STARÉ TEPLICE

iTeplice.cz - Zpravodajství pro Teplice | Dnes je Úterý, 18. prosince'18, svátek má Miloslav.
Někdejší hotel

Někdejší hotel "Modrá hvězda"

12.1 18 08:00 Dnešní křižovatka ulic Masarykova se Školní a Českobratrskou patří k rušnému centru Teplic. V minulosti tomu ovšem bylo jinak, třebaže zdejší křižovatka má už své letité tradice. Kdysi tudy z cesty od Krupské brány do Trnovan odbočovala polní cesta do Dubí a ještě ani v 18. století se tu nenacházelo žádná stavení. Po zboření městských hradeb docházelo k postupnému rozšiřování výstavby i mimo své původní jádro až do těchto míst. Od třicátých let 19. století na rozcestí bývalých cest a pozdější křižovatky městských ulic vznikl zájezdní hostinec "Modrá hvězda". Postavil jej někdejší voják, poté povozník a ještě později nájemce hotelu Stará radnice Anton Zehra. Velký zájezdní hostinec měl stáje pro 120 koní. Prostranství za ním bylo zcela volné, takže tam mohla vzniknout zahrada, na níž sedávali hoteloví a restaurační hosté. Původní zájezdní hostinec byl později přestavěn na hotel, který vydržel až do orku 1911, kdy byl zbourán a na jeho místě vznikla vznosná budova hotelu Centrál (neplést si s kavárnou Centrál na rohu ulic Dlouhé a U Masných krámů). V přízemí části hotelu zvala k hojné návštěvě restaurace Hvězdný sklep, kde hrávala šramlová kapela. Po roce 1920 tento dominantní rohový dům koupila Česká banka Union a po přestavbě v roce 1925 v ní zřídila svoji filiálku. Bankovním účelům pak budova sloužila až do osmdesátých let 20. století. Dnes v přízemí naleznete velkoprodejnu zlevněných knih. Snímek neznámého autora byl pořízen počátkem 20. století, kdy tudy z dnešního Benešova náměstí směrem k divadlu již projížděly tramvaje. Kolejové těleso spatříme v dolním levém rohu fotografie.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1357x
Jubilejní městské lázně se svým okolím

Jubilejní městské lázně se svým okolím

5.1 18 10:49 O Teplicích se v 19. století hovořilo sice už dávno jako o městě lázní, kam pacienti přijížděli i z velmi vzdálených míst ze zahraničí využívat zdejší léčivé prameny, avšak pro zdejší občany chyběly ještě další lázně parní a očistné. To se však v prvním desetiletí 20. století mělo změnit. Popud k výstavbě městských lázní vzešel až teprve ze správní rady městské spořitelny, která chtěla využít volného kapitálu na výstavbu zařízení, prospěšného široké veřejnosti. Projekt stavby v místech mezi Hálkovou, Českobratrskou a Vrchlického ulicí, na pomezí Teplic a Šanova, vypracoval vrchní inženýr městského stavebního úřadu Odon Zdarek. Architektura budovy byla založena na principech německé novorenesance, zatímco dekorace průčelí se nesla ve slohu secese.

Ke slavnostnímu otevření lázní došlo roku 1908, tedy v roce 50. výročí založení spořitelny a zároveň v den 60. výročí nastoupení vlády císaře Františka Josefa I. na rakouský trůn. Právě podle císařského jubilea proto též lázně nesly i své původní pojmenování "Jubilejní lázně císaře Františka Josefa." V budově se nacházel plavecký bazén s termální vodou a dále sprchové, vanové, vzdušné, parní i sluneční lázně včetně inhalatoria. Městské lázně potom sloužily svým účelům ještě v poslední čtvrtině 20. století.

V roce 1993, kdy teplické městské lázně patřily ještě k funkčním, je město Teplice prodalo společnosti Wika, která však navzdory všem slibům hojně užívaný objekt uzavřela. Od té doby zde pak už jen vše bez údržby chátralo a rozpadalo se. Nic se nezměnilo ani tehdy, kdy se vlastníkem stala společnost Lázně Šanov. Značně zchátralou budovu poté získal další majitel, který patří ke známým teplickým podnikatelům. Ani ten však nedokázal památné lázně zachránit, a tak právě před deseti lety - roku 2008, kdy si budova připomínala jubilejních sto let existence, došlo k jejímu zbourání. Dodnes se po ní nacházejí pouze volné a nijak nevyužité prostory.

Kolorovaný snímek Jubilejních městských lázní byl pořízen nedlouho po jejich otevření a zprovoznění, zřejmě roku 1909, a to z míst nad Českobratrskou ulicí. Ta směrem vpravo klesá ke křižovatce s Hálkovou ulicí, ve které měly lázně svůj vchod. Další dominantní dvouposchoďová budova vlevo patří již do bývalé Uherovy, dnešní Kollárovy ulice. V přízemí této vily až donedávna sloužila hojně navštěvovaná restaurace "Veselý mandl". Zcela v pozadí vpravo spatříme ještě věž Alžbětinského kostela v Šanově.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1106x
Zaniklá restaurace Panorama

Zaniklá restaurace Panorama

27.12 17 09:25 Od konce 18. století byla historická Doubravská hora zpřístupněna návštěvníkům, kteří se na svých vycházkách začali vydávat až na její vrchol mezi romantické zříceniny někdejšího často dobývaného hradu. Cesta z úpatí na vrchol sice netrvala déle než půlhodinu, ale pohodlnější turisté nebo hůře chodící lidé mohli vyjet na soumarech nebo v kočárech. Někteří se pak spokojovali i procházkami pod Doubravskou horou, ale nakonec obvykle všichni nalezli cestu na úpatí Doubravské hory, kde se u okraje lesa nacházela tradiční výletní restaurace a kavárna Panorama.

V tomto oblíbeném pohostinském zařízení se dalo příjemně posedět jak uvnitř kdykoli během roku, tak i venku v době největších letních veder. Tato Reichlova kavárna a restaurace byla známá a oblíbená i daleko za hranicemi lázeňského města. Při zdejším posezení se navíc skýtal výhled nejen na Teplice v údolí, ale rovněž i na jejich okolí včetně Krušných hor. K oblibě tohoto místa přispěl nejen častý směr výletních procházek nad Teplicemi, příjemná zahrada se stromy, ale zrovna tak i nedaleké pečlivě upravené tenisové kurty a v neposlední řadě i hojně navštěvované odpolední hudební koncerty i vyhlášené taneční večery. Podle dobových zpráv mělo být o zdejší hosty vždy tradičně velmi dobře postaráno. Náš snímek byl pořízen v roce 1926, ovšem tradice výletní restaurace jsou ještě mnohem daleko starší.

Odpolední a večerní taneční večery se tady konaly ještě v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století a provoz restaurace probíhal i v prvním desetiletí 21. století. Roku 2010 však došlo ke zboření restaurace i ke zničení vnějších prostor, kde hosté rádi při občerstvení posedávali. Zbořený objekt pak nahradil monstrózní železobetonový skelet, který nebyl zatím nikdy dostavěn a jen dál na okraje lesa chátrá, přičemž žádnou ozdobou pro okolí zajisté není.
Pavel Kovář

Celý článek / zobrazeno 1082x



Prvopočátky teplického lázeňství Prvopočátky teplického lázeňství
22.12 17 07:50Teplické minerální vody se formují při proudění podzemních vod v puklinách křemenného porfyru a tektonickými liniemi vystupují k povrchu. Zcela nejstarší lázně v Teplicích vznikly v místech pramene Pravřídla. Zdejší pramen vytékal až do šestnáctého století volně na povrch a naplňoval několik nádrží. Termu Pravřídla tvoří léčivá minerální voda hydrouhličitano-sodná se zvýšeným obsahem fluoridů a kyseliny metakřemičité, slabě mineralizované, hypotomické, vykazující kolem 11 Macheových jednotek radioaktivity. Tehdejší majitel teplického panství Volf z Vřesovic u nich později postavil přístřešky a za vlády teplického rodu Vchynských ve druhé polovině šestnáctého století tu vznikly i první zděné lázeňské budovy.

Zprávy o teplických lázních se zprvu šířily hlavně ústním podáním a od vynálezu knihtisku pak rovněž prostřednictvím vědeckých knih nebo kronik. Proslulý ženevský lékař a přírodovědec Theophrastus Paracelsus je už tehdy doporučoval k léčení nemocí vedoucích k tvoření kamenů. Tím nabývaly teplické léčivé prameny ještě většího věhlasu a dostalo se jim i znamenité reklamy. Jiří Agricola z Jáchymova a další učenci ve svých dílech vysvětlovali i příčiny léčivého působení pramenů. Širší okruh čtenářů se potom dovídal o teplických lázních například z Míšeňské kroniky Petra Albína z roku 1530 nebo ze světové kroniky Sebastiana Münstera. Čeští čtenáři se zase mohli dočíst o lázeňských Teplicích v kronice Václava Hájka z Libočan datované rokem 1543.

Jak ukazují staré dobové rytiny, které se zachovaly až do dnešních časů, původní zařízení lázní bylo ve svých začátcích zcela jednoduché. Voda tehdy vytékala zcela volně do nádrží vyhloubených v zemi. Některé z nich patřily též k volně přístupným nebo chráněné jednoduchou ohradou, jiné měly dřevěné přístřešky a později i dřevěné budovy. Postupem dalších staletí pak začaly vznikat i budovy zděné a lázně se tak dostávaly stále na vyšší úroveň. Horní rytina ukazuje dávné počátky koupání v léčivých teplických vodách volně vytékajících pramenů, které probíhalo venku v jámách. Další rytina z 15. století zachytila primitivní způsob lázeňské léčby.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1127x
Polozbouraná Mlýnská ulice Polozbouraná Mlýnská ulice
15.12 17 09:28Zástavba při původní cestě v Mlýnské ulici, německy Mühlstrasse, vznikala postupně od dvacátých let 19. století a vytvořila jednu ze spojnic mezi lázeňskými Teplicemi a lázeňským Šanovem. Zároveň se tudy také vyjíždělo směrem na Prahu. Své jméno pak tato ulice dostala podle tří mlýnů, stávajících na břehu Kočičího potoka, který je dnes sveden do podzemí. Vznik Mlýnské ulice podél cesty na Prahu byl dán stávajícími přírodními podmínkami mezi okolními kopci, což si vynutilo rovněž malebné zakřivení obou domovních front, vklíněných do údolí.

Přestože původní výstavba zahrnovala běžné domy, stály zde také objekty, které patřily k pozoruhodným svojí architekturou i neobvyklostí. K nimi patřila například stavba Českého domu č.p. 276/18, vzniklá ještě před polovinou dvacátých let 19. století či dům Pomněnka č.p. 273/24. Vzhledem ke koncepci, která určila zbourání většiny zástavby v průběhu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století, nepatří dnes Mlýnská ulice k těm vábným. Přestože od likvidace domů uběhla již dlouhá řada let, spatříte tady dodnes jen volné proluky až ke skále pod vrchem Letnou a na druhé straně volné proluky, nad nimiž se tyčí torzo nikdy nedokončené lázeňské budovy. Tento stav již trvá léta a nic se zde nemění. Zkrátka a dobře - Mlýnská ulice se bourat neměla, a to navzdory tomu, že mnohé ze starých objektů se už nenacházely v dobrém stavu. Po prodeji zde tak mohla zůstat zachovaná ulice s původními domy, které by prošly rekonstrukcí a mohly dále sloužit svým majitelům i veřejnosti.

Na snímku z roku 1985, pořízeném směrem od spodní části Mlýnské ulice, domy po pravé straně již nespatříme, neboť nedlouho před tím došlo k jejich zbourání. Tehdy tam zůstaly ještě vysoké stromy z dřívější zahrady. Úchyty trolejového vedení pro trolejbusy byly už také přendány z domovní zástavby na sloupy s vyloženými nosníky. Levá strana zástavby pak po kratší době také zcela zanikla. Dolů Mlýnskou ulicí právě projíždí trolejbus do lázeňského Šanova buď linky 1 nebo 3. Jedná se o historický typ teplických trolejbusů - Tr 9, který dnes spatříte už jenom na nostalgické lince číslo 111.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1385x
Pohled na kolejiště, nástupiště a nádraží Teplice - Lesní brána Pohled na kolejiště, nástupiště a nádraží Teplice - Lesní brána
8.12 17 09:02Snímek pořízený roku 1910 zachytil kolejiště, nástupiště a nádražní budovu Teplice - Lesní brána, které se nachází poněkud mimo dosah města mezi Košťanami a Novosedlicemi. Okolí nádraží kdysi obklopovaly četné doly, a tak sloužilo především pro odvoz uhlí po tzv. Duchcovsko-podmokelské dráze. U jejího zrodu stál Franz Stradal, který založil konsorcium pro výstavbu dráhy z Duchcova do Podmokel u Děčína, takže v roce 1871 již na této vyloženě uhelné trati jezdily první naložené vlaky.

Duchcovsko-podmokelská dráha se významně podílela na velkém vzestupu hnědouhelného revíru jak vývozem uhlí, tak i vlastní těžební činností. Náročnou výstavbou tratě se však značně zadlužila, takže v roce 1884 přešla pod správu státu, který ji nakonec v roce 1892 odkoupil. Od té doby až do konce rakousko-uherské monarchie v roce 1918 bylo nádraží Lesní brána označováno jako stanice císařsko-královské státní dráhy.

Po této trati byla rovněž vedena osobní přeprava z Děčína přes Telnici a Krupku do Oldřichova. Osobní vlaky tudy po trati vedené pod označením 132 projížděly až do roku 2007. V prosinci toho roku se pravidelný provoz ukončil a trať se zprvu využívala jen příležitostně, ale posléze nastalo její úplné umrtvení. Třebaže se obce v jejím okolí několikrát pokoušely o obnovení vlakové přepravy, už zde vlaky celé desetiletí neprojely. Za tu dobu pak též došlo k poškození nejen samotných kolejí, ale i zabezpečujícího technického zařízení. V roce 2017 se však vedení Ústeckého kraje nechalo slyšet, že se bude snažit obnovit tři z tratí na jeho území, ke kterým patří trať 135 na Moldavu v Krušných horách, dále trať 097 z Radejčína do Lovosic a také tzv. "kozí dráha" z Děčína do Oldřichova, která však už byla ze sítě Českých drah vyjmuta a její označení 132 dnes nese trať Kadaň - Prunéřov - Poláky.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1110x
Plán starého opevnění města Teplic z časů husitských válek Plán starého opevnění města Teplic z časů husitských válek
1.12 17 11:37Středověký plán Teplic z časů husitských válek, kolem roku 1326, ukazuje původní městské jádro obehnané vysokou porfyrovou zdí. Při prvním pohledu zjistíme, že v porovnání se současností bylo město poměrně malé. Jihovýchodní část města tvořilo Zámecké náměstí s klášterem a kostelem, kde se nacházel vůbec první teplický hřbitov. V této části se z města vycházelo Lázeňskou branou kolem Městských lázní a dále při Mlýnském potoku směrem k hornímu mlýnu, což je dnešní stanoviště Císařských lázní. Jihovýchodním směrem se zase z města vyjíždělo Bílinskou branou kolem západní části kláštera na Bílinu a na Duchcov. V západní části opevnění, kde z vnější strany probíhá Alejní ulice, žádná z bran nesloužila. Další jste našli až na severovýchodě města, v místech dnešní hlavní pošty, kde se jednalo o Lesní bránu, kterou se vyjíždělo směrem na Dubí a Cínovec přes krušnohorské lesy. Poslední ze čtyř bran - tzv. Krupská, byla umístěna v severovýchodním cípu městského celku, odkud se vyjíždělo směrem na Trnovany, Krupku a též do Šanova či Bystřan.

K městským rynkům patřilo Tržní náměstí, náměstí Na Příkopech (Zámecké náměstí), Zelené náměstí a náměstíčko U Lesní brány. Prapůvodní ulice starých Teplic tehdy tvořily Zámecká ulice (Dlouhá), Zelená, U Masných krámů, Papírová, Židovská a Krupská. Toto městské uspořádání vydrželo po dlouhá staletí prakticky beze změn až do konce 18. století. Výrazným mezníkem se stal teprve až rok 1793, kdy po velkém požáru Teplic lehlo popelem 155 domů a 11 stodol. Nová výstavba města si pak vyžádala postupné boření městských hradeb, kdy se Teplice začaly rozrůstat i mimo původní městské jádro.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1261x
Někdejší trnovanská náves s Lipovou ulicí Někdejší trnovanská náves s Lipovou ulicí
23.11 17 08:50 Kolorovaný snímek z roku 1911 zachytil někdejší náves v Trnovanech, pod kterou protéká potok Bystřice. Fotograf zamířil objektiv fotoaparátu severním směrem z věže tehdy zcela nového katolického kostela, kterému se začalo říkat "červený". Potok Bystřice tudy původně protékal zcela volně kolem Lipové aleje, což také ulici vyneslo její pojmenování Lipová. Od roku 1908 se však samostatná trnovanská obec rozhodla potok zakrýt tak, že zde mezi dvěma silničními komunikacemi vznikl střední park s původními lipami a další zelení. Uprostřed snímku spatříme ještě kapli svatého Rocha, před níž též stával pomník císaře Františka Josefa I., který pocházel ze sochařské Seichovy dílny v Teplicích. Kaple ani pomník se dnešní doby nedočkaly.
Celý článek / zobrazeno 1411x
Červený kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova v Trnovanech Červený kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova v Trnovanech
16.11 17 10:37Teprve až po postavení tzv. červeného kostela v letech 1907 až 1909 mohlo roku 1910 nastat povýšení Trnovan na město. Tehdy ještě město samostatné, nepatřící k Teplicím. Pro kostel byla zvolena forma neogotické trojlodní basiliky s loděmi zaklenutými křížovou klenbou, polygonálním závěrem, malou polygonální kaplí v jihovýchodním nároží a masivní hranolovou věží s vysokou špičatou střechou ve vstupním průčelí. Jako materiál pro režné zdivo byly vybrány červené cihly, tvarovky a obkládačky. Díky tomu se kostelu začalo říkat "červený" místo obvyklého označování podle zasvěcení - v tomto případě tedy jako kostel Nejsvětějšího srdce Ježíšova. Třebaže u gotických kostelů můžeme hovořit o pravidelné orientaci oltáře směrem k východu, od doby baroka již toto pravidlo nebylo dogmatem, tím méně u staveb v historizujícím slohu, ke kterým červený kostel patří. Spíše se však hledělo na možnosti a vhodnost parcely v obci, takže v tomto případě zůstal kostel orientován na severozápad.

Ke slavnostnímu vysvěcení kostela došlo 24. října 1909, čímž byl předán do užívání. Několik let však ještě trvalo, než se podařilo pořídit veškeré zamýšlené vybavení, včetně varhan a zvonů. V současné době je červený kostel v péči místní farnosti pod vedením řeholních kněží Salesiánů Dona Basca. Za uplynulé více než století nedoznala církevní stavba žádných změn, zato její okolí z velké části změnilo svůj vzhled. Na ručně kolorovaném světlotisku z roku 1912 vidíme katolický kostel v Trnovanech směrem z bývalé Císařské, dnes Masarykovy ulice. Z dopravního ruchu zde spatříme pouze elektrickou úzkorozchodnou tramvaj, zahýbající od Teplic do bývalé Lipové, dnes ulice U Červeného kostela.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1624x
Prostory u bývalé Krupské brány Prostory u bývalé Krupské brány
10.11 17 10:16Staré Teplice sevřely během pozdního středověku hradby, které chránily město a jeho obyvatele před nežádoucími nájezdy vojsk i před dalšími nevítanými návštěvníky. Hradby tvořila metr silná ohradní zeď, která někde dosahovala až třímetrové výšky. Jako každý tehdejší uzavřený městský celek měly také Teplice své hlavní vstupní brány. Kromě jedné postranní branky se jednalo o čtyři brány. Na konci Krupské ulice, kudy se z města vyjíždělo směrem na Krupku a Drážďany, stávala Krupská brána, které se též říkalo "Drážďanská." Na staré kresbě ji spatříme ještě i s okolními prostory, kudy vede zeď a za ní stojí domy. Ke zboření Krupské brány došlo v roce 1826 a připomínkou na ni je dnes úzká ulice, vedoucí odtud na Benešovo náměstí. Odstraněním brány se město otevřelo ven právě Krupskou ulicí. V pozdějších letech tudy pak vedla dost rušná komunikace nejen pro lidi, ale rovněž pro vozidla, neboť Krupskou ulicí se projíždělo rovnou na Tržní, dnes náměstí Svobody, a to až do doby po druhé světové válce. Od přízemních a jednopatrových domů se zde odlišovala pozdější nová výstavba s výrazně členitým průčelím, s rizality i vystupujícími arkýři.

Vedle Krupské brány stával také domek zdejšího hlídače, přilepený k městské zdi. Z malého okénka mohl hlídač brány sledovat, co se děje venku za hradbou a kdo přichází nebo přijíždí do města. Zřejmě právě podle toho byl také zvolen název mnohem později postavené kavárny "Fernstergucker", což v překladu znamená "Na vyhlídce". Zdejší kavárna, stojící na jednom z nejrušnějším místě ve městě, nebývala obvykle nikdy prázdná a představovala typ podniku, kam se čas od času vydávaly posedět celé rodiny. V roce 1910 ke kavárně přibyla ještě též hojně navštěvovaná restaurace. Dnes se ve zdejší budově nachází Komerční banka.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1398x
Mořicův dvůr - předchůdce dnešního gymnázia TP Mořicův dvůr - předchůdce dnešního gymnázia TP
3.11 17 08:29V horní části křižovatky, kde se někdejší Lesnická ulice ( dnes ulice Čs. dobrovolců ) setkávala s ulicí Zelenou, stávala původně panská myslivna. Proto také onen název ulice Lesnická. Koncem 18. století však panská myslivna zanikla a na jejím místě vznikl v prvním roce 19. století barokní Mořicův dvůr ( Moritzhof ). Tuto budovu nechala postavit Kristina - choť majitele teplického panství knížete Jana Nepomuka Clary-Aldringena. V tomto domě potom bydleli většinou dobře situovaní lidé a vyšší úředníci ze správy knížecího panství. V období napoleonských válek se též roku 1813 stal, tak jako mnohé jiné okolní domy, lazaretem pro ruské vojáky, raněné v bitvě proti Napoleonu Bonapartemu u Chlumce. Na přelomu 19. a 20. století se v Mořicově dvoře nacházely úřadovny okresního c. a k. hejtmanství. Proto se také na jeho průčelí skvěl rakousko-uherský znak. Náš snímek pochází právě z tohoto pozdního období Mořicova dvoru, který vydržel stát celé 19. století. K jeho zboření pak došlo počátkem dvacátého století roku 1902. Na jeho místě se potom začalo se stavbou mnohem větší budovy někdejšího reálného gymnázia, kterou ve stylu německé secese vystavěl architekt W. Bürger ze Saské Kamenice.

Ze snímku je patrné, že se za Mořicovým dvorem nacházela rozlehlá zahrada, která se táhla až k dnešní ulici U Zámku. Nízké stavby vpravo náležely bývalé Hellerově továrně na výrobu kovových knoflíků a dalšího galanterního zboží. V pozadí snímku spatříme ještě rozlehlou budovu s věžičkou, která původně představovala klášter se školou boromejek. V ní se poslední chovanky nacházely až do doby po druhé světové válce.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1590x
Pohled na SV část Školního, dnes Benešovo náměstí Pohled na SV část Školního, dnes Benešovo náměstí
27.10 17 08:59Když ještě staré město Teplice svíralo středověké opevnění, nacházely se prostory dnešního Benešova náměstí mimo uzavřené centrum. Proto tady také docházelo k domovní výstavbě až mnohem později, neboť se jednalo k překvapení mnoha dnešních lidí, o vyloženou periferii. Na tomto prostranství ležícím mimo staré původní jádro se odbývaly dobytčí trhy, a proto se to zde nazývalo Rossmarkt - tedy Koňský trh.

První budovou, která tu byla postavena, se stal hospital, založený roku 1842. Vznikl z nadace pruských princů Karla a Alberta v upomínku na jejich otce - pruského krále Bedřicha Viléma III, který patřil k častým návštěvníkům, obdivovatelům, právě tak jako i mecenášům lázeňských Teplic v době po napoleonských válkách. Tento dům stával na severní straně náměstí a hospital v něm poskytoval lékařskou péči chudým měšťanům, tovaryšům a služebným osobám z Teplic. Na našem kolorovaném snímku z roku 1908 se jedná o nízký jednopatrový dům zcela vlevo. Tehdy patřilo náměstí k již zcela zastavěným. Při pohledu na jednotlivé domy zjistíme, že řada z nich už prakticky tehdy vypadala obdobně jako dnes. Jenom některé prošly přestavbou nebo navýšením pater. Třetí dům zleva se nazýval Zámek Pillnitz, vedle něj vpravo se jednalo o hospodu Zlatý soudek a další třípatrový budova nesla název Hedvičin dům. Následující nízký domek i další pod ním nesoucí název Modrá hvězda, však dnes již nenajdeme, neboť jejich místa zaujaly zcela jiné stavby.

Východní stranu náměstí uzavírala zadní část původně jednopatrové budovy hotelu Arcivévoda Rudolf. Ta prošla právě roku 1908 rozsáhlou přestavbou do podoby jakou známe dnes. Na našem snímku ji vidíme ve zbrusu novém kabátě. Hotel se později jmenoval Dittrich a po druhé světové válce Thermia. V části přivrácené k Benešovu náměstí se nacházela známá vinárna Felix a vedení restaurací. Celkem poklidné náměstí se postupně změnilo ve velice rušné centrum Teplic.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1158x
Křižovatka Masarykova - U Červeného kostela v Trnovanech roku 1904 Křižovatka Masarykova - U Červeného kostela v Trnovanech roku 1904
19.10 17 08:57První zmínku o Trnovanech nalezneme v jednom pozdějším textu zakládající listiny kapituly litoměřické, jejíž originál se vztahuje k roku 1057. Po další dlouhá staletí, která pak následovala, se zdejší lidé zabývali převážně zemědělstvím, přičemž se vesnice nijak zvlášť neodlišovala od ostatních podobných obcí v regionu. Teprve až v průběhu 19. století začal v Trnovanech velký rozvoj průmyslové výroby , čemuž napomohla blízkost Teplic, nedaleké lomy a doly s hnědým uhlím a výhodná poloha u Císařské silnice, která dnes nese jméno Masarykova. Tím také pro Trnovany začal přerod z vesnice na budoucí město.

Roku 1900 dosáhl počet zdejších obyvatel téměř 12 a půl tisíce, přičemž počet domů se blížil k sedmi stovkám. Přesto stále ještě Trnovany zůstávaly oficiálně jen venkovskou obcí. Z roku 1904 pochází náš snímek, kde z někdejší Císařské silnice vlevo odbočovala ulice Lipová. I zde je patrná venkovská dobová atmosféra, do které však už vznikají i několikaposchoďové domy městského typu.V pouličním ruchu však stále převládá venkovský poklid s koňskými povozy a ručními vozy. Přímo uprostřed křižovatky spatříme shluk osob, mezi nimiž dominuje strážník v dobové uniformě. Dnes by tady v těžkém silničním provozu mohli jen těžko postávat. Fotografie představuje zvětšenou pohlednici s názvem Turn, "Bei der alten Münze." Česky pak Trnovany, "U Staré mince." Jednalo se o název staré hospody, která stávala na rohu. Tento starý rohový dům s živností a předzahrádkou se stromy pak za několik málo let ustoupil nové rohové stavbě restaurace a kavárny "Lípa". Touto dobou ovšem ještě nestojí tzv. červený kostel poblíž naproti vlevo, neboť s jeho stavbou se započalo až teprve roku 1909. Hned po jeho dokončení pak také Trnovany roku 1910 získaly status města. Jen pro zajímavost je možné dodat, že kousek vlevo od našeho snímku už tehdy od roku 1895 projížděly přes Trnovany také tramvaje, které umocňovaly nápaditý přechod obce z běžné vsi na město. Od roku 1904, kdy snímek vznikl, se v těchto místech změnily Trnovany do dnešní doby hned dvakrát. Nejprve tedy vznikla dominantní rohová budova restaurace a kavárny "Lípa" , která od osmdesátých let 20. století i s další okolní zástavbou zanikla, aby uvolnila místo nové výstavbě, kterou již známe ze současnosti.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1314x
Horní část Lázeňské ulice před 1. světovou válkou Horní část Lázeňské ulice před 1. světovou válkou
13.10 17 13:51Veškeré domy starých lázeňských Teplic se v dřívějších dobách stávaly krátkodobým domovem lázeňských hostů, ale komu se v hlavní sezoně podařilo najít volný pokoj právě v Lázeňské ulici, která se nacházela pod děkanským kostelem v nejbližším sousedství lázní, ten mohl skutečně hovořit o mimořádně šťastném ubytování. Ze starých měšťanských domů dodnes zůstalo v Lázeňské ulici pouze jen několik budov proti lázním Pravřídla, zato však velmi proslavených návštěvami význačných osobností. Jedná se o domy Zlaté slunce, Zlatý kříž, Pelikán, Harfa a Zlatá studna. Právě tady byli ubytování například světově proslulý německý hudebník Ludwig van Beethoven, slavný německý malíř Gaspar David Friedrich, český historik a literární vědec Josef Dobrovský i další.

Vedle Městských lázní, které dnes tvoří součást lázeňského sanatoria Beethoven, stávaly kdysi ještě i Žofiny lázně, které patřily jedné z největších židovských obcí. Tato budova disponovala několika bazény a rovněž rituální očistnou lázní zvanou mikwe. Za Žofinými lázněmi následoval dům Zlatá koruna a u něho předstupoval do ulice hotel Bílý orel. Tento dům od roku 1908 patřil Svazu německých hasičů, jehož členové zde nacházeli veškerá zaopatření při lázeňských pobytech.

Na snímku z doby před první světovou válkou spatříme horní část Lázeňské ulice hned pod děkanským kostelem. Rohový dům nese pojmenování Zlaté slunce, kde se v roce 1812 ubytoval jeden z velkých hudebních skladatelů Ludwig van Beethoven. Právě tady měl údajně začít psát svůj věhlasný "Dopis nesmrtelné milence." Tento skladatel, který jezdil na léčení do Teplic v letech 1811 až 1812, však při svých pobytech bydlel i v dalších domech. V Lázeňské ulici se jednalo zejména o dům Zlatá studna a v Dlouhé ulici o hotel U Dubu.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1084x
Někdejší domy na západní straně dnešního náměstí Svobody Někdejší domy na západní straně dnešního náměstí Svobody
6.10 17 10:12 Tržní náměstí v Teplicích bylo vyměřeno už někdy ve 13. století a od té doby po dlouhé věky tvořilo srdce městského organismu. Jeho prostorem, kde se již tradičně shromažďovali nejrůznější trhovci, také procházely hlavní cesty a soustřeďoval se zde i obchod. Z původně uzavřeného celku městskými hradbami vedla z Tržního náměstí severním směrem cesta přes výjezdní Lesní bránu směrem na Dubí a do oblasti krušnohorských lesů. Tržní náměstí sloužilo tradičně nejen trhovcům a nakupujícím, ale rovněž jako centrum a sídlo města, které představovala původní radnice stojící přibližně uprostřed rynku. V roce 1896 se v těchto místech poprvé objevila i teplická tramvaj, která sem byla prodloužena z dnešního Benešova náměstí a pokračovala přes Tržní náměstí velkým obloukem do dlouhé ulice k Zámeckému náměstí. Tento dopravní směr pak sloužil teplickým tramvajím plných šedesát let až do roku 1956.

Zástavbu Tržního náměstí tvořily v 19. století zpočátku jednoposchoďové domy, z nichž většina prošla časem celou řadou přestaveb i zvýšením pater. Nejčastěji se zde dalo setkat s domy dvouposchoďovými. Náš snímek pořízený v roce 1892 vznikl na západní straně Tržního náměstí, kde byla v přízemních částech domů umístěna řada známých a vyhlášených podniků, ale i další významné obchody i nejrůznější služby. Mezi nimi v domě číslo 17 se nacházel výčep piva majitele Friedricha Komperta. Tento dům byl zachycen těsně před svojí demolicí. Na dveřích a stěně domu byly tehdy již vylepeny demoliční vyhlášky a z oken vyhlíželi dělníci, kteří byli pověřeni asanací domu. Po jeho odstranění zde nevznikla proluka ani nedošlo ke stavbě jiného domu, ale z tohoto prostoru pak vedla ulice nazvaná Tržní, která později spojovala Tržní náměstí přímo s ulicí Alejní. Dnes již mladší generace nemají ani potuchy o těchto bývalých domech, z nichž pak většina zanikla počátkem šedesátých let 20. století.
Pavel Kovář
Celý článek / zobrazeno 1484x
Zobrazeno 46 - 60 z 675
« | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 ... | »

ANKETA: Kde by se podle vás mělo postavit nové koupaliště v Teplicích?

Na Kudlichu - vodojem nad Teplicemi
45
V Šanově pod Panoramou - stará třešňovka
30
Vykoupit zpět pozemek v Zámecké zahradě a postavit koupaliště tam
275

Celkem odpovídalo: 350

severočeské doly Partner Domu kultury Teplice Parner fotbalového klubu FK Teplice
Pro Arte Beuronensis Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích 2011

Kontaktní formulář

zavrit

Jméno :  E-mail : 

Vaš dotaz: