STARÉ TEPLICE

iTeplice.cz - Zpravodajství pro Teplice | Dnes je Pondělí, 22. dubna'19, svátek má Evžénie.
Původní podoba okresní nemocnice v Teplicích

Původní podoba okresní nemocnice v Teplicích

18.4 19 08:20 Potřeby zdravotnictví si pro stále rostoucí počet obyvatel Teplicka koncem 19. století vyžádaly stavbu nové okresní nemocnice původně pro 170 pacientů na okraji Teplic v těsném sousedství Řetenic z prostředků okresního zastupitelstva. Mnohé významné veřejné budovy lázeňského města patřily k dílům proslulého stavitele Adolfa Siegmunda, a tak tomu zůstalo i v případě vznikající nemocnice. V září roku 1896 došlo k jejímu slavnostnímu otevření, o šest let později roku 1902 v areálu přibylo ještě další dětské oddělení s třiceti lůžky. Prostředky na výstavbu a na udržování dětského pavilónu tehdy poskytl průmyslník Theodor Grohmann z vděčnosti za šťastný výsledek operace své manželky. Tuto budovu dětského oddělení však dnes již nenajdete, neboť byla v polovině osmdesátých let 20. století zbořena.

Nemocniční budovy na starém snímku z dvacátých let 20. století sice nevypadají špatně, ale podle dobových zpráv zařízení později svojí kapacitou neodpovídala potřebám zdravotní péče ve stále rychle se rozvíjejícím teplickém okrese. Zásadní modernizace nemocnice, výstavba velkého chirurgického pavilónu a dalších hospodářských budov proto následně probíhala v letech 1925 až 1933. Do dnešních časů pak nemocnice prošla dalšími rozsáhlými i dílčími proměnami, včetně přístavby nové polikliniky. Stále se vyvíjející a modernizující zdravotnictví pak přináší i v současnosti další velké změny. Po výstavbě nové budovy urgentního příjmu v roce 2018 dochází rovněž k rozsáhlé stavbě v jižní části areálu nemocnice, ve které budou kromě mnoha jiných účelů též sloužit nové operační sály.Teplická nemocnice, která dnes spadá pod Krajskou zdravotní a.s., se tak neustále rozšiřuje a modernizuje, aby mohla plnit stále náročnější potřeby dnešního zdravotnictví.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 228x
Pohled od nádraží směrem od Vrchlického ulice

Pohled od nádraží směrem od Vrchlického ulice

12.4 19 08:25 Barevná letografie, vydaná bratry Willnerovými na přelomu 19. a 20. století, zachytila pohled od hlavního nádraží v Teplicích směrem do Vrchlického ulice. Zcela vlevo v popředí spatříme vilu, která dříve patřila společnosti Ústecko-teplické dráhy. Ve druhé polovině 20. století se zde nacházelo zubní středisko a ještě později tady bývala výpravna autobusového nádraží. V popředí vpravo projíždí tramvaj s vlekem teplické malodráhy, která směrem vpravo jela na dnešní Benešovo náměstí a opačným směrem do Trnovan, Novosedlic, Pozorky a Dubí.

Stavby v pozadí z velké části stojí dodnes. Dominantní je kostel svatého Bartoloměje a vlevo od něho zaniklá budova židovské synagogy s typickou kopulí. Ještě více vlevo od synagogy stojí eklektická stavba původně německého gymnázia, dnes hospodářská škola a vlevo v pozadí uzavírá dohledné panorama Doubravská hora. Všimněte si, jak celá oblast doslova tone v krásné zeleni stromů, k čemuž přispívá i dvojitá stromová alej. Každý lázeňský host a návštěvník Teplic, který na hlavním nádraží kdysi vystoupil z vlaku, tak hned získal o Teplicích ten nejlepší dojem, ještě umocněný elegantními vilami obklopené zelení i tramvajovou dopravou, kterou se mohlo pochlubit jen několik měst.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 367x
Střed starých Trnovan mezi Chlumeckou a Bohosudovskou ulicí

Střed starých Trnovan mezi Chlumeckou a Bohosudovskou ulicí

5.4 19 09:04 Když začalo v sedmdesátých letech 19. století docházet v Trnovanech k zakládání významných továren i dalších průmyslových podniků, začala postupně mizet veškerá dřívější výhradně venkovská atmosféra zdejších zemědělců s vesnickými domky a zahrádkami, přičemž Trnovany se začaly stále více podobat městské zástavbě. Ještě však na přelomu 19. a 20. století se v Trnovanech na některých fotografiích podařilo zachytit dřívější vesnická zákoutí, staré domky, hospodářská stavení a staré hostince. Netrvalo však dlouho a po vesnické architektuře se slehla země.

Na hlavní Nádražní třídu v Teplicích, která dnes nese pojmenování Masarykova, po rozšíření Teplic i Trnovan navazovala i trnovanská Hlavní třída, která se přibližně uprostřed Trnovan dělila na dvě větve. Jednu představovala Chlumecká ulice, druhou potom ulice Bohosudovská. Právě ta pokračovala severním směrem, přičemž ji vytvořily domy postavené podél dřívější cesty do Sobědruh. Chlumecká ulice pak vedla rovně východním směrem na Srbice a Chlumec. Na frekventovaném místě, kde se obě ulice rozbíhaly, stály dříve restaurace Kotva a Diana, které ještě spatříme na snímku z konce 19. století. V malém trojúhelníku se tady ještě nacházela zahrada se stromy. Ta však později ustoupila a vnikl tak poněkud rozlehlejší křižovatkový prostor, který vydržel až do úplného zboření zdejší zásatvby v osmdesátých letech 20. století. Obě restaurace byly sice časem zrušené, ale samotné budovy zde stávaly ještě i dlouho potom. Pamětníci si jistě vzpomenou, že právě tady se nacházela známá a oblíbená prodejna s lahůdkami, které se říkalo "trnovanský gastronom". Dnes v těchto místech stojí řada obchodů a služeb při Masarykově ulici a za nimi stavebně zcela nezajímavé rozlehlé trnovanské sídliště.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 376x



Domy stavebního družstva Vlastní krb v Trnovanech Domy stavebního družstva Vlastní krb v Trnovanech
29.3 19 08:21Při dnešní Masarykově ulici, naproti bývalému claryovskému pivovaru v Trnovanech, v době velké bytové nouze, postavilo bytové družstvo "Vlastní krb" v letech 1928 až 1932 pro své členy nové čtyřposchoďové domy s malometrážními byty. Krátce před začátkem výstavby zde došlo ke zboření staré zástavby jednoposchoďových domů s mansardami. Nově postavené domy, které stojí již 90 let, slouží zdejším obyvatelům dodnes. Snímek Masarykovy ulice s novou, ale i se starou zástavbou naproti, vznikl roku 1933. V jednom ze starých rohových domů v popředí, který mimochodem zůstal stát dodnes, se tehdy nacházela jedna z četných restaurací. Kolem ní se v době zhotovení snímku procházela mladá děvčata. Naproti na druhé straně, kde na chodníku vládl čilý ruch, zase sídlil fotograf. Při této straně zpříjemňovala ulici též alej stromů.

O několik desetiletí později, v šedesátých letech 20. století, se po Trnovanech rozkřiklo, že v místech U Vlastního krbu, nedaleko pivovaru, straší. Podle některých lidí se tam měl ve zdi zjevovat zářící kostlivec či rytíř, který vylekal kdekoho v okolí. Jednu starou ženu museli dokonce ve stavu silného šoku a rozrušení odvézt na psychiatrické oddělení. Jelikož se o trnovanském strašidle hodně mluvilo, zapojila se do pátrání po něm také tehdejší Veřejná bezpečnost a dokonce i kriminální oddělení, avšak na nic se nepřišlo. Nakonec vyšlo najevo, že záhadné zjevení způsobovaly netradičně vzorované a lesknoucí se záclony, které při osvitu z pouliční lampy vrhaly vlnící se bizarní odlesky a vytvářely roztodivné obrazce. Jedna ze sousedek si tyto třpytivé záclony přivezla ze sousední bývalé Německé demokratické republiky, a když je posléze sundala, veškeré strašení U Vlastního krbu přestalo.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 404x
Velký požár roku 1793 urychlil přestavbu Teplic Velký požár roku 1793 urychlil přestavbu Teplic
20.3 19 08:55Už i středověké Teplice bývaly městem velmi výstavným. Staré hradby tehdy tvořila porfyrová zeď, která dosahovala téměř třímetrové výšky a metrové šířky. Vstup do města střežily čtyři brány, přičemž původní městskou zástavbu tvořila převážně dřevěná a hrázděná stavení. A právě to se stalo pro staré Teplice osudné. V červnu roku 1793 vypukl na Tržním náměstí, což je dnešní náměstí Svobody, požár, který se rychle přenesl do dalších částí města. Shořelo tehdy na 155 domů a 11 stodol na předměstí. Popelem lehla tehdy celá Papírová, Židovská a Lázeňská ulice. Kromě toho došlo též k silnému narušení lázeňských budov, takže škody patřily k mimořádně rozsáhlým.

Pohroma však nakonec přispěla k novému rozvoji a výstavbě lázeňského a hojně navštěvovaného města. Neprodleně po požáru se začalo s nápravou. Teplicím tehdy přicházely prostředky na opravu od zemského gubernia a rovněž od dvorů německých států, jejichž panovníci Teplice rádi a pravidelně navštěvovali. Majorátní pán Teplic - Jan Nepomuk Clary-Aldringen, rovněž pomohl svými dodávkami dřeva i dalšího stavebního materiálu. Začalo se tak s obnovou lázní a měšťanských domů, což jen urychlilo celkovou přestavbu Teplic na moderní město s téměř jednotnou klasicistní podobou. Zájem o znovuobnovení města i provozu lázní tak byl vskutku mimořádný. Již v roce 1794 se proto lázeňští hosté mohli ubytovat v některých novostavbách.

Dobová kolorovaná kresba tehdejšího Tržního náměstí nám přibližuje požár z roku 1793. Uprostřed náměstí stávala první původní teplická radnice z roku 1545, která představovala jednu z mála dřívějších kamenných a požárem nedotčených budov. Přesto přežila celou pohromu jen o 13 let, neboť byla zbořena v souvislosti s novou výstavbou města. Nová radnice potom vznikla na vyvýšené severní straně náměstí, kde stojí dodnes.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 291x
Zastávka tramvaje na Benešově náměstí před střední průmyslovou školou Zastávka tramvaje na Benešově náměstí před střední průmyslovou školou
13.3 19 10:12Současné mladé generace už nemají ani potuchy o tom, že k Teplicím patřily tramvaje po dobu téměř 65 let. Iniciátorem jejich zavedení nejen v lázeňském městě, ale i v širokém okolí, se stal majitel teplického panství - vzdělaný a podnikavý kníže Alfons Clary-Aldringen. První tramvaje vyjely v létě roku 1895 po trase z dnešního Benešova náměstí k hlavnímu nádraží ulicí Meissnerovou, což je dnešní ulice 28. října.

Poválečný snímek z roku 1949 zachytil tramvaj linky číslo 1 s vlečným vozem na Benešově náměstí před Střední průmyslovou školou. Tyto vozy elektrické dráhy jezdily tehdy z Řetenic přes Zámecké náměstí a centrum Teplic směrem do Trnovan, Novosedlic, Pozorky až do horního Dubí, přičemž na Benešově náměstí se dalo přestoupit na tramvaj linky číslo 2, jedoucí z Benešova náměstí kolem divadla do lázeňského Šanova. V roce 1949 patřily veškeré tramvajové tratě ještě k jednokolejným, a tak tramvajová souprava s motorovým vozem Ringhoffer z roku 1912 musela čekat na výhybně, až dorazí tramvajový vlak z protisměru od hlavního nádraží.

Veškeré stavby, které na snímku vidíme, se za uplynulých 70 let prakticky nezměnily, třebaže dnes slouží jiným účelům než tehdy. Nízká budova vlevo je původně spojena s tramvajovým provozem. Roku 1949 zde vlevo sloužila prodejna nábytku. V budově na pozadí snímku vpravo bývala kdysi velká tiskárna, později prodejna papírnictví a v osmdesátých letech prodejna Tuzexu se zahraničním zbožím.. Zájem o prodej býval tak značný, že zde stávala dlouhá fronta lidí a též se zde šmelilo s tuzexovými poukázkami. Dodnes se tady sortiment služeb opět změnil. Vlevo ve vedlejší budově v pozadí bývala před druhou světovou válkou velká pivnice, kde se scházeli především němečtí ctitelé pivního moku.

Tramvaje tvořily v ulicích města určitý neopakovatelný koloryt až do roku 1956, kdy došlo k jejich zrušení nejprve v centrální městské části a o tři roky později - v roce 1959, dojezdily i na posledním provozovaném mimoměstském úseku od červeného kostela v Trnovanech do horního Dubí.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 476x
Bývalé Trnovany jako obec u rybníků Bývalé Trnovany jako obec u rybníků
7.3 19 12:13Někdejší samostatné Trnovany představovaly v minulosti především zemědělskou obec, která žila podobně jako jiné vesnice na Teplicku. Ještě než sem dorazil průmysl a nová výstavba, nacházely se v okolí Trnovan většinou pole, louky a také několik rybníků. Jak je tedy patrné, rybníkářství s chovem ryb tady docela kvetlo. Některé z těchto vodních ploch pak byly časem od konce 19. století upraveny na přírodní koupaliště, která v letních vedrech sloužila k rekreaci zdejších obyvatel. Postupná výstavba a rozvoj průmyslu pak vytlačily z Trnovan nejen zemědělství, ale právě tak i chov ryb. Rybníky jeden po druhém zanikaly, až zde zůstala pouze nepatrná část někdejšího Mlýnského rybníku a rybník Anger, který byl vysušen a zanikl koncem 20. století.

Jedním z bývalých trnovanských rybníků byl též ten, který spatříme na našem starém snímku z konce 19. století. Na pohlednici vydané C. Weigendem v Teplicích je uvedeno Trnovany - místní rybník. Rybník obklopený loukami měl i své pojmenování. Říkalo se mu Koniglteich a zaujímal plochu nynějšího Smetanova náměstí. U malého ostrůvku, porostlého stromy, bylo tehdy zřízeno jednoduché koupaliště. Když původní půdorys Trnovan již neposkytoval další volné parcely a v obci byly snahy o další výstavbu, došlo počátkem 20. století k vysušení rybníku Koniglteich. Na jeho místě vznikla roku 1908 měšťanská škola a také park. Dnes zůstaly Trnovany, které tvoří součást Teplic, bez rybníků a vodních ploch. A to je pro tuto dobu, která se vyznačuje od jara do podzimu dlouhými a horkými léty, nenahraditelná škoda.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 571x
Bývalá myslivna a bažantnice v Zámecké zahradě Bývalá myslivna a bažantnice v Zámecké zahradě
1.3 19 07:46V severozápadním rohu Zámecké zahrady stávala kdysi dávno zámecká myslivna panského myslivce a rovněž bažantnice. Nedaleko odtud pak vedla od bývalé Lázeňské brány dávná cesta na Bílinu i na Duchcov.

Po zboření městského opevnění a po odstranění Zámecké brány, které se též říkalo Bílinská, začala od roku 1810 postupně vznikat při tehdejší cestě naproti Zámecké zahradě městská ulice, která dostala přiléhavé pojmenování Jägerzeile - tedy Myslivecká, podle někdejší panské myslivny. Mezi prvními domy, které zde byly postaveny, patřily především hostince. O ty totiž projevovali mnozí zájem vždy po procházkách v Zámecké zahradě, takže obvykle nikdy nezely prázdnotou. Další zástavba v této ulici začala vznikat v rozmezí několika dalších desetiletí. První klasicistní budovy, pocházející z doby po roce 1840, prošly v závěru 19. století přestavbou a úpravami podle dobového vkusu. Po levé straně při výjezdu z města stála dlouho, až do doby po druhé světové válce, zeď, která oddělovala kdysi uzavřenou Zámeckou zahradu od městské ulice.

Budova myslivny s červenou střechou na rohu Zámecké zahrady, kterou užíval panský myslivec, chovající ve voliérách zlaté bažanty i jiné ozdobné a užitkové ptactvo, zanikla po roce 1945. Po roce 1980 byla tato čast Zámecké zahrady i s protější domovní výstavbou výrazně narušena výstavbou silničního obchvatu, který se necitlivě "zakousl" do tohoto příjemného a zeleného koutu Teplic. Kresba zámecké myslivny a bažantnice pochází z počátku druhé čtvrti 19. století.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 539x
Pomník pruského krále na Letné Pomník pruského krále na Letné
22.2 19 08:14Pruský král Bedřich Vilém III. patřil k monarchům protinapoleonské koalice, která měla roku 1813 svůj hlavní válečný štáb právě v Teplicích. Odtud byly také řízeny válečné kroky spřátelených armád, které se zpočátku Napoleonovi jen bránily, ale posléze přešly do protiútoku. V Teplicích se rovněž řešila důležitá strategická rozhodnutí, která později směřovala k poválečnému uspořádání Evropy.

Po porážce Napoleona pod Krušnými horami u Chlumce roku 1813 nastalo pro Teplice mimořádně slavné období rozkvětu jak města, tak zejména i lázní. To vše díky slavnostnímu nadšení z vítězství nad dobyvačnými francouzskými vojsky, ale zejména i díky nejvyšším korunovaným hlavám jednotlivých států, které se tehdy v Teplicích zdržovaly. Mnoho významných osobností se pak i v dalších letech tradičně do Teplic vracelo. A právě mezi takové vzácné hosty a mecenáše lze zařadit i pruského krále Bedřicha Viléma III., který si navíc Teplice neobyčejně oblíbil a stal se tak dlouholetým a tradičním návštěvníkem, zrovna tak i příznivcem teplických lázní. V letech 1812 až 1839 jej město Teplice vítalo téměř každý rok. Rád se procházel po městě i po zdejších parcích, ale zároveň si oblíbil Špitálský vrch, což je dnešní Letná. Právě tam, po jeho smrti, v den nedožitých narozenin, mu byl v březnu roku 1841 odhalen pozoruhodný pomník. Navrhl jej Anton Nobile, který také vytvořil ruský pomník bitvy u Chlumce. Pomník byl vysoký 25 stop, přičemž bustu, zeměkouli a sochu odlili v Plasech a městu je daroval majitel sléváren kníže Metternich. Dnes pomník pruského krále na Letné již nenajdete.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 423x
Teplické tramvaje v Novosedlicích Teplické tramvaje v Novosedlicích
14.2 19 07:38Bylo to v období sedmdesátých a osmdesátých let 19. století, když začala zvláště tíživě na lázeňské město Teplice doléhat otázka rychlého a zároveň spolehlivého dopravního spojení mezi nádražím Ústecko-teplické dráhy a středem města. V tu dobu zde jezdily pouze nájemné drožky a hotelové omnibusy. To nemohlo vyhovovat občanům světoznámých lázní ani stále četnějším návštěvníkům z domova i ze zahraničí. Světově proslulé lázeňské město Teplice přestávalo být pouze střediskem mondénní lázeňské léčby, ale v druhé polovině 19. století se stávalo také centrem rozvinutého průmyslu sklářského, strojírenského a báňského. Rozrůstající se město potřebovalo moderní veřejný dopravní prostředek, který by se neomezoval pouze na lázeňské dvouměstí Teplic a Šanova, ale který by spojil i průmyslová předměstí jako Trnovany, Řetenice a obce na severu od města.

A tak od roku 1895 začaly nejen po městě, ale i po okolí Teplic jezdit vozy elektrické malodráhy na rozchodu jednoho metru. Kromě Teplic samotných došlo během roku 1895 též kez provoznění poměrně náročné tratě do horního Dubí, která vedla přes Trnovany a Novosedlice. Jedna z ulic v Novosedlicích dodnes nese jméno Malodrážní, kudy malodráha - tedy elektrická tramvaj projížděla. Na našem snímku z roku 1925 spatříme zcela vpravo motorový vůz číslo 33, který vyrobila vagónka Ringhoffer, jak vyjíždí z Malodrážní ulice v Novosedlicích, aby přejel dnešní ulici Míru do Valentinské ulice. Cílem tramvaje byla Pozorka, která se dříve německy jmenovala Cukmantl. Tramvaje však jezdily také až do horního Dubí, kde měly konečnou v místech za kostelem.

Kruhová tabulka zavěšená nad křižující ulicí nese česko-německý nápis "Achtung auf den Zug", nebo-li "Pozor na vlak". Ulice Míru tehdy ještě nebyla dlážděna, jen pěší mohli přejít tramvajové koleje po vydlážděném pruhu. V první budově vlevo bývala donedávna otevřena oblíbená restaurace "Lidový dům", kam rádi chodili posedět zdejší štamgasti. Jinak se za téměř sto let zdejší zástavba nijak nezměnila. Jenom tramvaj zde už od roku 1959 žádnou nespatříte.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 708x
Kresba Městských lázní s Pravřídlem z 20 let 19. století Kresba Městských lázní s Pravřídlem z 20 let 19. století
7.2 19 13:01Významnými změnami během 19. století prošel komplex lázeňských budov při tehdejším barokním Novém knížecím domě na Lázeňském náměstí a v přilehlé Kostelní ulici. Nástavbami druhých pater a novými přístavbami k starším jádrům zde vznikla celistvá konfigurace budov na zajímavě zalomeném půdorysu se dvěma nárožími, z nichž jedno bylo zkosené. K těmto stavebně propojeným budovám na západní straně Lázeňského náměstí se pravděpodobně dobře řadily rovněž původně empírové Městské lázně v místech dnešního Pravřídla, které známe už jen z dobových vyobrazení. Zanikly totiž z důvodu jiné pozdně klasicistní stavby z let 1838 až 1839.

Na grafických listech z první čtvrtiny 19. století se nám jeví jednopatrová budova na lichoběžníkovém půdorysu, s hlavním průčelím o šesti osách bez vstupu, který je umístěn až v bočním průčelí do Kostelní ulice. Fasáda byla členěna lizénovými rámy, slepou arkaturou v přízemí a zvýrazněnou korunní římskou se zubořezem. Na staré dokumentaci spatříme i další domy z Kostelní ulice, které zanikly při demolici celého jižního a východního bloku budov na Lázeňském náměstí. Jednalo se většinou o shodné typy staveb, přimykající se celkovým rozvrhem i architektonickými detaily k předchozím dosud stojícím domům.

Kresba raně klasicistní budovy Městských lázní pochází z dvacátých let 19. století. Dnešní budova s Pravřídlem tvoří součást rozsáhlého komplexu lázeňského domu a sanatoria Beethoven, kam každoročně přijíždí množství lázeňských pacientů nejen z celé České republiky, Evropy i z dalších mimoevropských zemí.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 679x
Část někdejšího trnovanského parku s restaurací Část někdejšího trnovanského parku s restaurací
1.2 19 09:37K velmi malebným a zelení bohatě ověnčeným místům, která vyhledávali nejen obyvatelé z Teplic, Trnovan a Šanova, ale zrovna tak i četní lázeňští hosté, patřil přírodní park v Trnovanech, kterému se ještě koncem 18. století říkalo "Elysium Teplicense". Podél zdejšího protékajícího potoka Bystřice, který směřoval od Novosedlic přes Trnovany do lázeňského Šanova, se nacházely krásné sady, které lákaly k četným vycházkám, neboť propůjčovaly této lokalitě svůj zvláštní půvab.

Stromová i potoční zákoutí, kde nechyběly dřevěné altánky se stříškami, tady zvala k odpočinku a klidu, travnaté plochy k posezení i ke hře a dovádění dětí. K občerstvení všech, kteří sem rádi zavítali, pak sloužila budova hostince, který nikdy nezel prázdnotou. Od jara, přes letní období až do podzimu se často obvykle posedávalo i venku na lavičkách před hostincem a pokud se počasí nějak pokazilo, scházeli se hosté uvnitř budovy.

Romantické časy trnovanského přírodního parku trvaly ještě i po celé 19. století. Na přelomu 19. a 20. století však nová velká výstavba s neustálým rozvojem Trnovan začala měnit někdejší venkovskou obec ve stále se rozrůstající město, které se rozšiřovalo do všech směrů. Když pak výstavba začala směřovat rovněž od Trnovan k lázeňskému Šanovu, vzal z velké části trnovanský park i s téměř všemi malebnými zákoutími definitivně za své. Na snímku z přelomu 19. a 20. století spatříme část někdejšího trnovanského parku s restaurací, kterou hosté při svých procházkách často navštěvovali.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 738x
TEPLICKÉ TRAMVAJE A TRAMVAJÁCI V ROCE 1900 TEPLICKÉ TRAMVAJE A TRAMVAJÁCI V ROCE 1900
25.1 19 07:38Existence tramvajové dopravy v Teplicích se datuje v letech 1895 až 1959. Dlouho, kromě několika posledních let, se jednalo o jednokolejné tramvajové tratě na úzkém rozchodu jednoho metru, na kterém různé typy vozidel zajišťovaly dopravní obsluhu jak po samotném městě a jeho okrajových čtvrtích, tak i provoz mimoměstský, například do původně samostatných Řetenic nebo přes některé další obce až do horního Dubí. Teplické tramvaje se vyznačovaly mnoha zvláštnostmi, pozoruhodnostmi i nevšední historií. Například nikdy nepoužívaly pantografy ani lyry, ale výhradně jen tyčové sběrače, na způsob odběru elektřiny u trolejbusů. Tramvaje v nejstarším českém lázeňském městě též dlouho sloužily i k přepravě poštovních zásilek.

Firma LINHEIM a spol. dodala do Teplic rovněž vozový park. Pro zahájení provozu bylo od roku 1895 k dispozici 8 motorových vozů. Jak vypadaly tyto prvé vozy? Na trámovém podvozku spočívala dřevěná skříň s devíti okny v každé bočnici, se střechou opatřenou větracím nástřeškem, uvnitř rozdělena na dva nestejně velké oddíly, uvažované původně jako dvě vozové třídy. Později bylo toto rozdělení používáno pro účely kuřáků a nekuřáků. Sedadla uvnitř vozu měla podélné uspořádání, takže cestující si hleděli vzájemně do očí. Výrobcem těchto vozů byla Weitzerova vagónka ve Štýrském Hradci. Vozy měly obsaditelnost pro 40 osob, plošiny zůstaly otevřené.

První tramvajový úsek v létě roku 1895 začal převážet cestující od hlavního teplického nádraží na Školní, dnes Benešovo náměstí. Ještě téhož roku byla uvedena do provozu trať od hlavního nádraží do Trnovan a do Dubí. V roce 1896 se pak otevřel úsek ze Školního náměstí na Zámecké náměstí a ten byl za dva roky prodloužen k hostinci Mariánský dvůr a k nádraží Teplice - Zámecká zahrada. Při zahájení provozu do Dubí byly dodány další motorové a vlečné vozy tzv. kombinovaného typu - s vyjímatelnými okny, které se v létě nahrazovaly svinovacími plachtami. V současných parných létech by něco podobného cestující určitě ocenili.

Na snímku z roku 1900 spatříme, jak tramvajáci ochotně pózují před motorovým vozem číslo 15, který stojí před halou vozovny na Novém mlýně. V jeho čele je uvedena konečná stanice linky Eichwald - tedy Dubí. Tento vůz pochází od téhož výrobce jako první vozy, ale byl dodán až v roce 1900 ve volnoosém provedení s již zakrytými plošinami.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 722x
Teplická noční tramvaj v Dlouhé ulici Teplická noční tramvaj v Dlouhé ulici
18.1 19 08:26Předchůdcem dnešní Severočeské filharmonie Teplice býval Severočeský symfonický orchestr, ve kterém po druhé světové válce hrával též flétnista pan Karel Jedlička. Bydlel v Dlouhé ulici nad provozovnou, kde se tehdy brousili nože a další nástroje. Pan Karel Jedlička přes den chodil do zkoušek orchestru, večer zase na koncerty a zájezdy, a když se pozdě večer vracel unavený domů, nemohl se ani pořádně vyspat a odpočinout si. Hned pod okny mu totiž projížděla noční tramvaj, která velice v nočním tichu rachotila a pravidelně jej budila. Navíc hned u okna byl na domě umístěn hák na zavěšení špondrátu udržující trolejové vedení, takže domem otřásaly hned dvě chvění - od kolejí na vozovce a také od trolejového vedení.

Když tramvaj přijížděla od radnice velkým obloukem přes tehdejší Stalinovo, dnes náměstí Svobody, bylo již patrné určité chvění. Když potom vjela do Dlouhé ulice, hluk i chvění značně zesílilo a v momentě, kdy tramvaj projížděla přímo kolem domu, se vše otřásalo jako při zemětřesení nebo když projíždí tank, přičemž postel, na které pan Jedlička spal, doslova poskakovala. Pochopitelně, že spáč byl nepříjemně vzbuzen a snažil se poté znovu usnout, ale i když se mu to po chvíli podařilo, projížděla po půlhodině opět tramvaj v protisměru, takže jej znovu vzbudila. A tak to šlo až do rána. Na zkoušky do orchestru pak přicházel Karel Jedlička nevyspalý a unavený. Po určité době se nakonec z Dlouhé ulice raději odstěhoval do tehdy prvního teplického sídliště, které vznikalo pod nádražím Teplice, Zámecká zahrada. Jednalo se o ulici Kubánské revoluce, kterou je dnešní Americká. Tam si to nemohl vynachválit už jenom proto, že kolem žádná tramvaj nejezdila a on se mohl konečně dobře vyspat.

Náš snímek z doby poválečné zachytil Dlouhou ulici i s projíždějící tramvají v místech, kde někdejší hudebník Severočeského symfonického orchestru kdysi bydlel a kde ho noční tramvaje neustále budily. Poslední tramvaje tudy projely v roce 1956, kdy byl zrušen jejich provoz z Trnovan do Řetenic.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 781x
Okolí muzikantského dvoru v Dubské ulici roku 1910 Okolí muzikantského dvoru v Dubské ulici roku 1910
11.1 19 08:31Nedaleko od místa, odkud se z centra města vyjíždělo Lesní bránou severním směrem na Dubí, se za městskými hradbami kdysi dávno rozprostíralo pole zvané Literátská dědina. Výnosy z něho šly totiž ve prospěch literátského a zpěváckého bratrstva, které v Teplicích působilo již od 16. století až do doby císaře Josefa II. na konci 18. století. V letech 1876 až 1878, právě v místech někdejšího pole Litarátská dědina, postavil A. Siegmund svůj rozlehlý dominantní dům, pojatý ve stylu dřívější německé secese a nazval jej podle staré tradice "Muzikantský dvůr". V horních partiích na balustrádách zdobily budovu figury muzicírujících dětí a na štítu nahoře socha Orfea s lyrou. Před výstavným domem, kde se nacházela křižovatka původních cest, pak vzniklo malé náměstíčko, odkud z Dubské ulice odbočovala silniční komunikace do Školní a také do Spojenecké ulice.
Na snímku z roku 1910 spatříme Muzikantský dvůr ještě v plné původní kráse i s přilehlou Dubskou ulicí. V domech vlevo se nacházely dílny, autodílny i tiskárna. V jednom pak má svoje tradice též autoškola. V pozadí Dubské ulice dohlédneme ještě na bývalý železniční přejezd se závorami, který dosloužil v padesátých letech 20. století, když se na něm dvakrát za sebou staly dvě velmi těžké srážky městských autobusů s vlaky.

Samotná budova Muzikantského dvoru, v jejíž přízemní části byla umístěna kavárna s cukrárnou a mnohem později po druhé světové válce zase prodejna Lověny, pak ve druhé polovině 20. století stále více chátrala, až se z ní stala takřka ruina, ohrožující své okolí pádem zdiva, cihel a kamenů. Zejména střešní části se začaly zcela propadat. Rozlehlý objekt byl poté nabídnut k odprodeji a po dalších dlouhých letech se dočkal náročné rekonstrukce, která však nebyla jaksi dotažena až do finálního konce. Přitom se jedná o objekt, který by mohl patřit k velmi reprezentačním.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 818x
Zobrazeno 1 - 15 z 692
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 ... | »

ANKETA: Kde by se podle vás mělo postavit nové koupaliště v Teplicích?

Na Kudlichu - vodojem nad Teplicemi
53
V Šanově pod Panoramou - stará třešňovka
41
Vykoupit zpět pozemek v Zámecké zahradě a postavit koupaliště tam
335

Celkem odpovídalo: 429

severočeské doly Partner Domu kultury Teplice Parner fotbalového klubu FK Teplice
Pro Arte Beuronensis Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích 2011

Kontaktní formulář

zavrit

Jméno :  E-mail : 

Vaš dotaz: