STARÉ TEPLICE

iTeplice.cz - Zpravodajství pro Teplice | Dnes je Středa, 21. února'18, svátek má Lenka.
Stavba městské elektrárny v  Teplicích r. 1900

Stavba městské elektrárny v Teplicích r. 1900

16.2 18 09:52 Jateční ulice, německy Schlachthofstrasse, byla původně směrem od centra Teplic napojena na spleť městských uliček v prostoru současné rozlehlé křižovatky Alejní, Dubská, Rokycanova. Dříve se tak do ní dalo zajet přímo z Kapelní či Dubské ulice. Jateční pak pokračovala západním směrem k Řetenicím, kde z ní směrem vpravo k železniční trati odbočovala ulice U Elektrárny, dnešní Křižíkova. Realizaci projektu zadalo město D. Ferberovi, přičemž komín postavila ústecká firma Böttger. Výstavbu elektrárny zachytil fotograf Zikesch v srpnu roku 1900. Ještě koncem roku 1900 pak začala elektrárna dodávat do sítě stejnosměrný proud. Nejprve zejména do lamp pouličního osvětlení a k pohonu lázeňských čerpadel v Pravřídle i v šachtě Dámského pramene. Na kabelovou síť z dostavěné elektrárny mohlo být napojeno až 25 tisíc lamp. Zpočátku dodávala elektrárna proud pouze pro Teplice, ale od roku 1905 též pro Řetenice a postupně i Novou Ves, do Světce, Prosetic, Bystřan, do Nového Dvora, Bystřice a Dubí. Od roku 1913 odebírala elektřinu z městské elektrárny též malodrážní společnost pro pohon městských i mimoměstských tramvají.

Od elektrárny směrem k Jateční ulici se pak nacházely velké haldy vyhořelé škváry, kterou tam elektrárna vyvážela na skládku. Tyto haldy zde byly k vidění ještě i dlouho po druhé světové válce. Zdejší místa později zarostla bujnou vegetací bříz i dalších stromů, z nichž značná část byla odstraněna teprve před několika lety při terénních úpravách.
Pavel Ková
Celý článek / zobrazeno 290x
Severovýchodní část Lázeňského náměstí

Severovýchodní část Lázeňského náměstí

9.2 18 11:54 Už někdy v 16. století se začaly rýsovat první linie budoucího Lázeňského náměstí na tehdejším předměstí, hned za branami města, když zde vznikaly budovy v okolí vyvěrajících léčivých pramenů. Kromě lázeňských budov tady poblíž místa pozdějšího Panského domu nechalo město zřídit též špitál pro chudé. Lázeňské náměstí se pak v pozdějším období postupně utvářelo na půdorysu, který byl zformován již koncem 18. století po velkém požáru Teplic v roce 1793. Proto byly veškeré domy vystavěny v tehdejším klasicistním stylu a v takovém také přibližně vydržely s určitými obměnami až do svého zániku.

V době vrcholného rozkvětu lázní, za kterou je považována zejména první polovina 19. století, patřilo náměstí mezi nejnavštěvovanější části lázeňských Teplic. Tento lázeňský prostor měl oproti jiným teplickým náměstím a rynkům tu zvláštnost, že sem vedly jen dvě přístupové cesty, a to směrem od děkanského kostela, kde dříve stávala jedna z městských bran zvaná Lázeňská a dále směrem od Císařských a Sadových lázní.

Na Lázeňském náměstí se nacházela řada pozoruhodných domů, které sloužily hlavně vzácným a náročným hostům. Často se v nich ubytovávali naši i zahraniční šlechtici, spisovatelé, básníci, hudební skladatelé, národní buditelé i další význačné osobnosti. Náměstí ve své podobě z přelomu 18. a 19. století přežilo až do časů těsně po druhé světové válce. V roce 1946 se však přistoupilo k jeho demolici, takže zmizela jak celá východní, tak i jižní část náměstí. Zdůvodnění tohoto nešťastného činu znělo, že celá asanovaná zástavba města měla značné hygienické závady i celkovou zanedbanost. Jiné, poněkud racionálnější důvodu, však uváděly, že stará zástavba musela ustoupit z důvodů budování nové silniční komunikace od dnešních Sadových lázní směrem k Valům. Jednalo se o dnešní Rooseveltovu ulici. Nakonec se městu zdálo být snadnější a levnější raději vše zbourat, než provádět náročnou rekonstrukci a modernizaci. Z Lázeňského náměstí tak přežila jen severozápadní část náměstí, kterou tvoří lázeňské budovy Knížecích a Pasířských lázní a též Panský dům. Dnes se jedná o komplex lázeňského sanatoria Beethoven. Pohlednice z roku 1905 zachytila vlevo Panský dům, uprostřed dům Zlaté kolo a vpravo stavbu palácového vzezření zvanou Andělské pozdravení, roku 1904 přejmenovanou na Anglické pozdravení. Právě zde se nacházela jedna z vyhlášených restaurací bývalých Teplic.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 334x
Někdejší fotbalové hřiště u drožďárny - Teplice

Někdejší fotbalové hřiště u drožďárny - Teplice

2.2 18 08:48 Původní velký fotbalový stadion se v Teplicích nacházel u bývalé drožďárny v místech, kde dnes najdete parkoviště a budovu supermarketu Albert. Sloužil od roku 1903, kdy bylo založeno tehdy modro-bílé mužstvo fotbalového klubu TFK 03 a vydržel po dobu sedmdesáti let.

Stadion zažil mnoho špičkových hráčů, četné úspěchy, ale i zklamání. Byl též znám svými stísněnými poměry v dřevěné budově tribuny, takže z těchto důvodů jezdili soupeři za fotbalem do Teplic dost neradi. Ochranný plot obepínal hrací plochu téměř u pomezní čáry, hned u diváků. Druhá světová válka pochopitelně narušila veškerou sportovní činnost a prostory hřiště sloužily jako odkladiště a smetiště poničené válečné techniky. To vše pak muselo po válce nejprve zmizet. Zásluhou nových osídlenců se v Teplicích zrodil nový klub, který obnovil fotbal na dřívějším stadionu. Navíc muselo dojít k opravám silně poškozeného dřevěného stánku a veškerého zázemí. Teprve potom mohl nový klub přijmout první fotbalisty s prvoligovými zkušenostmi. Zakladatelem poválečného fotbalového klubu SK Teplice - Šanov se stal severočeský žurnalista Rudolf Cajthaml s dalšími funkcionářemi, kteří připravili vhodné podmínky pro teplickou kopanou. Nová fotbalová jedenáctka, tentokrát už ve žluto-modrých barvách města, měla svoji premiéru v červnu 1945, při níž hned získala vítěznou trofej.

Na stadionu u drožďárny se pak konala fotbalová utkání až do roku 1973. Od počátku sedmdesátých let totiž začaly být naplňovány plány výstavby nového stadionu v prostorách, kde se z dob středověku udrželo pojmenování Na Stínadlech. Na starém fotbalovém hřišti si tepličtí fotbalisté naposledy zahráli 6. května 1973 za účasti osmi tisíc diváků, přičemž k velkolepému otevření nového stadionu Na Stínadlech došlo o tři dny později - 9. května 1973. Na našem snímku z období šedesátých let 20. století, pořízeném směrem od bývalé drožďárny, spatříme část stadionu i s dřevěnou tribunou, za níž v pozadí stojí budovy bývalého teplického Bonexu.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 585x



Zaniklá sláva Lipového dvoru Zaniklá sláva Lipového dvoru
26.1 18 09:41V Lípové ulici směrem k lázeňskému Šanovu vznikaly postupně v průběhu 19. století lázeňské domy, nejrůznější vojenské lázeňské ústavy i léčebny, letní kino, hotely i oblíbené restaurace. K nim přibyla v dolní části Lípové ulice rovněž budova původně nazvaná "Spolkový dům", postavená v letech 1897 až 1898 pro Mužský pěvecký spolek, který patřil tou dobou mezi největší a nejaktivnější spolky ve městě. Projekt stavby, který byl koncipován v novobarokním stylu, zpracoval koncem 19. století teplický architekt Max Loos. Náklady na provoz a údržbu se však staly pro pěvecký spolek příliš vysokými, a proto o osm let později, v roce 1906, dům převzali tepličtí průmyslníci F. Fügner, R. Mitscherlich a T. Grohmann. Při této příležitosti se pak původní název Spolkový dům změnil na Lipový dvůr.

Je třeba zdůraznit, že Lipový dvůr měl věhlasný zvuk dobré měšťanské restaurace. V sezoně plesů se tady pořádaly vyhlášené bály, na které přijížděli hosté nejen z celého okolí, ale dokonce i ze vzdálenějších měst, jako třeba z Drážďan a dalších míst v Sasku. Náš snímek pochází z roku 1927, kdy už měl Lipový dvůr za sebou úspěšné třicetileté tradice. Tyto tradice restaurace, společenských událostí, plesů, kulturních pořadů i zábav, kde dominovaly prudukce velkých orchestrů, kursy tanečních a nejrůznější taneční soutěže, pokračovaly i v době po druhé světové válce až do let sedmdesátých a osmdesátých.

Po roce 1990 přešel Lipový dvůr, kterému se běžně říkalo "Lipák", do vlastnictví jisté pražské firmy, která však ponechala budovu nadále chátrat až do neutěšeného stavu. Tento kdysi tak vyhlášený reprezentační podnik kulturního a společenského života Teplic, vyhledávaný nejen Tepličany, ale hojně též zejména lázeňskými hosty, už dlouhou řadu let nikomu neslouží. Vystřídali se zde různí majitelé, kteří ledacos slibovali, ale nic se příliš neměnilo. Až teprve v posledních letech se přistoupilo k jistým opravám a zdá se, že by se nehybné ledy mohly přece jen pohnout. Avšak je třeba konstatovat, že i v případě úspěšné dostavby bude sláva Lipového dvoru patřit už jen minulosti.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 488x
Zámecká zahrada v zimě Zámecká zahrada v zimě
19.1 18 07:44Teplice se vzhledem ke své závětrné teplé fénové oblasti Krušných hor zrovna příliš výrazným zimním počasím chlubit nemohou. Množství sněhu ve městě pod Krušnými horami bývalo tradičně slabé a ani při zimách jinde bohatých na sníh nepřekračovala výška sněhové pokrývky obvykle 40 centimetrů. Jinou záležitostí ovšem bývaly mrazy, které se oproti sněhu v teplické kotlině prosadit dokázaly. Ze záznamů se tak dozvídáme, že na konci 18. století, obdobně jako v polovině 19. století, klesaly v zimě teploty až k mínus 20 stupňům, někdy dokonce i níže.

Ani studené zimy pak nedokázaly Tepličany odradit od zimních radovánek ve městě. Zvláště poté, co byla široké veřejnosti zpřístupněna Zámecká zahrada, se to zde hemžilo lidmi. V době zimního období až do jara se tady sice tolik nekorzovalo a už vůbec se neposedávalo na zasněžených, promrzlých či mokrých lavičkách, ale přesto sem Tepličané směřovali. V časech mrazivého povětří se v Teplicích často zaplňovalo kluziště na Dolním rybníku v Zámecké zahradě množstvím bruslařů. Ruch na kluzišti pak někdy býval značný. Páni zde dvorně konverzovali s dámami a pevně se drželi při párových jízdách. Zdejší ostřílení bruslaři tady zásadně jezdili s rukama za zády. Vše se neobešlo bez patřičného veselí a hlaholu, přičemž k tomu ještě vyhrávala hudba Střeleckého spolku, který sídlil nad strání nedaleko rybníka. Teplický bruslařský klub pořádal každým rokem, obvykle v lednu, bruslařskou večerní slavnost. Ta představovala zejména pro mládež jednu z vrcholných událostí společenské sezony a dokonce se stávalo, že některé z párů, které se na zamrzlém rybníku seznámily, odjížděly již v srpnu na svatební cestu.
Pro účely bruslení stával při rybníku rovněž dřevěný secesní pavilon, kde účastníkům sloužily šatny, ohřívárny i bufet s občerstvením. Pavilon spatříme na našem snímku z roku 1909. Vpravo v pozadí je pak možno zahlédnout budovu zámku. Dřevěná stavba zanikla koncem třicátých let 20. století. Na Dolním, ale později též i na Horním rybníku, se potom v období zimy bruslilo také po druhé světové válce i v následujících desetiletích. Jak však můžeme sami pozorovat, mrazivých zim nám v době výrazných klimatických změn ubývá a my se na dřívější zimní radovánky v Teplicích díváme už jen s jistým nostalgickým pohledem.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 455x
Někdejší hotel Někdejší hotel "Modrá hvězda"
12.1 18 08:00Dnešní křižovatka ulic Masarykova se Školní a Českobratrskou patří k rušnému centru Teplic. V minulosti tomu ovšem bylo jinak, třebaže zdejší křižovatka má už své letité tradice. Kdysi tudy z cesty od Krupské brány do Trnovan odbočovala polní cesta do Dubí a ještě ani v 18. století se tu nenacházelo žádná stavení. Po zboření městských hradeb docházelo k postupnému rozšiřování výstavby i mimo své původní jádro až do těchto míst. Od třicátých let 19. století na rozcestí bývalých cest a pozdější křižovatky městských ulic vznikl zájezdní hostinec "Modrá hvězda". Postavil jej někdejší voják, poté povozník a ještě později nájemce hotelu Stará radnice Anton Zehra. Velký zájezdní hostinec měl stáje pro 120 koní. Prostranství za ním bylo zcela volné, takže tam mohla vzniknout zahrada, na níž sedávali hoteloví a restaurační hosté. Původní zájezdní hostinec byl později přestavěn na hotel, který vydržel až do orku 1911, kdy byl zbourán a na jeho místě vznikla vznosná budova hotelu Centrál (neplést si s kavárnou Centrál na rohu ulic Dlouhé a U Masných krámů). V přízemí části hotelu zvala k hojné návštěvě restaurace Hvězdný sklep, kde hrávala šramlová kapela. Po roce 1920 tento dominantní rohový dům koupila Česká banka Union a po přestavbě v roce 1925 v ní zřídila svoji filiálku. Bankovním účelům pak budova sloužila až do osmdesátých let 20. století. Dnes v přízemí naleznete velkoprodejnu zlevněných knih. Snímek neznámého autora byl pořízen počátkem 20. století, kdy tudy z dnešního Benešova náměstí směrem k divadlu již projížděly tramvaje. Kolejové těleso spatříme v dolním levém rohu fotografie.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 530x
Jubilejní městské lázně se svým okolím Jubilejní městské lázně se svým okolím
5.1 18 10:49O Teplicích se v 19. století hovořilo sice už dávno jako o městě lázní, kam pacienti přijížděli i z velmi vzdálených míst ze zahraničí využívat zdejší léčivé prameny, avšak pro zdejší občany chyběly ještě další lázně parní a očistné. To se však v prvním desetiletí 20. století mělo změnit. Popud k výstavbě městských lázní vzešel až teprve ze správní rady městské spořitelny, která chtěla využít volného kapitálu na výstavbu zařízení, prospěšného široké veřejnosti. Projekt stavby v místech mezi Hálkovou, Českobratrskou a Vrchlického ulicí, na pomezí Teplic a Šanova, vypracoval vrchní inženýr městského stavebního úřadu Odon Zdarek. Architektura budovy byla založena na principech německé novorenesance, zatímco dekorace průčelí se nesla ve slohu secese.

Ke slavnostnímu otevření lázní došlo roku 1908, tedy v roce 50. výročí založení spořitelny a zároveň v den 60. výročí nastoupení vlády císaře Františka Josefa I. na rakouský trůn. Právě podle císařského jubilea proto též lázně nesly i své původní pojmenování "Jubilejní lázně císaře Františka Josefa." V budově se nacházel plavecký bazén s termální vodou a dále sprchové, vanové, vzdušné, parní i sluneční lázně včetně inhalatoria. Městské lázně potom sloužily svým účelům ještě v poslední čtvrtině 20. století.

V roce 1993, kdy teplické městské lázně patřily ještě k funkčním, je město Teplice prodalo společnosti Wika, která však navzdory všem slibům hojně užívaný objekt uzavřela. Od té doby zde pak už jen vše bez údržby chátralo a rozpadalo se. Nic se nezměnilo ani tehdy, kdy se vlastníkem stala společnost Lázně Šanov. Značně zchátralou budovu poté získal další majitel, který patří ke známým teplickým podnikatelům. Ani ten však nedokázal památné lázně zachránit, a tak právě před deseti lety - roku 2008, kdy si budova připomínala jubilejních sto let existence, došlo k jejímu zbourání. Dodnes se po ní nacházejí pouze volné a nijak nevyužité prostory.

Kolorovaný snímek Jubilejních městských lázní byl pořízen nedlouho po jejich otevření a zprovoznění, zřejmě roku 1909, a to z míst nad Českobratrskou ulicí. Ta směrem vpravo klesá ke křižovatce s Hálkovou ulicí, ve které měly lázně svůj vchod. Další dominantní dvouposchoďová budova vlevo patří již do bývalé Uherovy, dnešní Kollárovy ulice. V přízemí této vily až donedávna sloužila hojně navštěvovaná restaurace "Veselý mandl". Zcela v pozadí vpravo spatříme ještě věž Alžbětinského kostela v Šanově.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 508x
Zaniklá restaurace Panorama Zaniklá restaurace Panorama
27.12 17 09:25Od konce 18. století byla historická Doubravská hora zpřístupněna návštěvníkům, kteří se na svých vycházkách začali vydávat až na její vrchol mezi romantické zříceniny někdejšího často dobývaného hradu. Cesta z úpatí na vrchol sice netrvala déle než půlhodinu, ale pohodlnější turisté nebo hůře chodící lidé mohli vyjet na soumarech nebo v kočárech. Někteří se pak spokojovali i procházkami pod Doubravskou horou, ale nakonec obvykle všichni nalezli cestu na úpatí Doubravské hory, kde se u okraje lesa nacházela tradiční výletní restaurace a kavárna Panorama.

V tomto oblíbeném pohostinském zařízení se dalo příjemně posedět jak uvnitř kdykoli během roku, tak i venku v době největších letních veder. Tato Reichlova kavárna a restaurace byla známá a oblíbená i daleko za hranicemi lázeňského města. Při zdejším posezení se navíc skýtal výhled nejen na Teplice v údolí, ale rovněž i na jejich okolí včetně Krušných hor. K oblibě tohoto místa přispěl nejen častý směr výletních procházek nad Teplicemi, příjemná zahrada se stromy, ale zrovna tak i nedaleké pečlivě upravené tenisové kurty a v neposlední řadě i hojně navštěvované odpolední hudební koncerty i vyhlášené taneční večery. Podle dobových zpráv mělo být o zdejší hosty vždy tradičně velmi dobře postaráno. Náš snímek byl pořízen v roce 1926, ovšem tradice výletní restaurace jsou ještě mnohem daleko starší.

Odpolední a večerní taneční večery se tady konaly ještě v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století a provoz restaurace probíhal i v prvním desetiletí 21. století. Roku 2010 však došlo ke zboření restaurace i ke zničení vnějších prostor, kde hosté rádi při občerstvení posedávali. Zbořený objekt pak nahradil monstrózní železobetonový skelet, který nebyl zatím nikdy dostavěn a jen dál na okraje lesa chátrá, přičemž žádnou ozdobou pro okolí zajisté není.
Pavel Kovář

Celý článek / zobrazeno 371x
Prvopočátky teplického lázeňství Prvopočátky teplického lázeňství
22.12 17 07:50Teplické minerální vody se formují při proudění podzemních vod v puklinách křemenného porfyru a tektonickými liniemi vystupují k povrchu. Zcela nejstarší lázně v Teplicích vznikly v místech pramene Pravřídla. Zdejší pramen vytékal až do šestnáctého století volně na povrch a naplňoval několik nádrží. Termu Pravřídla tvoří léčivá minerální voda hydrouhličitano-sodná se zvýšeným obsahem fluoridů a kyseliny metakřemičité, slabě mineralizované, hypotomické, vykazující kolem 11 Macheových jednotek radioaktivity. Tehdejší majitel teplického panství Volf z Vřesovic u nich později postavil přístřešky a za vlády teplického rodu Vchynských ve druhé polovině šestnáctého století tu vznikly i první zděné lázeňské budovy.

Zprávy o teplických lázních se zprvu šířily hlavně ústním podáním a od vynálezu knihtisku pak rovněž prostřednictvím vědeckých knih nebo kronik. Proslulý ženevský lékař a přírodovědec Theophrastus Paracelsus je už tehdy doporučoval k léčení nemocí vedoucích k tvoření kamenů. Tím nabývaly teplické léčivé prameny ještě většího věhlasu a dostalo se jim i znamenité reklamy. Jiří Agricola z Jáchymova a další učenci ve svých dílech vysvětlovali i příčiny léčivého působení pramenů. Širší okruh čtenářů se potom dovídal o teplických lázních například z Míšeňské kroniky Petra Albína z roku 1530 nebo ze světové kroniky Sebastiana Münstera. Čeští čtenáři se zase mohli dočíst o lázeňských Teplicích v kronice Václava Hájka z Libočan datované rokem 1543.

Jak ukazují staré dobové rytiny, které se zachovaly až do dnešních časů, původní zařízení lázní bylo ve svých začátcích zcela jednoduché. Voda tehdy vytékala zcela volně do nádrží vyhloubených v zemi. Některé z nich patřily též k volně přístupným nebo chráněné jednoduchou ohradou, jiné měly dřevěné přístřešky a později i dřevěné budovy. Postupem dalších staletí pak začaly vznikat i budovy zděné a lázně se tak dostávaly stále na vyšší úroveň. Horní rytina ukazuje dávné počátky koupání v léčivých teplických vodách volně vytékajících pramenů, které probíhalo venku v jámách. Další rytina z 15. století zachytila primitivní způsob lázeňské léčby.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 442x
Polozbouraná Mlýnská ulice Polozbouraná Mlýnská ulice
15.12 17 09:28Zástavba při původní cestě v Mlýnské ulici, německy Mühlstrasse, vznikala postupně od dvacátých let 19. století a vytvořila jednu ze spojnic mezi lázeňskými Teplicemi a lázeňským Šanovem. Zároveň se tudy také vyjíždělo směrem na Prahu. Své jméno pak tato ulice dostala podle tří mlýnů, stávajících na břehu Kočičího potoka, který je dnes sveden do podzemí. Vznik Mlýnské ulice podél cesty na Prahu byl dán stávajícími přírodními podmínkami mezi okolními kopci, což si vynutilo rovněž malebné zakřivení obou domovních front, vklíněných do údolí.

Přestože původní výstavba zahrnovala běžné domy, stály zde také objekty, které patřily k pozoruhodným svojí architekturou i neobvyklostí. K nimi patřila například stavba Českého domu č.p. 276/18, vzniklá ještě před polovinou dvacátých let 19. století či dům Pomněnka č.p. 273/24. Vzhledem ke koncepci, která určila zbourání většiny zástavby v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století, nepatří dnes Mlýnská ulice k těm vábným. Přestože od likvidace domů uběhla již dlouhá řada let, spatříte tady dodnes jen volné proluky až ke skále pod vrchem Letnou a na druhé straně volné proluky, nad nimiž se tyčí torzo nikdy nedokončené lázeňské budovy. Tento stav již trvá léta a nic se zde nemění. Zkrátka a dobře - Mlýnská ulice se bourat neměla, a to navzdory tomu, že mnohé ze starých objektů se už nenacházely v dobrém stavu. Po prodeji zde tak mohla zůstat zachovaná ulice s původními domy, které by prošly rekonstrukcí a mohly dále sloužit svým majitelům i veřejnosti.

Na snímku z roku 1985, pořízeném směrem od spodní části Mlýnské ulice, domy po pravé straně již nespatříme, neboť nedlouho před tím došlo k jejich zbourání. Tehdy tam zůstaly ještě vysoké stromy z dřívější zahrady. Úchyty trolejového vedení pro trolejbusy byly už také přendány z domovní zástavby na sloupy s vyloženými nosníky. Levá strana zástavby pak po kratší době také zcela zanikla. Dolů Mlýnskou ulicí právě projíždí trolejbus do lázeňského Šanova buď linky 1 nebo 3. Jedná se o historický typ teplických trolejbusů - Tr 9, který dnes spatříte už jenom na nostalgické lince číslo 111.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 655x
Pohled na kolejiště, nástupiště a nádraží Teplice - Lesní brána Pohled na kolejiště, nástupiště a nádraží Teplice - Lesní brána
8.12 17 09:02Snímek pořízený roku 1910 zachytil kolejiště, nástupiště a nádražní budovu Teplice - Lesní brána, které se nachází poněkud mimo dosah města mezi Košťanami a Novosedlicemi. Okolí nádraží kdysi obklopovaly četné doly, a tak sloužilo především pro odvoz uhlí po tzv. Duchcovsko-podmokelské dráze. U jejího zrodu stál Franz Stradal, který založil konsorcium pro výstavbu dráhy z Duchcova do Podmokel u Děčína, takže v roce 1871 již na této vyloženě uhelné trati jezdily první naložené vlaky.

Duchcovsko-podmokelská dráha se významně podílela na velkém vzestupu hnědouhelného revíru jak vývozem uhlí, tak i vlastní těžební činností. Náročnou výstavbou tratě se však značně zadlužila, takže v roce 1884 přešla pod správu státu, který ji nakonec v roce 1892 odkoupil. Od té doby až do konce rakousko-uherské monarchie v roce 1918 bylo nádraží Lesní brána označováno jako stanice císařsko-královské státní dráhy.

Po této trati byla rovněž vedena osobní přeprava z Děčína přes Telnici a Krupku do Oldřichova. Osobní vlaky tudy po trati vedené pod označením 132 projížděly až do roku 2007. V prosinci toho roku se pravidelný provoz ukončil a trať se zprvu využívala jen příležitostně, ale posléze nastalo její úplné umrtvení. Třebaže se obce v jejím okolí několikrát pokoušely o obnovení vlakové přepravy, už zde vlaky celé desetiletí neprojely. Za tu dobu pak též došlo k poškození nejen samotných kolejí, ale i zabezpečujícího technického zařízení. V roce 2017 se však vedení Ústeckého kraje nechalo slyšet, že se bude snažit obnovit tři z tratí na jeho území, ke kterým patří trať 135 na Moldavu v Krušných horách, dále trať 097 z Radejčína do Lovosic a také tzv. "kozí dráha" z Děčína do Oldřichova, která však už byla ze sítě Českých drah vyjmuta a její označení 132 dnes nese trať Kadaň - Prunéřov - Poláky.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 558x
Plán starého opevnění města Teplic z časů husitských válek Plán starého opevnění města Teplic z časů husitských válek
1.12 17 11:37Středověký plán Teplic z časů husitských válek, kolem roku 1326, ukazuje původní městské jádro obehnané vysokou porfyrovou zdí. Při prvním pohledu zjistíme, že v porovnání se současností bylo město poměrně malé. Jihovýchodní část města tvořilo Zámecké náměstí s klášterem a kostelem, kde se nacházel vůbec první teplický hřbitov. V této části se z města vycházelo Lázeňskou branou kolem Městských lázní a dále při Mlýnském potoku směrem k hornímu mlýnu, což je dnešní stanoviště Císařských lázní. Jihovýchodním směrem se zase z města vyjíždělo Bílinskou branou kolem západní části kláštera na Bílinu a na Duchcov. V západní části opevnění, kde z vnější strany probíhá Alejní ulice, žádná z bran nesloužila. Další jste našli až na severovýchodě města, v místech dnešní hlavní pošty, kde se jednalo o Lesní bránu, kterou se vyjíždělo směrem na Dubí a Cínovec přes krušnohorské lesy. Poslední ze čtyř bran - tzv. Krupská, byla umístěna v severovýchodním cípu městského celku, odkud se vyjíždělo směrem na Trnovany, Krupku a též do Šanova či Bystřan.

K městským rynkům patřilo Tržní náměstí, náměstí Na Příkopech (Zámecké náměstí), Zelené náměstí a náměstíčko U Lesní brány. Prapůvodní ulice starých Teplic tehdy tvořily Zámecká ulice (Dlouhá), Zelená, U Masných krámů, Papírová, Židovská a Krupská. Toto městské uspořádání vydrželo po dlouhá staletí prakticky beze změn až do konce 18. století. Výrazným mezníkem se stal teprve až rok 1793, kdy po velkém požáru Teplic lehlo popelem 155 domů a 11 stodol. Nová výstavba města si pak vyžádala postupné boření městských hradeb, kdy se Teplice začaly rozrůstat i mimo původní městské jádro.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 581x
Někdejší trnovanská náves s Lipovou ulicí Někdejší trnovanská náves s Lipovou ulicí
23.11 17 08:50 Kolorovaný snímek z roku 1911 zachytil někdejší náves v Trnovanech, pod kterou protéká potok Bystřice. Fotograf zamířil objektiv fotoaparátu severním směrem z věže tehdy zcela nového katolického kostela, kterému se začalo říkat "červený". Potok Bystřice tudy původně protékal zcela volně kolem Lipové aleje, což také ulici vyneslo její pojmenování Lipová. Od roku 1908 se však samostatná trnovanská obec rozhodla potok zakrýt tak, že zde mezi dvěma silničními komunikacemi vznikl střední park s původními lipami a další zelení. Uprostřed snímku spatříme ještě kapli svatého Rocha, před níž též stával pomník císaře Františka Josefa I., který pocházel ze sochařské Seichovy dílny v Teplicích. Kaple ani pomník se dnešní doby nedočkaly.
Celý článek / zobrazeno 776x
Červený kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova v Trnovanech Červený kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova v Trnovanech
16.11 17 10:37Teprve až po postavení tzv. červeného kostela v letech 1907 až 1909 mohlo roku 1910 nastat povýšení Trnovan na město. Tehdy ještě město samostatné, nepatřící k Teplicím. Pro kostel byla zvolena forma neogotické trojlodní basiliky s loděmi zaklenutými křížovou klenbou, polygonálním závěrem, malou polygonální kaplí v jihovýchodním nároží a masivní hranolovou věží s vysokou špičatou střechou ve vstupním průčelí. Jako materiál pro režné zdivo byly vybrány červené cihly, tvarovky a obkládačky. Díky tomu se kostelu začalo říkat "červený" místo obvyklého označování podle zasvěcení - v tomto případě tedy jako kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Třebaže u gotických kostelů můžeme hovořit o pravidelné orientaci oltáře směrem k východu, od doby baroka již toto pravidlo nebylo dogmatem, tím méně u staveb v historizujícím slohu, ke kterým červený kostel patří. Spíše se však hledělo na možnosti a vhodnost parcely v obci, takže v tomto případě zůstal kostel orientován na severozápad.

Ke slavnostnímu vysvěcení kostela došlo 24. října 1909, čímž byl předán do užívání. Několik let však ještě trvalo, než se podařilo pořídit veškeré zamýšlené vybavení, včetně varhan a zvonů. V současné době je červený kostel v péči místní farnosti pod vedením řeholních kněží Salesiánů Dona Basca. Za uplynulé více než století nedoznala církevní stavba žádných změn, zato její okolí z velké části změnilo svůj vzhled. Na ručně kolorovaném světlotisku z roku 1912 vidíme katolický kostel v Trnovanech směrem z bývalé Císařské, dnes Masarykovy ulice. Z dopravního ruchu zde spatříme pouze elektrickou úzkorozchodnou tramvaj, zahýbající od Teplic do bývalé Lipové, dnes ulice U Červeného kostela.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 689x
Prostory u bývalé Krupské brány Prostory u bývalé Krupské brány
10.11 17 10:16Staré Teplice sevřely během pozdního středověku hradby, které chránily město a jeho obyvatele před nežádoucími nájezdy vojsk i před dalšími nevítanými návštěvníky. Hradby tvořila metr silná ohradní zeď, která někde dosahovala až třímetrové výšky. Jako každý tehdejší uzavřený městský celek měly také Teplice své hlavní vstupní brány. Kromě jedné postranní branky se jednalo o čtyři brány. Na konci Krupské ulice, kudy se z města vyjíždělo směrem na Krupku a Drážďany, stávala Krupská brána, které se též říkalo "Drážďanská." Na staré kresbě ji spatříme ještě i s okolními prostory, kudy vede zeď a za ní stojí domy. Ke zboření Krupské brány došlo v roce 1826 a připomínkou na ni je dnes úzká ulice, vedoucí odtud na Benešovo náměstí. Odstraněním brány se město otevřelo ven právě Krupskou ulicí. V pozdějších letech tudy pak vedla dost rušná komunikace nejen pro lidi, ale rovněž pro vozidla, neboť Krupskou ulicí se projíždělo rovnou na Tržní, dnes náměstí Svobody, a to až do doby po druhé světové válce. Od přízemních a jednopatrových domů se zde odlišovala pozdější nová výstavba s výrazně členitým průčelím, s rizality i vystupujícími arkýři.

Vedle Krupské brány stával také domek zdejšího hlídače, přilepený k městské zdi. Z malého okénka mohl hlídač brány sledovat, co se děje venku za hradbou a kdo přichází nebo přijíždí do města. Zřejmě právě podle toho byl také zvolen název mnohem později postavené kavárny "Fernstergucker", což v překladu znamená "Na vyhlídce". Zdejší kavárna, stojící na jednom z nejrušnějším místě ve městě, nebývala obvykle nikdy prázdná a představovala typ podniku, kam se čas od času vydávaly posedět celé rodiny. V roce 1910 ke kavárně přibyla ještě též hojně navštěvovaná restaurace. Dnes se ve zdejší budově nachází Komerční banka.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 758x
Zobrazeno 1 - 15 z 635
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 ... | »

ANKETA: Jak tipujete Vy? Rozhodne se teplický primátor Jaroslav Kubera kandidovat na prezidenta České republiky?

Ano
107
Ne
143

Celkem odpovídalo: 250

severočeské doly Partner Domu kultury Teplice Parner fotbalového klubu FK Teplice
Pro Arte Beuronensis Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích 2011

Kontaktní formulář

zavrit

Jméno :  E-mail : 

Vaš dotaz: