhodné podmínky pro teplickou kopanou. Nová fotbalová jedenáctka už ve žluto-modrých barvách města pak měla svoji premiéru v červnu 1945, při níž navíc získala hned vítěznou trofej.

Na stadionu u drožďárny se pak konala fotbalová utkání až do roku 1973. Již několik let předtím ovšem vznikaly plány na stadion nový, který potom vznikal Na Stínadlech. Na starém fotbalovém hřišti si tepličtí fotbalisté naposledy zahráli proti soupeřům pražské Sparty 6. května 1973 za účasti osmi tisíc diváků. Snímek zaznamenal jedno z fotbalových utkání na starém hřišti v šedesátých letech 20. století. V pozadí spatříme ještě budovy a komín někdejšího podniku Bonex.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 420x
Pohled z ulice ČS. Dobrovolců na ustupující starou zástavbu Pohled z ulice ČS. Dobrovolců na ustupující starou zástavbu
11.8 17 07:44Místa, kde se setkávala ulice Čs. dobrovolců, kdysi pojmenovaná jako Lesnická, s ulicí Zelenou, se nazývala Zelený rynek pod někdejším Mořicovým dvorem a pozdějším gymnáziem. Pojmenování odpovídalo tomu, že právě tady kdysi trhovci prodávali zeleninu. V této části starého města stála též řada zajímavých a pozoruhodných domů z devatenáctého nebo z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Jeden z těch starších, třebaže již také klasicistní, však měl ještě některé prvky předchozího baroka.

Po druhé světové válce začalo v Teplicích docházet k postupnému odbourávání některých starých domů. Tato likvidace pokračovala rovněž v těchto místech v šedesátých a vyvrcholila v sedmdesátých letech 20. století, kdy se již počítalo s novou výstavbou panelových domů. Snímek z roku 1972 zachytil pohled od budovy gymnázia v ulici Čs. dobrovolců směrem k Alejní ulici a dále směrem k bývalému zimnímu stadionu. Tou dobou už bylo množství domů odstraněno nebo zůstalo v sutinách. Stála však ještě tříposchoďová dominantní rohová budova měšťanského domu s typickou věžičkou na rozhraní ulic Čs. dobrovolců a Alejní. Ale i ta se již chystala k demolici. Během roku pak zmizela i ostatní stará zástavba, kterou snímek ještě stačil zachytit.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 500x
Plovárna s termální vodou v zámecké zahradě Plovárna s termální vodou v zámecké zahradě
4.8 17 07:16Teplice se kdysi mohly chlubit množstvím plováren nebo rybníky upravenými na plovárny, které v horkém letním období osvěžovaly stovky lidí z celého města i okolí. Nejvíce se jich nacházelo na území Trnovan. Jedna z nejkrásnějších a nejlépe vybavených se pak rozprostírala na jižním okraji Zámecké zahrady v Teplicích, kterou roku 1932 postavila firma Lederer a Bloch. Plavání v bazénu s termální vodou tak trochu připomínalo koupání v moři. Předností koupaliště se stala nejen jeho výhodná poloha v zeleni stromů, chráněná okolním parkem, ale právě tak i stálá teplota vody kolem 22 stupňů Celsia.
Celý článek / zobrazeno 874x
Ozvala se svědkyně dopravní tragédie při střetu autobusu MHD s vlakem před 60lety Ozvala se svědkyně dopravní tragédie při střetu autobusu MHD s vlakem před 60lety
28.7 17 07:22Na snímku z první poloviny 20. století spatříme dvoukolejný železniční přejezd v Dubské ulici se spuštěnými závorami v době blížícího se průjezdu vlaku u hradla číslo 25. Tehdy ještě trať nebyla elektrifikovaná. Tento železniční přejezd se v padesátých letech 20. století zapsal do historie nejhorších dopravních tragédií v Teplicích, kdy plně obsazené městské autobusy tehdejší linky číslo 7 byly dvakrát nedlouho po sobě zachyceny projíždějícími vlaky. Obě tragédie přitom zavinili zaměstnanci ČSD hrubým porušením předpisů tak, že při průjezdu vlaků zůstaly vždy závory nestaženy. V důsledku první nehody mělo zemřít přibližně 16 lidí a bylo rovněž mnoho těžce zraněných, neboť těžkotonážní vlak najel přímo do středu autobusu. Při druhé nehodě zemřel jeden člověk a 12 utrpělo vážná zranění.

Některé z pramenů uvádějí, že k těmto neštěstím došlo již v roce 1955, zatímco jiné připomínají rok 1956. Toto dilema pak zcela narušil telefonát z letošního července, kdy se redakci Regia ozvala paní Květoslava Huserová se svým synem, která dnes žije na Moravě. Právě paní K. Huserová se stala očitou svědkyní oné první nehody. Na průběh všeho si dodnes přesně pamatuje, neboť cestovala právě oním autobusem. Jela tehdy do Teplic kupovat kočárek pro svého narozeného syna a když přijeli k přejezdu, byly závory ztaženy. Mnozí z cestujících tehdy nechtěli příliš čekat a tak požádali řidiče, aby jim otevřel, takže vystoupili a chtěli do města dojít pěšky. Mezitím se závory zvedly a autobus vjel na přejezd, kde do něho najel vlak. Všichni, kteří vystoupili tuto hrůznou scénu ještě stačili zahlédnout a byli tak zděšení, že se šli do nejbližší hospody opít, neboť si uvědomili, že mohli přijít o život. Paní Květoslava Huserová má ještě dodnes schovanou účtenku za nákup kočárku pro své miminko a uvádí zcel jednoznačně rok 1957, kdy se její syn narodil.

Vzhledem k závažnosti situace musel být přejezd v Dubské ulici zcela uzavřen a do půl roku vybudován podjezd ve Spojenecké ulici blíže hlavnímu nádraží., který slouží dodnes. U bývalého železničního přejezdu se nyní nachází pouze podchod pro pěší. V pozadí snímku spatříme ještě starou zástavbu v ulici Na Hrázi a zcela vzadu také domy patřící už do Spojenecké ulice.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 800x
Horní část někdejší Královské třídy Horní část někdejší Královské třídy
21.7 17 11:21Od roku 1840 začaly v Teplicích vznikat nové elegantní třídy, které si narůstajícími řadami domů razily právo na svoji existenci. Jejich vznik komentují též Teplické almanachy, které do svých textů ještě vkládaly alespoň drobné litografie některých zvláště významných novostaveb. Roku 1840 vznikla rovněž na úseku od bývalé Krupské brány k Mlýnskému náměstí u současných Císařských lázní, výhodně položená a situovaná Královská třída - dnešní ulice U Císařských lázní, zastavěná původně z obou stran jen ve své nejhornější části (viz. náš snímek).
V někdejším pojmenování Královské třídy se charakteristicky odrážela doba jejího vzniku, kdy se v Teplicích léčili a setkávali evropští vladaři, monarchové, velvyslanci, členové aristokracie i další význační představitelé zejména z císařských a královských kruhů. A to dokonce z celé Evropy. Proto domy v této nanejvýš reprezentační ulici nemohly tehdy mít jiné názvy, než Císařský hrad, Královský hrad, Český král, Arcivévoda Štěpán, Král portugalský atd. Ve druhé polovině devatenáctého století však už tyto domy byly více známy zejména podle mnoha bank, obchodů a firem, které v nich sídlily.
Královskou třídu, kterou po dobu půlstoletí pd roku 1900 do roku 1950 projížděly též tramvaje, považovali místní lidé a zrovna tak i cizinci za jednu z nejkrásnějších a nejelegantnějších v celém městě. Kromě řady bankovních ústavů, výběrových a prvotřídních obchodů i reprezentačních restaurací, kaváren a cukráren, se stala tato ulice od roku 1874 i významným sídlem kulturního dění, když došlo k postavení a otevření prvního městského divadla. To sice roku 1919 vyhořelo, ale na jeho místě vzniklo v dalších letech divadlo nové. K jeho otevření došlo v roce 1924 a spatříme jej v pozadí. Snímek, který ještě zachytil dnes již neexistující budovy vpravo, byl pořízen roku 1925.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 501x
Zděná kolonáda v lázeňském parku pod divadlem Zděná kolonáda v lázeňském parku pod divadlem
14.7 17 11:45Podnět k postavení zděné kolonády v parku mezi Panským domem a místem, kde dnes stojí Krušnohorské divadlo, dala rodina Clary-Aldringenů roku 1825, aby tu zdobila tehdejší Špitálskou zahradu a zároveň reprezentovala teplické lázeňství včetně čilého společenského života. Zděná kolonáda měla půdorys poněkud otevřené podkovy, rozšířené na obou koncích o krátká uzavřená křídla. Na pravé straně, blíže k Císařským lázním, ukončoval halu společenský salónek, na protější levé straně v malém přístavku na způsob antického chrámku, v němž vytékal pramen, se prodávala Bílinská kyselka i další druhy domácích a zahraničních minerálních vod. Právě tam se daly koupit rozličné výrobky získané z minerálních pramenů, různé pastilky, sole či koupelové přísady. Lázeňskými hosty se to tady jen hemžilo. V hale po stěnách zase visely tabulky s výsledky analýz zdejších pramenů. Vlastní kolonáda byla vytvořena sloupovým ochozem toskánského typu. Klasicistní architektura vynikala čtyřiceti dórskými sloupy a otevírala se směrem k lázním. Tato hosty často navštěvovaná promenáda vévodila celému okolí.
V roce 1874 za kolonádou vznikla další dominanta - původní městské divadlo. Tak tomu bylo až do roku 1919, kdy divadlo vyhořelo. Na jeho místě došlo záhy ke stavbě nové, ze současnosti nám známé divadelní budovy, kterou město slavnostně otevřelo roku 1924. Oproti novému divadlu v pozadí však působila stárnoucí kolonáda už značně zchátralým dojmem a proto se vynořila otázka její opravy nebo rekonstrukce. Avšak náklady na její opravu nechtěl nést jak její dřívější majitel kníže Clary-Aldringen, tak ani město, které ji posléze odkoupilo. V roce 1936 potom došlo k tomu nejhoršímu, co mohlo kolonádu postihnout - k její likvidaci. Tím Teplice přišly zcela zbytečně o jednu z typických lázeňských staveb a o památku na slavné období teplického lázeňství v ponapoleonském období. Kolorovaná pohlednice s lázeňskou kolonádou a se starou divadelní budovou v pozadí pochází přibližně z roku 1898.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 727x
SEUMEHO ULICE VEDOUCÍ Z LÁZEŇSKÉHO NÁMĚSTÍ SEUMEHO ULICE VEDOUCÍ Z LÁZEŇSKÉHO NÁMĚSTÍ
7.7 17 09:04Snímek z roku 1938 byl pořízen z Lázeňského náměstí směrem do Seumeho ulice, která byla předchůdkyní dnešní Rooseveltovy ulice. Ta však měla poněkud jinou strukturu i směřování, než jakou tvoří současná Rooseveltova ulice od Císařských a Sadových lázní směrem na Valy. Dřívější ulice, která však nepatřila k původnímu jádru opevněného města, vedla mezi starou domovní zástavbou od Císařských lázní přímo na Lázeňské náměstí. V místech, kde ústila na náměstí vznikl i náš snímek. Zcela vlevo spatříme roh Panského domu, podél kterého se tehdy táhla poměrně úzká Seumeho ulice. Toto zákoutí patřilo k oblíbeným místům pruského krále Viléma III. žijícího v letech 1770 až 1840. V době napoleonských válek patřil ke spojencům Rakouska a Ruska proti Napoleonovi Bonapartemu. Proto bylo také jedno ze zdejších restauračních zařízení příznačně pojmenováno jako "Pruský dvůr" a nároží Královský roh. Zcela vpravo od vjezdu do Pruského dvora, který se původně nazýval "Hrnčířská šenkovna" stával lázeňský dům Zlaté kolo. Žádný ze jmenovaných hostinců dnes již nestojí, neboť celá tato zástavba byla zbořena i s celou východní částí Lázeňského náměstí. Právě v těchto místech došlo po druhé světové válce k výstavbě nové silniční komunikace, která vede přímo směrem do kopce k Valům.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 578x
MLÝNSKÝ RYBNÍK ZA BUDOVAMI NOVÉHO MLÝNA V TRNOVANECH MLÝNSKÝ RYBNÍK ZA BUDOVAMI NOVÉHO MLÝNA V TRNOVANECH
30.6 17 08:27Ještě v 19. století se v někdejších samostatných Trnovanech nacházela celá řada rybníků - menších i větších, z nichž některé byly později upraveny na koupaliště a plovárny. Jeden z rybníků, který se mohl chlubit mimořádně čistou vodou, se jmenoval Mlýnský a stával za budovami Nového mlýna, nedaleko dnešní komunikace Emílie Dvořákové, která vede z Trnovan do Novosedlic. Čistá a nezávadná voda v rybníku přispěla k tomu, že ji též využíval knížecí pivovar v Trnovanech až do doby, než bylo postaveno potrubí přivádějící čistou pramenitou vodu z oblasti Krušných hor. Ke zrušení provozu ve mlýně došlo po roce 1886. Často se tu pak objevovaly loďky, na kterých se zájemci projížděli. Po rybníku se dalo jezdit na loďkách ještě před první světovou válkou a právě tak tady sloužila plavecká škola, kterou spatříme vpravo na snímku z roku 1910.
Celý článek / zobrazeno 653x
Bývalý Trnovanský park Bývalý Trnovanský park
23.6 17 09:50Mezi malebná a zelení oplývající místa, vyhledávaná nejen obyvateli Teplic, Trnovan a Šanova, ale i četnými lázeňskými hosty, patřil kdysi přírodní park v Trnovanech, kterému se ještě v roce 1790 říkalo "Elysium Teplicense." Na dobové kresbě z počátku 19. století spatřímeme průhled do dřívějšího parku, ve kterém nechyběla malebná zákoutí ani odpočinkový altánek. Kolem stromových zátiší volně protékal potok Bystřice směrem od Dubí přes Novosedlice a Trnovany do lázeňského Šanova a je třeba připomenout, že právě tyto partie měly svůj zvláštní půvab. Stromová i potoční zákoutí tu zvala k odpočinku a klidu, travnaté plochy zase k posezení i ke hře dětí. K občerstvení všech, kteří sem rádi zavítali, pak sloužila stará budova hostince, který nikdy nezel prázdnotou. Od jara přes léto až do podzimu se tady obvykle posedávalo na lavičkách před hostincem i všude kolem a uvnitř se pak skončilo vždy při náhlém dešti nebo bouřce.
Celý článek / zobrazeno 844x
Vchod do někdejšího zeleného kostela v Trnovanech s okolím Vchod do někdejšího zeleného kostela v Trnovanech s okolím
8.6 17 13:38Na první pohled to nevypadá, že tento poněkud zvláštní snímek z roku 1930 byl pořízen u bývalého evangelického kostela v Trnovanech, kterému se říkalo "zelený kostel." Fotograf se totiž zaměřil na široký úsek dole pod kostelem, jehož věž se již do snímku nevešla. Základní kámen ke Kristovu, jinak zelenému kostelu, byl položen 24. října 1899 a peníze k úhradě nákladů při budování této církevní stavby zajišťoval německý evangelický spolek za pomoci dalších evangelických organizací z Německa.
Celý článek / zobrazeno 783x
Trolejbusy patří k Teplicím již od roku 1952 Trolejbusy patří k Teplicím již od roku 1952
8.6 17 13:31V roce 1950 bylo rozhodnuto dát lázeňskému městu Teplicím po tramvajích a autobusech již třetí veřejný dopravní prostředek, který tehdy s oblibou zaváděla některá větší nebo lázeňská města - trolejbusy. Ty poprvé vyjely do teplických ulic právě před šedesáti pěti lety - v létě roku 1952 na svoji první, tehdy okružní, linku číslo 11, aby tak nahradily zrušené tramvaje do lázeňského Šanova a zároveň doplnily hlavní páteřní tramvajovou trať.
Celý článek / zobrazeno 851x
Zobrazeno 1 - 15 z 613
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 ... | »

ANKETA: Jak tipujete Vy? Rozhodne se teplický primátor Jaroslav Kubera kandidovat na prezidenta České republiky?

Ano
67
Ne
57

Celkem odpovídalo: 124

severočeské doly Partner Domu kultury Teplice Parner fotbalového klubu FK Teplice
Pro Arte Beuronensis Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích 2011

Kontaktní formulář

zavrit

Jméno :  E-mail : 

Vaš dotaz: