STARÉ TEPLICE

iTeplice.cz - Zpravodajství pro Teplice | Dnes je Neděle, 16. června'19, svátek má Zbyněk.
Schody ze Štěpánského náměstí na Letnou

Schody ze Štěpánského náměstí na Letnou

19.7 18 09:08 Pohlednice z roku 1999 vznikla na dnešním Laubeho náměstí pod Císařskými lázněmi. Tehdy se ovšem náměstí jmenovala Štěpánské, na paměť místodržícího Království českého arcivévody Štěpána. Mezi domem vlevo nazývaném "Divoký muž", dnes však již neexistujícím, a domem vpravo "Královská výšina", vede dlouhé schodiště na Letnou, tehdy nazývanou jako Královská výšina. Kdo tuto cestu po schodech je schoen absolvovat, tak vyjde 230 schodů. V Teplicích, kde si pacienti obvykle léčí svá nemocná pohybová ústrojí, však tyto schody znamenaly téměř nepřekonatelnou překážku. A tak se špatně chodící lázeňští hosté na Královskou výšinu nedostali buď vůbec, nebo tam museli značnou oklikou dojet fiakrem nebo kočárem s koňmi. Jak totiž ze záznamů vyplývá, již v roce 1903 se zcela vážně uvažovalo o tom, že by náměstí s vrcholem na Královské výšině mohl spojit výtah či lanovka. Přestože se tyto možnosti během dalších více než sto let braly ještě několikrát v úvahu, zůstaly tyto schody jedninou spojnicí, jak se přímo na Letnou dostat - samozřejmě zase jen po svých nohou. Tyto schody pak už mnohokrát posloužily také ke sportovním účelům, neboť některé hodiny tělesné výchovy absolvovali studenti ze škol ve městě právě v těchto místech. Před řadou let však i tyto schody značně zchátraly a chůze po nich se stala nebezpečná. Došlo tak k jejich opravě a rekonstrukci, takže mohou opět sloužit současným i budoucím generacím.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1215x
Prostory u Ptačích schodů se vstupní branou do zámecké zahrady

Prostory u Ptačích schodů se vstupní branou do zámecké zahrady

13.7 18 07:25 Od děkanského kostela svatého Jana Křtitele stoupala vzhůru směrem k Zámecké zahradě kdysi ulice zastavěná domy, která se jmenovala Kostelní. Na jejím horním konci, přibližně v místech nad Kolostujovými věžičkami, pak stávala nádherně tepaná mříž brány, která původně večer a přes noc uzavírala přístup do Zámecké zahrady. Brána zde stávala dlouho, až do polovina století dvacátéto. V její blízkosti se nacházely nad Kolostujovými věžičkami také Ptačí schody, které již v 17. století spojovaly menší zahradu a nádvoří zámku s dolejší částí, kde stával domek pro zahradníka a pro chov ptactva. Právě chov ptactva dal vzniknout pojmenování Ptačí schody. V 18. století dům prošel úpravou fasády a také zde vyla zřízena nová voliera.

Prostory u vchodu do Zámecké zahrady prošly zásadními změnami krátce po druhé světové válce. Celá zástavba v Kostelní ulici, právě tak jako k dolejšímu Lázeňskému náměstí, byla zbořena a krásná vstupní brána do Zámecké zahrady odstraněna. Nově vzniklý volný prostor byl pak přeměněn v park. Toto prostranství i s přilehlými Ptačími schody se později stalo místem konání různých koncertů a zábavných pořadů.

Snímek s ozdobnou vstupní bránou pochází z roku 1945, kdy se tady nacházelo množství stavebního materiálu z vybourané staré zástavby. Na tabulce u brány je umístěn nápis V Zámecké zahradě. Kromě samotné brány, chlapce na koloběžce a nejbližního okolí snímek v pozadí zachytil jeden později též zbořený dům v prostoru dnešní Rooseveltovy ulice. Ve svahu nad ním je částečně viditelná budova bývalé Střelnice na Letné, zbořená kolem roku 1970. Dá se tedy konstatovat, že vše, co tehdy fotograf zachytil, dnes už neexistuje. Snad jen kromě chlapce jedoucího na koloběžce, kterému by mohlo být kolem osmdesáti let.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1035x
Jedna z podob střelnice na Letné

Jedna z podob střelnice na Letné

28.6 18 12:35 V dávných Teplicích vyvíjelo činnost mnoho spolků, ovšem k těm zcela nejstarším patřila "Střelecká společnost", jejíž počátky sahají až do první poloviny 16. století. Původně vznikla k ochraně města a třebaže časem její úlohu převzala pravidelná armáda, střelecký spolek až do 20. století udržoval dávné zvyky a tradice.

Střelecká společnost měla už od svého počátku na někdejším Špitálském vrchu, později zvaném Královská výšina a dnes Letná, k dispozici nejprve jen dřevěnou boudu. Pozdější stavba z let 1714 až 1715 potom během času procházela rozsáhlými úpravami a přestavbami. Nejprve tomu bylo roku 1780 a dále v roce 1848, kdy došlo k jejímu rozšíření. Jak tehdy vypadala nám dokládá její kresba.

V městské střelnici se kromě mnoha spolkových místností a společenských sálů nacházela rovněž jedna z vůbec nejlepších restaurací starých Teplic. Střelnice tak byla spojena i se společenským životem lázeňského města v jeho nejslavnějším období a stala se i dějištěm významných událostí v letech pozdějších. Na vysokou tyč vedle budovy se tradičně připevňoval terč, na který se podle zvyku střílelo o letnicích z kuší a v lázeňské sezoně zase z ručnic. Střelci se ve svých uniformách stali neodmyslitelnou součástí lázeňských slavností a zrovna tak i jejich hudba se těšila značnému zájmu. Mezi účastníky střelecké společnosti se objevovala zvučná jména známých státníků i vládců, například kníže Ferdinand, arcivévoda Štěpán nebo císař František Josef I.

Sláva s tradicemi střelnice přežily až do 20. století. V poslední podobě zůstala střelnice po přestavbě z roku 1898. Po druhé světové válce však budova stále více chátrala, až z ní zůstaly jen ruiny, takže v roce 1970 došlo k jejímu úplnému zboření. Kousek od jejího stanoviště dnes stojí budova Lesů České republiky.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1075x



Ulice 28. října, dříve Meissnerova, koncem 19. století Ulice 28. října, dříve Meissnerova, koncem 19. století
21.6 18 12:39Dnešní ulice 28. října v Teplicích se kdysi jmenovala Meissnerova, přičemž spojovala dnešní Benešovo náměstí, v minulosti nazývané jako Školní, s hlavním nádražím. Zástavba této ulice začala vznikat až po zavedení železnice z Ústí nad Labem do Teplic roku 1958. Zdejší domy proto názorně dokumentují především rozvoj architektury druhé poloviny 19. století a počátku století dvacátého. Ještě před první světovou válkou se však tady nalézaly i některé volné proluky. Původní název ulice vznikl na památku spisovatele Alfreda Meissnera, který se narodil v Mlýnské ulici lázeňských Teplic a zemřel v rakouském městě Bregenzi. Vedle svého povolání lékaře se též významně věnoval literární tvorbě, kam patřila dramata, romány a básně.

Dřívější Meissnerova ulice představovala elegantní třídu s mnoha obchody, kde nabízeli vybrané zboží, nacházelo se tady množství restauračních podniků, vináren, kaváren a cukráren, což dávalo ulici i Teplicím nádech velkého města. Z těch nejvyhlášenějších restaurací můžeme jmenovat například Kuchařskou školu, hotel U Nádraží nebo vinárnu Tatra, která se později jmenovala Marica a dnes je nabízaná k prodeji.

S ulicí 28. října jsou též spojeny prvopočátky městské hromadné dopravy v Teplicích, které představoval zcela první zprovozněný úsek elektrické úzkorozchodné tramvaje, na němž byl provoz slavnostně zahájen 25. července roku 1895. Elektrická pouliční dráha, která vznikla z popudu tehdejšího majitele teplického panství - knížete Alfonse Clary-Aldringena, pak této ulici, kdysi z obou stran lemované již dávno zaniklým stromořadím, patřila až do roku 1956. Teprve o několik let později sem byly zavedeny také trolejbusy.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 791x
Horní část Masarykovy ulice s křižovatkou Horní část Masarykovy ulice s křižovatkou
15.6 18 08:09 K rušnému centru Teplic patří horní část Masarykova ulice s křižovatkou Školní a Českobratrské ulice. V pradávné minulosti se jednalo o rozcestí polních cest mimo uzavřené centrum města. Od 18. století tady stávalo jen zdaleka viditelné sousoší Kalvárie. Po zboření městských hradeb koncem 18. století začalo docházet k postupné výstavbě i v těchto místech. Zejména pak od třicátých let 19. století zde začaly vznikat první domy, včetně zájezdních hostinců.
Naproti vyústění Školní ulice do Masarykovy stávaly vedle vyššího domu na rozhraní dnešní Masarykovy a Českobratrské ulice až do roku 1902 dva jednopatrové domy s podkrovím. Jejich místo pak zaujala vznosná třípatrová stavba, která patřila Schaffasově rodině. V přízemí nově postaveného domu vznikly nejprve obchody a od dvacátých let 20. století zde též sídlila Živnostenská banka. Počínaje rokem 1959 až do devadesátých let 20. století tady nabízela potravinářské výrobky oblíbená velkoprodejna Gastronom. Do prvního poschodí byli hosté zase zváni do oblíbené vinárny Pikant, na kterou dodnes mnozí hosté rádi vzpomínají. Od konce 20. století Gastronom i s vinárnou zanikly a v přízemí se vystřídaly různé služby, včetně restaurace, až nakonec po přestavbě patří tyto prostory Ge Money bank.
V dávné, ale i v době, kterou mnozí dobře pamatují, z křižovatky odbočovala silnice směrem na Dubí a dále na Drážďany. Původně se jednalo o mezinárodní silnici E 15 a později E 55, která se tady směrem od Benešova náměstí dokonce ocitla na vedlejší silnici. To patřilo k téměř světovým unikátům. Tato kuriozita se změnila teprve až po vybudování silničního obchvatu kolem Zámecké zahrady. Na této křižovatce se poprvé rozsvítily semafory světelné signalizace, které zprvu ovládal dopravní příslušník Veřejné bezpečnosti ručním přepínáním.
Náš snímek pochází z roku 1974, kdy se již jednalo o světelnou signalizaci automatickou. V přízemí rohového domu s Českobratrskou ulicí se prodávalo láhvové zboží, přičemž vedlejší Gastronom a s vinárnou Pikant stále spolehlivě fungovaly. Trolejbus jedoucí směrem od divadla na Benešovo náměstí, patří ještě ke starým typům vozidel 9 Tr, které byly převážně zrušeny během osmdesátých let 20. století. Dopravní společnost ARRIVA si dodnes uchovala jedno toto již historické vozidlo evidenčního čísla 105, které je nasazováno příležitostně na nostalgickou linku číslo 11.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1266x
Dlouhá ulice před zbouráním Dlouhá ulice před zbouráním
8.6 18 08:45Už v dobách středověku procházela z někdejšího Tržního náměstí, dnes náměstí Svobody, stará cesta ve směru Dlouhé ulice kolem zámku a dále přes někdejší Bílinskou, nebo-li Zámeckou bránu, směrem na Bílinu a Duchcov. Po velkém požáru Teplic a po zbourání městského opevnění i městských bran se město otevřelo směrem ven a v samém centru začalo na tehdejší dobu vznikat skutečně moderní město s dlážděnými ulicemi, klasicistními domy a s olejovými lucernami pro noční chodce. Od roku 1810 projížděla Dlouhou ulicí v období lázeňské sezóny poštovní korba, přivážející do Teplic četné hosty a roku 1811 se zde objevila i první městská policie v síle čtyř mužů. Právě tou dobou - roku 1812, procházel Dlouhou ulicí rovněž slavný hudební skladatel Ludwig van Beethoven, který se v Teplicích léčil a zpočátku se na nějaký čas ubytoval v hotelu U Dubu, který se nacházel v horní části Dlouhé ulice.
Čtyřicátá léta 19. století znamenala vrcholící období především v domovní výstavbě Dlouhé ulice. Neustálý příliv lázeňských hostů, z nichž mnozí patřili k vysokým společenským vrstvám, znamenal i značný finanční přínos pro zdejší obyvatele, kteří si pak mohli dovolit postavení domu. Jedno až třípatrové empírové budovy sice prostých, ale přitom uměřených tvarů, se střešními hřebeny souběžnými s Dlouhou ulicí, postupně doplňovaly či nahrazovaly starší domy, z nichž mného sloužily až do sedmdesátých let 20. století. V Dlouhé ulici, která měla po každé straně 21 domů, se soustřeďovalo množství obchodů a zařízení, důležitých pro chod a život lázeňského města. Proto tady stály vybrané hotely, hostince, vinárny, bary a rovněž pošta. Ulicí, která tehdy patřila k rušnému centru města, projížděla od roku 1896 elektrická úzkorozchodná tramvaj, která sem potom neodmyslitelně patřila celých 60 let - až do roku 1956, kdy byla nahrazena autobusy. Nově zaváděná trolejbusy se do Dlouhé ulice pak nikdy nedostaly.

V souvislosti s budováním nového středu Teplic však bylo koncem šedesátých let 20. století rozhodnuto o zbourání většiny zdejší zástavby.Po likvidaci dolní a střední části Dlouhé ulice počátkem sedmdesátých let zde potom vznikla pouze budova obchodního domu Prior a převážně parkové plochy. Lázeňské město tak přišlo o uzavřenou obchodní a společenskou tepnu na dlouhé roky. Teprve až po likvidaci obchodního domu Prior a po výstavbě střediska Galerie, se sem před několika lety opět alespoň částečně vrátil společenský ruch. Náš snímek zachytil Dlouhou ulici krátce před jejím zbořením v roce 1973. Zcela vlevo v popředí se nachází roh vyhlášeného hotelu a vinárny Centrál, naproti stávala prodejna Mototechny a obchod s látkami.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1339x
Pohled z Císařských lázní do Seumeho ulice Pohled z Císařských lázní do Seumeho ulice
1.6 18 10:58Kolorovaný snímek z roku 1905 byl pořízen ještě ze staré budovy Císařských lázní směrem do Seumeho ulice a k Panskému i Zahradnímu domu. Seumeho ulice, která se dnes v dolní části částečně kryje se současnou Rooseveltovou ulicí, měla tehdy zcela jiné směřování. Nevedla velkým obloukem vlevo směrem na Valy, ale směřovala na tehdy uzavřené Lázeňské náměstí. Budova na snímku vlevo dole, porostlá zeleným břečťanem, představovala původně Německý dům - pozdější Sadové lázně. Tato budova byla dříve oddělena od ulice malou upravenou zahrádkou. Další zástavbu při Seumeho ulici po levé straně vzhůru tvořily hotely Zlatá loď, kterou na snímku dobře vidíme a za ní se ještě nacházel další hotel Pruský dvůr. Právě v hotelu Zlatá loď dne 13. června roku 1810 zemřel básník a cestovatel J. G. Seume, podle kterého také ulice získala své dřívější pojmenování. Tyto hotely již ale dávno nestojí a přes jejich někdejší pozemky dnes vede Rooseveltova ulice vzhůru na Valy, která vznikla až po druhé světové válce v roce 1946, kdy také došlo k likvidaci staré zástavby, která tvořila jednu stranu Lázeňského náměstí.

Vpravo na snímku začíná lázeňský park, v pozadí spatříme ještě Panský a Zahradní dům - součást dnešního Sanatoria Beethoven. Ještě více vzadu stojí teplické dominanty, které tvoří děkanský kostel svatého Jana Křtitele, pravoslavný chrám i zámek na Zámeckém náměstí. Pod děkanským kostelem je ještě patrná hustá zástavba staré čtvrtě, která dnes již také neexistuje.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1060x
Královská třída za rakousko-uherské monarchie Královská třída za rakousko-uherské monarchie
28.5 18 07:40Když se někdejší městské centrum Teplic, uzavřené původně městskými hradbami, začalo rozšiřovat od bývalé Krupské brány jihovýchodním směrem k Mlýnskému náměstí, jednalo se už o čtyřicátá léta 19. století. Při této kdysi dávné cestě a později silnici tak začala vznikat elegantní Královská třída, za kterou se lázeňské město nemuselo vůbec stydět. Dnes se jedná o ulici U Císařských lázní. Výhodně situovanou ulici, zastavěnou jen z jedné strany proti lázeňskému parku, považovali jak místní lidé, tak i četní návštěvníci Teplic, za jednu z nejkrásnějších v celém městě. Domy v této ulici nesly jména odpovídající jejímu názvu, jako třeba Královský hrad, Císařský hrad, Král český, Král portugalský či Arcivévoda Štěpán. V této ulici pak bylo umístěno hned šest významných peněžních ústavů. K nim patřila Anglo-rakouská banka, dále banka Beer Perutze a synové, Anglo-československá či Německá zemědělsko-průmyslová banka.

Na snímku z doby rakousko-uherské monarchie před první světovou válkou spatříme v Královské třídě domy, které do dnešních časů podstatně změnily svoji tvář. První dům zleva číslo 366/3 se nazýval Stadt Orleans (Město Orleans). V době první republiky došlo k jeho zboření a na tomtéž místě vznikla moderní budova prodejny Baťa, která pak nabízela boty po dlouhá desetiletí. Teprve před několika lety byla opuštěna a dodnes veřejnosti neslouží. Vedlejší, původně jednoposchoďový dům, se jmenoval Král český a rovněž prošel radikální přestavbou. Později se jednalo o Dům knihy, dnes jsou v něm restaurační a cukrárenské služby pro hosty. Obdobnou přestavbou prošel i další dům pod ním.

Po této ulici obvykle korzovalo množství jak Tepličanů, tak i návštěvníků a lázeňských hostů. Dopravní význam ulice stoupl pak roku 1900, kdy tudy začala kromě fiakrů a koňských povozů projíždět elektrická úzkorozchodná tramvaj z Benešova náměstí nejprve k hlavnímu poštovnímu úřadu a Císařským lázním a od roku 1913 do lázeňského Šanova a Jankovcovy ulice.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 862x
Dobové vetešnictví v Dubské ulici Dobové vetešnictví v Dubské ulici
17.5 18 07:47Dubská ulice se v 19. století i v první polovině 20. století vyznačovala tím, že se zde nacházela řada nejrůznějších obchodů, obchůdků, služeb, řemeslnických dílen i obchodů. Obdobně tomu tak bylo též v její dolní části pod železniční tratí, kde život docela dobře pulsoval jako v jiných teplických čtvrtích. Dnes je tato ulice jaksi zmrtvělá bez obchodní sítě i bez jakéhokoli občerstvení. Nelze se tomu však příliš divit, neboť v blízkosti se nacházejí hned dva supermarkety, které nemohou mít s širokém okolí konkurenci.

Snímek z doby na přelomu 19. a 20. století zachytil v Dubské ulici vetešnictví Josefa Schweigera, kde bylo tou dobou k dostání nač si jen pomyslíte a pochopitelně i věci, které se dnes již vytratily z moderního života. Vetešnictví se nazývalo "Zum Rübezal" - tedy "U Krakonoše" a prodávalo se tady nové i obnošené šatstvo, obuv, nábytek, různé nádoby, dózy, hodiny, zlaté a stříberné zboží, zrovna tak jako výrobky kožené. Před vetešnictvím se tehdy postavili dnes již dávno nežijící sousedé, zákazníci, známí i kolemjdoucí ve snaze zůstat zvěčněni. Historická pohlednice tak zachytila vzorek dobového obyvatelstva a připomíná, jaké lidi jste tehdy v Dubské ulici i v jejím okolí mohli potkat.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1253x
Bourání někdejšího hotelu Imperátor v Trnovanech Bourání někdejšího hotelu Imperátor v Trnovanech
11.5 18 07:51Nejstarší zástavba v Trnovanech vznikala při potoku Bystřice, který do Trnovan směřoval od Dubí a Novosedlic. Jednalo se zejména o prostor bývalé trnovanské návsi, kterou je dnes ulice U Červeného kostela. Původní domy zde patřily ještě k nízkým stavbám venkovského typu, většinou se šindelovými a doškovými střechami. Po obou stranách potoka rostlo lipové stromořadí a právě podle něho se vžil dřívější název ulice - Lípová.

Když tudy od roku 1895 začaly projíždět tramvaje a v roce 1908 došlo přes Trnovany k zakrytí potoku, měnila už se někdejší vesnice Trnovany, německy Turn, doslova den ze dne na město. To také bylo velkým snem nejen místních radních, a tak Trnovany procházely též proměnami stavebními. Nízké venkovské domy začaly více ustupovat zástavbě městského typu s několikaposchoďovými domy. Na místě malebné skupinky chalupářských domků pak postavila obec v roce 1912 hotel a kavárnu Imperátor. Kromě hotelových a restauračních prostor se zde též nacházelo kino, fotografické ateliéry a byty. Budova Imperátoru i s vedlejším městským domem zde tak tvořily novou dominantu celé ulice.

Ve dvacátých a třicátých letech 20. století představovaly Trnovany již skutečné město. V pozdější době po druhé světové válce, kdy už hotel Imperátor i s kinem přestal sloužit, byla v budově umístěna základní škola Karla Aksamita i se školní družinou a jídelnou, a to až do konce osmdesátých let 20. století. Když pak utichl život i v této škole, zdálo se, že nikdy budovu bývalého hotelu s přilehlým domem nestihne osud okolní zbourané zástavby, která ustoupila výstavbě rozlehlého trnovanského sídliště. Dominantní budova, která měla svoji majitelku z Rumunska, tak stála až do nedávna a jelikož se nikdy nedočkala tolik potřebné rekonstrukce, stále více chátrala. Nakonec se město rozhodlo dlouho netknutý objekt zbořit. Náš snímek bouraného objektu byl pořízen 21. května 2018, kdy za suchého počasí i přes vydatný zásah hasičů zahalovaly přilehlé prostory mraky prachu. Zmizela navždy tak další ze staveb, vzniklá nedlouho po jmenování Trnovan městem, která vydržela stát 106 let.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1542x
Alej paneláků v Alejní ulici Alej paneláků v Alejní ulici
4.5 18 09:59Alejní ulice, německy Alleegasse, nepatřila k původnímu centru Teplic, ale sledovala vnější linii západní části někdejších městských hradeb, s jejichž likvidací se započalo postupně po roce 1793. Samotná historie Alejní ulice pak začíná v roce 1833. Podél ní byla vysázena kaštanová alej, která dala také ulici své jméno. Stromy však byly během dalších desetiletí až na některé postupně vykáceny, aby se tu mohly postavit nové domy. A tak i tady začaly vyrůstat většinou dvouposchoďové klasicistní novostavby. Ne však tak vznosné a ornamentálně zdobené, ale spíše strohých geometrických forem, takže jejich stejná výšková úroveň dodávala ulici poněkud kasárenský vzhled.

V Alejní ulici si stavěli domy většinou řemeslníci a živnostníci, kteří potřebovali větší pracovní prostory pro své dílny, obchody a sklady. Proto se zde usazovali povozníci, drožkáři, výrobci lihovin, truhláři a zámečníci. Alejní ulice však po dlouhou dobu nebyla zcela zastavěna. Ještě v 80. letech 19. století se nacházela její dolní část volná. Rovněž stodoly pro uskladnění obilí, píce pro dobytek, povozů a různého náčiní patřily k součástem této ulice. Stodoly tvořily v prostoru Alejní, Dubské a Jateční pět řad, takže se dalo hovořit o celé čtvrti stodol. Koncem 19. století se pak většina stodol měnila na nejrůznější skladiště, opravny i prostory pro garážování povozů, kol i prvních automobilů.

Kromě běžné domovní zástavby vznikly v Alejní ulici též některé školy a penzionáty. Vedle bývalé jízdárny v horní části ulice došlo v roce 1865 k postavení kláštera milostrdných sester Boromejek, k němuž patřila dívčí škola s penzionátem a dětská školka. V dolní části ulice byly koncem 19. století postaveny ještě další dvě školy - odborná keramická a obecná. Co se městské hromadné dopravy v Alejní ulici týče, začala její éra až v roce 1956, kdy po zrušení tramvají Dlouhou ulicí začaly nově zaváděné trolejbusové linky projíždět právě tudy.

Ještě v šedesátých letech 20. století zde dožívala stará zástavba, která však byla počátkem sedmdesátých let postupně zlikvidována. Nová výstavba panelových domů v roce 1975 pak byla situována tak, že veškeré budovy se nestavěly na místech původních hned u vozovky, ale v dostatečném odstupu od silniční komunikace. Tím se umožnil vznik pásů zeleně, které by měly být osvěžujícím přínosem pro tuto velmi rušnou část města. Bohužel stromy přivrácené ke straně směrem k centru značně živoří a z těch na druhé straně bylo letos v březnu 2018 množství zbytečně vykáceno. Náš snímek zachytil Alejní ulici s již stojícími panelovými domy a s novou úpravou kolem. Nikdo jistě podle výtvarných pojetí na domech nepochybuje, že se jedná o osmdesátá léta 20. století, ještě před tzv. "sametovou revolucí" v roce 1989.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1317x
Perokresba Karlovy ulice v židovské čtvrti Perokresba Karlovy ulice v židovské čtvrti
26.4 18 09:46První písemná zmínka o židovské komunitě pochází z roku 1414, kdy se do Teplic přistěhovali vůbec první Židé. Ti se v následujícím 16. století mohli volně pohybovat po celém městě. Během doby se jejich domy soustřeďovaly kolem první synagogy. Ve druhé polovině 17. století se počet Židů ve městě reguloval a dokonce museli několikrát z Teplic odejít. Nakonec jim bylo vyhrazeno hustě zastavěná ghetto v ulici zvané Židovská, v pozdější době potom Karlova. Tehdejší život Židů byl omezován mnoha tvrdými příkazy vrchnosti. Tak například večer a přes noc docházelo k uzavírání Židovské ulice řetězy, a tím k oddělení od ostatních obyvatel. Teprve až toleranční patent císaře Josefa II. z roku 1781 odstranil ta nejhorší diskriminační nařízení, ale plná práva Židům přinesl teprve až revoluční rok 1848.

V Teplicích se nacházela jedna z největších židovských obcí na území Čech. V roce 1880 už čítala přes 1 700 obyvatel. Její členové úspěšně podnikali v tradičních oborech, jako byl obchod a textilní výroba, ale velmi významně se podíleli také na rozvoji dalších průmyslových odvětví, na výstavbě města i na jeho kulturním životě. Postupně tak začínali někteří zdejší obyvatelé židovskou čtvrť opouštět a stavěli si rozlehlé luxusní vily v příjemnějších teplických čtvrtích. V původním židovském ghettu tak zůstávali běžní malí obchodníci, majitelé hospůdek a různých dílen. Zejména po útěku či odsunu Židů po záboru pohraničí a za druhé světové války tato čtvrť postupně pustla. Dnes po ní nezůstaly žádné památky, neboť nedlouho po skončení války byla Karlova ulice i s celou další starou zástavbou zbořena.

Na perokresbě z konce druhé světové války od Rudolfa Wiesnera spatříme pohled do Karlovy ulice od jejího začátku v Dlouhé ulice směrem do Lázeňské ulice. Byla zde dobře zachycena celková atmosféra v židovské čvrti na sklonku její existence, s mnoha uzavřenými krámky a živnostmi. V ohybu ulice spatříme ševcovskou dílnu pana Krause, která zde sídlila již roku 1927 v domě č.p. 550/10. Dnes se v místech někdejší Karlovy ulice nacházejí prostory Mírového náměstí u domu kultury.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1333x
Náměstí Karla Marxe s přilehlým centrem, z letadla Náměstí Karla Marxe s přilehlým centrem, z letadla
20.4 18 06:57Počátkem 20.století vznikl tento letecký pohled, který zachytil tehdejší náměstí Karla Marxe s ještě ucelenou starou okolní zástavbou. Dnes se jedná o náměstí Svobody. Právě tady se v dávných dobách, ale ještě i počátkem šedesátých let 20. století konaly tradiční trhy. V té době patřilo náměstí k poměrně ještě zachovalým, neboť zástavba téměř ze všech stran, až na některé jednotlivé domy, si ještě udržovala svůj někdejší vzhled. To se však v dalším období zásadně změnilo. Už totiž i v době, kdy byl snímek pořízen, začalo pozvolné vybourávání některých starých domovních objektů, které buď patřily k původním nebo vznikly na základech starých domů, postavených v průběhu 19. či počátkem 20. století. Přes náměstí projížděly směrem od radnice do Dlouhé ulice tramvaje až do roku 1956. Poté byly tudy vedeny ještě některé autobusové linky, ale během let přes náměstí přestaly linky MHD zcela projíždět.

Jak je ze snímku patrné, hned vedle radnice, směrem do Dubské, chybí jeden z dřívějších rohových domů zvaný "Tři pomeranče", který se již počítal k tehdejšímu náměstíčku Lesní brána. Také na východní straně náměstí, za někdejším hotelem Radnice, směrem do Dlouhé ulice, chybějí asi tři domy, na jejichž místě vznikla proluka s menší tržnicí. K bourání domů docházelo tehdy též v Zelené ulici - na snímku uprostřed dole. Během krátké doby později došlo k likvidaci celé západní strany náměstí, kde dříve stávaly běžné, ale i poměrně neobvyklé domy, v nichž se nacházela řada vyhlášených restaurací, například U Křivého hostinského, Engelbert, U Tyroláka a Kotva. Zcela v levém dolním rohu snímku pak vede Alejní ulice.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1163x
Zaniklé domy v dolní části Mlýnské ulice Zaniklé domy v dolní části Mlýnské ulice
13.4 18 09:48V pradávných dobách, kdy ještě neexistovala žádná civilizace, tudy mezi svahy skalnatých kopců údolím protékal potok, který lidé nazvali Kočičí. Později si údolím při potoku lidé vyšlapali cestu, kterou procházeli od Teplic dolů k Šanovu a Bystřanům. Teprve až ve dvacátých letech 19. století tady začaly vznikat jednotlivé domy, které postupně vytvořili ucelenou domovní frontu. Vznikla tak ulice, která získala název Mlýnská, německy Mühlstrasse, a to podle mlýnů, které se při Kočičím potoce dříve nacházely. Právě tudy také vedla nejkratší cesta z Teplic do Prahy. Vznik Mlýnské ulice byl dán stávajícími přírodními podmínkami mezi okolními kopci, což si také vynutilo malebné zakřivení obou domovních front, vklíněných do údolí a vpravo doslova přilepených ke skále pod Letnou.

Přestože původní zástavba zahrnovala malé běžné domy, stály zde také objekty, které patřily k pozoruhodným nejen svojí architekturou, ale zrovna tak i neobvyklostí. Z nich můžeme jmenovat například Český dům č.p. 276/18, postavený ještě před polovinou dvacátých let 19. století či dům Pomněnka č.p. 273/24. Vody Kočičího potoka dnes již nespatříte, neboť tečou potrubím pod Mlýnskou ulicí. Každopádně dříve volně protékal směrem od Laubeho náměstí a pak přirozeným údolím spěchal z kopce Mlýnskou ulicí k místu bývalého hotelu Neptun, kde se vléval do potoka Bystřice.

Símek Mlýnské ulice pochází z roku 1984, kdy ještě stály obě domovní fronty domů. Brzy poté pak zanikla nejprve levá a později i pravá strana staré zástavby. Za pozornost stojí dvouposchoďový dům na levé straně za zahradní částí, ve kterém bydlela jedna z dcer slavného houslisty Jana Kubelíka - Marie se svým synem. Jan Kubelík měl několik dětí - Marii, Anitu a Rafaela, přičemž původně bydleli v jednom zámku, neboť Jan Kubelík měl za manželku ženu z aristokratických kruhů. Když je ze zámku po roce 1948 vystěhovali, dostala se Marie Kubelíková se svým synem do Teplic, kde působila jako hudebnice též v teplické operetě. Paní Marie měla hudební talent po otci a stala se dobrou houslistkou. V operetě Krušnohorského divadla hrála proto první housle, takže se divadlo mohlo chlubit, že je u nich v angažmá dcera vynikajícího houslisty, který se proslavil po celém světě.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1450x
Centrální část Trnovan při Leninově ulici Centrální část Trnovan při Leninově ulici
6.4 18 07:53Centrální část Trnovan při bývalé Leninově, dnes Masarykově ulici, mívala svoji typickou nezaměnitelnou tvář. Snímek z roku 1963 zachytil prostory poblíž červeného kostela, kde z hlavní, tehdejší Leninovy ulice, odbočovala ulice Říjnové revoluce, kterou projížděly trolejbusy směrem k Městským sálům. Dnes se jedná o ulici U Červeného kostela. Kdysi dávno tudy směrem zleva od Městských sálů vpravo protékal zcela volně, ale od počátku 20. století již zregulovaný a zakrytý potok Bystřice, který se právě v těchto místech nejednou při velké vodě rozvodňoval a zaplavoval celé okolí.

Kromě červeného kostela, který náš snímek nezachycuje, zde dominovala vznosná rohová budova, v níž kdysi bývala umístěna Lípová kavárna. Tento název korespondoval též s původním pojmenováním ulice Lípová, která odtud vedla k Městským sálům. Ke konci existence rohového domu se v přízemní části nacházela prodejna Poštovní novinové služby a tabáku. V pozadí, přibližně uprostřed snímku, spatříme ještě bývalý "trnovanský gastronom" s prodejnou lahůdek, kam chodili rádi nakupovat zejména obyvatelé Trnovan. V dobách Rakousko-Uherska tam ovšem bývala také hospoda. Právě tam vlevo odbočovala ulice Bohosudovská, kudy se dříve starou zástavbou projíždělo směrem na Sobědruhy a do Bohosudova. Veškerá zástavba směrem vlevo od hlavní ulice zanikla během osmdesátých let 20. století, aby tak ustoupila nově vznikajícímu trnovanskému sídlišti.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1352x
Zobrazeno 46 - 60 z 700
« | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 ... | »

ANKETA: Kde by se podle vás mělo postavit nové koupaliště v Teplicích?

Na Kudlichu - vodojem nad Teplicemi
54
V Šanově pod Panoramou - stará třešňovka
42
Vykoupit zpět pozemek v Zámecké zahradě a postavit koupaliště tam
366

Celkem odpovídalo: 462

severočeské doly Partner Domu kultury Teplice Parner fotbalového klubu FK Teplice
Pro Arte Beuronensis Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích 2011

Kontaktní formulář

zavrit

Jméno :  E-mail : 

Vaš dotaz: