STARÉ TEPLICE

iTeplice.cz - Zpravodajství pro Teplice | Dnes je Úterý, 23. října'18, svátek má Teodor.
Rozhraní ulic Lipová a Císařská třída kolem roku 1920

Rozhraní ulic Lipová a Císařská třída kolem roku 1920

19.10 18 08:48 Teplice s lázeňským Šanovem spojovala dávná cesta, která vedla podél bývalého městského hřbitova, který byl v roce 1864 zrušen a na jeho místě vznikl park. Po zboření městských hradeb koncem 18. století se začaly Teplice rozrůstat i mimo původní historické jádro, takže se zvolna svojí další výstavbou přibližovaly k Šanovu. během 19. století tak i při cestě z Teplic do Šanova, ze které se stala Lípová ulice, vznikla postupně domovní zástavba v místech, kde se dříve rozprostírala pouze pole a v přilehlém svahu též vinice. Kontakt architektury spolu s přírodní složkou tak vytvořily přívětivý charakter této ulice. Dnes zde naleznete jak domy z klasicistní výstavby města, tak i stavby s aplikacemi historických slohů. Téměř ve všech dvorech se dříve tradičně pronajímaly pokoje lázeňským hostům. Nechyběla tady ani řada vybraných restaurací, kaváren a vináren.

Snímek z doby kolem roku 1920 byl pořízen z bývalé Císařské třídy, kterou dnes tvoří ulice U Císařských lázní. V popředí dole je tedy Císařská třída směřující dolů k Císařským lázním a v pozadí začátek Lípové ulice. Vpravo na snímku spotříme rovněž balustrádu a za ní památník básníka J. G. Seumeho, který stojí na místě bývalého domu "Janova zahrada". Tento dům, v němž se nacházel starý fotografický ateliér, byl zbourán v devadesátých letech 19. století, přibližně 25 let před zhotovením tohoto snímku. Nad vchodem do domu Rüdesheim pak vidíme firmu fotografa C. G. Springera a o něco dál, v domě číslo 17, zase sídlil Carl Pietzner, který před první světovou válkou patřil k největším podnikatelům portrétní fotografie v Evropě. Dá se tedy říci, že v tomto prostoru, nedaleko od sebe, se soustředily podniky, které se zaměřovaly na výrobu fotografií.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 280x
Připomínka 66 let provozu trolejbusů v Teplicích

Připomínka 66 let provozu trolejbusů v Teplicích

12.10 18 08:32 Dne 15. září 2018 se v areálu dopravního podniku MHD v Teplicích uskutečnily oslavy a připomínka 66 let provozu trolejbusů v Teplicích. Den otevřených dveří přilákal množství zájemců, kteří si přišli prohlédnout historické i moderní trolejbusy, montážní plošiny, odtahování vozidel i celou řadu dalších zajímavostí. Historie trolejbusů, která ve městě prošla poměrně složitou cestou je totiž stejně zajímavá jako celý vývoj MHD v Teplicích.

V roce 1950 bylo rozhodnuto dát lázeňskému městu Teplicím již třetí veřejný dopravní prostředek - trolejbusy. Poprvé se v teplických ulicích objevily v létě roku 1952 na okružní lince číslo 11, aby tak nahradily zrušené tramvaje do lázeňského Šanova a zároveň doplnily hlavní páteřní trať původních elektrických drah. Tím bylo odstartováno několikaleté balancování v koncepci mezi tramvajemi, autobusy a trolejbusy.Teplice jako středně velké město se tak mohly pochlubit tím, že po dobu sedmi let zde vedle sebe jezdily hned tři dopravní trakce.

Když byly tramvaje po zdlouhavých tahanicích v roce 1959 zrušeny, začal se provoz orientovat na nekolejovou dopravu trolejbusů a autobusů. Po počátečním rozvoji a následné stagnaci trolejbusového provozu se začala od osmdesátých let 20. století uplatňovat nová koncepce, která se zaměřila na výstavbu nových trolejbusových tratí, na celkovou modernizaci i obnovu vozového parku. Trolejbusy tak společně s autobusy vytvořily poměrně hustou dopravní síť, která umožnila zvládat dopravní obslužnost ve městě i v příměstském okolí.

Trolejbusy typu 7 Tr patřily v Teplicích k těm, které roku 1952 zahajovaly svoji jízdu na okružní lince číslo 11, která vedla přes lázeňský Šanov a dále Jankovcovou a Wolkerovou ulicí k hlavnímu nádraží a odtud přes centrum města zpět do Šanova. Snímek jednoho z těchto vozů v prvních letech provozu byl pořízen v Jankovcově ulici před odbočkou do Wolkerovy ulice, kde měl trolejbus poruchu. Jeden z posledních vozů tohoto typu pak jezdil v Teplicích až do roku 1974.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 317x
Prostory u někdejší Lázeňské brány pod Děkanským kostelem

Prostory u někdejší Lázeňské brány pod Děkanským kostelem

5.10 18 09:17 Mnohé z toho, co spatříme na kresbě malíře Heinricha Banka, už dávno patří jen dávné historii starých Teplic. Naštěstí se zachovaly Kolostujovy věžičky vlevo v popředí a za nimi i děkanský kostel svatého Jana Křtitele. Obraz nás přenáší do časů, kdy ještě stála jedna ze čtyř městských bran, zvaná Lázeňská, která je zachycena zcela vpravo. Oddělovala vnitřní město od zdejšího předměstí, neboť dávné Teplice dlouho obklopovaly středověké hradby. Nad bránou spatříme také bývalou dřevěnou krytou chodbu, kterou postavili ještě Vchynští - majitelé teplického panství, na konci 16. století. Chodba vedla do umělé jeskyně na vnitřním zámeckém nádvoří ke Kolostujovým věžičkám, odkud jedno křídlo odbočovalo ke kostelu, zatímco druhé postupovalo podél jeho průčelí a nad bránou dál k Dámským a Knížecím lázním. Po vzniku původní budovy na místě Panského domu, kterou byl tzv. "Nový knížecí domov", byla chodba prodloužena až k ní. Chodba spojovala zámek se všemi vrchnostenskými lázněmi, aby panstvo a jeho hosté nemuseli přecházet nekrytým prostranstvím, zvláště pak v době nepříznivého počasí. Tato výlučně soukromá komunikace byla pro tehdejší uživatele značně výhodná, ale když lázně, bránu a chodbu značně poškodil požár v roce 1793, k její obnově již nedošlo.
Z lázeňského předměstí se nacházel volný přístup k Zámecké zahradě, kam obvykle chodilo značné množství lidí. Proto se právě tady usídlili kramáři se svými stánky, neboť se jim naskytoval dobrý odbyt pro jejich zboží. V pozdější době, kdy již Teplice získaly pověst světových elegantních lázní, se pouliční prodej na takto exponovaném místě nejevil nejvhodnější. Proto také po roce 1805 vystavěl Jan Clary-Aldringen u zdi kostela úhledné malé domky s obchůdky, označovanými po francouzku jako boutique. Z nich se také vyvinulo dnešní pojmenování butik. Tehdejší místní lidé jim však říkali krámky.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 293x



Tovární ulice se sklárnou v Řetenicích Tovární ulice se sklárnou v Řetenicích
27.9 18 08:36Do roku 1900 vzniklo na Teplicku 29 skláren zaměřených na výrobu různých druhů skla. Jednu z nich postavil v Řetenicích průmyslník Max Mühlig a pojmenoval ji po své manželce na Mariinu huť. V této sklárně se zaměřili už od svého počátku na ruční výrobu okenního plochého skla, která tehdy patřila k nejmodernějším u nás.

V lednu roku 1919 sklárna v Řetenicích vyhořela. V obnovené huti dále ruční výrobu plochého skla brzy nahradilo strojní tažení podle koncepce belgického inženýra Fourcaulta. V roce 1924 se závody Maxe Mühliga, které kromě Řetenic vyráběly sklo i na mnoha jiných místech Teplicka,sloučily ještě se sklárnou Union v Ústí nad Labem, takže nová firma dále nesla označení Mühlig Union.
Ve třicátých letech se v řetenickém závodě vyrábělo také sklo zušlechtěné matováním a ledováním, barevné sklo, dále izolační stavební dvojskla i bezpečnostní skla značky Thorax pro automobilový průmysl, dodávaná též automobilkám Ford a General Motors. Při přestavbách a modernizacích závodu po osvobození v roce 1945, se postupně rušily veškeré budovy někdejší Mariiny hutě. Zmizel tak i dům pro zaměstnance, včetně brány, k níž kdysi nosily děti svým zaměstnaným otcům obědy. V roce 1969 došlo ve sklárně, tehdy zvané Sklo Union, k zavedení anglické technologie výroby čirého plochého skla. Plavené sklo, vyráběné systémem Float, pak stále patří k hlavním sortimentům této sklárny, jejíž firemní název dnes zní Glavunion Řetenice. Snímek z roku 1908 zachytil Tovární ulici s částí sklárny v Řetenicích.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 364x
Tradice trhů v místech dnešního Benešova náměstí Tradice trhů v místech dnešního Benešova náměstí
21.9 18 08:13V roce 1838 podali tepličtí měšťané k zemskému guberniu žádost o zřízení koňského a dobytčího trhu. Svůj požadavek odůvodnili tím, že nikde v blízkém okolí se takovéto trhy nekonaly, takže hospodáři nakupovali koně i ostatní dobytek v Sasku, čímž zbytečně utíkaly peníze z Čech. Tento argument byl shledán dostatečně přesvědčivým, takže mohlo město v roce 1842 pořádat i svůj první dobytčí trh v Teplicích. Upravené prostranství pro tento účel zůstávalo tehdy zcela volné, neboť se jednalo o nezastavěné pozemky, které dříve ležely vně hradeb mimo uzavřené město. Teprve až zboření městských hradeb a zahájení trhů přispělo k tomu, že začaly postupně po obvodu prostranství vznikat jednotlivé domy, až se nakonec utvořilo uzavřené náměstí, pojmenované jako Školní, podle dominantní školní budovy, která v roce 1859 uzavřela jeho západní část mezi Kapelní a Školní ulicí. V této školní budově, kterou na snímku z roku 1904 spatříme zcela vlevo, byla tehdy umístěna obecná a nižší reálná škola, vyšší dívčí a měšťanská škola, dále židovská škola i řemeslnická pokračovací škola. Autorem této stavby, provedené v novorománském stylu, se stal pražský stavitel Tereba.

Třebaže se od roku 1860 přestalo hovořit o koňském a dobytčím trhu, který nahradilo Školní náměstí, trhy zde probíhaly i nadále. Ještě i snímek z počátku 20. století zachytil konání tradičního výročního trhu. Zástavba na náměstí se do dnešní doby nijak významně nezměnila. Při bližším pohledu však zjistíme, že dva rohové domy směrem do ulice 28. října, prošly významnou přestavbou a došlo i k jejich navýšení.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 432x
Někdejší zahradní kavárna a statek v zámecké zahradě Někdejší zahradní kavárna a statek v zámecké zahradě
14.9 18 07:52Během staletí se měnil převládající styl zámecké zahrady v Teplicích do různých podob. V 18. století, jak už tomu bývalo i na jiných místech, byl zámecký park komponován podle francouzského vzoru do celku, složeného z odpočinkových, dekorativních a užitkových částí, k nimž byl též přiřazen dvůr na východním okraji zámecké zahrady.

V tomto statku měli dříve ustájeno na čtyřicet dojnic, přičemž mléko se tady zpracovávalo ve vlastní mlékárně. Mléčné výrobky se navíc daly konzumovat přímo na místě, kde bylo zajištěno příjemné posezení pod stromy. Návštěvníci, mezi nimiž se hojně vyskytovaly lázeňští hosté, tak mohli v zahradní kavárně požádat nejen o mléko, ale právě tak i o smetanu, podmáslí nebo kávu. Požívání mléčných výrobků, zvláště pak syrovátky, doporučovali lékaři svým klientům jako podpůrnou sooučást léčby. Proto mohli mít lázeňští hosté, kteří tuto netradiční zahradní kavárnu navštěvovali, příjemný pocit, že zároveň dělají něco dobrého pro své zdraví.

Snímek pochází z roku 1935. Mlékárna i s kavárnou byly zrušeny roku 1948. Budovy někdejšího panského dvora stále stojí a jsou využívány. Mléčné výrobky, na kterých si tu kdysi dávní hosté pochutnávali, však již ale nedostanete.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 531x
Bývalé Mlýnské náměstí roku 1834 Bývalé Mlýnské náměstí roku 1834
6.9 18 08:58Vody někdejšího Kočičího potoka směřovaly kdysi volně od Nové Vsi a od zámeckých rybníků přes Lázeňské náměstí do míst, kde dnes stojí Císařské lázně a pak dolů Mlýnskou ulicí. Dnes o tomto potoku již nikdo ani neví, neboť zůstal skryt v podzemním potrubí. Právě existence Kočičího potoka vedla k tomu že zde na místě pozdějších Císařských lázní vznikl takzvaný horní mlýn. V jeho sousedství se nacházela stará jednopatrová hospoda U Zelené žáby, kde se už popíjelo v dobách vlády císařovny Marie Terezie v 18. století. Tento prostor, kterému se později též říkalo Mlýnské náměstí, představoval ve skutečnosti samotný okraj a předměstí dávných Teplic. Tato místa rovněž patřila k prvním, které spatřili lázeňští hosté, kteří přijížděli do Teplic směrem od Prahy a Bystřan.

Velmi starou žánrovou zimní vedutu na Mlýnském náměstí vytvořil malíř C. Croll roku 1834. Vpravo spatříme horní mlýn, vlevo hospodu U Zelené žáby, kde bývalo velmi živo. Za hospodou směrem vpravo se nachází cesta lemovaná topoly, která stoupá vzhůru k Lázeňskému náměstí. Jedná se o pozdější Seumeho a dnešní Rooseveltovu ulici. Vpravo od mlýna pak již není na vedutě vidět ulici stoupající vzhůru, která se dnes jmenuje U Císařských lázní.
Neustále se rozrůstající lázeňské město se roku 1840 rozhodlo starou hospodu zbourat a její místo zaujal tzv. Lázeňský nebo též jinak zvaný Kávový salon. Roku 1870 došlo též ke zboření horního mlýna a na jeho místě vznikla první klasicistní verze Císařských lázní, která se spojila s Kávovým salonem v jeden celek. Postupem času při přestavbě lázní došlo rovněž ke zboření Kávového salonu a lázně pak získaly poněkud jiný vzhled, který známe ze současnosti. Dnes by už sotva kdo na staré Crollově vedutě poznal, kde se tento kout lázeňských Teplic nacházel.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 519x
Výstavba městské elektrárny u železniční tratě Výstavba městské elektrárny u železniční tratě
31.8 18 07:11Z Jateční ulice směrem na Řetenice odbočovala ulice nazvaná U Elektrárny, což je dnešní Křižíkova. Právě do těchto míst za město byla situována výstavba městské elektrárny. Realizaci projektu zadalo město D. Ferberovi a samotný komín postavila ústecká firma Böttger. Stavbu zachytil fotograf Zikesch v srpnu roku 1900. Město elektrárnu nutně potřebovalo, a proto stavba probíhala rychle, takže elektrárna ještě koncem roku 1900 začala dodávat do sítě stejnosměrný proud. Nejprve do lamp pouličního osvětlení a k pohonu lázeňských čerpadel v Pravřídle i v šachtě Dámského pramene. Na kabelovou síť z dostavěné elektrárny mohlo být tehdy napojeno až 25 tisíc lamp. Zpočátku dodávala elektrárna proud pouze pro Teplice, ale od roku 1905 též pro Řetenice a postupně i Novou Ves, do Světce, Prosetic, Bystřan, do Nového Dvora, Bystřice a Dubí. Od roku 1913 odebírala elektřinu z městské elektrárny též malodrážní společnost pro pohon tramvají.

Od elektrárny směrem k Jateční ulici se pak začaly hromadit velké haldy vyhořelé škváry, kterou tam elektrárna vyvážela na skládku. Tyto haldy zde byly vidět ještě též dlouho po druhé světové válce. Později tato místa zarostla bujnou vegetací bříz i dalších stromů, z nichž značná část byla odstraněna před řadou let při zdejších terénních úpravách.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 447x
Teplické tramvaje Teplické tramvaje
23.8 18 14:41Elektrická tramvaj v Teplicích vznikla z podnětu majitele teplického panství, vzdělaného a podnikavého šlechtice, knížete Alfonse Clary-Aldringena. Ten roku 1891 požádal c. a k. rakouské ministerstvo obchodu ve Vídni o povolení ke stavbě elektrické pouliční dráhy ve městě nejstarších českých lázní. Po úspěšných jednáních zahájil kníže Clary-Aldringen roku 1893 nezbytná řízení se zastupitelstvem Teplic. Týkalo se smluvních podmínek o provozování tramvaje na prvním úseku od hlavního nádraží na dnešní Benešovo, tehdy Školní náměstí. Po podepsání smlouvy mohly hned započít příslušné stavební práce. První tramvaje i s cestujícími vyjely od nádraží 25. července 1895, čímž byla v Teplicích zahájena vlastní éra MHD. Teplice se tak staly druhým městem na území dnešní České republiky, které se mohlo pochlubit tramvajemi Prvenství pak tkvělo v tom, že se jednalo o dráhu na úzkém rozchodu jednoho metru.

Tehdejší teplická městská rada podnikatelské plány knížete Claryho i zakázkové stavební firmy Linheim všestranně podporovala, takže se mohly postupně budovat a zprovozňovat i další tramvajové úseky. Ještě v roce 1895 byla uvedena do provozu trať z Trnovan na hlavní nádraží a meziměstská trať z Trnovan do horního Dubí. Do roku 1913 pak přibyly další úseky - k nádraží Zámecká zahrada, do lázeňského Šanova, do Řetenic i do Jankovcovy ulice. Jejich celková délka měřila více než 13 km. Vozidla na počátku rozvoje byla dodána vagónkou ve Štýrském Hradci, která je dodnes tradiční výrobou tramvajových vozidel.

Teplické tramvaje nezajišťovaly pouze dopravu osobní, ale i nákladní, včetně poštovních zásilek. Během let procházela tramvajová jednokolejná trať s jednotlivými výhybnami postupně modernizací, a to jak na samotné trati, tak i dodávkou vozidel. Tramvaje přežily první republiku, druhou světovou válku, ale po válce nastal na malodráze dosti neutěšný stav, neboť akcionáři nehodlali do elektrické dráhy nic investovat. Až do konce roku 1948 byl provoz tramvají v rukou belgické mezinárodní společnosti, od které pak převzalo vedení podniku město Teplice. Rekonstrukce, obnova i částečné zdvoukolejnění trati od počátku padesátých let však osudy tramvají v lázeňském městě nezachránily, neboť ve vedení města nakonec převládly názory, že budoucnost MHD v Teplicích náleží trolejbusům a autobusům. Přes značné investice bylo proto rozhodnuto tramvaje po etapách likvidovat. A tak k poválečně zrušeným tratím do Jankovcovy ulice a do lázeňského Šanova přibyl dlouhý úsek z Trnovan přes centrum do Řetenic. Od března 1956 tak zbyl už jen 6 km dlouhý úsek od červeného kostela v Trnovanech do horního Dubí, ale i ten byl v zimě roku 1959 zrušen. Po 65 letech tak byla ukončena existence jedné z prvních tramvajových drah v našich zemích.

Na snímku z roku 1928 spatříme křižování tramvají i s odbočnou tratí na Benešově náměstí. Hlavní přestupní stanice se tehdy nacházela před Střední průmyslovou školou, kde vpravo stála pro potřeby tramvajového provozu nízká budova, která se zachovala dodnes, třebaže už slouží jiným účelům.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 645x
Výjezd z židovské čtvrti do Lázeňské ulice Výjezd z židovské čtvrti do Lázeňské ulice
17.8 18 07:41 Do bývalého židovského ghetta se dalo vstoupit z několika míst, například z Lázeňské ulice do Široké, která vedla do nitra staré židovské čtvrtě. Na snímku z přelomu 19. a 20. století se jedná o výjezd ze Široké ulice, která již náležela k židovské čtvrti, směrem k Lázeňské ulici v pozadí snímku. Zcela v popředí spatříme trafiku Josefiny Kleinové v domě číslo 976. Zdejší ulice byly dlážděny typickými "kočičími hlavami" - což byla nepravidelná kamenná dlažba, předchůdkyně pozdějších kostek, kde povozy pěkně hrkotaly a poskakovaly. Provoz tady však nebýval nikdy velký - sem tam koňský povoz, ruční vozíky či nějaká ta drožka. Jednu z nich vidíme na snímku, přičemž se jedná o drožku na rozvoz lahví.

V Teplicích se nacházela jedna z největších židovských obcí na území Čech. V roce 1880 čítala již přes 1 700 obyvatel. Její členové obvykle úspěšně podnikali v tradičních oborech, jako byl obchod a textilní výroba, ale významně se podíleli též na rozvoji dalších průmyslových odvětví. V židovském ghettu samém se však jednalo spíše jen o drobné živnostníky, majitele hospod, nevěstinců, koloniálního zboží, trafik, vetešnictví, řeznictví, kožišnictví i dalších drobných obchůdků a dílen. Po několik staletí tedy Židé žili, pracovali a bavili se, ale po záboru pohraničí před druhou světovou válkou a v dalších válečných letech začala už tak stará čtvrť značně pustnout. Dodnes po ní nezbylo zhola nic, neboť hned po druhé světové válce roku 1946 došlo k její úplné likvidaci. Na jejím místě vzniklo velké prostranství nazvané jako Mírové náměstí s parkovou úpravou. Pamětníků staré židovské zástavby značně ubývá, takže nám už zbývají pouze staré dobové snímky a kresby, připomínající rozličnou historii nejen lázeňského města.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 549x
Turistika významných osobností přes Teplice Turistika významných osobností přes Teplice
31.7 18 09:29Teplické lázně i město hostily v minulosti celou řadu významných českých i světových osobností. Z těch nšich si můžeme připomenout politika, spisovatele, básníka a novináře Karla Havlíčka Borovského, který patřil v milovníkům pěší turistiky. Jeho cesty jej tak zavedly hned dvakrát do Teplic a jejich okolí. Poprvé navštívil K. H. Borovský Teplice roku 1840. Tehdy jeko teprve devatenáctiletý putoval se svým přítelem ze Stráže pod Ralskem do Saského Švýcarska a do Drážďan. Když se přes Krušné hory vraceli zpět, přivedla je cesta rovnou do Teplic. Zde se však příliš nezdrželi, neboť jejich cílem se stalo České středohoří s Milešovkou. Na podzim roku 1845 navštívil K. H. Borovský Teplice podruhé. Na cestu se sem vydal se svými společníky, kterými byli univerzitní profesor a věhlasný historik Václav Vladivoj Tomek a dále šestnáctiletý mladík, pozdější univerzitní profesor a vědec Vojtěch Šafařík, syn Pavla Josefa Šafaříka. První den dorazili k předhůří Středohoří do Doksan a druhého dne pokračovali přes Terezín a Litoměřice do Teplic. Tady jim ubytování poskytl hostinec U města Londýna v Dlouhé ulici. Příští den si prohlédli město, vystoupili na Doubravskou horu, přičemž dále pokračovali přes Bílinu a České středohoří na památnou Peruc a zpět do Prahy.

Na staré mědirytině, která zachytila Dlouhou ulici směrem od Zámeckého náměstí, spatříme místo jejich ubytování v Teplicích. Jedná se o druhý dům zleva, který se původně nazýval Modrá hvězda (Blauer Stern), později přejmenovaný na město Londýn. V první polovině 19. století se jednalo o vůbec nejrušnější část Teplic. Za první republiky se Havlíčkův ubytovací dům nazýval Město Lipsko, přičemž se v přízemí nacházelo knihkupectví. V jeho sousedství spatříme barokní dům Josefa Knauera U Dvou červených jelenů, který byl počátkem 20. století pohlcen přestavbou a rozšířením vedlejšího domu Císařská koruna. A to bylo pro Teplice škoda, neboť barokních domů je zde jako šafránu.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 671x
V Sobědruhách stávala připomínka na císařovnu Marii Terezii V Sobědruhách stávala připomínka na císařovnu Marii Terezii
27.7 18 07:24Za válek o dědictví habsburské v letech 1741 až 1748 a 1756 až 1763, právě tak jako za války o bavorské dědictví v letech 1778 až 1779 utrpěly Teplice škody způsobené přechodem vojsk i kontribucemi. V těchto letech také do lázní přijíždělo vždy málo civilních hostů, přičemž většinou zde na léčení pobývali vojáci. Proto také v roce 1759 císařovna Marie Terezie a pruský král Bedřich Vilém II. uzavřeli dohodu o ochraně lázní. Díky tomu se pak mohli v Teplicích léčit vojáci obou válčících stran.

Císařovna Marie Terezie Teplice též navštívila a do povědomí se zapsala historkou, která se stala na její cestě do bohosudovského poutního kostela a kláštera v obci Sobědruhy u Teplic. Právě tady se totiž při jízdě z kopce a v prudkých zatáčkách splašili koně jejího Veličenstva. Kočí spadl z kozlíku a spřežení s kočárem císařovny se hnalo neovladatelně dál. Kdoví, jak by toto drama dopadlo, neboť život císařovny byl nanejvýš ohrožen. V jednom momentu se už zdálo, že tragédii nelze zabránit.Náhle se však objevil jeden odvážný Žid, který riskantním manévrem dokázal za jízdy vyskočit na kozlík povozu a splašené koně ukočíroval. Císařovna Marie Terezie sice zrovna Židy v lásce příliš neměla, avšak z rozrušení a vděčnosti za záchranu splnila přání zdejší židovské obce - mít na zdejší synagoze věž s dřevěnýma hodinama. Snad měl pohnutý zážitek na císařovnu až takový vliv, že dalšími dvorními dekrety byly odstraněny i nejhorší diskriminační opatření vůči Židům, kterým se tak zpřístupnil větší okruh zaměstnání, takže se mohli zabývat dokonce vědou i uměním.

Starý snímek z doby kolem roku 1895 zachytil ulici U Synagogy v Sobědruhách, kde stávalo 33 domů, z nichž tam některé ještě i dnes najdeme. Synagoga, která podle dobové regionální literatury měla být vystavěna v gotickém slohu, během druhé světové války zchátrala a po roce 1945 byla zbourána. Podařilo se však zachránit alespoň hodinový stroj, který zdejším Židům císařovna Marie Terezie zajistila. Památkou na kdysi silnou židovskou obec zůstal starý hřbitov s náhrobky na Sobědružské výšině, který byl před několika lety zbaven zarostlé vegetace náletů a upraven.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 675x
Schody ze Štěpánského náměstí na Letnou Schody ze Štěpánského náměstí na Letnou
19.7 18 09:08Pohlednice z roku 1999 vznikla na dnešním Laubeho náměstí pod Císařskými lázněmi. Tehdy se ovšem náměstí jmenovala Štěpánské, na paměť místodržícího Království českého arcivévody Štěpána. Mezi domem vlevo nazývaném "Divoký muž", dnes však již neexistujícím, a domem vpravo "Královská výšina", vede dlouhé schodiště na Letnou, tehdy nazývanou jako Královská výšina. Kdo tuto cestu po schodech je schoen absolvovat, tak vyjde 230 schodů. V Teplicích, kde si pacienti obvykle léčí svá nemocná pohybová ústrojí, však tyto schody znamenaly téměř nepřekonatelnou překážku. A tak se špatně chodící lázeňští hosté na Královskou výšinu nedostali buď vůbec, nebo tam museli značnou oklikou dojet fiakrem nebo kočárem s koňmi. Jak totiž ze záznamů vyplývá, již v roce 1903 se zcela vážně uvažovalo o tom, že by náměstí s vrcholem na Královské výšině mohl spojit výtah či lanovka. Přestože se tyto možnosti během dalších více než sto let braly ještě několikrát v úvahu, zůstaly tyto schody jedninou spojnicí, jak se přímo na Letnou dostat - samozřejmě zase jen po svých nohou. Tyto schody pak už mnohokrát posloužily také ke sportovním účelům, neboť některé hodiny tělesné výchovy absolvovali studenti ze škol ve městě právě v těchto místech. Před řadou let však i tyto schody značně zchátraly a chůze po nich se stala nebezpečná. Došlo tak k jejich opravě a rekonstrukci, takže mohou opět sloužit současným i budoucím generacím.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 846x
Prostory u Ptačích schodů se vstupní branou do zámecké zahrady Prostory u Ptačích schodů se vstupní branou do zámecké zahrady
13.7 18 07:25Od děkanského kostela svatého Jana Křtitele stoupala vzhůru směrem k Zámecké zahradě kdysi ulice zastavěná domy, která se jmenovala Kostelní. Na jejím horním konci, přibližně v místech nad Kolostujovými věžičkami, pak stávala nádherně tepaná mříž brány, která původně večer a přes noc uzavírala přístup do Zámecké zahrady. Brána zde stávala dlouho, až do polovina století dvacátéto. V její blízkosti se nacházely nad Kolostujovými věžičkami také Ptačí schody, které již v 17. století spojovaly menší zahradu a nádvoří zámku s dolejší částí, kde stával domek pro zahradníka a pro chov ptactva. Právě chov ptactva dal vzniknout pojmenování Ptačí schody. V 18. století dům prošel úpravou fasády a také zde vyla zřízena nová voliera.

Prostory u vchodu do Zámecké zahrady prošly zásadními změnami krátce po druhé světové válce. Celá zástavba v Kostelní ulici, právě tak jako k dolejšímu Lázeňskému náměstí, byla zbořena a krásná vstupní brána do Zámecké zahrady odstraněna. Nově vzniklý volný prostor byl pak přeměněn v park. Toto prostranství i s přilehlými Ptačími schody se později stalo místem konání různých koncertů a zábavných pořadů.

Snímek s ozdobnou vstupní bránou pochází z roku 1945, kdy se tady nacházelo množství stavebního materiálu z vybourané staré zástavby. Na tabulce u brány je umístěn nápis V Zámecké zahradě. Kromě samotné brány, chlapce na koloběžce a nejbližního okolí snímek v pozadí zachytil jeden později též zbořený dům v prostoru dnešní Rooseveltovy ulice. Ve svahu nad ním je částečně viditelná budova bývalé Střelnice na Letné, zbořená kolem roku 1970. Dá se tedy konstatovat, že vše, co tehdy fotograf zachytil, dnes už neexistuje. Snad jen kromě chlapce jedoucího na koloběžce, kterému by mohlo být kolem osmdesáti let.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 657x
Jedna z podob střelnice na Letné Jedna z podob střelnice na Letné
28.6 18 12:35V dávných Teplicích vyvíjelo činnost mnoho spolků, ovšem k těm zcela nejstarším patřila "Střelecká společnost", jejíž počátky sahají až do první poloviny 16. století. Původně vznikla k ochraně města a třebaže časem její úlohu převzala pravidelná armáda, střelecký spolek až do 20. století udržoval dávné zvyky a tradice.

Střelecká společnost měla už od svého počátku na někdejším Špitálském vrchu, později zvaném Královská výšina a dnes Letná, k dispozici nejprve jen dřevěnou boudu. Pozdější stavba z let 1714 až 1715 potom během času procházela rozsáhlými úpravami a přestavbami. Nejprve tomu bylo roku 1780 a dále v roce 1848, kdy došlo k jejímu rozšíření. Jak tehdy vypadala nám dokládá její kresba.

V městské střelnici se kromě mnoha spolkových místností a společenských sálů nacházela rovněž jedna z vůbec nejlepších restaurací starých Teplic. Střelnice tak byla spojena i se společenským životem lázeňského města v jeho nejslavnějším období a stala se i dějištěm významných událostí v letech pozdějších. Na vysokou tyč vedle budovy se tradičně připevňoval terč, na který se podle zvyku střílelo o letnicích z kuší a v lázeňské sezoně zase z ručnic. Střelci se ve svých uniformách stali neodmyslitelnou součástí lázeňských slavností a zrovna tak i jejich hudba se těšila značnému zájmu. Mezi účastníky střelecké společnosti se objevovala zvučná jména známých státníků i vládců, například kníže Ferdinand, arcivévoda Štěpán nebo císař František Josef I.

Sláva s tradicemi střelnice přežily až do 20. století. V poslední podobě zůstala střelnice po přestavbě z roku 1898. Po druhé světové válce však budova stále více chátrala, až z ní zůstaly jen ruiny, takže v roce 1970 došlo k jejímu úplnému zboření. Kousek od jejího stanoviště dnes stojí budova Lesů České republiky.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 691x
Zobrazeno 1 - 15 z 667
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 ... | »

ANKETA: Kde by se podle vás mělo postavit nové koupaliště v Teplicích?

Na Kudlichu - vodojem nad Teplicemi
33
V Šanově pod Panoramou - stará třešňovka
24
Vykoupit zpět pozemek v Zámecké zahradě a postavit koupaliště tam
225

Celkem odpovídalo: 282

severočeské doly Partner Domu kultury Teplice Parner fotbalového klubu FK Teplice
Pro Arte Beuronensis Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích 2011

Kontaktní formulář

zavrit

Jméno :  E-mail : 

Vaš dotaz: