ZPRÁVY Z TEPLICKA

iTeplice.cz - Zpravodajství pro Teplice | Dnes je Čtvrtek, 21. března'19, svátek má Radek.

Historie spodního prádla

Historie spodního prádla 15.2. 19 10:05 V rámci měsíce lásky si Nákupní centrum Fontána v Teplicích společně s Regionálním muzeem Teplice připravili pro všechny návštěvníky výstavu s názvem Historie spodního prádla. Tu uvidíte do konce února ve III. patře před restaurací Pizza Coloseum.

Historie dámských spodních kalhotek je poměrně krátká. Píše se nejčitelněji až s koncem 19. století.
Prvním doloženým předchůdcem spodních kalhotek byla bederní rouška. Ta ovšem nesloužila k cudnému zakrytí intimních partií, ale jako ochrana před zimou a úrazem. Starověcí Řekové na olympiádách běhali nazí, Římané pod tógou měli jakousi bederní roušku tvořenou pásem látky. Spodní kalhoty v dnešním významu slova se začaly objevovat až mnohem později. U mužského oblečení kolem 13. století. Jednalo se o pytlovité lněné spodky, které se připevňovaly kolem pasu a lýtek tkaničkami. V období renesance mužské svrchní punčochy kopírovaly tvar nohou a proto bylo nutné spodky zkrátit. Také se prosadila vpředu kapsa na knoflík nebo tkaničku, předchůdkyně poklopce. Dámy nosily plátěné košile, spodní kalhoty se začaly sporadicky objevovat až v 16. století.
Ještě v 17. století většina venkovských žen spodní kalhoty nenosila. Dokládá to i nařízení, které zakazuje tanec zvaný vrták. Prý se při něm muži a ženy k sobě tak tiskli, že několik žen z toho přímo v šenku obtěžkáno bylo.

Do konce 18. století v Paříži nosila spodní kalhoty pouhá 3,5 % urozených dam jako známku luxusu. S postupem doby se hlavními nositelkami spodních kalhot staly baletky, jeptišky, prostitutky a malá děvčátka.
Změna nastala až s nástupem krinolíny. Když se totiž dáma posadila, drátěné obruče vystřelily nahoru a odhalily nohy, a pokud se dotyčná náhodou chtěla ohnout, celá konstrukce se zvedla a odhalila pozadí. Samozřejmě někdy byly takovéto situace žádoucí, například pokud dáma požádala nějakého muže o zavázání střevíčku, měl tento velice zajímavý výhled. Právě žádost o zavázání obuvi byla pozvánkou do ložnice. U cudných žen snaha ukrýt nahotu v případě neposlušnosti obručí vedla k počátku používání jakýchsi spodních kalhotek, tj. dvou samostatných nohavic velkých rozměrů spojených v pase šňůrkou. Mělo to i praktickou výhodu, dámy se nemusely při návštěvě toalety složitě svlékat. Základním výrobním materiálem bylo plátno a flanel, které byly zdobeny krajkou. Přesto nebylo nošení kalhotek běžnou každodenní činností, chudé ženy je stále nenosily vůbec pro jejich vysoké pořizovací náklady.Traduje se, že slávu kalhotkám přinesly pařížské kankánové tanečnice, které zkrátily spodní kalhoty do podoby jakýchsi trenýrek, aby mohly ukazovat stehna.
Revoluce rozmachu a masové rozšíření používání spodních kalhotek nastává až ve druhé polovině 19. století spolu s tovární výrobou a zlevněním zboží. Proměnou prošlo i postavení ženy ve společnosti, kdy má žena více volnosti a začíná pracovat mimo domov. To vede k novému stylu oblékání, kdy se svrchní sukně zkracují a tím se postupně zmenšují i kalhotky.

Počátkem 20. století spolu s průmyslovou revolucí v odvětví spřádání bavlny došlo k masové výrobě spodního prádla. Lidé si jej již nemuseli šít doma, mohli si ho koupit. Standartním prádlem této doby se stal univerzální overal pro muže, ženy i děti stejný. Zakrýval tělo od zápěstí ke kotníkům a většinou byl z pleteniny s otvorem v zadní části pro návštěvu toalety. Postupně se daly koupit také zkrácené verze po kolena a bez rukávů.
Ve třicátých letech 20. století prádlo vcelku vychází z módy. Kalhotky již mají klasický tvar a objevuje se inovace výroby v podobě pružného pasu s všitou gumou. Ve čtyřicátých letech nastává revoluce s vývojem nových materiálů – umělých vláken, kam řadíme například nylon, silon atd. Ikonické je zjevení plavek, nazvaných dle tichomořského ostrova, „bikini“ tzv. menších než nejmenších plavek na světě. Padesátá léta přináší nové vzory a barvy prádla. Také další vynalezené materiály, např. umělé hedvábí a lycru. Bohužel v Čechách došlo v této době k naprosté stagnaci jakékoli módy a spodního prádla obzvlášť. V cizině přichází hravá šedesátá léta s legračními vzory a obrázky a také zvířecí motivy. V sedmdesátých letech se díky velkému výběru stává spodní prádlo módní záležitostí, propaguje se i v reklamách v tisku. Devadesátá léta kromě vysoko vykrojených kalhotek přinesla také skandální tanga. Tyto miniaturní kalhotky se sice objevují v Evropě až nyní, ale jejich historie je mnohem starší. Původně je již před staletími nosily ženy v Africe. Rozšířené byly také v Jižní Americe, hlavně Brazílii. Důvod je prostý, v těchto částech světa patří pozadí k nejobdivovanějším částem ženského těla. V jednadvacátém století je rozmanitost barev, vzorů, materiálů i střihů spodních kalhotek tak obrovská, že si vybere opravdu každá žena.

Podprsenka:
Prvním doloženým předchůdcem spodního prádla byla bederní rouška. Ta ovšem nesloužila k cudnému zakrytí intimních partií, ale jako ochrana před zimou a úrazem. Starověcí Řekové na olympiádách běhali nazí, Římané pod tógou měli jakousi bederní roušku tvořenou pásem látky. Ňadra si ženy v Egyptě, Babylonii, na Krétě ani v archaickém Řecku nezakrývaly vůbec, protože nahota nebyla ve starověku nic urážlivého či ponižujícího. Štíhlý pas a vytvarovanou postavu přesto chtěly mít ženy od nepaměti. Podle archeologických nálezů se již ve starověké Krétě kolem roku 1800 př. n. l. ženy soukaly do oděvu podobného korzetu, který byl vyroben z měděných plátů. Řekyně si zase pomáhaly kruhem, který si obepínaly těsně kolem pasu, aby docílily postavy ve tvaru přesýpacích hodin. Vosí pas totiž zdůrazní boky a hrudník a tím signalizuje plodnost ženy.

Obdobná móda se začala prosazovat znovu až ve 13. století, kdy dámy začaly toužit po formované postavě a vznikly první šněrovačky. Postupem doby se vyvinuly pevné korzety z látky vyztužené kosticemi ze dřeva, rákosu, velrybích kostí, a později z oceli. Celý korzet se pevně utahoval vzadu. Úkolem služebnictva bylo každé ráno panstvo do korzetů pečlivě zašněrovat (ano, korzety nosili po jisté období v dějinách i muži). Vepředu si šněrovaly korzety méně majetné ženy, které si vlastní komornou nemohly dovolit. Nošení korzetů bylo nezdravé. Těsně sešněrované ženy nemohly sedět, natož dýchat a často omdlévaly. Pravidelné stahování mohlo způsobit v lepším případě pohmožděniny a otlačeniny, v horším deformaci vnitřních orgánů a někdy se prý zlomilo žebro, které mohlo například zranit plíce. Postupem doby se korzety staly symbolem společenského postavení. Korzet v tom slova smyslu, v jakém ho chápeme dnes, vznikl v Itálii. Poprvé ho povinně zavedla na francouzském dvoře královna Kateřina Medicejská, manželka francouzského krále Jiřího II. Dámy u dvora se musely šněrovat velmi úzce, neboť královna údajně nechtěla, aby na dvoře byly ženy s vyvinutějším poprsím. Zhruba od roku 1530 stály ženy v korzetech modelem malířům a v hrobě vévodské hraběnky Eleonory z Toleda se dokonce našel nejstarší do dnešní doby dochovaný korzet z roku 1562. Na španělském dvoře se kolem roku 1600 ženy šněrovaly do korzetu tak, aby byl hrudník co nejplošší a silueta měla kónický tvar. Později se šněrovalo pouze za účelem co nejvíc stáhnout pas. Viktoriánská móda přišla s korzety zpevněnými ocelovými pruty. Pod ty si jejich nositelky oblékaly tenké košilky z bavlny či hedvábí, protože ocel při styku s potem rezla. Kult štíhlého pasu se držel až do začátku 20. století. Podlehla mu i Alžběta Bavorská zvaná Sisi, která se do korzetu nechávala stahovat a nakonec i zašít. Odměnou jí bylo 47 centimetrů v pase. Psal se rok 1893 a Marie Tucek, dáma českého původu žijící v Americe, si nechala patentovat první moderní podprsenku s ramínky a zapínáním na háčky. Pojmenovala ji breastsupporter neboli prsní podpěrač. Jejímu nápadu nikdo nevěnoval pozornost, takže upadl do úplného zapomnění. Ovšem ne nadlouho. Rok 1913 odstartoval pravou mánii. Má to na svědomí majitelka krejčovského salónu, Američanka Mary Phelps Jacob. Prý se chystala na večírek newyorské smetánky a nepostradatelný korzet se pod její krásné šaty z jemné látky nehodil, nevzhledně trčel a vylézal z výstřihu. Mary si dokázala poradit a rychle si ušila podprsenku ze dvou hedvábných kapesníků a růžové stužky. Tento nápad sklidil takový úspěch, že si ho nechala v listopadu roku 1914 patentovat. Zavádění nového vynálezu ale bylo pro nezkušenou obchodnici příliš složité, proto svůj patent prodala společnosti Warnes Brother Corset Company a výrazně při tom prodělala. Zatímco ona dostala 1500 dolarů, firma v následujících 30 letech dokázala vydělat 15 milionů. Prodej podprsenek výrazně podpořil fakt, že v roce 1917 vstoupily Spojené státy americké do první světové války a měly kritický nedostatek železa na výrobu kanonů, nábojů a pušek. Všechny americké ženy byly vládou USA oficiálně vyzvány, aby přestaly kupovat korzety vyztužené kovovými kosticemi. V krátké době se tak ušetřilo 28 tisíc tun železa, které se okamžitě přetavilo na výrobu zbraní. Společnost zavedla velikosti S, M, L. Teprve v roce 1928 se objevilo nám známé číslování košíčků. Další převratný milník v historii podprsenek ukořistil muž. V roce 1943 miliardář a režisér Howard Hughes zkonstruoval push-up podprsenku pro herečku Jane Russell kvůli snímku Psanec. Tímto však pokus o nadzvedávání ženského poprsí neskončil. V roce 1947 vyrobil Frederick Mellinger první vycpanou podprsenku a za pár let pravou push-upku. Nesmíme zapomenout také na punčochy. Ty ženy nosily již v patnáctém století, skryté pod dlouhými sukněmi a za podvazky jim sloužily stužky. Krajkové podvazky nalezneme o století později, spolu s bavlněnými punčochami, které měly šev. Bezešvé punčochy patří do století devatenáctého, díky vynálezu kruhového pletacího stroje. V roce 1939 bylo vynalezeno nylonové prádlo a tím začala éra nylonek, která ženám konečně dovolila opustit podvazky a oblékat si punčochové kalhoty.
Šlágrem let padesátých byla podprsenka bez ramínek, která zároveň modelovala postavu, neboť byla prodloužena až do pasu. Typický byly zašpičatělé košíčky, kterým obnovenou slávu později přinesla zpěvačka Madonna. V následujících desetiletích se podprsenky různě vyvíjely, tvarovaly a zmenšovaly. Šedesátá léta přinesla sjednocení prádla do kompletů ze stejného materiálu a stejné barvy. Nové objevy super elastických vláken spandexu a lycry přispěly k vývoji stahovacího prádla. Novinkou sedmdesátých let se staly bezešvé podprsenky, které byly takřka neviditelné a podprsenky navržené speciálně pro sportovkyně, jež měly perfektně přiléhat k tělu a neomezovat pohyb. Hitem osmdesátek v cizině byly průhledné podprsenky. Linie se opět prodlužuje k pasu a znovu se objevuje korzet, nyní ovšem nikoli jako součást spodního prádla, ale jako svrchní zdobný prvek oděvu. Od devadesátých let je v podprsenkové módě možné již úplně vše. Příkladem na konec je jeden rekord, nejdražší podprsenka na světě pochází od značky Victoria’s Secret, její výroba trvala 846 dní a je posázena dvěma tisíci diamanty. Zajímavostí je, že ji poprvé na prestižní módní přehlídce předvedla česká topmodelka Karolína Kurková.

Facebook Facebook Linkuj! Linkuj Twitter Twitter Google Google









ANKETA: Kde by se podle vás mělo postavit nové koupaliště v Teplicích?

Na Kudlichu - vodojem nad Teplicemi
49
V Šanově pod Panoramou - stará třešňovka
40
Vykoupit zpět pozemek v Zámecké zahradě a postavit koupaliště tam
317

Celkem odpovídalo: 406

severočeské doly Partner Domu kultury Teplice Parner fotbalového klubu FK Teplice
Pro Arte Beuronensis Zahájení lázeňské sezóny v Teplicích 2011

Kontaktní formulář

zavrit

Jméno :  E-mail : 

Vaš dotaz: