STARÉ TEPLICE

iTeplice.cz - Zpravodajství pro Teplice | Dnes je Sobota, 23. února'19, svátek má Svatopluk.
Pomník pruského krále na Letné

Pomník pruského krále na Letné

22.2 19 08:14 Pruský král Bedřich Vilém III. patřil k monarchům protinapoleonské koalice, která měla roku 1813 svůj hlavní válečný štáb právě v Teplicích. Odtud byly také řízeny válečné kroky spřátelených armád, které se zpočátku Napoleonovi jen bránily, ale posléze přešly do protiútoku. V Teplicích se rovněž řešila důležitá strategická rozhodnutí, která později směřovala k poválečnému uspořádání Evropy.

Po porážce Napoleona pod Krušnými horami u Chlumce roku 1813 nastalo pro Teplice mimořádně slavné období rozkvětu jak města, tak zejména i lázní. To vše díky slavnostnímu nadšení z vítězství nad dobyvačnými francouzskými vojsky, ale zejména i díky nejvyšším korunovaným hlavám jednotlivých států, které se tehdy v Teplicích zdržovaly. Mnoho významných osobností se pak i v dalších letech tradičně do Teplic vracelo. A právě mezi takové vzácné hosty a mecenáše lze zařadit i pruského krále Bedřicha Viléma III., který si navíc Teplice neobyčejně oblíbil a stal se tak dlouholetým a tradičním návštěvníkem, zrovna tak i příznivcem teplických lázní. V letech 1812 až 1839 jej město Teplice vítalo téměř každý rok. Rád se procházel po městě i po zdejších parcích, ale zároveň si oblíbil Špitálský vrch, což je dnešní Letná. Právě tam, po jeho smrti, v den nedožitých narozenin, mu byl v březnu roku 1841 odhalen pozoruhodný pomník. Navrhl jej Anton Nobile, který také vytvořil ruský pomník bitvy u Chlumce. Pomník byl vysoký 25 stop, přičemž bustu, zeměkouli a sochu odlili v Plasech a městu je daroval majitel sléváren kníže Metternich. Dnes pomník pruského krále na Letné již nenajdete.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 137x
Teplické tramvaje v Novosedlicích

Teplické tramvaje v Novosedlicích

14.2 19 07:38 Bylo to v období sedmdesátých a osmdesátých let 19. století, když začala zvláště tíživě na lázeňské město Teplice doléhat otázka rychlého a zároveň spolehlivého dopravního spojení mezi nádražím Ústecko-teplické dráhy a středem města. V tu dobu zde jezdily pouze nájemné drožky a hotelové omnibusy. To nemohlo vyhovovat občanům světoznámých lázní ani stále četnějším návštěvníkům z domova i ze zahraničí. Světově proslulé lázeňské město Teplice přestávalo být pouze střediskem mondénní lázeňské léčby, ale v druhé polovině 19. století se stávalo také centrem rozvinutého průmyslu sklářského, strojírenského a báňského. Rozrůstající se město potřebovalo moderní veřejný dopravní prostředek, který by se neomezoval pouze na lázeňské dvouměstí Teplic a Šanova, ale který by spojil i průmyslová předměstí jako Trnovany, Řetenice a obce na severu od města.

A tak od roku 1895 začaly nejen po městě, ale i po okolí Teplic jezdit vozy elektrické malodráhy na rozchodu jednoho metru. Kromě Teplic samotných došlo během roku 1895 též kez provoznění poměrně náročné tratě do horního Dubí, která vedla přes Trnovany a Novosedlice. Jedna z ulic v Novosedlicích dodnes nese jméno Malodrážní, kudy malodráha - tedy elektrická tramvaj projížděla. Na našem snímku z roku 1925 spatříme zcela vpravo motorový vůz číslo 33, který vyrobila vagónka Ringhoffer, jak vyjíždí z Malodrážní ulice v Novosedlicích, aby přejel dnešní ulici Míru do Valentinské ulice. Cílem tramvaje byla Pozorka, která se dříve německy jmenovala Cukmantl. Tramvaje však jezdily také až do horního Dubí, kde měly konečnou v místech za kostelem.

Kruhová tabulka zavěšená nad křižující ulicí nese česko-německý nápis "Achtung auf den Zug", nebo-li "Pozor na vlak". Ulice Míru tehdy ještě nebyla dlážděna, jen pěší mohli přejít tramvajové koleje po vydlážděném pruhu. V první budově vlevo bývala donedávna otevřena oblíbená restaurace "Lidový dům", kam rádi chodili posedět zdejší štamgasti. Jinak se za téměř sto let zdejší zástavba nijak nezměnila. Jenom tramvaj zde už od roku 1959 žádnou nespatříte.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 317x
Kresba Městských lázní s Pravřídlem z 20 let 19. století

Kresba Městských lázní s Pravřídlem z 20 let 19. století

7.2 19 13:01 Významnými změnami během 19. století prošel komplex lázeňských budov při tehdejším barokním Novém knížecím domě na Lázeňském náměstí a v přilehlé Kostelní ulici. Nástavbami druhých pater a novými přístavbami k starším jádrům zde vznikla celistvá konfigurace budov na zajímavě zalomeném půdorysu se dvěma nárožími, z nichž jedno bylo zkosené. K těmto stavebně propojeným budovám na západní straně Lázeňského náměstí se pravděpodobně dobře řadily rovněž původně empírové Městské lázně v místech dnešního Pravřídla, které známe už jen z dobových vyobrazení. Zanikly totiž z důvodu jiné pozdně klasicistní stavby z let 1838 až 1839.

Na grafických listech z první čtvrtiny 19. století se nám jeví jednopatrová budova na lichoběžníkovém půdorysu, s hlavním průčelím o šesti osách bez vstupu, který je umístěn až v bočním průčelí do Kostelní ulice. Fasáda byla členěna lizénovými rámy, slepou arkaturou v přízemí a zvýrazněnou korunní římskou se zubořezem. Na staré dokumentaci spatříme i další domy z Kostelní ulice, které zanikly při demolici celého jižního a východního bloku budov na Lázeňském náměstí. Jednalo se většinou o shodné typy staveb, přimykající se celkovým rozvrhem i architektonickými detaily k předchozím dosud stojícím domům.

Kresba raně klasicistní budovy Městských lázní pochází z dvacátých let 19. století. Dnešní budova s Pravřídlem tvoří součást rozsáhlého komplexu lázeňského domu a sanatoria Beethoven, kam každoročně přijíždí množství lázeňských pacientů nejen z celé České republiky, Evropy i z dalších mimoevropských zemí.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 344x



Část někdejšího trnovanského parku s restaurací Část někdejšího trnovanského parku s restaurací
1.2 19 09:37K velmi malebným a zelení bohatě ověnčeným místům, která vyhledávali nejen obyvatelé z Teplic, Trnovan a Šanova, ale zrovna tak i četní lázeňští hosté, patřil přírodní park v Trnovanech, kterému se ještě koncem 18. století říkalo "Elysium Teplicense". Podél zdejšího protékajícího potoka Bystřice, který směřoval od Novosedlic přes Trnovany do lázeňského Šanova, se nacházely krásné sady, které lákaly k četným vycházkám, neboť propůjčovaly této lokalitě svůj zvláštní půvab.

Stromová i potoční zákoutí, kde nechyběly dřevěné altánky se stříškami, tady zvala k odpočinku a klidu, travnaté plochy k posezení i ke hře a dovádění dětí. K občerstvení všech, kteří sem rádi zavítali, pak sloužila budova hostince, který nikdy nezel prázdnotou. Od jara, přes letní období až do podzimu se často obvykle posedávalo i venku na lavičkách před hostincem a pokud se počasí nějak pokazilo, scházeli se hosté uvnitř budovy.

Romantické časy trnovanského přírodního parku trvaly ještě i po celé 19. století. Na přelomu 19. a 20. století však nová velká výstavba s neustálým rozvojem Trnovan začala měnit někdejší venkovskou obec ve stále se rozrůstající město, které se rozšiřovalo do všech směrů. Když pak výstavba začala směřovat rovněž od Trnovan k lázeňskému Šanovu, vzal z velké části trnovanský park i s téměř všemi malebnými zákoutími definitivně za své. Na snímku z přelomu 19. a 20. století spatříme část někdejšího trnovanského parku s restaurací, kterou hosté při svých procházkách často navštěvovali.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 432x
TEPLICKÉ TRAMVAJE A TRAMVAJÁCI V ROCE 1900 TEPLICKÉ TRAMVAJE A TRAMVAJÁCI V ROCE 1900
25.1 19 07:38Existence tramvajové dopravy v Teplicích se datuje v letech 1895 až 1959. Dlouho, kromě několika posledních let, se jednalo o jednokolejné tramvajové tratě na úzkém rozchodu jednoho metru, na kterém různé typy vozidel zajišťovaly dopravní obsluhu jak po samotném městě a jeho okrajových čtvrtích, tak i provoz mimoměstský, například do původně samostatných Řetenic nebo přes některé další obce až do horního Dubí. Teplické tramvaje se vyznačovaly mnoha zvláštnostmi, pozoruhodnostmi i nevšední historií. Například nikdy nepoužívaly pantografy ani lyry, ale výhradně jen tyčové sběrače, na způsob odběru elektřiny u trolejbusů. Tramvaje v nejstarším českém lázeňském městě též dlouho sloužily i k přepravě poštovních zásilek.

Firma LINHEIM a spol. dodala do Teplic rovněž vozový park. Pro zahájení provozu bylo od roku 1895 k dispozici 8 motorových vozů. Jak vypadaly tyto prvé vozy? Na trámovém podvozku spočívala dřevěná skříň s devíti okny v každé bočnici, se střechou opatřenou větracím nástřeškem, uvnitř rozdělena na dva nestejně velké oddíly, uvažované původně jako dvě vozové třídy. Později bylo toto rozdělení používáno pro účely kuřáků a nekuřáků. Sedadla uvnitř vozu měla podélné uspořádání, takže cestující si hleděli vzájemně do očí. Výrobcem těchto vozů byla Weitzerova vagónka ve Štýrském Hradci. Vozy měly obsaditelnost pro 40 osob, plošiny zůstaly otevřené.

První tramvajový úsek v létě roku 1895 začal převážet cestující od hlavního teplického nádraží na Školní, dnes Benešovo náměstí. Ještě téhož roku byla uvedena do provozu trať od hlavního nádraží do Trnovan a do Dubí. V roce 1896 se pak otevřel úsek ze Školního náměstí na Zámecké náměstí a ten byl za dva roky prodloužen k hostinci Mariánský dvůr a k nádraží Teplice - Zámecká zahrada. Při zahájení provozu do Dubí byly dodány další motorové a vlečné vozy tzv. kombinovaného typu - s vyjímatelnými okny, které se v létě nahrazovaly svinovacími plachtami. V současných parných létech by něco podobného cestující určitě ocenili.

Na snímku z roku 1900 spatříme, jak tramvajáci ochotně pózují před motorovým vozem číslo 15, který stojí před halou vozovny na Novém mlýně. V jeho čele je uvedena konečná stanice linky Eichwald - tedy Dubí. Tento vůz pochází od téhož výrobce jako první vozy, ale byl dodán až v roce 1900 ve volnoosém provedení s již zakrytými plošinami.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 440x
Teplická noční tramvaj v Dlouhé ulici Teplická noční tramvaj v Dlouhé ulici
18.1 19 08:26Předchůdcem dnešní Severočeské filharmonie Teplice býval Severočeský symfonický orchestr, ve kterém po druhé světové válce hrával též flétnista pan Karel Jedlička. Bydlel v Dlouhé ulici nad provozovnou, kde se tehdy brousili nože a další nástroje. Pan Karel Jedlička přes den chodil do zkoušek orchestru, večer zase na koncerty a zájezdy, a když se pozdě večer vracel unavený domů, nemohl se ani pořádně vyspat a odpočinout si. Hned pod okny mu totiž projížděla noční tramvaj, která velice v nočním tichu rachotila a pravidelně jej budila. Navíc hned u okna byl na domě umístěn hák na zavěšení špondrátu udržující trolejové vedení, takže domem otřásaly hned dvě chvění - od kolejí na vozovce a také od trolejového vedení.

Když tramvaj přijížděla od radnice velkým obloukem přes tehdejší Stalinovo, dnes náměstí Svobody, bylo již patrné určité chvění. Když potom vjela do Dlouhé ulice, hluk i chvění značně zesílilo a v momentě, kdy tramvaj projížděla přímo kolem domu, se vše otřásalo jako při zemětřesení nebo když projíždí tank, přičemž postel, na které pan Jedlička spal, doslova poskakovala. Pochopitelně, že spáč byl nepříjemně vzbuzen a snažil se poté znovu usnout, ale i když se mu to po chvíli podařilo, projížděla po půlhodině opět tramvaj v protisměru, takže jej znovu vzbudila. A tak to šlo až do rána. Na zkoušky do orchestru pak přicházel Karel Jedlička nevyspalý a unavený. Po určité době se nakonec z Dlouhé ulice raději odstěhoval do tehdy prvního teplického sídliště, které vznikalo pod nádražím Teplice, Zámecká zahrada. Jednalo se o ulici Kubánské revoluce, kterou je dnešní Americká. Tam si to nemohl vynachválit už jenom proto, že kolem žádná tramvaj nejezdila a on se mohl konečně dobře vyspat.

Náš snímek z doby poválečné zachytil Dlouhou ulici i s projíždějící tramvají v místech, kde někdejší hudebník Severočeského symfonického orchestru kdysi bydlel a kde ho noční tramvaje neustále budily. Poslední tramvaje tudy projely v roce 1956, kdy byl zrušen jejich provoz z Trnovan do Řetenic.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 550x
Okolí muzikantského dvoru v Dubské ulici roku 1910 Okolí muzikantského dvoru v Dubské ulici roku 1910
11.1 19 08:31Nedaleko od místa, odkud se z centra města vyjíždělo Lesní bránou severním směrem na Dubí, se za městskými hradbami kdysi dávno rozprostíralo pole zvané Literátská dědina. Výnosy z něho šly totiž ve prospěch literátského a zpěváckého bratrstva, které v Teplicích působilo již od 16. století až do doby císaře Josefa II. na konci 18. století. V letech 1876 až 1878, právě v místech někdejšího pole Litarátská dědina, postavil A. Siegmund svůj rozlehlý dominantní dům, pojatý ve stylu dřívější německé secese a nazval jej podle staré tradice "Muzikantský dvůr". V horních partiích na balustrádách zdobily budovu figury muzicírujících dětí a na štítu nahoře socha Orfea s lyrou. Před výstavným domem, kde se nacházela křižovatka původních cest, pak vzniklo malé náměstíčko, odkud z Dubské ulice odbočovala silniční komunikace do Školní a také do Spojenecké ulice.
Na snímku z roku 1910 spatříme Muzikantský dvůr ještě v plné původní kráse i s přilehlou Dubskou ulicí. V domech vlevo se nacházely dílny, autodílny i tiskárna. V jednom pak má svoje tradice též autoškola. V pozadí Dubské ulice dohlédneme ještě na bývalý železniční přejezd se závorami, který dosloužil v padesátých letech 20. století, když se na něm dvakrát za sebou staly dvě velmi těžké srážky městských autobusů s vlaky.

Samotná budova Muzikantského dvoru, v jejíž přízemní části byla umístěna kavárna s cukrárnou a mnohem později po druhé světové válce zase prodejna Lověny, pak ve druhé polovině 20. století stále více chátrala, až se z ní stala takřka ruina, ohrožující své okolí pádem zdiva, cihel a kamenů. Zejména střešní části se začaly zcela propadat. Rozlehlý objekt byl poté nabídnut k odprodeji a po dalších dlouhých letech se dočkal náročné rekonstrukce, která však nebyla jaksi dotažena až do finálního konce. Přitom se jedná o objekt, který by mohl patřit k velmi reprezentačním.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 560x
Bývalé městské lázně dva roky před zbořením Bývalé městské lázně dva roky před zbořením
4.1 19 08:51Správní rada městské spořitelny chtěla počátkem 20. století využít volného kapitálu na výstavbu zařízení prospěšného pro širokou veřejnost a tak dala iniciativu k výstavbě městských lázní. Projekt stavby, který vypracoval vrchní inženýr městského stavebního úřadu Odon Zdarek, pak vznikl v místech mezi Hálkovou, Českobratrskou a Vrchlického ulicí, na pomezí Teplic a Šanova. Architektura budovy byla založena na principech německé novorenesance, zatímco dekorace průčelí se nesla ve slohu secese.

Slavnostní otevření lázní bylo načasováno do roku 1908 - kdy bylo připomínáno 50. výročí založení spořitelny a zároveň šedesáté výročí nastoupení vlády císaře Františka Josefa I. na rakouský trůn. Právě podle císařského jubilea také lázně obdržely své původní pojmenování - "Jubilejní lázně císaře Františka Josefa". V budově se nacházel plavecký bazén s termální vodou a dále sprchové, vanové, parní, vzdušné i sluneční lázně včetně inhalatoria. Městské lázně sloužily svým účelům až do devadesátých let 20. století.
V roce 1993, kdy teplické městské lázně patřily ještě k funkčním, je město Teplice prodalo společnosti Wika, která však navzdory všem slibům hojně využívaný objekt uzavřela. Od té doby zde pak už jen všechno bez údržby chátralo a rozpadalo se. Nic se nezměnilo ani tehdy, kdy se vlastníkem stala společnost Lázně Šanov. Značně zchátralou budovu poté získal další majitel, který patří ke známým teplickým podnikatelům. Ani ten však nedokázal památné lázně zachránit a tak právě v roce 2008, kdy si budova připomínala jubilejních sto let existence, došlo k její likvidaci. Dodnes se po ní nacházejí jen volné a nijak nevyužité prostory. Čelní snímek lázní s již zazděným vchodem byl pořízen směrem z Kollárovy ulice v zimě roku 2006, pouhé dva roky před úplným zbořením.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 721x
Střední ulice ve starých Proseticích Střední ulice ve starých Proseticích
21.12 18 08:17 Prvním písemným dokladem o historii Prosetic u Teplic je zpráva z období husitských bouří datovaná rokem 1425, v níž je mezi jeptiškami teplického kláštera jmenovaná jistá Margaretta de Prassyeticz. Dá se však předpokládat, že osídlení Prosetic je ještě mnohem staršího data, které však zatím nelze nijak spolehlivě doložit. Můžeme se však domnívat, že v těchto místech žili lidé již v dávných dobách středověku. V šestnáctém století, kdy Prosetice náležely k teplickému panství, se tady nacházel poplužní dvůr a mlýn. Mlýnů na zdejším potoce pak bylo v celém okolí víc a některé z nich pracovaly ještě v devatenáctém i ve dvacátém století.

V devatenáctém století se ve vsi Prosetice usazovali zejména dělníci a drobní řemeslníci, kteří pracovali v blízkých Teplicích a Bystřanech. Pohlednice z doby kolem roku 1910 zachytila dnešní Střední ulici s většinou jednoposchoďovými domky postavenými ve druhé polovině 19. století. Některé prošly úpravou a přestavbami a slouží k bydlení dodnes. Podle adresáře z roku 1920 stálo tehdy v Proseticích 116 domů, v nichž žilo 1 783 obyvatel. Prosetice zůstávaly dlouho samostatnou obcí, jeden čas spadaly pod Bystřany, avšak dnes tvoří jednu z okrajových čtvrtí Teplic, která je tvořena původní starou zástavbou i panelovým sídlištěm, vzniklým v sedmdesátých letech 20. století. Od roku 1897 pak mají Prosetice též železniční spojení na trati 097 z Teplic do Úpořin, odkud vlaky pokračují směrem na Lovosice, Bílinu a Ústí nad Labem.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 634x
Poslední rakousko-uherský císař v Teplicích Poslední rakousko-uherský císař v Teplicích
14.12 18 12:31Po smrti císaře Františka Josefa I. v roce 1916, který vládl dlouhých 68 let, nastoupil v době první světové války na habsburský trůn císař Karel, kterému se též později říkalo Karel "Poslední", neboť definitivně zakončil období monarchie. Arcivévoda Karel od dob vojenské služby u dragounského regimentu v Chudeřicích na Bílinsku v letech 1905 až 1906, patřil k častým návštěvníkům teplického divadla a zdejších zábavných podniků. Jako soukromá osoba jezdil pak na Teplicko i později. V květnu roku 1913 se arcivévoda Karel ubytoval se svojí chotí Zitou na tehdejším Tržním náměstí v Teplicích v hotelu Stará radnice, kde pak manželský pár bydlel při svém léčebném pobytu až do června 1913.

V roce 1911 se arcivévoda Karel s chotí zúčastnil též slavnostního otevření nové budovy Kamenných lázní v Šanově, která byla původně pojmenovaná jako lázně císařovny Alžběty, řečené Sissi, která kdysi dávno do teplických lázní též jezdila.Při slavnostním otevření lázní budoucí císař v Teplicích reprezentoval habsburský dvůr, takže jeho návštěva měla velmi oficiální charakter. Ceremoniál na terase lázní, odkud pochází náš snímek, zahájil místodržící hrabě Franz Thun-Hohenstein. U okraje schodiště svírá šavli okresní hejtman Gräf, na protější straně u praporu stojí kníže Lobkowicz, doprovázející arcivévodu ve funkci sekretáře, a vedle něho stojí starosta Teplic Johann Husak. V roce 1923, necelých pět let po vyhlášení samostatné republiky Československo, jméno lázní, připomínající rakousko-uherskou monarchii, bylo změněno na Kamenné lázně.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 614x
Severovýchodní část Školního náměstí v roce 1908 Severovýchodní část Školního náměstí v roce 1908
5.12 18 13:32Prostory někdejšího Školního náměstí, dnešního Benešova náměstí, se nacházely mimo středověkými hradbami uzavřené město, takže zde docházelo k domovní výstavbě až mnohem později. Na tomto prostranství, ještě bez domů, se tak kdysi odbývaly dobytčí trhy, a proto se tyto prostory nazývaly Rossmarkt - tedy Koňský trh.

První budovou, kterou zde postavili, byl hospital založený roku 1842. Vznikl z nadace pruských princů Karla a Alberta v upomínku na jejich otce - pruského krále Bedřicha Viléma III.- jednoho z představitelů protinapoleonské koalice, který patřil k častým návštěvníkům, obdivovatelům, zrovna tak jako i k mecenášům lázeňských Teplic v době po napoleonských válkách. Tento dům stával na severní straně náměstí a hospital v něm poskytoval lázeňskou péči chudým měšťanům, tovaryšům a služebným osobám z Teplic. Na kolorovaném snímku z roku 1908 se jedná o nízký jednopatrový dům zcela vlevo. Tehdy patřilo ovšem náměstí k již zcela zastavěným. Při pohledu na jednotlivé domy zjistíme, že některé z nich už tehdy vypadaly obdobně jako dnes. Jenom některé prošly přestavbou, úpravou či zvýšením pater. Třetí dům zleva se nazýval "Zámek Pilnitz, vedle něj vpravo se jednalo o hospodu "Zlatý soudek" a další třípatrová budova nesla název "Hedvičin dům". Následující nízký domek i další pod ním nesoucí název "Modrá hvězda", však dnes již nenajdeme, neboť jejich místa zaujaly zcela jiné stavby.

Východní stranu náměstí uzavírala zadní část původně jednopatrové budovy hotelu "Arcivévoda Rudolf". Ta prošla roku 1908 rozsáhlou přestavbou do podoby, jakou známe dnes. Na našem snímku ji vidíme ve zbrusu novém kabátě. Hotel se později jmenoval Dittrich a po druhé světové válce Thermia. V části přivrácené k Benešovu náměstí se nacházela známá vinárna Felix a vedení teplických restaurací. Z někdejší periferie a poklidného náměstí se dnes stalo velmi rušné centrum Teplic.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 615x
Císařská ulice v Trnovanech s odbočkou do Lípové ulice Císařská ulice v Trnovanech s odbočkou do Lípové ulice
30.11 18 08:41Snímek z počátku 20. století zachytil rozhraní tehdejší Císařské a Lípové ulice v Trnovanech, kde dnes stojí červený kostel v dříve ještě nezastavěném prostoru vpravo. Tento kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova byl totiž postaven až roku 1909, čímž také došlo ke splnění jedné z podmínek, aby se obec Trnovany mohla povýšit na město.

Počátkem 20. století žilo v Trnovanech více než 15 tisíc lidí. Forografie byla pořízena z někdejšího dnes již zaniklého dominantního rohového odmu, v němž kdysi sídlila Lípová kavárna. První dům zleva, kde dnes odbočuje Doubravská ulice, představuje dřívější podobu budovy, v níž později sídlil trnovanský hotel Central a ještě později Varšava. Výstavná tříposchoďová budova směrem do Lípové ulice (dnes ulice U Červeného kostela), už tehdy stála a vydržela bez větších změn až do dnešní podoby. Vedle ní vpravo ještě spatříme proluku, neboť tehdy nebyla ještě ulice zcela zastavěna.

Trnovany měly už před získáním statutu města své jisté napojení na blízké Teplice také díky tramvajím, které obě obce spojovaly od roku 1895. Tramvajová trať patřila dlouhou dobu k jednokolejným s příslušnými výhybnami křižujících se tramvají na některých zastávkách. Právě takovou spatříme na snímku.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 715x
Setkání historických vozidel na železničním přejezdu v Bílinské ulici Setkání historických vozidel na železničním přejezdu v Bílinské ulici
23.11 18 08:20 V roce 1997 jsme si v Teplicích piřpomínali 100 let od zahájení provozu na železniční trati z Řetenic do Lovosic, což byl jeden z úseků tratě až do Liberce. Na trať po sto letech tehdy vyjely historické vlaky tažené parní lokomotivou i staré motorové vozy, lidově zvané "Hurvínek". Ještě o rok dříve, před stoletou oslavou železniční tratě, došlo při jedné z jízd historických vozů k setkání motorového vozu M 131.1405 s trolejbusem ŠKODA 9 Tr H25, evidenčního čísla 105. na železničním přejezdu v Bílinské ulici dne 14. září1996.
Trolejbus ŠKODA 9 Tr H25 pochází ze závodu ŠKODA v Ostrově nad Ohří, který tyto vozy vyráběl od roku 1962 do roku 1981. Od roku 1979 byla do těchto vozidel montována tyristorová regulace jízdy a elektrického brzdění. Starý typ trolejbusu, vyrobený a zažazený do provozu v roce 1978, který zůstal jako jediný v Teplicích zachován dodnes, má hmotnost 9 tun, vejde se do něho 70 osob a dosahuje maximální rychlosti 60 km/ hod. V roce 1994 prošlo vozidlo generální opravou tak, že bylo prakticky rozebráno a opět nově postaveno. Velkou zásluhu na tom měl především vedoucí trolejbusové haly teplického dopravního podniku - pan Lubomír Masopust, který zemřel po dokončení generální opravy koncem roku 1994. Teplický trolejbus 9 Tr H25, výrobního čísla 7718 a evidenčního čísla 105, je na trolejbusových linkách MHD možno spatřit jen zcela výjimečně. Vozidlo je pouze několikrát do roka nasazováno na nostalgickou linku číslo 111 a dále při zvláštních a vyhlídkových jízdách.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 703x
Pseudohistorický hrad nad Teplicemi Pseudohistorický hrad nad Teplicemi
16.11 18 08:15Hrad na Doubravské hoře, která byla kdysi dávno obestřena mystickými a tajuplnými jevy, patří k jedněm z mála, u nichž je známé přesné datum vzniku. Podle listiny z roku 1478 totiž král Vladislav Jagelonský povolil Janu Illburkovi z Vřesovic vystavět hrad na kopci nad Teplicemi, který už dříve patřil k opevněným. Na přelomu 16. a 17. století majitel teplického panství Vilém Vchynský nechal dokonce původní hrad přestavět na pevnost, kterou vybavil značným zbrojním arzenálem. Právě tato skutečnost pak sehrála svoji významnou negativní roli v následujících válkách.

V dobách třicetileté války se sváděly o hrad se zbrojním potenciálem urputné boje mezi císařským, saským a švédským vojskem. Po nejrůznějších strastiplných zkušenostech, aby se zabránilo dalšímu obléhání, nesmírnému strádání i utrpení zdejšího obyvatelstva při vojenských operacích nepřítele, přikázal nakonec nový majitel panství Maxmilián Aldringen spálit a zlikvidovat hradní věže i odbourat část opevnění. Na příkaz krajského hejtmana pak v roce 1655 došlo i ke zboření dalších částí stavby na Doubravské hoře, takže hrad zůstal v rozvalinách.

Teprve až v roce 1884 došlo na zbytcích hradních ruin k postavení nového hradu s restaurací, jehož nájemncem se stal dřívější hostinský z vrcholu Milešovky C. Greiner, který si nesmírně oblíbil restaurační podnikání na výletních kopcích. A třebaže zanedlouho došlo k vyhoření hradu nad Teplicemi, byla tato stavba znovu i s restaurací obnovena. Od té doby se vrchol Doubravské hory s pseudohistorickým hradem i s další restaurací stal oblíbeným cílem vycházek nejen Tepličanů, ale i četných lázeňských hostů. Dnes sem vozí množství lidí od jara do podzimu dokonce i výletní vláček z centra Teplic. Snímek hradu na vrcholu Doubravské hory byl pořízen počátkem 20. století.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 741x
Objekt Nového mlýna a pozdější dopravní společnosti v Trnovanech Objekt Nového mlýna a pozdější dopravní společnosti v Trnovanech
9.11 18 09:15K založení mlýna na okraji Trnovan směrem k Novosedlicím se vztahuje pozoruhodný příběh o tesaři, jehož dílu, kterým se stala neobvyklá sekačka na vodní pohon, se při svém pobytu v teplických lázních roku 1712 obdivoval i samotný ruský car Petr Veliký. Právě ten přemlouval tesaře, aby se vydal k nim do Ruska a v Petrohradu rovněž postavil podobnou sekačku, jakou zkonstruoval v Teplicích. Řemeslník skutečně poslechl, neboť se mělo jednat o velmi slušnou přislíbenou finanční odměnu. Dorazil proto do Petrohradu a kromě sjednané práce tam postavil navíc ještě pilu. Byl za to dobře odměněn, avšak car jej nechtěl vůbec pustit ze svých služeb. Naštěstí se tam tesař setkal se známým, který jeho vydělané peníze dopravil do Teplic a tesaři se nakonec po čase rovněž podařilo z Ruskau uprchnout. Po svém návratu vystavěl tesař mezi obcemi Trnovany a Novosedlice Nový mlýn. Označení "Nový" vzniklo proto, že zde ve skutečnosti už počátkem 17. století stával předchozí mlýn starý.

Provoz v Novém mlýně byl pozastaven až po roce 1886. Nějaký čas v něm potom podnikatel A. Heller vyráběl majoliku, ale dále byly tyto prostory přeměněny na byty. V roce 1895 tedy Teplická elektrárenská a malodrážní společnost a.s. začala provozovat tramvajovou dopravu. Dnes se jedná o sídlo dopravní společnosti ARRIVA s.r.o., která provozuje městskou a příměstskou hromadnou dopravu. Snímek objektu někdejšího Nového mlýna, který dodnes najdete v ulici Emílie Dvořákové, byl pořízen na přelomu 19. a 20. století.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 706x
Zobrazeno 1 - 15 z 684
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 ... | »

ANKETA: Kde by se podle vás mělo postavit nové koupaliště v Teplicích?

Na Kudlichu - vodojem nad Teplicemi
48
V Šanově pod Panoramou - stará třešňovka
35
Vykoupit zpět pozemek v Zámecké zahradě a postavit koupaliště tam
301

Celkem odpovídalo: 384

severočeské doly Partner Domu kultury Teplice Parner fotbalového klubu FK Teplice
Pro Arte Beuronensis Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích 2011

Kontaktní formulář

zavrit

Jméno :  E-mail : 

Vaš dotaz: