STARÉ TEPLICE

iTeplice.cz - Zpravodajství pro Teplice | Dnes je Neděle, 16. června'19, svátek má Zbyněk.
V hotelu Zlatá loď, zemřel slavný básník J. G. Seume

V hotelu Zlatá loď, zemřel slavný básník J. G. Seume

14.6 19 08:52 Německý básník J. G. Seume pocházel ze sousedního Saska, kde se narodil 29. ledna roku 1763 v rodině rolníka. Život plný neklidu a dramatických událostí přivedl někdejšího nadaného studenta k armádě a rovněž do nejrůznějších částí světa. Svoji pokrokovou literární činností, v níž hájil lidskou spravedlnost, si od osmdesátých let 18. století získal jméno a sympatie také díky myšlenkově velmi závažné a v mnohém dodnes živé tvorbě. Roku 1808 Seume vážně onemocněl, takže krutá ledvinová choroba muže plného energie a optimismu změnila na zhrouceného a zlomeného člověka. Proto v roce 1810 dvojice jeho přátel - Elisa von Recke a Ch. A. Tiedge, přemluvila vážně nemocného Seumeho k léčení do lázní v Teplicích, kam dorazil v květnu 1810.
V nejstarších českých lázních dobrého jména se Seume ubytoval jako "soukromý učitel" z Lipska v hotelu Zlatá loď nedaleko Knížecích lázní. Před hotelem se nacházela bývalá Špitální zahrada a samotný hotel stál na úpatí svahu pod Královskou výšinou, což je dnešní Letná. Lázeňský lékař dr. Ambrozy označil sice jeho zdravotní stav už za beznadějný, ale přesto mu předepsal přísnou životosprávu a léčbu v původních, dnes již neexistujících Kamenných lázní. Cesty z Teplic do Šanova tak patřily k posledním Seumeho procházkám, než zůstal upoután na lůžku a 13. června 1810 ve věku 47 let na pokoji hotelu Zlatá loď v Teplicích zemřel.
J. G. Seume byl pochován 15. června na dnes již dávno zaniklém hřbitově v Lípové ulici hned u kaple za účasti jeho přátel, obyvatel města i lázeňských hostů. Po Seumeho smrti zajistili jeho přátelé náhrobek, který zde najdete i dnes. Kromě toho jeho přítelkyně Elisa von Recke s dalšími přáteli usilovali o zřízení Seumeho pomníku v místech jeho dlouholetého působiště - v Lipsku. Dříve však došlo k jeho postavení v Teplicích, třebaže na jeho odhalení se zde čekalo až do roku 1895.
Na snímku z konce 19. století spatříme hotel Zlatá loď, ve kterém slavný básník roku 1810 zemřel. Tento hotel pak stál až do roku 1939, kdy byla provedena jeho demolice polskými válečnými zajatci.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 161x
Řetenické sídliště vznikalo od počátku šedesátých let 20. století

Řetenické sídliště vznikalo od počátku šedesátých let 20. století

6.6 19 08:15 Řetenické sídliště patří mezi nejstarší sídliště Teplic. O jeho vzniku bylo rozhodnuto koncem padesátých let 20. století. S jeho budováním je spojen rovněž vznik "Prvního stavebního družstva občanů v Teplicích", které již v roce 1960 získávalo své členy pro nově vznikající bytové jednotky. Sídliště, kde se počítalo se státní i družstevní výstavbou, začalo vyrůstat na někdejších polích, jižně od starých Řetenic, o kterých se v záznamech píše již od roku 1281. Tudy také vedla z Teplic do Duchcova a právě tak i do Mikulova, stará obchodní cesta.

V prostorách dnešních ulic Duchcovská, Buzulucká, Zrenjaninská a Jaselská začaly postupně vznikat nejprve třípatrové domy, do kterých se první obyvatelé začali stěhovat počátkem roku 1961. K nim pak o něco později ještě přibyly další sedmipodlažní domy. Tehdejší komunikace se zpočátku nenacházely právě v dobrém stavu. A tak se lidé dostávali do svých nových domovů buďto blátem, po prknech, v lepším případě po vlastních vyškvárovaných cestičkách.

Tou dobou patřily Řetenice přechodně k samostatným obcím, teprve až od roku 1963 se trvale spojily s Teplicemi. Původní hlavní silnice v Řetenicích, po níž až do roku 1956 projížděly ještě tramvaje, procházela od nemocnice přes Rooseveltovo náměstí kolem restaurace U Pramene a dále po staré Duchcovské. Také trolejbusy projížděly po této komunikace až do roku 1964. Některé končily na Rooseveltově náměstí u kina Svět a jeden spoj pokračoval po staré Duchcovské a dnešní Sklářskou ulicí směrem na Újezdeček. Teprve až roku 1964, po dokončení nové silnice přes samotné sídliště, byla MHD přeložena i sem.
Dnes můžeme konstatovat, že volba místa nové zástavby byla volena do vhodných prostor. Tehdy se to však příliš nejevilo, neboť po dobu prvního desetiletí řetenického sídliště ztrpčoval život zdejším občanům nedaleký provoz vápenky. Ten svou prašností zamořoval celé okolí, včetně nového objektu školy v Buzulucké ulici. Teprve po zrušení vápenky, výstavbě veškerých komunikací, po úpravách celého okolí se zahrádkářskou osadou pod lesem, vzniklo sídliště s parkovou úpravou, kde později vzrostlá zeleň zpříjemňovala bydlení zdejším obyvatelům. Snímek z roku 1960 pořízený od řetenického lesoparku směrem k jihu zachytil výstavbu řetenického sídliště. Tehdejší okolí ještě obklopovala pole.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 302x
Nároční kurfiřté ze Saska v Teplicích

Nároční kurfiřté ze Saska v Teplicích

31.5 19 08:10 V 17. století patřily Teplice k oblíbeným lázním hostů z celé Evropy. Velice rádi sem přijížděli také kurfiřté ze sousedního Saska s celým drážďanským dvorem a se služebnictvem. Průvod Jana Jiřího IV. v roce 1691 tehdy tvořilo 326 osob a 457 koní. Pro tehdejší malé lázeňské město tak bylo velkým problémem je všechny ubytovat a uživit. Vždyť i daleko menší kurfiřtské návštěvy měly tehdy neobyčejně velké nároky má kuchyň, neboť se jedlo a pilo zcela nezřízeně.

Když v roce 1657 kurfiřtku Magdalenu Sybillu doprovázelo 94 osob, spotřebovala tato společnost za jeden měsíc svého pobytu v Teplicích 2 krávy, 15 volů, 86 telat, 45 jehňat, 129 beranů, 3 kozy, 16 vepřů, 37 selat, 110 kapounů a husí, 1 145 kuřat, 172 holubů, 156 kop vajec, 14 centů másla, množství šunky, špeku, uzeného, rozmanitá jídla z ryb, mnoho piva, vína i dalších potravin.

Domy, ve kterých se kurfiřté ze Saska v někdejších Teplicích ubytovávali, již většinou dávno zmizely z plánu města a nahradily je nové. Určitě je však pamatoval nárožní dům ma Zámeckém náměstí zvaný Morava, který byl postaven již v 16. století Volfem z Vřesovic. Tento šlechtic představoval hejtmana Pražského hradu, nejvyššího písaře a svoji dráhu završil jako president královské komory. Právě moravský původ rodu Vřesovců se stal dobrým podnětem k názvu domu v Teplicích. Dům zažil v průběhu staletí mnoho návštěv významných osobností a údajně se v jeho sklepení nacházela i tajná alchymistická dílna, takže toto místo bylo spojeno i s některými strašidelnými úkazy. Dům morava byl zbořen v roce 1904 a na jeho místě dnes stojí výstavný rohový dům čp. 109/41. Snímek ještě původního domu Morava vznikl v devadesátých letech 19. století.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 317x



Lázeňská ulice hostila významné osobnosti Lázeňská ulice hostila významné osobnosti
24.5 19 09:06 Lázeňské Teplice hostily v minulosti celou řadu vynikajících českých i světových osobností. Mezi nimi nechyběl ani buditel našeho národa a zakladatel slavistiky, významný učenec Josef Dobrovský. Ten se v Teplicích léčil roku 1812 a bydlel v Lázeňské ulici, v domě U Pelikána č.p.3. Právě za Dobrovského pobytu v Teplicích byl v našich nejstarších lázních na léčení také jeden z nejvýznamnějších hudebních skladatelů Ludwig van Beethoven, který se ubytoval rovněž v Lázeňské ulici, v domě č.p.4 U Zlaté herfy. Josef Dobrovský se tedy nacházel hned ve vedlejším domě a dá se předpokládat, že se spolu také zřejmě setkali.
Roku 1937 se rozhodl lázeňský úřad v Teplicích odhalit na obou domech, v nichž tyto významné osobnosti kdysi pobývaly, pamětní desky. Jejich odhalení se tehdy mělo stát součástí velkých důstojných oslav za účasti mnoha německých i českých pěveckých spolků. K tomu však nakonec nedošlo, neboť radnice se rozhodla slavnost i s odhalením odložit.
To už ovšem zanedlouho v našem německém pohraničí nastaly ony známé dramatické předválečné události. Původní plán se sice městu Teplicím podařilo uskutečnit za druhé světové války v roce 1942, ale tehdy už se pamětní deska odhalovala jen Ludwigu van Beethovenovi. Tou dobou měly totiž Teplice už vyloženě německý ráz a Němci neměli z pochopitelných důvodů nějaký zájem připomínat, slavit nebo dokonce odhalovat připomínku nějaké české, byť třeba významné osobnosti. Uplynula pak ještě dlouhá doba, než se pamětní deska, připomínající též pobyt Josefa Dobrovského v teplických lázních, objevila také na domě U Pelikána. Snímek z doby kolem roku 1907, tedy téměř sto let po ubytování Josefa Dobrovského a Ludwiga van Beethovena, zachytil lázeňské domy, v nichž tyto význačné osobnosti pobývaly.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 307x
Z bývalé sirkárny a chudobince elektrotechnické učiliště Z bývalé sirkárny a chudobince elektrotechnické učiliště
17.5 19 11:23České středohoří zasahuje svými výběžky až do jižní části Teplic, kde tvoří několik kopců. Jeden z nich nad Teplicemi se nazýval Špitálský vrch podle útulku pro nemocné, který stával pod jeho úpatím, přibližně v místech dnešního Panského domu. V roce 1841 došlo k přejmenování kopce na Královskou výšinu jako hold pruskému králi Bedřichu Vilému III., který si Teplice velice oblíbil a často je navštěvoval. Pojmenování po králi do dnešních dnů nepřežilo, neboť se později ujal název Letná.

Na Špitálském vrchu se v dávných dobách rozkládalo pole, vinice i sady. Krásný výhled navíc na Krušné hory, České středohoří a celé okolí kraje vábil množství lázeňských hostů k četným vycházkám. V jedné části Špitálského vrchu stávala ve čtyřicátých letech 19. století sirkárna J. Aschera, kde pracovalo zpočátku kolem padesáti, ale později ještě mnohem více lidí. Podnik však roku 1854 vyhořel a na jeho místě vznikla rodinná vila, kterou v šedesátých letech 19. století odkoupila teplická obec a přestavěla ji na chudobinec. Tento chudobinec se nacházel sice v krásném, tichém a příjemném prostředí zeleně, ale zároveň i v dost odlehlém místě od centra, kam se lidé špatně dostávali. Zatímco někdejší útulek pro nemocné stával pod kopcem, usídlil se ten pozdější přímo na kopci. Svým účelům sloužil chudobinec až do roku 1898, kdy město dalo budovu do užívání Biscanovu elektrotechnickému učilišti.

Pohlednice, vydaná J. Mörlem z Teplic, zachytila vzhled tehdejšího elektrotechnického učiliště roku 1900, kdy již došlo k částečné přestavbě budovy. Na terase nižší přístavby stály kopie barokních soch slavného sochaře Matyáše Brauna, které dnes můžete spatřit v duchcovském zámku.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 431x
Slavná promenáda v teplické Zámecké zahradě Slavná promenáda v teplické Zámecké zahradě
10.5 19 10:49Zámeckou zahradu v Teplicích založil někdejší majitel teplického panství Radslav Vchynský již před čtyřmi stovkami let. Patřil k ní rovněž velký rybník s labutěmi, divokými husami a malý rybník pod ním. Původní barokní vzhled zahrady pak přiřadil Bohuslav Balbín v 17. století k nejkrásnějším zahradním dílům v Českém království.

Při pozdější úpravě zámeckého parku podle francouzského vzoru byly propojeny do jednoho celku složité sestavy květinových záhonů, bludiště a grotty s užitkovou částí zahrady. S klasicistní přestavbou zámku, za vlády teplického knížete Jana Nepomuka Clary-Aldringena, začala rovněž přeměna původní barokní zahrady ve francouzském stylu na anglický přírodní park, jehož scenérii obohacovaly dekorativní vázy, sochy, glorieta i další romantické stavbičky. Větší část zdí obehnané zahrady byla později otevřena i pro návštěvníky, ale na noc se zamykala.
Zámecká zahrada knížete Claryho se vyznačovala mohutnými staletými stromy, širokými plochami trávníků a pečlivě udržovanými cestami promenád, které zvaly k opakovaným návštěvám nejen příznivce šlechtického rodu, ale rovněž mnoho hostů města a zejména lázní. Mezi hosty, kteří s oblibou procházeli promenádami Zámecké zahrady, přitom byli i význačné osoby našeho národa, ale i ze zahraničí. Jednalo se nejen o šlechtice a korunované hlavy, ale též o politiky, básníky, spisovatele, herce a proslulé hudebníky. Roku 1812 promenádou též procházel německý hudební skladatel Ludwig van Beethoven s německým básníkem a spisovatelem Johannem Wolfgangem Goethem, kteří se zde potkali s císařskou společností. Na promenádách v zámeckém parku se navazovala nová přátelství a svým způsobem tady probíhala i velká módní přehlídka téměř celé Evropy. Kresba z první poloviny 19. století zachytila místa mezi Horním a Dolním rybníkem, kde se nacházel tzv. turecký altánek. Kolem něho promenádovalo mnoho návštěvníků Zámecké zahrady.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 421x
Kristův evangelický kostel v Trnovanech Kristův evangelický kostel v Trnovanech
3.5 19 08:07Základní kámen k evangelickému kostelu v Trnovanech byl položen v říjnu 1899. Peníze k úhradě nákladů při budování kostela tehdy zajišťoval Německý evangelický spolek za pomoci evangelických organizací z Německa. Po dostavbě kostela došlo k slavnostnímu vysvěcení 17. října 1905. Jednalo se o stavbu ze žuly, pískovce a porfyru, kterou nechali vybudovat architekti Schilling a Gräbner z Drážďan ve slohu německé secese.

Evangelický kostel, kterému se později podle barvy věže začalo říkat "zelený", se v Trnovanech stal nejvyšší dominantou, neboť tzv. "červený" katolický kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova vznikl až o několik let později v roce 1909. V okolí "zeleného" kostela se zpočátku počítalo se vznikem velkého uceleného náměstí, které se sice částečně podařilo postavit, ale nikdy nebylo zcela dokončeno.

Zelený kostel přečkal obě světové války i nejrůznější revoluční události a mohlo se zdát, že zůstane zachován jako památka a jedna z dominant Trnovan i pro budoucí věky. Počátkem sedmdesátých let 20. století však kostel vyhořel a také došlo k jeho vykradení. Nakonec bylo o jeho osudu rozhodnuto, takže 24. září 1973 pro něj nastal soudný den. Jeho zbořením tak zanikla nejen zajímavá stavba, ale došlo i k ochuzení charakteristického trnovanského panoramatu.

Na místě někdejšího kostela, který zde stával 68 let, dnes najdete prázdné místo s parkovištěm. Na severozápadní straně odtud sice ještě zůstala část staré zástavby, která kostel obklopovala, ovšem novou dominantu ve zdejším okolí převzaly především panelové domy.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 488x
Čtvrť stodol v Alejní ulici Čtvrť stodol v Alejní ulici
26.4 19 12:28Stodoly pro uskladnění obilí, píce pro dobytek, povozů a zemědělského náčiní bývaly v Teplicích stavěny za hradbami města mimo staré centrum. Ve městě totiž u jednotlivých domů většinou nebyl dostatek místa a v případě požáru by se uskladňovaná úroda jen těžko zachraňovala.

Při mimořádném velkém požáru starých Teplic v roce 1793 však shořelo i 11 stodol za městskými hradbami. V té době se část teplických měšťanů stále ještě zabývala zemědělstvím, a proto došlo k opětovnému postavení stodol jiných. Jejich obnova se pak opakovala ještě i po dalším požáru v roce 1846. Stodoly tehdy tvořily v prostoru Alejní a Dubské ulice i ve směru do ulice Jateční pět řad, takže se dalo hovořit o celé čtvrti stodol.
Koncem 19. století, kdy se už zdejší občané chovu dobytka a zemědělství věnovali již poněkud méně, se pak většinou některé ze stodol přeměňovaly na nejrůznější dílny, skladiště, opravny i prostory pro garážování povozů, bicyklů i prvních automobilů. Známá zde byla například dílna a opravna šicích strojů, kol, motorek a později také automobilů vyhlášeného mechanika H. Herbicha v prostorách Dubské ulice. Po Teplicích se tenkrát povídalo, že si zde údajně věděli rady s každým porouchaným mechanismem. Snímek z roku 1904 zachytil ještě oblast se stodolami, která se táhla směrem od Alejní ulice mimo centrum města.
Pavel Ková
Celý článek / zobrazeno 492x
Původní podoba okresní nemocnice v Teplicích Původní podoba okresní nemocnice v Teplicích
18.4 19 08:20Potřeby zdravotnictví si pro stále rostoucí počet obyvatel Teplicka koncem 19. století vyžádaly stavbu nové okresní nemocnice původně pro 170 pacientů na okraji Teplic v těsném sousedství Řetenic z prostředků okresního zastupitelstva. Mnohé významné veřejné budovy lázeňského města patřily k dílům proslulého stavitele Adolfa Siegmunda, a tak tomu zůstalo i v případě vznikající nemocnice. V září roku 1896 došlo k jejímu slavnostnímu otevření, o šest let později roku 1902 v areálu přibylo ještě další dětské oddělení s třiceti lůžky. Prostředky na výstavbu a na udržování dětského pavilónu tehdy poskytl průmyslník Theodor Grohmann z vděčnosti za šťastný výsledek operace své manželky. Tuto budovu dětského oddělení však dnes již nenajdete, neboť byla v polovině osmdesátých let 20. století zbořena.

Nemocniční budovy na starém snímku z dvacátých let 20. století sice nevypadají špatně, ale podle dobových zpráv zařízení později svojí kapacitou neodpovídala potřebám zdravotní péče ve stále rychle se rozvíjejícím teplickém okrese. Zásadní modernizace nemocnice, výstavba velkého chirurgického pavilónu a dalších hospodářských budov proto následně probíhala v letech 1925 až 1933. Do dnešních časů pak nemocnice prošla dalšími rozsáhlými i dílčími proměnami, včetně přístavby nové polikliniky. Stále se vyvíjející a modernizující zdravotnictví pak přináší i v současnosti další velké změny. Po výstavbě nové budovy urgentního příjmu v roce 2018 dochází rovněž k rozsáhlé stavbě v jižní části areálu nemocnice, ve které budou kromě mnoha jiných účelů též sloužit nové operační sály.Teplická nemocnice, která dnes spadá pod Krajskou zdravotní a.s., se tak neustále rozšiřuje a modernizuje, aby mohla plnit stále náročnější potřeby dnešního zdravotnictví.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 520x
Pohled od nádraží směrem od Vrchlického ulice Pohled od nádraží směrem od Vrchlického ulice
12.4 19 08:25Barevná letografie, vydaná bratry Willnerovými na přelomu 19. a 20. století, zachytila pohled od hlavního nádraží v Teplicích směrem do Vrchlického ulice. Zcela vlevo v popředí spatříme vilu, která dříve patřila společnosti Ústecko-teplické dráhy. Ve druhé polovině 20. století se zde nacházelo zubní středisko a ještě později tady bývala výpravna autobusového nádraží. V popředí vpravo projíždí tramvaj s vlekem teplické malodráhy, která směrem vpravo jela na dnešní Benešovo náměstí a opačným směrem do Trnovan, Novosedlic, Pozorky a Dubí.

Stavby v pozadí z velké části stojí dodnes. Dominantní je kostel svatého Bartoloměje a vlevo od něho zaniklá budova židovské synagogy s typickou kopulí. Ještě více vlevo od synagogy stojí eklektická stavba původně německého gymnázia, dnes hospodářská škola a vlevo v pozadí uzavírá dohledné panorama Doubravská hora. Všimněte si, jak celá oblast doslova tone v krásné zeleni stromů, k čemuž přispívá i dvojitá stromová alej. Každý lázeňský host a návštěvník Teplic, který na hlavním nádraží kdysi vystoupil z vlaku, tak hned získal o Teplicích ten nejlepší dojem, ještě umocněný elegantními vilami obklopené zelení i tramvajovou dopravou, kterou se mohlo pochlubit jen několik měst.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 550x
Střed starých Trnovan mezi Chlumeckou a Bohosudovskou ulicí Střed starých Trnovan mezi Chlumeckou a Bohosudovskou ulicí
5.4 19 09:04Když začalo v sedmdesátých letech 19. století docházet v Trnovanech k zakládání významných továren i dalších průmyslových podniků, začala postupně mizet veškerá dřívější výhradně venkovská atmosféra zdejších zemědělců s vesnickými domky a zahrádkami, přičemž Trnovany se začaly stále více podobat městské zástavbě. Ještě však na přelomu 19. a 20. století se v Trnovanech na některých fotografiích podařilo zachytit dřívější vesnická zákoutí, staré domky, hospodářská stavení a staré hostince. Netrvalo však dlouho a po vesnické architektuře se slehla země.

Na hlavní Nádražní třídu v Teplicích, která dnes nese pojmenování Masarykova, po rozšíření Teplic i Trnovan navazovala i trnovanská Hlavní třída, která se přibližně uprostřed Trnovan dělila na dvě větve. Jednu představovala Chlumecká ulice, druhou potom ulice Bohosudovská. Právě ta pokračovala severním směrem, přičemž ji vytvořily domy postavené podél dřívější cesty do Sobědruh. Chlumecká ulice pak vedla rovně východním směrem na Srbice a Chlumec. Na frekventovaném místě, kde se obě ulice rozbíhaly, stály dříve restaurace Kotva a Diana, které ještě spatříme na snímku z konce 19. století. V malém trojúhelníku se tady ještě nacházela zahrada se stromy. Ta však později ustoupila a vnikl tak poněkud rozlehlejší křižovatkový prostor, který vydržel až do úplného zboření zdejší zásatvby v osmdesátých letech 20. století. Obě restaurace byly sice časem zrušené, ale samotné budovy zde stávaly ještě i dlouho potom. Pamětníci si jistě vzpomenou, že právě tady se nacházela známá a oblíbená prodejna s lahůdkami, které se říkalo "trnovanský gastronom". Dnes v těchto místech stojí řada obchodů a služeb při Masarykově ulici a za nimi stavebně zcela nezajímavé rozlehlé trnovanské sídliště.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 553x
Domy stavebního družstva Vlastní krb v Trnovanech Domy stavebního družstva Vlastní krb v Trnovanech
29.3 19 08:21Při dnešní Masarykově ulici, naproti bývalému claryovskému pivovaru v Trnovanech, v době velké bytové nouze, postavilo bytové družstvo "Vlastní krb" v letech 1928 až 1932 pro své členy nové čtyřposchoďové domy s malometrážními byty. Krátce před začátkem výstavby zde došlo ke zboření staré zástavby jednoposchoďových domů s mansardami. Nově postavené domy, které stojí již 90 let, slouží zdejším obyvatelům dodnes. Snímek Masarykovy ulice s novou, ale i se starou zástavbou naproti, vznikl roku 1933. V jednom ze starých rohových domů v popředí, který mimochodem zůstal stát dodnes, se tehdy nacházela jedna z četných restaurací. Kolem ní se v době zhotovení snímku procházela mladá děvčata. Naproti na druhé straně, kde na chodníku vládl čilý ruch, zase sídlil fotograf. Při této straně zpříjemňovala ulici též alej stromů.

O několik desetiletí později, v šedesátých letech 20. století, se po Trnovanech rozkřiklo, že v místech U Vlastního krbu, nedaleko pivovaru, straší. Podle některých lidí se tam měl ve zdi zjevovat zářící kostlivec či rytíř, který vylekal kdekoho v okolí. Jednu starou ženu museli dokonce ve stavu silného šoku a rozrušení odvézt na psychiatrické oddělení. Jelikož se o trnovanském strašidle hodně mluvilo, zapojila se do pátrání po něm také tehdejší Veřejná bezpečnost a dokonce i kriminální oddělení, avšak na nic se nepřišlo. Nakonec vyšlo najevo, že záhadné zjevení způsobovaly netradičně vzorované a lesknoucí se záclony, které při osvitu z pouliční lampy vrhaly vlnící se bizarní odlesky a vytvářely roztodivné obrazce. Jedna ze sousedek si tyto třpytivé záclony přivezla ze sousední bývalé Německé demokratické republiky, a když je posléze sundala, veškeré strašení U Vlastního krbu přestalo.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 631x
Velký požár roku 1793 urychlil přestavbu Teplic Velký požár roku 1793 urychlil přestavbu Teplic
20.3 19 08:55Už i středověké Teplice bývaly městem velmi výstavným. Staré hradby tehdy tvořila porfyrová zeď, která dosahovala téměř třímetrové výšky a metrové šířky. Vstup do města střežily čtyři brány, přičemž původní městskou zástavbu tvořila převážně dřevěná a hrázděná stavení. A právě to se stalo pro staré Teplice osudné. V červnu roku 1793 vypukl na Tržním náměstí, což je dnešní náměstí Svobody, požár, který se rychle přenesl do dalších částí města. Shořelo tehdy na 155 domů a 11 stodol na předměstí. Popelem lehla tehdy celá Papírová, Židovská a Lázeňská ulice. Kromě toho došlo též k silnému narušení lázeňských budov, takže škody patřily k mimořádně rozsáhlým.

Pohroma však nakonec přispěla k novému rozvoji a výstavbě lázeňského a hojně navštěvovaného města. Neprodleně po požáru se začalo s nápravou. Teplicím tehdy přicházely prostředky na opravu od zemského gubernia a rovněž od dvorů německých států, jejichž panovníci Teplice rádi a pravidelně navštěvovali. Majorátní pán Teplic - Jan Nepomuk Clary-Aldringen, rovněž pomohl svými dodávkami dřeva i dalšího stavebního materiálu. Začalo se tak s obnovou lázní a měšťanských domů, což jen urychlilo celkovou přestavbu Teplic na moderní město s téměř jednotnou klasicistní podobou. Zájem o znovuobnovení města i provozu lázní tak byl vskutku mimořádný. Již v roce 1794 se proto lázeňští hosté mohli ubytovat v některých novostavbách.

Dobová kolorovaná kresba tehdejšího Tržního náměstí nám přibližuje požár z roku 1793. Uprostřed náměstí stávala první původní teplická radnice z roku 1545, která představovala jednu z mála dřívějších kamenných a požárem nedotčených budov. Přesto přežila celou pohromu jen o 13 let, neboť byla zbořena v souvislosti s novou výstavbou města. Nová radnice potom vznikla na vyvýšené severní straně náměstí, kde stojí dodnes.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 460x
Zastávka tramvaje na Benešově náměstí před střední průmyslovou školou Zastávka tramvaje na Benešově náměstí před střední průmyslovou školou
13.3 19 10:12Současné mladé generace už nemají ani potuchy o tom, že k Teplicím patřily tramvaje po dobu téměř 65 let. Iniciátorem jejich zavedení nejen v lázeňském městě, ale i v širokém okolí, se stal majitel teplického panství - vzdělaný a podnikavý kníže Alfons Clary-Aldringen. První tramvaje vyjely v létě roku 1895 po trase z dnešního Benešova náměstí k hlavnímu nádraží ulicí Meissnerovou, což je dnešní ulice 28. října.

Poválečný snímek z roku 1949 zachytil tramvaj linky číslo 1 s vlečným vozem na Benešově náměstí před Střední průmyslovou školou. Tyto vozy elektrické dráhy jezdily tehdy z Řetenic přes Zámecké náměstí a centrum Teplic směrem do Trnovan, Novosedlic, Pozorky až do horního Dubí, přičemž na Benešově náměstí se dalo přestoupit na tramvaj linky číslo 2, jedoucí z Benešova náměstí kolem divadla do lázeňského Šanova. V roce 1949 patřily veškeré tramvajové tratě ještě k jednokolejným, a tak tramvajová souprava s motorovým vozem Ringhoffer z roku 1912 musela čekat na výhybně, až dorazí tramvajový vlak z protisměru od hlavního nádraží.

Veškeré stavby, které na snímku vidíme, se za uplynulých 70 let prakticky nezměnily, třebaže dnes slouží jiným účelům než tehdy. Nízká budova vlevo je původně spojena s tramvajovým provozem. Roku 1949 zde vlevo sloužila prodejna nábytku. V budově na pozadí snímku vpravo bývala kdysi velká tiskárna, později prodejna papírnictví a v osmdesátých letech prodejna Tuzexu se zahraničním zbožím.. Zájem o prodej býval tak značný, že zde stávala dlouhá fronta lidí a též se zde šmelilo s tuzexovými poukázkami. Dodnes se tady sortiment služeb opět změnil. Vlevo ve vedlejší budově v pozadí bývala před druhou světovou válkou velká pivnice, kde se scházeli především němečtí ctitelé pivního moku.

Tramvaje tvořily v ulicích města určitý neopakovatelný koloryt až do roku 1956, kdy došlo k jejich zrušení nejprve v centrální městské části a o tři roky později - v roce 1959, dojezdily i na posledním provozovaném mimoměstském úseku od červeného kostela v Trnovanech do horního Dubí.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 610x
Bývalé Trnovany jako obec u rybníků Bývalé Trnovany jako obec u rybníků
7.3 19 12:13Někdejší samostatné Trnovany představovaly v minulosti především zemědělskou obec, která žila podobně jako jiné vesnice na Teplicku. Ještě než sem dorazil průmysl a nová výstavba, nacházely se v okolí Trnovan většinou pole, louky a také několik rybníků. Jak je tedy patrné, rybníkářství s chovem ryb tady docela kvetlo. Některé z těchto vodních ploch pak byly časem od konce 19. století upraveny na přírodní koupaliště, která v letních vedrech sloužila k rekreaci zdejších obyvatel. Postupná výstavba a rozvoj průmyslu pak vytlačily z Trnovan nejen zemědělství, ale právě tak i chov ryb. Rybníky jeden po druhém zanikaly, až zde zůstala pouze nepatrná část někdejšího Mlýnského rybníku a rybník Anger, který byl vysušen a zanikl koncem 20. století.

Jedním z bývalých trnovanských rybníků byl též ten, který spatříme na našem starém snímku z konce 19. století. Na pohlednici vydané C. Weigendem v Teplicích je uvedeno Trnovany - místní rybník. Rybník obklopený loukami měl i své pojmenování. Říkalo se mu Koniglteich a zaujímal plochu nynějšího Smetanova náměstí. U malého ostrůvku, porostlého stromy, bylo tehdy zřízeno jednoduché koupaliště. Když původní půdorys Trnovan již neposkytoval další volné parcely a v obci byly snahy o další výstavbu, došlo počátkem 20. století k vysušení rybníku Koniglteich. Na jeho místě vznikla roku 1908 měšťanská škola a také park. Dnes zůstaly Trnovany, které tvoří součást Teplic, bez rybníků a vodních ploch. A to je pro tuto dobu, která se vyznačuje od jara do podzimu dlouhými a horkými léty, nenahraditelná škoda.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 769x
Zobrazeno 1 - 15 z 700
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 ... | »

ANKETA: Kde by se podle vás mělo postavit nové koupaliště v Teplicích?

Na Kudlichu - vodojem nad Teplicemi
54
V Šanově pod Panoramou - stará třešňovka
42
Vykoupit zpět pozemek v Zámecké zahradě a postavit koupaliště tam
366

Celkem odpovídalo: 462

severočeské doly Partner Domu kultury Teplice Parner fotbalového klubu FK Teplice
Pro Arte Beuronensis Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích 2011

Kontaktní formulář

zavrit

Jméno :  E-mail : 

Vaš dotaz: