STARÉ TEPLICE

iTeplice.cz - Zpravodajství pro Teplice | Dnes je Úterý, 21. srpna'18, svátek má Johana.
Výjezd z židovské čtvrti do Lázeňské ulice

Výjezd z židovské čtvrti do Lázeňské ulice

17.8 18 07:41 Do bývalého židovského ghetta se dalo vstoupit z několika míst, například z Lázeňské ulice do Široké, která vedla do nitra staré židovské čtvrtě. Na snímku z přelomu 19. a 20. století se jedná o výjezd ze Široké ulice, která již náležela k židovské čtvrti, směrem k Lázeňské ulici v pozadí snímku. Zcela v popředí spatříme trafiku Josefiny Kleinové v domě číslo 976. Zdejší ulice byly dlážděny typickými "kočičími hlavami" - což byla nepravidelná kamenná dlažba, předchůdkyně pozdějších kostek, kde povozy pěkně hrkotaly a poskakovaly. Provoz tady však nebýval nikdy velký - sem tam koňský povoz, ruční vozíky či nějaká ta drožka. Jednu z nich vidíme na snímku, přičemž se jedná o drožku na rozvoz lahví.

V Teplicích se nacházela jedna z největších židovských obcí na území Čech. V roce 1880 čítala již přes 1 700 obyvatel. Její členové obvykle úspěšně podnikali v tradičních oborech, jako byl obchod a textilní výroba, ale významně se podíleli též na rozvoji dalších průmyslových odvětví. V židovském ghettu samém se však jednalo spíše jen o drobné živnostníky, majitele hospod, nevěstinců, koloniálního zboží, trafik, vetešnictví, řeznictví, kožišnictví i dalších drobných obchůdků a dílen. Po několik staletí tedy Židé žili, pracovali a bavili se, ale po záboru pohraničí před druhou světovou válkou a v dalších válečných letech začala už tak stará čtvrť značně pustnout. Dodnes po ní nezbylo zhola nic, neboť hned po druhé světové válce roku 1946 došlo k její úplné likvidaci. Na jejím místě vzniklo velké prostranství nazvané jako Mírové náměstí s parkovou úpravou. Pamětníků staré židovské zástavby značně ubývá, takže nám už zbývají pouze staré dobové snímky a kresby, připomínající rozličnou historii nejen lázeňského města.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 237x
Turistika významných osobností přes Teplice

Turistika významných osobností přes Teplice

31.7 18 09:29 Teplické lázně i město hostily v minulosti celou řadu významných českých i světových osobností. Z těch nšich si můžeme připomenout politika, spisovatele, básníka a novináře Karla Havlíčka Borovského, který patřil v milovníkům pěší turistiky. Jeho cesty jej tak zavedly hned dvakrát do Teplic a jejich okolí. Poprvé navštívil K. H. Borovský Teplice roku 1840. Tehdy jeko teprve devatenáctiletý putoval se svým přítelem ze Stráže pod Ralskem do Saského Švýcarska a do Drážďan. Když se přes Krušné hory vraceli zpět, přivedla je cesta rovnou do Teplic. Zde se však příliš nezdrželi, neboť jejich cílem se stalo České středohoří s Milešovkou. Na podzim roku 1845 navštívil K. H. Borovský Teplice podruhé. Na cestu se sem vydal se svými společníky, kterými byli univerzitní profesor a věhlasný historik Václav Vladivoj Tomek a dále šestnáctiletý mladík, pozdější univerzitní profesor a vědec Vojtěch Šafařík, syn Pavla Josefa Šafaříka. První den dorazili k předhůří Středohoří do Doksan a druhého dne pokračovali přes Terezín a Litoměřice do Teplic. Tady jim ubytování poskytl hostinec U města Londýna v Dlouhé ulici. Příští den si prohlédli město, vystoupili na Doubravskou horu, přičemž dále pokračovali přes Bílinu a České středohoří na památnou Peruc a zpět do Prahy.

Na staré mědirytině, která zachytila Dlouhou ulici směrem od Zámeckého náměstí, spatříme místo jejich ubytování v Teplicích. Jedná se o druhý dům zleva, který se původně nazýval Modrá hvězda (Blauer Stern), později přejmenovaný na město Londýn. V první polovině 19. století se jednalo o vůbec nejrušnější část Teplic. Za první republiky se Havlíčkův ubytovací dům nazýval Město Lipsko, přičemž se v přízemí nacházelo knihkupectví. V jeho sousedství spatříme barokní dům Josefa Knauera U Dvou červených jelenů, který byl počátkem 20. století pohlcen přestavbou a rozšířením vedlejšího domu Císařská koruna. A to bylo pro Teplice škoda, neboť barokních domů je zde jako šafránu.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 400x
V Sobědruhách stávala připomínka na císařovnu Marii Terezii

V Sobědruhách stávala připomínka na císařovnu Marii Terezii

27.7 18 07:24 Za válek o dědictví habsburské v letech 1741 až 1748 a 1756 až 1763, právě tak jako za války o bavorské dědictví v letech 1778 až 1779 utrpěly Teplice škody způsobené přechodem vojsk i kontribucemi. V těchto letech také do lázní přijíždělo vždy málo civilních hostů, přičemž většinou zde na léčení pobývali vojáci. Proto také v roce 1759 císařovna Marie Terezie a pruský král Bedřich Vilém II. uzavřeli dohodu o ochraně lázní. Díky tomu se pak mohli v Teplicích léčit vojáci obou válčících stran.

Císařovna Marie Terezie Teplice též navštívila a do povědomí se zapsala historkou, která se stala na její cestě do bohosudovského poutního kostela a kláštera v obci Sobědruhy u Teplic. Právě tady se totiž při jízdě z kopce a v prudkých zatáčkách splašili koně jejího Veličenstva. Kočí spadl z kozlíku a spřežení s kočárem císařovny se hnalo neovladatelně dál. Kdoví, jak by toto drama dopadlo, neboť život císařovny byl nanejvýš ohrožen. V jednom momentu se už zdálo, že tragédii nelze zabránit.Náhle se však objevil jeden odvážný Žid, který riskantním manévrem dokázal za jízdy vyskočit na kozlík povozu a splašené koně ukočíroval. Císařovna Marie Terezie sice zrovna Židy v lásce příliš neměla, avšak z rozrušení a vděčnosti za záchranu splnila přání zdejší židovské obce - mít na zdejší synagoze věž s dřevěnýma hodinama. Snad měl pohnutý zážitek na císařovnu až takový vliv, že dalšími dvorními dekrety byly odstraněny i nejhorší diskriminační opatření vůči Židům, kterým se tak zpřístupnil větší okruh zaměstnání, takže se mohli zabývat dokonce vědou i uměním.

Starý snímek z doby kolem roku 1895 zachytil ulici U Synagogy v Sobědruhách, kde stávalo 33 domů, z nichž tam některé ještě i dnes najdeme. Synagoga, která podle dobové regionální literatury měla být vystavěna v gotickém slohu, během druhé světové války zchátrala a po roce 1945 byla zbourána. Podařilo se však zachránit alespoň hodinový stroj, který zdejším Židům císařovna Marie Terezie zajistila. Památkou na kdysi silnou židovskou obec zůstal starý hřbitov s náhrobky na Sobědružské výšině, který byl před několika lety zbaven zarostlé vegetace náletů a upraven.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 450x



Schody ze Štěpánského náměstí na Letnou Schody ze Štěpánského náměstí na Letnou
19.7 18 09:08Pohlednice z roku 1999 vznikla na dnešním Laubeho náměstí pod Císařskými lázněmi. Tehdy se ovšem náměstí jmenovala Štěpánské, na paměť místodržícího Království českého arcivévody Štěpána. Mezi domem vlevo nazývaném "Divoký muž", dnes však již neexistujícím, a domem vpravo "Královská výšina", vede dlouhé schodiště na Letnou, tehdy nazývanou jako Královská výšina. Kdo tuto cestu po schodech je schoen absolvovat, tak vyjde 230 schodů. V Teplicích, kde si pacienti obvykle léčí svá nemocná pohybová ústrojí, však tyto schody znamenaly téměř nepřekonatelnou překážku. A tak se špatně chodící lázeňští hosté na Královskou výšinu nedostali buď vůbec, nebo tam museli značnou oklikou dojet fiakrem nebo kočárem s koňmi. Jak totiž ze záznamů vyplývá, již v roce 1903 se zcela vážně uvažovalo o tom, že by náměstí s vrcholem na Královské výšině mohl spojit výtah či lanovka. Přestože se tyto možnosti během dalších více než sto let braly ještě několikrát v úvahu, zůstaly tyto schody jedninou spojnicí, jak se přímo na Letnou dostat - samozřejmě zase jen po svých nohou. Tyto schody pak už mnohokrát posloužily také ke sportovním účelům, neboť některé hodiny tělesné výchovy absolvovali studenti ze škol ve městě právě v těchto místech. Před řadou let však i tyto schody značně zchátraly a chůze po nich se stala nebezpečná. Došlo tak k jejich opravě a rekonstrukci, takže mohou opět sloužit současným i budoucím generacím.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 625x
Prostory u Ptačích schodů se vstupní branou do zámecké zahrady Prostory u Ptačích schodů se vstupní branou do zámecké zahrady
13.7 18 07:25Od děkanského kostela svatého Jana Křtitele stoupala vzhůru směrem k Zámecké zahradě kdysi ulice zastavěná domy, která se jmenovala Kostelní. Na jejím horním konci, přibližně v místech nad Kolostujovými věžičkami, pak stávala nádherně tepaná mříž brány, která původně večer a přes noc uzavírala přístup do Zámecké zahrady. Brána zde stávala dlouho, až do polovina století dvacátéto. V její blízkosti se nacházely nad Kolostujovými věžičkami také Ptačí schody, které již v 17. století spojovaly menší zahradu a nádvoří zámku s dolejší částí, kde stával domek pro zahradníka a pro chov ptactva. Právě chov ptactva dal vzniknout pojmenování Ptačí schody. V 18. století dům prošel úpravou fasády a také zde vyla zřízena nová voliera.

Prostory u vchodu do Zámecké zahrady prošly zásadními změnami krátce po druhé světové válce. Celá zástavba v Kostelní ulici, právě tak jako k dolejšímu Lázeňskému náměstí, byla zbořena a krásná vstupní brána do Zámecké zahrady odstraněna. Nově vzniklý volný prostor byl pak přeměněn v park. Toto prostranství i s přilehlými Ptačími schody se později stalo místem konání různých koncertů a zábavných pořadů.

Snímek s ozdobnou vstupní bránou pochází z roku 1945, kdy se tady nacházelo množství stavebního materiálu z vybourané staré zástavby. Na tabulce u brány je umístěn nápis V Zámecké zahradě. Kromě samotné brány, chlapce na koloběžce a nejbližního okolí snímek v pozadí zachytil jeden později též zbořený dům v prostoru dnešní Rooseveltovy ulice. Ve svahu nad ním je částečně viditelná budova bývalé Střelnice na Letné, zbořená kolem roku 1970. Dá se tedy konstatovat, že vše, co tehdy fotograf zachytil, dnes už neexistuje. Snad jen kromě chlapce jedoucího na koloběžce, kterému by mohlo být kolem osmdesáti let.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 451x
Jedna z podob střelnice na Letné Jedna z podob střelnice na Letné
28.6 18 12:35V dávných Teplicích vyvíjelo činnost mnoho spolků, ovšem k těm zcela nejstarším patřila "Střelecká společnost", jejíž počátky sahají až do první poloviny 16. století. Původně vznikla k ochraně města a třebaže časem její úlohu převzala pravidelná armáda, střelecký spolek až do 20. století udržoval dávné zvyky a tradice.

Střelecká společnost měla už od svého počátku na někdejším Špitálském vrchu, později zvaném Královská výšina a dnes Letná, k dispozici nejprve jen dřevěnou boudu. Pozdější stavba z let 1714 až 1715 potom během času procházela rozsáhlými úpravami a přestavbami. Nejprve tomu bylo roku 1780 a dále v roce 1848, kdy došlo k jejímu rozšíření. Jak tehdy vypadala nám dokládá její kresba.

V městské střelnici se kromě mnoha spolkových místností a společenských sálů nacházela rovněž jedna z vůbec nejlepších restaurací starých Teplic. Střelnice tak byla spojena i se společenským životem lázeňského města v jeho nejslavnějším období a stala se i dějištěm významných událostí v letech pozdějších. Na vysokou tyč vedle budovy se tradičně připevňoval terč, na který se podle zvyku střílelo o letnicích z kuší a v lázeňské sezoně zase z ručnic. Střelci se ve svých uniformách stali neodmyslitelnou součástí lázeňských slavností a zrovna tak i jejich hudba se těšila značnému zájmu. Mezi účastníky střelecké společnosti se objevovala zvučná jména známých státníků i vládců, například kníže Ferdinand, arcivévoda Štěpán nebo císař František Josef I.

Sláva s tradicemi střelnice přežily až do 20. století. V poslední podobě zůstala střelnice po přestavbě z roku 1898. Po druhé světové válce však budova stále více chátrala, až z ní zůstaly jen ruiny, takže v roce 1970 došlo k jejímu úplnému zboření. Kousek od jejího stanoviště dnes stojí budova Lesů České republiky.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 534x
Ulice 28. října, dříve Meissnerova, koncem 19. století Ulice 28. října, dříve Meissnerova, koncem 19. století
21.6 18 12:39Dnešní ulice 28. října v Teplicích se kdysi jmenovala Meissnerova, přičemž spojovala dnešní Benešovo náměstí, v minulosti nazývané jako Školní, s hlavním nádražím. Zástavba této ulice začala vznikat až po zavedení železnice z Ústí nad Labem do Teplic roku 1958. Zdejší domy proto názorně dokumentují především rozvoj architektury druhé poloviny 19. století a počátku století dvacátého. Ještě před první světovou válkou se však tady nalézaly i některé volné proluky. Původní název ulice vznikl na památku spisovatele Alfreda Meissnera, který se narodil v Mlýnské ulici lázeňských Teplic a zemřel v rakouském městě Bregenzi. Vedle svého povolání lékaře se též významně věnoval literární tvorbě, kam patřila dramata, romány a básně.

Dřívější Meissnerova ulice představovala elegantní třídu s mnoha obchody, kde nabízeli vybrané zboží, nacházelo se tady množství restauračních podniků, vináren, kaváren a cukráren, což dávalo ulici i Teplicím nádech velkého města. Z těch nejvyhlášenějších restaurací můžeme jmenovat například Kuchařskou školu, hotel U Nádraží nebo vinárnu Tatra, která se později jmenovala Marica a dnes je nabízaná k prodeji.

S ulicí 28. října jsou též spojeny prvopočátky městské hromadné dopravy v Teplicích, které představoval zcela první zprovozněný úsek elektrické úzkorozchodné tramvaje, na němž byl provoz slavnostně zahájen 25. července roku 1895. Elektrická pouliční dráha, která vznikla z popudu tehdejšího majitele teplického panství - knížete Alfonse Clary-Aldringena, pak této ulici, kdysi z obou stran lemované již dávno zaniklým stromořadím, patřila až do roku 1956. Teprve o několik let později sem byly zavedeny také trolejbusy.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 446x
Horní část Masarykovy ulice s křižovatkou Horní část Masarykovy ulice s křižovatkou
15.6 18 08:09 K rušnému centru Teplic patří horní část Masarykova ulice s křižovatkou Školní a Českobratrské ulice. V pradávné minulosti se jednalo o rozcestí polních cest mimo uzavřené centrum města. Od 18. století tady stávalo jen zdaleka viditelné sousoší Kalvárie. Po zboření městských hradeb koncem 18. století začalo docházet k postupné výstavbě i v těchto místech. Zejména pak od třicátých let 19. století zde začaly vznikat první domy, včetně zájezdních hostinců.
Naproti vyústění Školní ulice do Masarykovy stávaly vedle vyššího domu na rozhraní dnešní Masarykovy a Českobratrské ulice až do roku 1902 dva jednopatrové domy s podkrovím. Jejich místo pak zaujala vznosná třípatrová stavba, která patřila Schaffasově rodině. V přízemí nově postaveného domu vznikly nejprve obchody a od dvacátých let 20. století zde též sídlila Živnostenská banka. Počínaje rokem 1959 až do devadesátých let 20. století tady nabízela potravinářské výrobky oblíbená velkoprodejna Gastronom. Do prvního poschodí byli hosté zase zváni do oblíbené vinárny Pikant, na kterou dodnes mnozí hosté rádi vzpomínají. Od konce 20. století Gastronom i s vinárnou zanikly a v přízemí se vystřídaly různé služby, včetně restaurace, až nakonec po přestavbě patří tyto prostory Ge Money bank.
V dávné, ale i v době, kterou mnozí dobře pamatují, z křižovatky odbočovala silnice směrem na Dubí a dále na Drážďany. Původně se jednalo o mezinárodní silnici E 15 a později E 55, která se tady směrem od Benešova náměstí dokonce ocitla na vedlejší silnici. To patřilo k téměř světovým unikátům. Tato kuriozita se změnila teprve až po vybudování silničního obchvatu kolem Zámecké zahrady. Na této křižovatce se poprvé rozsvítily semafory světelné signalizace, které zprvu ovládal dopravní příslušník Veřejné bezpečnosti ručním přepínáním.
Náš snímek pochází z roku 1974, kdy se již jednalo o světelnou signalizaci automatickou. V přízemí rohového domu s Českobratrskou ulicí se prodávalo láhvové zboží, přičemž vedlejší Gastronom a s vinárnou Pikant stále spolehlivě fungovaly. Trolejbus jedoucí směrem od divadla na Benešovo náměstí, patří ještě ke starým typům vozidel 9 Tr, které byly převážně zrušeny během osmdesátých let 20. století. Dopravní společnost ARRIVA si dodnes uchovala jedno toto již historické vozidlo evidenčního čísla 105, které je nasazováno příležitostně na nostalgickou linku číslo 11.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 694x
Dlouhá ulice před zbouráním Dlouhá ulice před zbouráním
8.6 18 08:45Už v dobách středověku procházela z někdejšího Tržního náměstí, dnes náměstí Svobody, stará cesta ve směru Dlouhé ulice kolem zámku a dále přes někdejší Bílinskou, nebo-li Zámeckou bránu, směrem na Bílinu a Duchcov. Po velkém požáru Teplic a po zbourání městského opevnění i městských bran se město otevřelo směrem ven a v samém centru začalo na tehdejší dobu vznikat skutečně moderní město s dlážděnými ulicemi, klasicistními domy a s olejovými lucernami pro noční chodce. Od roku 1810 projížděla Dlouhou ulicí v období lázeňské sezóny poštovní korba, přivážející do Teplic četné hosty a roku 1811 se zde objevila i první městská policie v síle čtyř mužů. Právě tou dobou - roku 1812, procházel Dlouhou ulicí rovněž slavný hudební skladatel Ludwig van Beethoven, který se v Teplicích léčil a zpočátku se na nějaký čas ubytoval v hotelu U Dubu, který se nacházel v horní části Dlouhé ulice.
Čtyřicátá léta 19. století znamenala vrcholící období především v domovní výstavbě Dlouhé ulice. Neustálý příliv lázeňských hostů, z nichž mnozí patřili k vysokým společenským vrstvám, znamenal i značný finanční přínos pro zdejší obyvatele, kteří si pak mohli dovolit postavení domu. Jedno až třípatrové empírové budovy sice prostých, ale přitom uměřených tvarů, se střešními hřebeny souběžnými s Dlouhou ulicí, postupně doplňovaly či nahrazovaly starší domy, z nichž mného sloužily až do sedmdesátých let 20. století. V Dlouhé ulici, která měla po každé straně 21 domů, se soustřeďovalo množství obchodů a zařízení, důležitých pro chod a život lázeňského města. Proto tady stály vybrané hotely, hostince, vinárny, bary a rovněž pošta. Ulicí, která tehdy patřila k rušnému centru města, projížděla od roku 1896 elektrická úzkorozchodná tramvaj, která sem potom neodmyslitelně patřila celých 60 let - až do roku 1956, kdy byla nahrazena autobusy. Nově zaváděná trolejbusy se do Dlouhé ulice pak nikdy nedostaly.

V souvislosti s budováním nového středu Teplic však bylo koncem šedesátých let 20. století rozhodnuto o zbourání většiny zdejší zástavby.Po likvidaci dolní a střední části Dlouhé ulice počátkem sedmdesátých let zde potom vznikla pouze budova obchodního domu Prior a převážně parkové plochy. Lázeňské město tak přišlo o uzavřenou obchodní a společenskou tepnu na dlouhé roky. Teprve až po likvidaci obchodního domu Prior a po výstavbě střediska Galerie, se sem před několika lety opět alespoň částečně vrátil společenský ruch. Náš snímek zachytil Dlouhou ulici krátce před jejím zbořením v roce 1973. Zcela vlevo v popředí se nachází roh vyhlášeného hotelu a vinárny Centrál, naproti stávala prodejna Mototechny a obchod s látkami.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 713x
Pohled z Císařských lázní do Seumeho ulice Pohled z Císařských lázní do Seumeho ulice
1.6 18 10:58Kolorovaný snímek z roku 1905 byl pořízen ještě ze staré budovy Císařských lázní směrem do Seumeho ulice a k Panskému i Zahradnímu domu. Seumeho ulice, která se dnes v dolní části částečně kryje se současnou Rooseveltovou ulicí, měla tehdy zcela jiné směřování. Nevedla velkým obloukem vlevo směrem na Valy, ale směřovala na tehdy uzavřené Lázeňské náměstí. Budova na snímku vlevo dole, porostlá zeleným břečťanem, představovala původně Německý dům - pozdější Sadové lázně. Tato budova byla dříve oddělena od ulice malou upravenou zahrádkou. Další zástavbu při Seumeho ulici po levé straně vzhůru tvořily hotely Zlatá loď, kterou na snímku dobře vidíme a za ní se ještě nacházel další hotel Pruský dvůr. Právě v hotelu Zlatá loď dne 13. června roku 1810 zemřel básník a cestovatel J. G. Seume, podle kterého také ulice získala své dřívější pojmenování. Tyto hotely již ale dávno nestojí a přes jejich někdejší pozemky dnes vede Rooseveltova ulice vzhůru na Valy, která vznikla až po druhé světové válce v roce 1946, kdy také došlo k likvidaci staré zástavby, která tvořila jednu stranu Lázeňského náměstí.

Vpravo na snímku začíná lázeňský park, v pozadí spatříme ještě Panský a Zahradní dům - součást dnešního Sanatoria Beethoven. Ještě více vzadu stojí teplické dominanty, které tvoří děkanský kostel svatého Jana Křtitele, pravoslavný chrám i zámek na Zámeckém náměstí. Pod děkanským kostelem je ještě patrná hustá zástavba staré čtvrtě, která dnes již také neexistuje.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 578x
Královská třída za rakousko-uherské monarchie Královská třída za rakousko-uherské monarchie
28.5 18 07:40Když se někdejší městské centrum Teplic, uzavřené původně městskými hradbami, začalo rozšiřovat od bývalé Krupské brány jihovýchodním směrem k Mlýnskému náměstí, jednalo se už o čtyřicátá léta 19. století. Při této kdysi dávné cestě a později silnici tak začala vznikat elegantní Královská třída, za kterou se lázeňské město nemuselo vůbec stydět. Dnes se jedná o ulici U Císařských lázní. Výhodně situovanou ulici, zastavěnou jen z jedné strany proti lázeňskému parku, považovali jak místní lidé, tak i četní návštěvníci Teplic, za jednu z nejkrásnějších v celém městě. Domy v této ulici nesly jména odpovídající jejímu názvu, jako třeba Královský hrad, Císařský hrad, Král český, Král portugalský či Arcivévoda Štěpán. V této ulici pak bylo umístěno hned šest významných peněžních ústavů. K nim patřila Anglo-rakouská banka, dále banka Beer Perutze a synové, Anglo-československá či Německá zemědělsko-průmyslová banka.

Na snímku z doby rakousko-uherské monarchie před první světovou válkou spatříme v Královské třídě domy, které do dnešních časů podstatně změnily svoji tvář. První dům zleva číslo 366/3 se nazýval Stadt Orleans (Město Orleans). V době první republiky došlo k jeho zboření a na tomtéž místě vznikla moderní budova prodejny Baťa, která pak nabízela boty po dlouhá desetiletí. Teprve před několika lety byla opuštěna a dodnes veřejnosti neslouží. Vedlejší, původně jednoposchoďový dům, se jmenoval Král český a rovněž prošel radikální přestavbou. Později se jednalo o Dům knihy, dnes jsou v něm restaurační a cukrárenské služby pro hosty. Obdobnou přestavbou prošel i další dům pod ním.

Po této ulici obvykle korzovalo množství jak Tepličanů, tak i návštěvníků a lázeňských hostů. Dopravní význam ulice stoupl pak roku 1900, kdy tudy začala kromě fiakrů a koňských povozů projíždět elektrická úzkorozchodná tramvaj z Benešova náměstí nejprve k hlavnímu poštovnímu úřadu a Císařským lázním a od roku 1913 do lázeňského Šanova a Jankovcovy ulice.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 382x
Dobové vetešnictví v Dubské ulici Dobové vetešnictví v Dubské ulici
17.5 18 07:47Dubská ulice se v 19. století i v první polovině 20. století vyznačovala tím, že se zde nacházela řada nejrůznějších obchodů, obchůdků, služeb, řemeslnických dílen i obchodů. Obdobně tomu tak bylo též v její dolní části pod železniční tratí, kde život docela dobře pulsoval jako v jiných teplických čtvrtích. Dnes je tato ulice jaksi zmrtvělá bez obchodní sítě i bez jakéhokoli občerstvení. Nelze se tomu však příliš divit, neboť v blízkosti se nacházejí hned dva supermarkety, které nemohou mít s širokém okolí konkurenci.

Snímek z doby na přelomu 19. a 20. století zachytil v Dubské ulici vetešnictví Josefa Schweigera, kde bylo tou dobou k dostání nač si jen pomyslíte a pochopitelně i věci, které se dnes již vytratily z moderního života. Vetešnictví se nazývalo "Zum Rübezal" - tedy "U Krakonoše" a prodávalo se tady nové i obnošené šatstvo, obuv, nábytek, různé nádoby, dózy, hodiny, zlaté a stříberné zboží, zrovna tak jako výrobky kožené. Před vetešnictvím se tehdy postavili dnes již dávno nežijící sousedé, zákazníci, známí i kolemjdoucí ve snaze zůstat zvěčněni. Historická pohlednice tak zachytila vzorek dobového obyvatelstva a připomíná, jaké lidi jste tehdy v Dubské ulici i v jejím okolí mohli potkat.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 678x
Bourání někdejšího hotelu Imperátor v Trnovanech Bourání někdejšího hotelu Imperátor v Trnovanech
11.5 18 07:51Nejstarší zástavba v Trnovanech vznikala při potoku Bystřice, který do Trnovan směřoval od Dubí a Novosedlic. Jednalo se zejména o prostor bývalé trnovanské návsi, kterou je dnes ulice U Červeného kostela. Původní domy zde patřily ještě k nízkým stavbám venkovského typu, většinou se šindelovými a doškovými střechami. Po obou stranách potoka rostlo lipové stromořadí a právě podle něho se vžil dřívější název ulice - Lípová.

Když tudy od roku 1895 začaly projíždět tramvaje a v roce 1908 došlo přes Trnovany k zakrytí potoku, měnila už se někdejší vesnice Trnovany, německy Turn, doslova den ze dne na město. To také bylo velkým snem nejen místních radních, a tak Trnovany procházely též proměnami stavebními. Nízké venkovské domy začaly více ustupovat zástavbě městského typu s několikaposchoďovými domy. Na místě malebné skupinky chalupářských domků pak postavila obec v roce 1912 hotel a kavárnu Imperátor. Kromě hotelových a restauračních prostor se zde též nacházelo kino, fotografické ateliéry a byty. Budova Imperátoru i s vedlejším městským domem zde tak tvořily novou dominantu celé ulice.

Ve dvacátých a třicátých letech 20. století představovaly Trnovany již skutečné město. V pozdější době po druhé světové válce, kdy už hotel Imperátor i s kinem přestal sloužit, byla v budově umístěna základní škola Karla Aksamita i se školní družinou a jídelnou, a to až do konce osmdesátých let 20. století. Když pak utichl život i v této škole, zdálo se, že nikdy budovu bývalého hotelu s přilehlým domem nestihne osud okolní zbourané zástavby, která ustoupila výstavbě rozlehlého trnovanského sídliště. Dominantní budova, která měla svoji majitelku z Rumunska, tak stála až do nedávna a jelikož se nikdy nedočkala tolik potřebné rekonstrukce, stále více chátrala. Nakonec se město rozhodlo dlouho netknutý objekt zbořit. Náš snímek bouraného objektu byl pořízen 21. května 2018, kdy za suchého počasí i přes vydatný zásah hasičů zahalovaly přilehlé prostory mraky prachu. Zmizela navždy tak další ze staveb, vzniklá nedlouho po jmenování Trnovan městem, která vydržela stát 106 let.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 916x
Alej paneláků v Alejní ulici Alej paneláků v Alejní ulici
4.5 18 09:59Alejní ulice, německy Alleegasse, nepatřila k původnímu centru Teplic, ale sledovala vnější linii západní části někdejších městských hradeb, s jejichž likvidací se započalo postupně po roce 1793. Samotná historie Alejní ulice pak začíná v roce 1833. Podél ní byla vysázena kaštanová alej, která dala také ulici své jméno. Stromy však byly během dalších desetiletí až na některé postupně vykáceny, aby se tu mohly postavit nové domy. A tak i tady začaly vyrůstat většinou dvouposchoďové klasicistní novostavby. Ne však tak vznosné a ornamentálně zdobené, ale spíše strohých geometrických forem, takže jejich stejná výšková úroveň dodávala ulici poněkud kasárenský vzhled.

V Alejní ulici si stavěli domy většinou řemeslníci a živnostníci, kteří potřebovali větší pracovní prostory pro své dílny, obchody a sklady. Proto se zde usazovali povozníci, drožkáři, výrobci lihovin, truhláři a zámečníci. Alejní ulice však po dlouhou dobu nebyla zcela zastavěna. Ještě v 80. letech 19. století se nacházela její dolní část volná. Rovněž stodoly pro uskladnění obilí, píce pro dobytek, povozů a různého náčiní patřily k součástem této ulice. Stodoly tvořily v prostoru Alejní, Dubské a Jateční pět řad, takže se dalo hovořit o celé čtvrti stodol. Koncem 19. století se pak většina stodol měnila na nejrůznější skladiště, opravny i prostory pro garážování povozů, kol i prvních automobilů.

Kromě běžné domovní zástavby vznikly v Alejní ulici též některé školy a penzionáty. Vedle bývalé jízdárny v horní části ulice došlo v roce 1865 k postavení kláštera milostrdných sester Boromejek, k němuž patřila dívčí škola s penzionátem a dětská školka. V dolní části ulice byly koncem 19. století postaveny ještě další dvě školy - odborná keramická a obecná. Co se městské hromadné dopravy v Alejní ulici týče, začala její éra až v roce 1956, kdy po zrušení tramvají Dlouhou ulicí začaly nově zaváděné trolejbusové linky projíždět právě tudy.

Ještě v šedesátých letech 20. století zde dožívala stará zástavba, která však byla počátkem sedmdesátých let postupně zlikvidována. Nová výstavba panelových domů v roce 1975 pak byla situována tak, že veškeré budovy se nestavěly na místech původních hned u vozovky, ale v dostatečném odstupu od silniční komunikace. Tím se umožnil vznik pásů zeleně, které by měly být osvěžujícím přínosem pro tuto velmi rušnou část města. Bohužel stromy přivrácené ke straně směrem k centru značně živoří a z těch na druhé straně bylo letos v březnu 2018 množství zbytečně vykáceno. Náš snímek zachytil Alejní ulici s již stojícími panelovými domy a s novou úpravou kolem. Nikdo jistě podle výtvarných pojetí na domech nepochybuje, že se jedná o osmdesátá léta 20. století, ještě před tzv. "sametovou revolucí" v roce 1989.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 776x
Perokresba Karlovy ulice v židovské čtvrti Perokresba Karlovy ulice v židovské čtvrti
26.4 18 09:46První písemná zmínka o židovské komunitě pochází z roku 1414, kdy se do Teplic přistěhovali vůbec první Židé. Ti se v následujícím 16. století mohli volně pohybovat po celém městě. Během doby se jejich domy soustřeďovaly kolem první synagogy. Ve druhé polovině 17. století se počet Židů ve městě reguloval a dokonce museli několikrát z Teplic odejít. Nakonec jim bylo vyhrazeno hustě zastavěná ghetto v ulici zvané Židovská, v pozdější době potom Karlova. Tehdejší život Židů byl omezován mnoha tvrdými příkazy vrchnosti. Tak například večer a přes noc docházelo k uzavírání Židovské ulice řetězy, a tím k oddělení od ostatních obyvatel. Teprve až toleranční patent císaře Josefa II. z roku 1781 odstranil ta nejhorší diskriminační nařízení, ale plná práva Židům přinesl teprve až revoluční rok 1848.

V Teplicích se nacházela jedna z největších židovských obcí na území Čech. V roce 1880 už čítala přes 1 700 obyvatel. Její členové úspěšně podnikali v tradičních oborech, jako byl obchod a textilní výroba, ale velmi významně se podíleli také na rozvoji dalších průmyslových odvětví, na výstavbě města i na jeho kulturním životě. Postupně tak začínali někteří zdejší obyvatelé židovskou čtvrť opouštět a stavěli si rozlehlé luxusní vily v příjemnějších teplických čtvrtích. V původním židovském ghettu tak zůstávali běžní malí obchodníci, majitelé hospůdek a různých dílen. Zejména po útěku či odsunu Židů po záboru pohraničí a za druhé světové války tato čtvrť postupně pustla. Dnes po ní nezůstaly žádné památky, neboť nedlouho po skončení války byla Karlova ulice i s celou další starou zástavbou zbořena.

Na perokresbě z konce druhé světové války od Rudolfa Wiesnera spatříme pohled do Karlovy ulice od jejího začátku v Dlouhé ulice směrem do Lázeňské ulice. Byla zde dobře zachycena celková atmosféra v židovské čvrti na sklonku její existence, s mnoha uzavřenými krámky a živnostmi. V ohybu ulice spatříme ševcovskou dílnu pana Krause, která zde sídlila již roku 1927 v domě č.p. 550/10. Dnes se v místech někdejší Karlovy ulice nacházejí prostory Mírového náměstí u domu kultury.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 722x
Zobrazeno 1 - 15 z 658
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 ... | »

ANKETA: Kde by se podle vás mělo postavit nové koupaliště v Teplicích?

Na Kudlichu - vodojem nad Teplicemi
23
V Šanově pod Panoramou - stará třešňovka
18
Vykoupit zpět pozemek v Zámecké zahradě a postavit koupaliště tam
183

Celkem odpovídalo: 224

severočeské doly Partner Domu kultury Teplice Parner fotbalového klubu FK Teplice
Pro Arte Beuronensis Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích 2011

Kontaktní formulář

zavrit

Jméno :  E-mail : 

Vaš dotaz: