STARÉ TEPLICE

iTeplice.cz - Zpravodajství pro Teplice | Dnes je Neděle, 20. října'19, svátek má Vendelín.
Obchodní dům s oblečením v bývalé Meissnerově ulici

Obchodní dům s oblečením v bývalé Meissnerově ulici

13.9 19 09:17 Dnes se již jen málo ví, že dnešní ulice 28. října nesla kdysi pojmenování Meissnerova, podle spisovatele Alfreda Meissnera, který se narodil roku 1822 ne v této, ale v Mlýnské ulici a jenž zemřel v rakouském Bregenzi. Meissnerova ulice spojovala dřívější Školní, dnes Benešovo náměstí, s hlavním nádražím. Zástavba zde začala vznikat zejména po zavedení Ústecko-teplické dráhy v roce 1858. Domy v této ulici proto názorně dokumentují vývoj architektury druhé poloviny 19. století a počátku století dvacátého.
Meissnerova ulice, kudy byla vedena hlavní trať teplických tramvají, představovala elegantní třídu s mnoha obchody vybraného zboží, restauracemi, vinárnami, kavárnami a cukrárnami, které dodávaly tehdejším lázeňským Teplicím to pravé městské klima. V této ulici byly umístěny též nejrůznější módní salony. V jedné z výstavných budov horní části ulice se nacházel obchodní dům Adolfa Ehrlicha, který se specializoval na látky, dětské i dámské oblečení a na výbavy pro nevěsty. U jeho výloh pak zejména ženy postávaly dlouhé chvíle.
Pohlednice vydaná po roce 1905 ukazuje, že se v obchodním domě opravdu dalo na co dívat. Široká nečleněná skla výloh vnesla do Meissnerovy ulice něco z odlesku velkoměsta. Secesní detaily navíc podtrhovaly eleganci stavby, v níž také interiéry patřily k velmi pěkně zařízeným. Tento dům stojí v dnešní ulici 28. října doposud, avšak již neslouží módnímu odívání jako dříve, neboť po jeho opravě se zde věnují bankovním službám.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 637x
Štěpánovo náměstí koncem 19. století

Štěpánovo náměstí koncem 19. století

6.9 19 10:52 Dnešní Laubeho náměstí, kde se střetávají ulice U Císařských lázní, Mlýnská a Rooseveltova, se původně jmenovalo Mlýnské, neboť zde na okraji Lázeňského parku, v místech dnešních Císařských lázní, stával do roku 1870 Horní mlýn. Přední teplický hotel "Pruský král", jehož malou část spatříme na pohlednici z konce 19. století zcela vlevo, pocházel z roku 1923. V roce 1834 v něm bydlel hudební skladatel Richard Wagner a v roce 1941 také královský místodržící - arcivévoda Štěpán, při jehož dalším pobytu roku 1844 bylo právě podle něho Mlýnské náměstí přejmenováno na Štěpánské.

V popředí snímku, u malého středového parčíku, který přežil dodnes, se nacházelo jedno ze stanovišť drožek, a to až do doby, než je nahradily vozy elektrické malodráhy, které též převážely zásilky do zdejší hlavní pošty. Přibližně ve čtyřicátých letech 19. století vznikl rozlehlý a reprezentační dům mezi náměstím a Mlýnskou ulicí. Patřil advokátské rodině Stradalů, členům městského zastupitelstva i významným představitelům teplické liberální buržoasie v době industrializace a výstavby Teplicka. Dům odrážel společenské postavení majitelů a svojí výstavností se nápadně odlišoval od malých domků na protější straně, které jsou částečně zachyceny zcela vpravo. Tento výstavný dům zanikl jako jeden z prvních při pozdějším bourání Mlýnské ulice. Nachází se zde též průhled do Mlýnské ulice, která klesá dolů směrem k Šanovu a dále směrem k Pražské ulici. Tudy kdysi volně protékal Kočičí potok, který však už dávno zmizel v potrubí pod vozovkou. V domě Zlatá naběračka, který snímek v pravé části již nezachytil, se v roce1839 narodil G. K. Laube, cestovatel, geolog a paleontolog, profesor pražské univerzity. Právě po něm bylo náměstí roku 1991 přejmenováno.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 489x
Škola, Guttenbergův dvůr a okolí na Benešově náměstí

Škola, Guttenbergův dvůr a okolí na Benešově náměstí

30.8 19 12:28 Dobytčí trhy se v Teplicích konaly na někdejším volném prostranství pozdějšího Školního, dnes Benešova náměstí, které se nacházelo mimo původní centrum obehnaném středověkými hradbami. Od čtyřicátých let 19. století také zde začala po obvodu prostranství vznikat domovní zástavba, která vyznačila obvod pozdějšího náměstí. Snímek z roku 1894 zachytil jihozápadní část tohoto náměstí, které dostalo pojmenování Školní. Název vznikl podle největší zdejší budovy, postavené jako třetí teplická škola v letech 1854 až 1857, která vyplnila prostot mezi Kapelní a Školní ulicí. V dominantní budově byla umístěna obecná a nižší reálná škola, vyšší dívčí, měšťanská, řemeslnická pokračovací a také škola pro žáky židovského vyznání. Ve škole, ve které se vzdělávala již dlouhá řada generací a jejíž vzhled se dodnes nijak nezměnil, sídlí Střední průmyslová škola.
Nedaleko školy, v jižní části náměstí, stojí výstavná dvouposchoďová budova. Ta dostala příznačné pojmenování Guttenbergův dvůr, neboť se v ní od roku 1895 po dobu celého půlstoletí nacházela tiskárna a vydavatelství C. Weigenda, kde vycházely přední teplické noviny "Teplicko-šanovský oznamovatel" (Teplitz Schönauer Anzeiger) . Hned vedle vlevo, kde spatříme ještě nízký dům, došlo roku 1898 ke stavbě další vznosné vysoké budovy - kavárny Reznik. Od té doby se v této části bývalého Školního a dnes Benešova náměstí nic podstatného nezměnilo. Tou dobou tudy ještě ani neprojížděly elektrické úzkorozchodné tramvaje, které k náměstí patřily v letech 1895 až 1956 a právě zde před školou měly svoji hlavní přestupní zastávku.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 423x



Modernizace trolejbusového vozového parku v Teplicích Modernizace trolejbusového vozového parku v Teplicích
23.8 19 10:35Od počátku trolejbusové dopravy v Teplicích roku 1952, kterou zahajovaly vozy typu 7 Tr, přibyly od roku 1957 vozy řady 8 Tr a v šedesátých letech 20. století rovněž vozy řady 9 Tr. Od roku 1982 byly do vozového parku zařazeny trolejbusy typu 14 Tr a roku 1990 též kloubové trolejbusy 15 Tr. Do provozu MHD se od ledna 2009 začlenilo pět nových nízkopodlažních trolejbusů z plzeňské společnosti ŠKODA ELECTRIK a.s. Tři z nich představovaly typ Škoda 24 Tr pro 86 cestujících a dva další typu Škoda Tr 25 byly kloubové s kapacitou 150 míst. Přibyly tak k předchozím čtyřem novým trolejbusům, které od roku 2006 začaly postupně obměňovat vozový společnosti park tehdejší dopravní společnosti Veolia Transport Teplice.
Nové vozy zakoupilo město z vlastních finančních prostředků. Slavnostního uvedení nových trolejbusů do provozu v prostoru konečné MHD Anger se v lednu 2009 zúčastnil senátor a primátor Teplic Jaroslav Kubera, a jak vyplynulo z jeho slov, díky dalším nízkopodlažním vozidlům se tak jednalo o určitou formu pokračování projektu Mobilis, jehož dílem je město svobodného pohybu. Primátor jaroslav Kubera zároveň dodal, že dodávka nových trolejbusů pro Teplice bude dále pokračovat, neboť se počítá jak s obměnou vozového parku trolejbusové trakce, tak zároveň se zvýšenou kvalitou cestování. Obměna vozového parku pak skutečně pokračovala i v dalších letech a vyvrcholila dodávkou pěti parciálních, nebo-li hybridních trolejbusů roku 2018, které využívají trolejové vedení a ve 35 procentech jsou schopny jezdit v určitých úsecích i bez něho na bateriový pohon.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 425x
Pohled do Krupské ulice směrem od divadla Pohled do Krupské ulice směrem od divadla
16.8 19 09:57Teplice bývaly kdysi obehnány středověkými hradbami a vstup do města zajišťovaly čtyři městské brány. Jedna z nich se jmenovala Krupská nebo též Drážďanská, neboť se tudy vyjíždělo směrem na Krupku a Drážďany. Ke zboření Krupské brány došlo v roce 1826 a připomínkou na ni je dnes úzká ulice, vedoucí odtud na Benešovo náměstí. Odstraněním brány se město otevřelo ven právě Krupskou ulicí. V pozdějších letech tudy vedla dost rušná komunikace nejen pro lidi, ale i pro vozidla, a to až do doby po druhé světové válce. Od jednopatrových i dvoupatrových domů z klasicistní zástavby se zde odlišovaly pozdější novější domy s výrazně členitým průčelím s rizality i vystupujícími arkýři.
Vedle bývalé Krupské brány stával domek zdejšího hlídače, přilepený k městským hradbám. Z malého okna mohl hlídač brány sledovat, co se děje venku za hradbou a kdo přichází nebo přijíždí do města. Zřejmě podle toho byl také zvolen název později zde postavené kavárny "Fernstergucker", což v českém překladu znamená "Na Vyhlídce". Na snímku z přelomu 19. a 20. století ji vidíme zcela vlevo. Zdejší kavárna stojící na jednom z nejfrekventovanějších míst ve městě, neměla nikdy nouzi o hosty. V roce 1910 ke kavárně přibyla ještě restaurace. Za nepříznivého počasí se v kavárně odehrávaly rovněž koncerty, které by jinak probíhaly na divadelní terase. Ve třicátých letech se tu ovšem koncerty konaly denně.
Kavárna Na Vyhlídce, kam se vcházelo sousední ulicí U Divadla točitými dveřmi, pak ještě sloužila až do začátku devadesátých let 20. století. V přízemí budovy na rohu pak byla též k dispozici oblíbená cukrárna, která zanikla společně s kavárnou. Dům pak procházel od roku 1995 rekonstrukcí a dnes je majetkem a sídlem Komerční banky. V průhledu na konec Krupské ulice bránil kdysi jeden z domů v pozadí, který byl vysunut příliš do ulice, která tam byla zúžená. Dnes už tam však nestojí. V pozadí spatříme ještě radniční věž.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 499x
Staré domy v někdejší Edmundově ulici Staré domy v někdejší Edmundově ulici
2.8 19 08:22 Edmundova ulice, táhnoucí se po východním okraji zbořených středověkých hradeb, vznikla ve čtyřicátých letech 19. století. Dnes se jedná o ulici U Divadla. Stály v ní klasicistní domy rozličných tvarů, velikostí i s různým počtem poschodí, v nichž nechyběly četné restaurační a vinárenské podniky. V popředí spatříme dům Kronprinz (Korunní princ), ve kterém sídlil populární hostinec Josefine Bar, po druhé světové válce známý jako Aktual club. Nad ním pak směrem vzhůru ke Královské třídě stály další domy s názvy Stadt Königswart (Město Kynžvart), Elefant (Slon), Heiquelle (Léčivý pramen), Prinz Rohan (Princ Rohan) a Stadt Ischl (Město Ischl).
Snímek byl pořízen nedlouho po druhé světové válce. Tehdy však již město rozhodlo, že zboří nejen někdejší židovské ghetto na dnešním Mírovém náměstí, ale právě tak i jednu stranu ulice U Divadla, přivrácenou k divadelní budově (viz. náš snímek). Postupné bourání na konci čtyřicátých let vyvrcholilo počátkem let padesátých. Na místě vybouraných domů a jejich zadních dvorků směrem k divadelní budově vznikl široký chodník s pásy zeleně, kde se pak často promenádovali Tepličané i četní lázeňští hosté. Historická ulice i se zdejšími podniky, kam se lidé chodili bavit celých sto let, zůstala už jen v myslích posledních pamětníků, kterých neustále ubývá.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 882x
Stará Císařská silnice v Řetenicích Stará Císařská silnice v Řetenicích
26.7 19 09:16Ve středověku vesnice Řetenice patřila k teplickému panství a zčásti také dalším držitelům. Z Teplic vedla přes Řetenice do Mikulova stará cesta a od roku 1830 také Císařská silnice do Duchcova. Právě ta tvořila osu, kolem níž se také soustředila hlavní zástavba Řetenic. Právě při Císařské silnici se nacházela řada nejrůznějších služeb a obchodů. Patřily sem také dva zájezdní hostince. První z nich stál na návsi, kde se jednalo o původní restauraci U Pramene. Druhý, nedaleko od něho, stával směrem na Duchcov a nesl příznačný název U Císaře rakouského. Oproti zájezdnímu hostinci U Pramene se zde scházela spíše ta "lepší společnost" z vyšších kruhů. Budova císařského hostince při silnici, později zvané císaře Františka Josefa, však už dávno nestojí, neboť byla zbourána ještě před částečnou přestavbou Řetenic, když se připravovala výstavba řetenického sídliště koncem padesátých a počátkem šedesátých let 20. století. Na snímku z roku 1913 císařský hostinec spatříme zcela vlevo. Na tomto místě se dnes nachází dlouhý panelový dům. Nízká budova zcela vpravo dnes už také nestojí, ale dva domy za ní tady stále jsou. Právě tak se do dnešních časů dochovaly i domy zcela v pozadí. Když byly v roce 1956 zrušeny tramvaje, které jezdily z Řetenic přes Teplice až do horního Dubí, nahradily je trolejbusy, jejichž jedna linka jezdila z dnešního Rooseveltova náměstí právě zdejší Duchcovskou ulicí a dále ulicí Ždanovovou (dnešní Sklářskou) až před obec Újezdeček. Po výstavbě nové silnice řetenickým sídlištěm byly trolejbusy i s dalším provozem převedeny roku 1964 právě tam. Od té doby nese zdejší ulice přes původní Řetenice název Stará Duchcovská.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 560x
Knížecí pivovar v Trnovanech krátce před stržením Knížecí pivovar v Trnovanech krátce před stržením
19.7 19 12:27O pivovaru v Trnovanech se ve starých záznamech hovoří již od 16. století, konkrétně od roku 1511, kdy teplické panství získal vnuk husitského vojevůdce Jakoubka - Volf z Vřesovic. Za pozdějšího pána Teplic Radslava Vchynského se pivovar postupně rozšířil a zracionalizoval, takže stačil uspokojovat potřeby Teplic i s okolím. Trnovanský pivovar dosáhl právě za Vchynského velmi dobré pověsti a ještě koncem 19. století byl označován za "nejproduktivnější pivovar v Čechách."

Po událostech bělohorských a za třicetileté války došlo k úplnému zničení pivovaru. Za vlády teplických pánů Clary-Aldringenů zahájil roku 1671 provoz nový pivovar, který v roce 1756 vyrobil již 2 980 sudů piva z převážně vlastního chmele pěstovaného tehdy v okolí Teplic. Provozní budovy se původně rozkládaly po obou stranách silnice z Teplic přes Trnovany, přičemž byly propojeny podzemními chodbami. V roce 1859, kdy zde pracovalo 59 dělníků, přešel pivovar na parní pohon.

K přestavbě starého claryovského pivovaru došlo v roce 1876, přičemž roku 1907 k němu přistavěli ještě nové budovy mezi hlavní silnicí a železniční tratí. Nový provoz začal 1. března 1908 a ročně se zde pak vařilo kolem 60 tisíc heltolitrů tohoto oblíbeného nápoje. Na kvalitu pěnivého moku měla svůj vliv rovněž pramenitá voda, přiváděná sem zvláštním potrubím až z Dubí. Počátkem 20. století knížecí pivovar nabízel tradiční desetistupňová světla i tmavá piva pod značkou Turner Clary Bräu.

Trnovanský pivovar dodával pivo ještě v sedmdesátých letech 20. století a po ukončení vaření byl využit k různým jiným účelům - jako prodejna i občerstvení, naposledy počátkem 21. století k výrobě a zrání plísňových sýrů. Roku 2006 však došlo k rozhodnutí budovy starého knížecího pivovaru zbourat, což se uskutečnilo hned v roce 2007. Zájem na tom mělo zejména komerční využití celého prostoru s lidmi, kterým šlo o vhodné investice a o zisk. A to navzdory historickým hodnotám stavby, kde například sklepení v nejstarší budově byla zaklenuta původními barokními klenbami. Zabránit demolici nedokázali ani památkáři, neboť pivovar se nenacházel v prostorách městské památkové zóny Teplice. Zmizel tak navždy další z historických objektů, které dříve ničila doba budování socialismu a později stejně bezohledná a sobecká doba budování kapitalismu.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 999x
Zaniklá kolonáda v lázeňském parku pod divadlem Zaniklá kolonáda v lázeňském parku pod divadlem
12.7 19 08:12Původní Spitálská zahrada a dnešní lázeňský park pod divadlem už po staletí poskytuje městu alespoň část přírody. Tato zelená odpočinková plocha má svoji historii už od dob středověku. Na přelomu 17. a 18. století postavili majitelé Teplic Clary-Aldringenové na místě starého špitálu u okraje zahrady novou stavbu určenou pro ubytování prominentních návštěvníků lázní. Někdejší Špitálské zahradě se tak začalo říkat Panská nebo též zahrada Dámských studní a sloužila k pěstování zeleniny a léčivých bylin. K tomu zde vládly velmi vhodné podmínky, neboť zdejší půdu proteplovalo několik vyvěrajících pramenů a protékající Kočičí potok navíc poskytoval dostatek vody k zavlažování.

Od roku 1825 zkrášlila zahradu obloukovitá stavba zděné kolonády, přistavěná k templu zahradních pramenů. Šlechtickému rodu patřila zahrada až do roku 1861, kdy ji Clary-Aldringenové prodali městu s podmínkou, že nikdy nebude zastavěna. Tuto podmínku narušila pouze stavba prvního Městského divadla otevřeného roku 1874. Nedlouho poté, co se zahrada vrátila do držení města, zanikla její obvodová zeď a celý prostor prošel proměnou v anglický park. V něm se pak objevily pavilóny, ve kterých se prodávaly minerální vody i další lázeňské zboží. Návštěvníky sem rovněž přitahovaly každodenní koncerty lázeňského orchestru i příjemné posezení na lavičkách a proutěných koších pod baldachýny a slunečníky před Panským domem. Odpočinková zóna lázeňského parku pak sloužila po celé devatenácté i dvacáté století až do dnešních časů.

Na kolorovaném snímku z konce 19. století, který pochází ze sbírky Mgr. Venuše Falkové, spatříme dnes již neexistující zděnou kolonádu i s okolní udržovanou zelení, která tvořila významnou část lázeňské zahrady. Původní staré divadlo za kolonádou patří již také do nenávratné historie, neboť vyhořelo roku 1919 a na jeho místě vznikla stavba nového divadla dokončená roku 1924, kterou známe ze současnosti. Samotná lázeňská kolonáda zanikla ve třicátých letech 20. století, kdy se ji rozhodlo město zbourat. Její půdorys dnes na témže místě připomíná ocelová konstrukce nové kolonády.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 588x
Školní budova na někdejším Zeleném rynku Školní budova na někdejším Zeleném rynku
3.7 19 12:08Dávno zapomenutý název Zelený rynek vznikl v Teplicích podle toho, že v těchto místech, kde se setkávala Zelená ulice s Lesnickou, odedávna prodávali trhovci zeleninu přímo na ulici. V nejhornější části Zeleného rynku stávala původně panská myslivna, podle níž také nesla ulice, procházející odtud směrem k ulici Alejní, název Lesnická. Dnes se jedná o ulici Čs. dobrovolců. S koncem 18. století však panská myslivna zanikla a na jejím místě vznikl roku 1891 barokní dům nazvaný Mořicův dvůr. Nechala jej postavit choť teplického knížete a v něm pak bydlili většinou jen dobře situovaní úředníci ze správy knížecího panství. Ani Mořicův dvůr však nezůstal stát věčně a v prvních letech 20. století byl zbourán.

Místo po panské myslivně a pozdějším Mořicově dvoře zaujala dominantní budova určená teplickému školství. Tehdy se jednalo o státní reálnou školu, která měla dříve své sídlo na Školním, dnes Benešově náměstí. V nové budově na Zeleném rynku, kterou ve stylu německé secese nechal postavit architekt W. Bürger ze Saské Kamenice, se začalo poprvé vyučovat v září roku 1904. Třebaže samotné průčelí školy působilo poněkud přísným dojmem, interiéry se mohly na svoji dobu chlubit dobře vybavenými učebnami a kabinety. Přestože se během dlouhých let vystřídalo v budově kromě středoškolské výuky mnoho jiných institucí, našlo v ní nakonec už před řadou let opět trvalé sídlo teplické gymnázium, ve kterém vystudovala celá řada studentských generací.

Snímek původní reálné školy na Zeleném rynku byl pořízen nedlouho po dostavění a otevření budovy v roce 1910. Zcela vpravo zahlédneme ještě část staré zástavby, která byla zbořena v průběhu šedesátých a sedmdesátých let 20. století. Lesnická ulice zde směřuje vpravo směrem k Alejní ulici
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 616x
Původní podoba Císařských lázní Původní podoba Císařských lázní
28.6 19 08:39Na místě Císařských lázní v Teplicích stával kdysi dávno na okraji lázeňského parku při Kočičím potoku starý mlýn, který se nazýval Horní nebo také Špitálský podle někdejší Špitálské zahrady. V sousedství mlýna se nacházel starý hostinec U Zelené žáby, který pamatoval ještě neblahé časy sedmileté války v letech 1756 až 1763, kdy vládla císařovna Marie Terezie. V době největšího rozmachu teplického lázeňství však zašlý hostinec působil poněkud anachronicky, takže bylo počátkem čtyřicátých let 19. století rozhodnuto jej zbourat. Jeho místo pak v roce 1842 zaujal elegantní dům s kavárnou, kterému se začalo říkat "Kávový salón", kam s oblibou přicházeli zejména lázeňští hosté. Nová budova totiž nevznikla pouze jako kavárna, ale rovněž jako společenský dům, kde se nacházela čítárna novin a časopisů a kde se konaly koncerty, divadelní představení i bály. Tento společenský dům se tak stal skromným jádrem pozdějších Císařských lázní. Původní mlýn v sousedství stál až do roku 1870, kdy ustoupil první historické budově Císařských lázní. Tehdy se jednalo o novorenesanční styl z let 1870 až 1872, kterého se ujal stavitel Ing. Adolf Siegmund. Stavebně se jednalo o volně stojící třípodlažní budovu na obdélníkovém půdorysu, přičemž lázně navazovaly na sousední "Kávový salón".

Několik let po otevření v roce 1872 dostal lázeňský ústav název Císařské lázně, což dostatečně charakterizovalo, jakým významným osobnostem zde byla poskytována lázeňská péče. Pojmenování vzniklo podle německého císaře Viléma I., který se zde léčil roku 1878 po atentátu. Kromě toho se lázně mohly chlubit i mnoha dalšími významnými hosty. Je třeba konstatovat, že Císařské lázně patřily ve svých počátcích mezi ty novější a nejluxusnější lázeňské objekty v Teplicích a staly se také prvořadým společenským střediskem. Tuto tradici si pak zachovaly až do dnešní doby.

Velkou stavební úpravou prošly Císařské lázně v letech 1912 až 1913. Podle projektu stavitele Loose byl v roce 1912 zbořen přilehlý "Kávový salón" a vlastní budova lázní se rozšířila i zvýšila přístavbou třetího patra a mansardového poschodí. V roce 1913 tak mohla být veřejnosti předána k užívání honosná a vysoce hodnotná stavba nových lázní s moderním hotelem i bohatě vybavenými léčebnými ubytovnami včetně příslušenství.

Na snímku z počátku 20. století, ještě tedy před přestavbou Císařských lázní, spatříme budovu klasicistních lázní postavenou roku 1872 s ještě přilehlým "Kávovým salónem" vlevo. Před lázněmi nechybí různé kočáry a povozy pro odvoz lázeňských hostů. Vlevo od "Kávového salónu" vede bývalá Seumeho, dnes Rooseveltova ulice a vpravo Královská třída, dnes ulice U Císařských lázní.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 577x
Masarykova ulice u Dělnického domu v Trnovanech Masarykova ulice u Dělnického domu v Trnovanech
21.6 19 09:51Zatímco v roce 1843 žilo v Trnovanech jen 466 obyvatel, na samém konci 19. století zde stálo už 670 domů, ve kterých bydlelo 12 466 obyvatel. Tou dobou se vyprávělo, že Trnovany představují největší vesnici v Rakousko-Uhersku. Teprve o deset let později - roku 1910, kdy tady žilo více než patnáct tisíc obyvatel, došlo k povýšení Trnovan na město.
Náš snímek pořízený roku 1991 zachytil tehdy nově vybudovanou křižovatku u bývalého Dělnického domu v Trnovanech. Dnešní hlavní ulice se v dobách rakousko-uherské monarchie jmenovala Císařská třída, od padesátých do konce osmdesátých let 20. století nesla název Leninova a dnes se jedná o Masarykovu ulici. Co se týče domů - většina z nich se zachovala v původním nebo částečně přestavěném stavu až do současnosti. Pouze tři domy uprostřed snímku musely ustoupit z důvodů vybudování zcela nové křižovatky a vozovky směrem do Nákladní ulice. Nedlouho poté došlo i ke zboření dalšího dvouposchoďového domu, stojícího hned vedle bývalého Dělnického domu, který na snímku ještě vidíme.
V bývalém Dělnickém domě, který je na snímku zcela vlevo, se nachází Foto Star Südcolor Servis Teplice. Tato budova patřila v dávných dobách k nejvyšším stavbám starých Trnovan. Na jejím místě stávala původně už od 16. století zájezdní hospoda a počátkem 20. století hostinec Rittenburg. Současný vzhled získala budova v roce 1887, kdy se taty vžilo pojmenování Dělnický dům. Po rekonstrukci před řadou let slouží opravený dům firmě Foto Star, která jej připojila ke své nové budově v pozadí. Komín vzadu patří bývalému trnovanskému pivovaru, jehož budovy byly před řadou let zbořeny. V těchto místech později vznikly různé obchody a služby.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 630x
V hotelu Zlatá loď, zemřel slavný básník J. G. Seume V hotelu Zlatá loď, zemřel slavný básník J. G. Seume
14.6 19 08:52 Německý básník J. G. Seume pocházel ze sousedního Saska, kde se narodil 29. ledna roku 1763 v rodině rolníka. Život plný neklidu a dramatických událostí přivedl někdejšího nadaného studenta k armádě a rovněž do nejrůznějších částí světa. Svoji pokrokovou literární činností, v níž hájil lidskou spravedlnost, si od osmdesátých let 18. století získal jméno a sympatie také díky myšlenkově velmi závažné a v mnohém dodnes živé tvorbě. Roku 1808 Seume vážně onemocněl, takže krutá ledvinová choroba muže plného energie a optimismu změnila na zhrouceného a zlomeného člověka. Proto v roce 1810 dvojice jeho přátel - Elisa von Recke a Ch. A. Tiedge, přemluvila vážně nemocného Seumeho k léčení do lázní v Teplicích, kam dorazil v květnu 1810.
V nejstarších českých lázních dobrého jména se Seume ubytoval jako "soukromý učitel" z Lipska v hotelu Zlatá loď nedaleko Knížecích lázní. Před hotelem se nacházela bývalá Špitální zahrada a samotný hotel stál na úpatí svahu pod Královskou výšinou, což je dnešní Letná. Lázeňský lékař dr. Ambrozy označil sice jeho zdravotní stav už za beznadějný, ale přesto mu předepsal přísnou životosprávu a léčbu v původních, dnes již neexistujících Kamenných lázní. Cesty z Teplic do Šanova tak patřily k posledním Seumeho procházkám, než zůstal upoután na lůžku a 13. června 1810 ve věku 47 let na pokoji hotelu Zlatá loď v Teplicích zemřel.
J. G. Seume byl pochován 15. června na dnes již dávno zaniklém hřbitově v Lípové ulici hned u kaple za účasti jeho přátel, obyvatel města i lázeňských hostů. Po Seumeho smrti zajistili jeho přátelé náhrobek, který zde najdete i dnes. Kromě toho jeho přítelkyně Elisa von Recke s dalšími přáteli usilovali o zřízení Seumeho pomníku v místech jeho dlouholetého působiště - v Lipsku. Dříve však došlo k jeho postavení v Teplicích, třebaže na jeho odhalení se zde čekalo až do roku 1895.
Na snímku z konce 19. století spatříme hotel Zlatá loď, ve kterém slavný básník roku 1810 zemřel. Tento hotel pak stál až do roku 1939, kdy byla provedena jeho demolice polskými válečnými zajatci.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 546x
Řetenické sídliště vznikalo od počátku šedesátých let 20. století Řetenické sídliště vznikalo od počátku šedesátých let 20. století
6.6 19 08:15Řetenické sídliště patří mezi nejstarší sídliště Teplic. O jeho vzniku bylo rozhodnuto koncem padesátých let 20. století. S jeho budováním je spojen rovněž vznik "Prvního stavebního družstva občanů v Teplicích", které již v roce 1960 získávalo své členy pro nově vznikající bytové jednotky. Sídliště, kde se počítalo se státní i družstevní výstavbou, začalo vyrůstat na někdejších polích, jižně od starých Řetenic, o kterých se v záznamech píše již od roku 1281. Tudy také vedla z Teplic do Duchcova a právě tak i do Mikulova, stará obchodní cesta.

V prostorách dnešních ulic Duchcovská, Buzulucká, Zrenjaninská a Jaselská začaly postupně vznikat nejprve třípatrové domy, do kterých se první obyvatelé začali stěhovat počátkem roku 1961. K nim pak o něco později ještě přibyly další sedmipodlažní domy. Tehdejší komunikace se zpočátku nenacházely právě v dobrém stavu. A tak se lidé dostávali do svých nových domovů buďto blátem, po prknech, v lepším případě po vlastních vyškvárovaných cestičkách.

Tou dobou patřily Řetenice přechodně k samostatným obcím, teprve až od roku 1963 se trvale spojily s Teplicemi. Původní hlavní silnice v Řetenicích, po níž až do roku 1956 projížděly ještě tramvaje, procházela od nemocnice přes Rooseveltovo náměstí kolem restaurace U Pramene a dále po staré Duchcovské. Také trolejbusy projížděly po této komunikace až do roku 1964. Některé končily na Rooseveltově náměstí u kina Svět a jeden spoj pokračoval po staré Duchcovské a dnešní Sklářskou ulicí směrem na Újezdeček. Teprve až roku 1964, po dokončení nové silnice přes samotné sídliště, byla MHD přeložena i sem.
Dnes můžeme konstatovat, že volba místa nové zástavby byla volena do vhodných prostor. Tehdy se to však příliš nejevilo, neboť po dobu prvního desetiletí řetenického sídliště ztrpčoval život zdejším občanům nedaleký provoz vápenky. Ten svou prašností zamořoval celé okolí, včetně nového objektu školy v Buzulucké ulici. Teprve po zrušení vápenky, výstavbě veškerých komunikací, po úpravách celého okolí se zahrádkářskou osadou pod lesem, vzniklo sídliště s parkovou úpravou, kde později vzrostlá zeleň zpříjemňovala bydlení zdejším obyvatelům. Snímek z roku 1960 pořízený od řetenického lesoparku směrem k jihu zachytil výstavbu řetenického sídliště. Tehdejší okolí ještě obklopovala pole.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 598x
Nároční kurfiřté ze Saska v Teplicích Nároční kurfiřté ze Saska v Teplicích
31.5 19 08:10V 17. století patřily Teplice k oblíbeným lázním hostů z celé Evropy. Velice rádi sem přijížděli také kurfiřté ze sousedního Saska s celým drážďanským dvorem a se služebnictvem. Průvod Jana Jiřího IV. v roce 1691 tehdy tvořilo 326 osob a 457 koní. Pro tehdejší malé lázeňské město tak bylo velkým problémem je všechny ubytovat a uživit. Vždyť i daleko menší kurfiřtské návštěvy měly tehdy neobyčejně velké nároky má kuchyň, neboť se jedlo a pilo zcela nezřízeně.

Když v roce 1657 kurfiřtku Magdalenu Sybillu doprovázelo 94 osob, spotřebovala tato společnost za jeden měsíc svého pobytu v Teplicích 2 krávy, 15 volů, 86 telat, 45 jehňat, 129 beranů, 3 kozy, 16 vepřů, 37 selat, 110 kapounů a husí, 1 145 kuřat, 172 holubů, 156 kop vajec, 14 centů másla, množství šunky, špeku, uzeného, rozmanitá jídla z ryb, mnoho piva, vína i dalších potravin.

Domy, ve kterých se kurfiřté ze Saska v někdejších Teplicích ubytovávali, již většinou dávno zmizely z plánu města a nahradily je nové. Určitě je však pamatoval nárožní dům ma Zámeckém náměstí zvaný Morava, který byl postaven již v 16. století Volfem z Vřesovic. Tento šlechtic představoval hejtmana Pražského hradu, nejvyššího písaře a svoji dráhu završil jako president královské komory. Právě moravský původ rodu Vřesovců se stal dobrým podnětem k názvu domu v Teplicích. Dům zažil v průběhu staletí mnoho návštěv významných osobností a údajně se v jeho sklepení nacházela i tajná alchymistická dílna, takže toto místo bylo spojeno i s některými strašidelnými úkazy. Dům morava byl zbořen v roce 1904 a na jeho místě dnes stojí výstavný rohový dům čp. 109/41. Snímek ještě původního domu Morava vznikl v devadesátých letech 19. století.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 631x
Zobrazeno 1 - 15 z 712
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 ... | »

ANKETA: Kde by se podle vás mělo postavit nové koupaliště v Teplicích?

Na Kudlichu - vodojem nad Teplicemi
59
V Šanově pod Panoramou - stará třešňovka
44
Vykoupit zpět pozemek v Zámecké zahradě a postavit koupaliště tam
410

Celkem odpovídalo: 513

severočeské doly Partner Domu kultury Teplice Parner fotbalového klubu FK Teplice
Pro Arte Beuronensis Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích 2011

Kontaktní formulář

zavrit

Jméno :  E-mail : 

Vaš dotaz: